Ranhojič

4 včera

Klasicky čtivý bezceler bez ambicí na kdovíjaká moudra, jenž sám sebe nad slatě zapomnění vyzdvihuje především neutuchajícím gejzírem dobových reálií každodenního bytí v dýmu pozdně raného středověku. Ale jakože fakt pomalu co stránka, to nějaký fascinující detail (namátkou: „Na akrobata byl příliš starý, protože těm lámou klouby již v dětském věku, ale naučil se trochu žonglovat.“); neuvěřitelné! Mám skoro chuť jít za pět. Ale to zas nemůžu...
...a vlastně proč bych nemoh; Jasně, Ranhojič je po stránce literární zjevné béčko, nicméně Jeremiášovy proměny mi dělaly radost, jeho život se četl hezky/trpce a že jsou poselství knížky prostá a srozumitelná je v železech postmoderní pasti všemožně dušezpytných sofistik nadmíru osvěžující.
Říkají se teda, krom prvního jmenovaného, snáz, než reálně naplňují; 1.)vždy měj po ruce nezodpovězenou hádanku, 2.)vyvaruj se nestřídmosti, 3.)ordinuj si kázeň, 4.)otevř oči i...é, jak se to jen....no tak mozku...5.)srdce! srdce, vidíte, že sem si vzpomněl, a osud si tě už ze sudu hemžení tunelovým viděním stižených úhořů vyhmátne sám.
Když o tom tak přemýšlím, Ranhojič je svým způsobem skvělou alternativou ke Coelhovu snad až příliš zjednodušujícímu Alchymistovi.

5 slabších, zato ovšem sympaticky nevtíravě provázejících*****

PS: Rozepisovat se tu o krásách diktátu náboženské bigotnosti by vzhledem k obsahu cca 90% všech předchozích komentů bylo asi jako okázale lkát na Kim Čong-ilově rozlučce. https://www.youtube.com/watch?v=tZsVP2WoE9E
Jo, a filmovou adaptaci jsem po první, rádoby drsné, rádoby bodré, oproti předloze beznadějně přeslazené, třetině raději vzdal.

2 18. března

Pro mě jedna z nejlepších knih vůbec. Ukázka toho, co je člověk schopný obětovat pro svůj sen. Knížka se četla sama.
Film jsem také zkoušela, ale byl mnohem, mnohem slabší.

1 15. března

Na knihu jsem se velmi těšila, ale jsem trochu zklamaná. První polovina skvělá, četlo se to samo, ale pak to bylo zdlouhavé, místy nezáživné. Pokud to srovnám s historickými romány jako Quo vadis, Agónie a extáze, Kámen a bolest, Jméno růže, které mě naprosto pohltily, tak tady musím dát hvězdiček míň.

8 10. března

Skvěle vykreslené prostředí, cesty za obživou a vzděláním, zvyky, přetvářka sloužící svému účelu. Obsáhlá a velmi čtivá kniha.

3 04. března

Za mě skvělá výpravná kniha. Místy se děj dal lehce předvídat, místy mě trochu zaskočil.

Kniha je svým způsobem podobného ražení jako Egypťan Sinuhet. Koho bavil Sinuhet, ten si užije is Ranhojiče a naopak.

5 20. února

Já jsem možná hnidopich, ale když už se autor rozhodne napsat knihu, kterou zasadí do historických kulis (a není jasné, že vytváří alternativní minulost), tak se musí, alespoň dle mého, držet historických fakt. V doslovu se autor přiznává k tomu, že použil pouze dvě historické postavy. Takže by nemělo být obtížné dodržet alespoň to základní, co se o nich ví. A ne že nechá Avicennu zemřít o několik let později. Například. Ale možná je to dáno tím, že vůbec s časovými údaji pracuje autor hodně volně. V tom případě si měl ale odpustit přesnou dataci děje.
Ale i odhlédnuto od těchto výtek mě Ranhojič zklamal. Rozhodně jsem knížku nezhltnul, naopak jsem se několikrát dostal do stavu, kdy jsem se do dalšího čtení musel nutit. Katalánec i Poslední Žid mě bavili mnohem víc.
A i film mi přišel v tomto případě povedenější než kniha.

20. února

Zajímavá kniha. Nejprve mě moc nebavila, ale četla jsem dál a najednou jsem byla na konci:-)