Symposion
Povídka od:
Milan Kundera
Z knihy:
Směšné lásky, Třetí sešit směšných lásek, Deset podob lásky
Povídka jejíž kulisou je libovolná nemocnice v libovolné městečku.
Doktor Havel a sestra Alžběta mají té noci společnou službu.
Je zde pět osob, popíjejí a pimář jim vypravuje historky o lidech a rovnou z jejich životů. Kpitolky se rychle střídají a každá z postav přispěje se svou troškou do mlýna.
Vše se točí kolem lásky.
Komentáře (3)
Přidat komentář
Povídka o nemocnici, kde jak doktoři (a doktorka), tak sestry jen chlastají, vykuřují, vedou jalové, rádoby filozofické řeči o sexu a kde se provozuje striptýz v pracovní době, na který příslušný doktor jaksi nezabírá. Mnoho řečí o tom, kdo by chtěl, s kým by chtěl, kdo koho by chtěl a koho ne a skutek utek. Není to ani zajímavé, ani vtipné, jen se tam mlátí prázdná sláma. Ztráta času. Nechtěla bych se v takové nemocnici a s takovým primářem léčit, bohužel pravděpodobně Kundera myslel na Brno, když to psal. Kdyby to nebylo o Brně (a tudíž o Čtenářské výzvě 2018), tak jsem tuhle povídku nikdy nedočetla.
M. Kundera slyšel tohle povídání svého času od nějakého známého medicínského doktora z Brna, a napsal tohle vypravování.
Povídka je trošku jako divadelní hra. Sledujeme dějství z několika pohledů a získáváme náhled všech. Opět je to o ženské kráse. Sestra sice neměla hezký obličej, ale měla krásné tělo. Jenže muži, když uvidí obličej, už nebudou mít chuť na tělo, a tak nikdy nedojde k uspokojení jejich tužeb. Navíc sledujeme, jak každý dokáže vytvořit svou verzi události.