Jeptiška

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Děj se odehrává ve Francii v 18. století a je zasazen do prostředí klášterů. Hlavní postavou je dívka Zuzana Simoninová, kterou matka umístila na výchovu do kláštera. Zuzana píše o svém utrpení v klášteře v dopisech adresovaných markýzi Croismarovi.

https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/81501/big_jeptiska-Pjx-81501.jpg 4641
Nahrávám...

Komentáře (107)

Kniha Jeptiška

RealChad
07. září

Tak nějak mě i během čtení napadlo, kolik toho člověk, jeho tělo i psychika dokáže vlastně vůbec vydržet... Bavíme-li se konkrétně o Jeptišce, sestře Zuzaně... Občas jsem pozvednul obočí nad tím, že se chudák holka dokázala udržet ve vegetativním stavu... :/ Jinak, co se týče stylu jazyka, tak ten mi vcelku seděl.. Po řádcích se náramně klouzalo očima. :-)

Bmisarova
09. července

Jeptiška mne opravdu bavila. Knihu jsem si vybrala k maturitní četbě a kdo nad ní váha, přečtěte si. Příběh o mladé dívce, která se musela vzdát svobody a jít do kláštera, kde zažila to nejhorší, co se mohlo stát.


marrie5227
04. července

Knihu jsem zvolila kvůli maturitní četbě na střední škole. Zaujal mne její název a stejně i děj. Každopádně se mi nečetla vůbec dobře.
Velmi jsem se trápila kvůli nerozdělených kapitol a často jsem se vůbec nesoustředila a v ději ztrácela.
Jsem ráda, že jsem si ji u maturity nevytáhla a měla ji jen půjčenou z knihovny. Věřím, že Denis Diderot byl skvělý spisovatel a kniha může najít spoustu příznivců, ke mě si ale cestu nenašla.

Dela111
02. května

Tato kniha se mně nečetla úplně lehce, je to totiž takový koncentrát krutosti. Hlavní hrdinka se potýká s odmítnutím vlastní rodiny a s pokrytectvím katolické církve. Klášterní život v osmnáctém století ukrýval i zlobu, šílenství a hřích.
Vzhledem ke kritickému obsahu a snad i k zvláštnímu vzniku knihy je pochopitelné, že ve své době to bylo značně kontroverzní dílo.

lernami
06. března

Diderot - prankster 18. století?
Z knihy jsem byla nadšená, ale řekla bych, že se dílo mohlo obejít bez autorova dovětku. Takhle si zahrávat s čtenářovým vnímáním reality je fakt bezohledné:D.
Oceňuju však nadčasovost a srozumitelnost díla!

xolee
06. února

Děsivá knížka, plná beznaděje a nesvobody. Zuzana mi, ale často přišla velice naivní a těžko říct jak by dokázala “přežít” venku svobodná mimo klášter v té době a hlavně, že ta svoboda není taková jak si ji vysnila, což nakonec i zjistí.
Co mě trošku uvádí do rozpaků je jakým způsobem autor knihu napsal, kdy spolu se svými přáteli píše dopisy markýzi de Croismare jménem skutečné jeptišky, kdy její osud byl pro něj inspirací.

betička
26. ledna

Při čtení této knihy člověk přemýšlí jak těžké je příjmout, když o vás rozhodují druzí, kteří své rozhodnutí dělají na základě toho co vyhovuje jim a je prospěšné hlavně pro ně. A vlastně ukazuje, že ještě těžší je se tomuto rozhodnutí vzepřít a bojovat proti tomu a alespoň se snažit žít svůj život podle svého.
Ukazuje, že v církvi jsou jen obyčejní lidé, kteří bojují se svými démony a tuto bitvu ne vždy dokážou vyhrát.

laura
15. ledna

Četla jsem v patnácti. Ale ten příběh se mi vryl do srdce. Tolik vnitřní síly, odhodlání a vytrvalosti!

Zuzana se nikdy nesmířila se svým osudem. Nepřestala bojovat, nepřestávala věřit. Nevzdávala se naděje. Trpěla, bičovali ji, trápili ji hladem, žízní, zimou... Ale nezlomili ji.

Kruté podmínky, které popisuje ve svých dopisech, jež se staly základem tohoto románu, nebyly v těch dobách ojedinělé. Přesto většinou nikdo nezakročil.

Zuzana, se svou vytrvalostí a odvahou, je jako záblesk naděje. Jako vzpomínka na všechny, na které svět zapomněl.

Na všechny ty trpící, umírající, zapomenuté novicky, které se úsvitu nedočkaly...

1