Ranhojič

1 předevčírem

100 lidí, 100 chutí.
Popravdě, docela přemýšlím jaké hodnocení knize dát.
Určitě souhlasím s názorem většiny, je skvěle napsaná. Slova jsou vhodně zvolená, neopakují se, čtou se ladně a lehce. Ale...první polovina příběhu je šíleně zdlouhavá. Možná je to tím, že historická literatura mě opravdu nikdy nenadchla a teď již vím, že ani nenadchne.
Roby neustále putoval, události se točily v kruhu (práce ranhojiče/učedníka, jídlo, ženy, alkohol, putování), pak najednou přišel zvrat a Roby měl cíl. Od té doby mě kniha začínala bavit. Jakmile dorazil na místo, po kterém tak dlouho toužil, příběh nabral spád a konečně nějaký šmrnc a energii. Docela mě mrzelo, že věcem, které ho tolik zajímaly, se dostal až ke konci příběhu. Určitě by stály za zmínku dříve, přece jen, byl to velký objev (jak pro svět, tak pro Roberta). Postupně se z něj stal někdo jiný, člověk, který si musel zvyknout na odlišné zvyky, tradice, jídlo, jazyk. Určitě to pro něj nebylo jednoduché, ba naopak.
Jakmile se vrátil do své pravé identity a stal se člověkem, kterým se doopravdy narodil, byl spokojenější než kdy dřív.

Příběh je protkaný krásnou a čistou láskou, špatnými událostmi, přátelstvím a nakonec i znovu nalezením jeho rodiny (ať už bratra či jeho manželky a dětí).
Vím, že se ke knize určitě nevrátím a že film si taky nepustím, ale i přes to doporučuji milovníkům historie, dlouhých příběhů plných happyendu na konci.
I tak, díky autorovi.

5 25. března

Jsem ráda, že mě kladné hodnocení zde na Databázi k této knize přivedlo. Je velmi čtivá - ač má téměř 700 stran tak jsem ji přečetla během jednoho týdne a je v ní snad úplně vše - pohled do historie lékařství, touha po vzdělání a vědění, láska, napětí... Doporučuji

4 25. března

vyčerpávající krásné vyprávění... většinou zvítězí kniha nad filmem či obráceně... u Ranhojiče bych se netroufla rozhodnout jen pro jednu variantu...

7 21. března

Krásná kniha, moc jsem si čtení užila. A teď se těším na film, který jsem ještě neviděla.

7 13. března

Děkuji všem, kteří z vás upozornili v rámci výzvy na tuto knihu, pro mě to byl "čtenářský" koncert.

3 19. února

Poutavé a čtivé! Za mě super!

9 30. ledna

Čirá a ničím nezkalená nádhera. Skutečná pocta toto číst. Neskonalé blaho na sedmi stech stranách (cirka). Je potřeba pokračovat? Možná trochu - zpočátku jsem se lekla, protože příběhy obsahující desítky let života hlavního hrdiny mi vždy připadají podezřelé, poněvadž jednoduše čekám autorovu postupnou vyčpělost, ztrátu nápadů a skluz do nudy. U Gordonova Ranhojiče jsem zhruba u strany 60 věděla, že toto rozhodně nebude jeho případ. Mohla bych se uchýlit ke spoilerům, ale nechce se mi. Budoucím čtenářům pouze slíbím, že opravdu, ale opravdu nebudou zklamáni a po přečtení tohoto skvostu stanou zas o stupínek výš k literárnímu blahu.