Je to vlastně povídka o etice, svědomí, bývalém režimu, fanatismu, pokrytectví, morálce a vlastenectví. Ale také trochu o stáří a o uznání.
Znám bohužel zatím jen tuto jedinou povídku z knihy Zázrak s chlebem, ale určitě si chci přečíst knihu celou.
Poslouchala jsem jako audioknihu, a proto přes veškerou svoji dobrou vůli nedokážu kvůli tomu hroznému zpracování dát víc hvězd. Je to skoro takový horor jako tento horor sám.
Příběh o vraždách pomocí neobvyklého jedu se mi líbil, i když uhodnout, kdo a proč za tím byl, není těžké. Je to takové příjemné, oddechové čtení.
Na příběhu mi vlastě vadila jediná věc, ale tu nemůžu panu Vondruškovi vyčítat. V Boskovicích jsem žila mnoho, mnoho let, je to moje milované město, takže vím, že reálie prostě nesedí. Myslím např. vzdálenosti a časy, za jak dlouho se kam dá dojet či doběhnout. Navíc Boskovice nikdy nebyly "opevněné město" s hradbami a několika střeženými branami, jak píše autor. Ale tohle vadí určitě jen mně - patriotovi. :-)
Dlouho jsem váhala, kolik bodů dát. Na jedné straně málokdy mě Andrzej Sapkowski tak pobavil, jako když Geralt dělá překladatele knížeti Aglovalovi a mořské víle Sh´eenaz. A pěkně si při tom zazpívá.
Jenže pak se povídka překlopí do daleko vážnější polohy a ten zlom mi poněkud vadil. Nakonec však moje pochopení pro Geraltovy (nečekané) trable s city převážilo.
Dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila, la la la, tralala!
Mně se tato povídka líbila asi nejvíc ze všeho, co Andrzej Sapkowski o Geraltovi, Yennefer a Ciri napsal. Snad s výjimkou toho, jak šli na draka...
Mám pocit, že si autor na závěr dopřál trochu oddychu, aby se vesele, ale i s troškou nostalgie rozloučil se svými hrdiny. Je to takové milé pohlazení na duši, nikoho tu nezabijí, nikdo se až tak netrápí, největším problémem je snad, aby všem chutnalo a nikdo se (moc) neopil. Tuto povídku si opravdu nechte až úplně, úplně na konec!
P. S. A ta třešnička na dortu na závěr se ztraceným svatebčanem - prostě lahůdka!
Povídka o nemocnici, kde jak doktoři (a doktorka), tak sestry jen chlastají, vykuřují, vedou jalové, rádoby filozofické řeči o sexu a kde se provozuje striptýz v pracovní době, na který příslušný doktor jaksi nezabírá. Mnoho řečí o tom, kdo by chtěl, s kým by chtěl, kdo koho by chtěl a koho ne a skutek utek. Není to ani zajímavé, ani vtipné, jen se tam mlátí prázdná sláma. Ztráta času. Nechtěla bych se v takové nemocnici a s takovým primářem léčit, bohužel pravděpodobně Kundera myslel na Brno, když to psal. Kdyby to nebylo o Brně (a tudíž o Čtenářské výzvě 2018), tak jsem tuhle povídku nikdy nedočetla.
Řetězení příčin a následků, příběh o tom, že všechno, co uděláme, ale i všechno, co neuděláme, může mít dopad na život náš, ale i lidí naprosto cizích. Podle mne je to nejlepší povídka z celé knihy.
