Nikdo se nebude smát
Povídka od:
Milan Kundera
Z knihy:
Směšné lásky, Směšné lásky (tři melancholické anekdoty), Nikto sa nebude smiať
Vše začíná tím, že vypravěč povídky oslavuje honorář se svou družkou Klárou, který dostal za poslední část studie, která byla otiskována na pokračování v odborném výtvarném časopise.
Vypravěč vyučuje na fakultě AVU, asi tak začátkem 60. let 20. století (sám M.Kundera učil na FAMU přibližně v té době), a jak tak se svou družkou oslavují, tak jim k zábavě poslouží i obsah zvláštního dopisu od chlapíka, který se dožaduje odborné recenze na svou stať, jistý pan Záturecký.
Klára byla z výborné rodiny, ale to už za socialismu přestalo platit za výhodu, byla tedy buržoazního původu, takže byla ráda, že vůbec má práci šičky.
Stať pana Zátureckého byla podle vypravěče jasná pitomost. Ale proč by měl být právě on jeho katem? To se mu nechce, takže se rozhodne, že posudek nenapíše a napíše panu Zárubeckému dopis, kde se úmyslně vyhýbá jakémukoli úsudku o jeho práci.
Pan Záturecký navštíví vypravěče na fakultě, ten ho razantně neodmítne, a tak přichází za ním tenhle pán znovu a znovu.
Pan Záturecký se pana Klímy - vypravěče - chytne jako tonoucí stébla slámy.
A stále se po něm ídí, stále ho vyhledává, a běžné výmuvy už nestačí.
Pan Záturecký je vytrvalý, začíná vyhrožovat, a pak Klínma, vypravěč dostane vztek a začne si racionálně vymýšlet své výmluvy, kterých se pan Záturecký chytne a pořádně panu Klímovi zatopí.
Panu Klímovi náhle vznikne tolik problémů, že nakonec přijde o práci, o družku Kláru, a přece vidí svůj příběh výsledně a s odstupem spíše jako komický než tragický.
Komentáře (6)
Přidat komentář
Skutecne velice napinava povidka, ktera se dobre cetla, ale zaroven mi sla neskutecne na nervy. Hlavni hrdina se mi nejprve zdal jako neskodny komik, ale postupne se z nej vyklubal pro mne nesnesitelny pitomec. Z komunistickych moralnich zasad ulicniho vyboru jsem chytla depku na cely vecer. Takze ano, nemohla jsem se odtrhnout, ale pokud mi cetba neco dala, tak rozhodne nic prijemneho.
Řetězení příčin a následků, příběh o tom, že všechno, co uděláme, ale i všechno, co neuděláme, může mít dopad na život náš, ale i lidí naprosto cizích. Podle mne je to nejlepší povídka z celé knihy.
Pre niekoho možno zbytočne popisanych x stránok, ale pre mňa v skutku putavym štýlom napísaná poviedka.
Poslední dvě věty měli několikanásobnějšího významu než předešlých x stránek zbytečného textu.
Metoda, kterou je napsána tato povídka se objevuje i v hvězdném románu M. Kundera Žert, který je nejvýznamějším českým románem po druhé světové válce až do dnešní doby.
Kam až mohou zajít lži, i když to jsou třeba jen ty milosrdné. Zde je vynikající ukázka totalitního režimu, člověk si myslí, že si spokojeně žije, nikdo o něm nic neví, ale v závěru zjistíte, že vás pořád někdo sleduje a hodnotí. Za jednu malou lež přišel o práci i o partnerku, protože společnost ho hodnotila velmi přísně.