1. Domů
2. Autoři
3. Denis Diderot
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 23
• Bazar 9
• Životopis
• Citáty 30
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 23 knih

Nové komentáře u knih Denis Diderot

Jakub Fatalista

„To bylo pro mě překvapení. Diderot - říkal jsem si, to bude takové naučné, možná suché, a ono vůbec! Ano, kniha nemá děj, tedy to, co by se dějem dalo nazvat. Není tam kromě jednotlivých příhod nic lineárního, všechno jsou to jen náznaky. Ale taky v tom není ta podstata. je to autorova hra se čtenářem, a to otevřená, okatá a vice méně drsná. Oslovuje čtenáře, předpokládá, co chce asi číst, domýšlí, jak si čtenář představuje, že budou příhody pokračovat, a zcela libovolně, manipulativně děj odklání jinam a ještě se z toho raduje. Tahle rovina je opravdu originální a upozorňuje na to, že opravdu vše záleží na autorově libovůli, že čtenář je v jeho područí. (To ještě Diderot neznal úvahy estetiků a sémiotiků, jak čtenář svojí interpretací autorovo dílo dotváří....). Prostě a bez skrupulí si dělá se čtenářem, co chce. Pokud jste čtenáři - masochisti, asi jako já, užijete si to. A pak je tam to hlavní. Na půdorysu vyprávění jednoho příběhu o lásce, od kterého se neustále někam odbíhá, se udělje všechno důležité, co se v životě udát může. Dva kumpáni, Jakub a jeho pán (viz Kunderova divadelní variace na tento text) spolu filozofují, přetahují se o nápady, o myšlenky, nadhazují témata, hádají se do krve, v těžkých situacích si pomáhají, pohrávají si se "subordinací" - kdo je pán a kdo je sluha, a ze všeho prýští, nebo spíš tryská radostnost života. Historky jsou to občas smutné, ale připomínalo mi to trochu Dona Quichota se Sancho Panzou, Garnatua a Pantagruela a další literární poutníky světem, kteří - pozor! - jdou ve dvou. Tím je totiž neustále zaděláno na dialog, na vtip, na hádku, a vůbec nejde o to odkud kam nebo kudy se jde. Důležité je, jak v danou chvíli interpretujeme situaci a náš životní postoj v danou chvíli. A že se postoje povážlivě proměňují? No a v životě ne? I postojů je hojnost, jako je hojnost jídla, milostných dobrodružství, zákazů i jejich porušování. Takže mě to potěšilo. Je to chytrá klauniáda mudrců, kteří stejně tak vědí, že život nezmění, že je "psáno nahoře" a tak to prostě je. Tak "nezbývá" než život žít tady a teď. A ještě dodatek - opět skvělá odeonovská edice s novým, svěžím překladem. Bez ní bych do toho vůbec nešel.“... celý text
— Apo73

---

Jeptiška

„Zajímavá knížka o osudu dívky odsouzené ke klášternímu životu. Vzhledem k roku vydání díla jsem se obávala, že kniha bude zdlouhavá a ne příliš čtivá, jak tomu bývá u většiny děl z tohoto období, tady to tak vůbec nebylo, naopak mě to zaujalo hned od začátku. Závěr knihy je tedy značně nečekaný, a nevím, co si o tom vlastně mám myslet.“... celý text
— apq

---

Jeptiška

„„Klášter, toť místo, kde ze ctižádosti a touhy po přepychu je jedna část rodiny obětována, aby ta druhá měla lepší podmínky k životu; je to smetiště, kam společnost odhazuje odpadky. Kolik matek tak jako moje odčiňuje tajný hřích hříchem jiným!“ (Diderot) Byla to překvapivě drsná a neútěšná četba, která si nebere servítky s církevními institucemi ani lidským pokrytectvím. Na první pohled jde o příběh nešťastné dívky donucené ke klášternímu životu, ale ve skutečnosti je to obžaloba systému, který dokáže zlomit člověka ve jménu pořádku, majetku a „ctnosti“. Zuzana jako vypravěčka působí věrohodně a lidsky – není to žádná hrdinka, ale dívka, která se snaží zachovat si zdravý rozum i důstojnost v prostředí, kde obojí systematicky ničí. Právě psychologická věrohodnost a postupné stupňování bezvýchodnosti dělají z knihy něco víc než jen dobovou kritiku – člověk má chvílemi pocit, že čte zprávu z vězení, a ne román. Problém tady není víra sama o sobě, ale její zneužití. Klášter tu není místem zbožnosti, nýbrž odkladištěm nepohodlných lidí a prostorem, kde se deformují přirozené lidské vztahy. Ať už jde o krutost, manipulaci nebo pokřivenou „lásku“, všechno tu působí jako důsledek násilně vnuceného života. Krátce řečeno: žádná útěcha, žádná romantika, ale silná a nepříjemně pravdivá výpověď. Kniha, která se nečte pro radost, ale stojí za to ji znát – už jen proto, že připomíná, kam až může vést dobře míněný „řád“, když se přestane ptát na člověka.“... celý text
— iveta.vaisova

---

---

Jeptiška

„Sranda, jak se spousta čtenářů na Diderota zlobí, protože si dovolil pohrávat s jejich city. :-) Na myšlení hlavní hrdinky by se dalo dobře ilustrovat rčení „čistému vše čisté". Připadá mi, že způsob myšlení a cítění hlavní hrdinky v první polovině knížky moc nekoresponduje s druhou půlkou. V první to byla jasnozřivá rebelka, která předběhla svou dobu, v druhé pak naivní (ale jak se jí můžeme divit, když vůbec nepřišla do kontaktu s reálným světem?), vše přijímající, a až podlézavá dívka. I když to, jak vnímala aktivity své milující představené, to už mi nepřijde jako naivita, ale spíš absence intuice nebo pudu. Vadila mi autorova jednostrannost a zaujatost, co se týče klášterního života, ale zároveň to bylo moc zajímavé čtení, až příliš temné na začátek jara.“... celý text
— tereza0319

---

Jeptiška

„Odpočívala jsem v dopisech, jimiž je kniha psána. Nepůsobí to na Vás poté jako příběh, ale jakožto tragická zkušenost. Pro hlavní hrdinku je osud nepřítel a i přes trýznění a nepřízně bojuje. Hrdinka se snaží vyhrát nad nespravedlností a z jiného pohledu mučivé lásky staršáí ženy. Kniha je tímto způsobem tažena dopředu.“... celý text
— dodo134