boxas
komentáře u knih
Tanec s vlky
Michael Blake
Dobrá knížka a dobrý film.
A že to není historicky věrohodné? No a co. Pokud chceme tzv. "realitu", budeme mít asi problém s většinou historických příběhů.
Hon na mrtvého
Tim Weaver
Kniha na mě bohužel velký dojem neudělala. Po roce se snažím vybavit si, o čem to vlastně bylo. Tak jen doufám, že další knihy série David Raker už tak rychle nezapomenu.
My proti vám
Fredrik Backman
Pokračování Medvědína, román My proti vám, si udržuje stále vysoký standard. To Fredrik Backman bezesporu umí. Ale takové nadšení jako první díl to ve mně nevyvolalo.
Vadila mi tu příliš zdůrazňovaná rivalita dvou měst, politikaření, určitá schematičnost ve vykreslení postav (takové to pro Backmana typické multikulti) a také, že autor tak úporně dopředu vyzrazuje, co bude dál, že se pak bohužel nedostaví žádný moment překvapení.
Zajímavé postřehy:
"Muži jsou zaneprázdněni, ale synové s dospíváním nečekají.
Synové stojí o pozornost otců přesně do chvíle, kdy otcové začnou stát o pozornost synů."
"Častěji jsme s nimi měli sedat na zemi, dokud si tam hráli."
Dobrodružství Huckleberryho Finna
Mark Twain (p)
Dobrodružství Toma Sawyera se mi líbilo o kousek víc, ale i tak spokojenost...
Milionová bankovka
Mark Twain (p)
Hodnotím povídku Milionová bankovka. Ta je skutečně skvělá a svým způsobem nadčasová. Třeba tím, jak někteří lidé (s prominutím) často lezou do zadku těm, o nichž se domnívají, že by z toho mohlo něco kápnout. A také o tom, že je to pravda odvěká, že šaty dělaj člověka...
A mimochodem - ten starý film z roku 1954 s Gregory Peckem je skvělý také!
Sběratel
John Fowles
Ve své době před šedesáti lety to musela být bomba.
Ale dnes a v porovnání jak s takovými příběhy, jako je např. Mlčení jehňátek, tak i se skutečnými případy, ke kterým došlo v USA, Rakousku a jinde, mi vychází pouze šedivý průměr. Zvlášť Mirandina část je slabá.
Víc viz annastasia.j
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Kniha o lásce...ať už je jakákoliv.
Nejvíc mě dojal slib Noah Noaha dědečkovi, že mu bude vyprávět o jeho životě, až se jeho paměťové náměstí ještě víc zmenší, nebo dokonce docela zmizí...
Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
Britt-Marie je pro mne takový Ove v sukni. Líbí se mi oba, i když upřímně řečeno Ove o mnoho víc. Možná protože Ove je přes všechny své podivnůstky muž z tohoto světa a z tohoto století. Kdežto Britt-Marie jakoby přišla z jiné doby, nebo dokonce z jiné planety. Ale třeba je to jen tím, že autor, jako muž, líp rozumí mužům než ženám, natož těm stárnoucím... :-)
Ove je uvěřitelný ve všem, co dělá, Britt-Marie ne. Nemyslím tím např. její posedlost umytými okny, nevadilo mi věčné drhnutí podlahy ani přesvědčení, že se nepije z láhve, protože nejsme zvířata, nebo že pod skleničku patří podšálek. Tomu vcelku rozumím.
Vadily mi jiné věci. Tak třeba to, s jakou rychlostí dokáže podle autora vyprat a usušit dresy, že je mají děti v podstatě vzápětí k dispozici - a to jako jak bez pračky a sušičky a jen s jedlou sodou? Hodně mě štvalo i její (nebo spíš autorovo) neustálé připomínání manžela a toho, co by on a kdy by on a jak by on. Také mi vadila schematičnost v rozložení postav a jejich charakterů.
Co mi naopak vůbec nevadilo, byla pro Backmana typická poetika, laskavost a stálé hledání lásky a přátelství mezi lidmi. Tak to vůbec ne! Vždyť právě pro tuto poetiku mám autora Frederika Backmana a jeho knížky ráda.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Hluboce lidská kniha o jednom stárnoucím, věčně nerudném bručounovi s velkým (bohužel nemocným) srdcem, kocourem, kterého nikdy, opravdu NIKDY nechtěl, šikovnýma rukama a s tak pevnými zásadami, aby na něho mohl být jeho táta hrdý. Tedy až se s ním a také s milovanou Sonjou jednou znovu setká.
Už dlouho mě žádná kniha nepotěšila tolik jako Muž jménem Ove.
P. S. to je moc pěkná třešnička na dortu ten nerudný mladík se saabem a veselou těhotnou ženou na konci. :-)
Pravda, nebo lež
Colleen Hoover
(SPOILER) Upřímně řečeno, nic nového pod sluncem. Pořád jsem čekala, kdy TO (rozuměj -napětí, zpocené ruce, nutnost číst ještě ve dvě v noci...), tedy kdy to konečně přijde ... a ono nic.
Vykonstruovaný děj, málo pravděpodobná zápletka, nesympatické hrdinky...
Zvlášť Lowen, ta mě hodně štvala! Nepříliš úspěšná, psychicky nevyrovnaná čmuchalka, která strká svůj nos, kam nemá, vzdychá po svém zaměstnavateli, snažící se přiživit na úspěchu jiné (a už dopředu počítající s penězi, které takto získá), šupky hupky leze do postele jedinému slušnému chlapovi, který v knize je, a přitom pokrytecky využívá jeho osamění a smutek. Místo aby se dala do práce na pokračování Veritiny série, tak tráví čas fantazírováním o tom, o kolik by byla ona sama lepší milenka než Verity. Autorka tolikrát v knize zdůraznila, že všechny Veritiny knihy jsou psány z pozice záporné postavy, že průměrnému čtenáři muselo být už nejpozději od poloviny knihy jasné, kam děj směřuje, a že tzv. autobiografie autorky je jen její další literární fikcí, podobně jako předchozí knihy.
Pravda nebo lež C. Hooverové je průměrná kniha průměrné autorky, která se nese na současné vlně trillerů. Ve mně nezanechá žádnou výraznější stopu, za půl roku nebudu tušit, o čem to sakra bylo.
Jo, a i když nejsem žádná puritánka, tak toho sexu a polykání a zubů na obložení postele a kdesi cosi bylo na mě priveľa, jak říkají bratři Slováci. Milé Colleen Hooverové by někdo měl říct, že tady přímá úměra neplatí, že víc detailně popisovaného sexu ještě neznamená taky víc peněz za prodané knihy, natož větší autorskou slávu.
Dopisy, které nikdo nečetl
Iona Grey
Tak tohle bylo moooc pěkné čtení!
Tedy pokud jste romantické duše a čtete rádi příběhy o tak velké lásce, že ji nezastaví ani vzdálenost, ani čas a ani nepřízeň okolí.
Líbilo se mi i prolínání minulosti (především rok 1943) a současnosti (rok 2011). Díky knize jsem bitvu o Anglii, ale i nálety na německá města uviděla trochu jinýma očima.
Všichni čtyři hlavní hrdinové mi byli sympatičtí a všem jsem fandila, aby to pro ně dobře dopadlo. Jess a Wil v současnosti i Stella a Dan v minulosti. Především Dan!
Jak já si přála, aby svoji lásku ještě někdy mohl políbit!
V dnešní době, kdy jsme přímo zavaleni neutuchajícím proudem negativních emocí, je to takové jedno krásné pohlazení na duši.
Případ bez hlavy
Ivan Milan Jedlička
Trochu už vyčpělé beletristicky zpracované skutečné kriminální případy ze 70. až 80. let minulého století.
Salon s robertkem
Ivan Milan Jedlička
(SPOILER) Trochu už vyčpělé beletristicky zpracované skutečné kriminální případy ze 70. až 80. let minulého století. Třeba titulní případ je o paní, která zanechala práce v kadeřnickém salónu a rozjela podnikání určené bohatým znuděným klientkám...
Jenže se psala 80. léta, a tak paní, která by dnes nikomu nestála za jediné slovo, dostala podmínku na půl roku a peněžitý trest za nedovolené obohacování. A paničky, které si vesele užívaly s robertky - vibrátory, byly vláčeny k výslechům na tehdejší VB.
Ach jo, byla to fakt blbá doba...
Poslední paní Parrishová
Liv Constantine
První část o Amber se dost táhla, všechno bylo jaksi předvídatelné, v druhé části, vyprávěné Daphne, dostala kniha spád a konec dobrý, takže vlastně všechno dobré.
Na letní dovolenou do kufru proč ne...
Krvaví havrani
Simon Scarrow
Cato s Macronem se vracejí do Británie.
Potkávají některé své dávné známé, ale víc je těch nových, mnohem méně přátelských. Bitvy, léčky, bezvýchodné situace, hrdinství, zrada, podlost, fanatismus, disciplína, věrnost Římu... Je mnoho témat, se kterými se v této knize potkáme.
Vy, kteří jste ještě Krvavé havrany nečetli, se máte prostě na co těšit!
Pretorián
Simon Scarrow
Cato s Macronem se tentokrát vrátili na nějaký ten den do Říma a docela jim to tam svědčilo. Trochu si zabojovali, hodně pomohli císaři Claudiovi, ale stejně si myslím, že v legiích je to pro ně lepší. Zvlášť Macro je voják každým coulem a nějaké ty intriky nebo zákulisní hrátky, to je úplně mimo jeho akční rádius. A tak je dobře, že se vracejí zpět do boje. Snad tam prožijí hodně zajímavého!
Mě tihle dva pořád ještě nepřestávají bavit, a chraň tě, Simone Scarrowe, všichni římští bohové, abys některého z nich v příštích dílech natrvalo vyřadil z boje!
Legie
Simon Scarrow
Dobojováno... Tedy alespoň v tomto díle!
Cato a Macro se opět předvedli v tom nejlepším světle, opět napravili některé přehmaty svých neschopných nadřízených velitelů, bojovali, taktizovali, pronásledovali vzbouřence v čele s Ajaxem, Macro dobrácky vrčel na své kluky (tentokrát poněkud změkčilé egyptské Šakaly) při výcviku i v boji, jen dost nerad poslouchal Catona, protože ten má teď už vyšší hodnost, Cato získal parádní jizvu, takovou, co se líbí ženskejm, jak konstatoval Macro, několikrát jim šlo o život, ale vylízali se z toho... Toto všechno obaleno podmanivým hlasem Marka Holého, bez kterého si už sérii ani neumím představit. Prostě paráda jako vždy a určitě ne zklamání pro ty z vás, kteří mají tuto sérii rádi. Dobře jsem se bavila.
Citát:
"Chovat se mile není o nic těžší než se chovat jako píčus." centurion Macro
Ranhojič
Noah Gordon
Historický román o době a místech, o nichž nic moc nevím, takže jsem se ráda nechala poučit.
Soužití mezi křesťany, židy a muslimy mělo vždy svoje úskalí, ale středověká Evropa a Persie, tam byly tyto vztahy extrémně napjaté. Právě proto postavil autor Noah Gordon celou knihu na přátelství mezi třemi studenty medicíny, z nichž sice každý patří k jiné víře, ale jejich úsilí pomáhat nemocným je spojuje. Toto přátelství vzniklo v těžkých časech moru, kdy smrt byla všudypřítomná, ale kdy si mohli navzájem pomáhat přežít. Přátele rozdělila až smrt, které se bohužel žádným medicínským zákrokem zabránit nedalo.
I když je to kniha obsáhlá, nevadilo mi to ani v nejmenším a rozhodně jsem se při čtení osudů Roberta Jeremyho Colea nenudila.