Dopisy, které nikdo nečetl

2 včera

Krásný, silný a velice smutný příběh...

9 19. března

Audiokniha. Tak jo, přiznávám, je to romantická kniha, a to většinou není můj šálek čaje. Ale tahle je z těch lepších, které mají zajímavý příběh. Navíc vše probíhá ve dvou časových rovinách a úplný happy end se nekoná, takže celkově hodnotím třemi a půl hvězdami, kterých se ode mě asi většina romantiky nedočká. ;)

3 15. března

Krásná, ale zároveň tak smutná kniha. Nic jiného než 5* nemůžu dát.

13 03. března

Bouře emocí, přesně toto je tato kniha. Kniha, která mě nutila číst dál a dál. Kniha, u které jsem přestávala dýchat, vnímat, jíst. Kniha, u které jsem polykala slzy a nakonec kniha, kterou, když jsem dočetla a zavřela, tak nastalo tíživé tiché prázdno. Smutek. Naděje. Bezmoc. Zoufalství. Nekonečná láska. Tato kniha se řadí do naprostého topu knih, které jsem za svůj život přečetla a nikdy na ní nezapomenu.

15 01. března

Kniha přečtena po několika letech znovu a stále zůstává má nejoblíbenější. Během čtení ve mě vyvolala tolik emocí. Teď se budu zase delší dobu vzpamatovávat z příběhu, a další kniha co mě čeká to nebude mít se mnou jednoduché.
Pro mě kniha na míru.

52 15. února

Příběh, který chytne za srdce. Psán ve dvou linkách, které se navzájem prolínají. Určitě stojí za přečtení.

9 11. února

(+ SPOILER) Z téhle knihy mám docela smíšené pocity... musím říct, že čtení mi nešlo tak lehce, jak jsem čekala, první čtvrtina vyprávění pro mě byla dost nezáživná a ke čtení jsem se horko těžko dokopávala, prostě mi chyběl takový ten vtahující moment... jenže i tak jsem to nechtěla nechat nedočtené (hlavně jsem chtěla vědět, proč to má tak velmi vysoké hodnocení, když ten začátek byl takový nemastný neslaný) takže jsem nakonec přešla na audio knihu a tu jsem dala komplet za dva dny, zajímavé jak to najednou šlo rychle... od chvíle, kdy se zjevil Dan, to pro mě začalo být konečně zajímavé a jeho postavu jsem si velmi oblíbila a to až do samotného konce. Jejich lásku se Stellou jsem jim naplno věřila, ale i tak děj poté nabídl dost nepěkné momenty, které jen tento hořko-sladký příběh dokreslovaly (a bohužel byly dost realistické). I když jsem z jisté strany chápala, proč tam kdo udělal, co udělal, proč se kdo rozhodl jak se rozhodl... tak jsem to na druhou stranu vlastně i nedokázala úplně přijmout... prostě jsem tam i přes to všechno viděla takový zmar a promarněnou příležitost, jen proto, že Stella byla nakonec takový sebemrskač, že si řekla, že si za své činy nezaslouží být šťastná a tak vzala tu možnost i Danovi. Jasně, měl rodinu a prostě se i tak posunul dál, nechci úplně tvrdit, že by celý život za ní truchlil... ale svým způsobem i ano... když jí celé roky psal a celé roky doufal. Byla jsem za něj ráda, že nakonec mohl odejít v klidu, že to mohl tak nějak uzavřít, že mohl aspoň poslední hodiny strávit s ní... ale i tak pro mě bylo prvních pár minut po doposlouchání takových... vyčerpávajících... neměla jsem ten pocit zadostiučinění a že to dopadlo tak, jak mělo nebo jak mohlo. Vlastně se to dalo čekat, bylo to jasné od samého začátku... bylo jasné, že spolu zažili jen krátkou chvíli štěstí, že to bude smutné... ale... prostě je to jak koukat na Titanic a doufat, že tentokrát se na ty dveře vlezou oba... myslím, že už si knihu nikdy nepřečtu, neposlechnu, ale jsem ráda, že jsem to nakonec dotáhla do zdárného konce, který rozhodně v člověku něco zanechá.