micha-ella komentáře u knih

Vydržela jsem 100 stránek. Možná, kdybych pokračovala ve čtení, bych ještě jednu hvězdičku přidala, ale pochybuju. Dva dospělí, kteří se vzájemně přitahují a milují - a jeden o druhém to neví? Každý si jen sám pro sebe naříká, že o něj ten druhý nestojí - ach, to mi šlo hustě na nervy! Nejsem stavěná na sladké romantické příběhy, nebavilo mě to.

Nedá se pochopit, proč byla v první části knihy zpřeházená chronologie. To dělají autoři proto, aby zvýšili napětí děje, ale tady ho tím autorka totálně snížila. Já si data vždy seřadím, takže se mi četlo dobře, i druhá část byla pro mě poutavá. Jen konec třetí části (ach jo, tahle módní thrillerová vzrůša!) jsem přeskákala, takové závěry jsou poplatné čtenářům toužícím po akci, pro mě jsou zbytečné a někdy i směšné.

Tu pohádku dobře znám a tak jsem byla zvědavá, jak se z ní autorka vymotá. (Snad ne skákáním přes oheň?) První část knížky bezvadná, druhá část sporná, třetí už jsem nedočetla. Asi jsem víc realista než romantik.

Nehodnotím hvězdičkami, protože jsem nedočetla. Už na prvních stránkách jsem bohužel zjistila, že se jedná o druhý díl čehosi a okecávání obsahu z prvního dílu mi šlo notně na nervy. Děj se vyvíjel pomalu, v polovině jsem to vzdala.

Zbytečně dlouhé! Protahování děje má vždy nějaký důvod - buď se autorka s psaním tzv mazlí, vše vylepšuje a opakuje, nebo je to její potřeba děj hodně zamotat či naopak psychologicky vysvětlit, nebo je počet stran požadován nakladatelstvím... Tady je to opravdu ke škodě. Divné byly i ty jedovaté rozhovory a zvraty vztahů mezi postavami, nepravděpodobné intriky. A konec - "thrillerová třešnička" (já tomu říkám hloupá šablona) to dorazil.

Bezvadná knížka! Skvělý psychologický román. Ještě lepší než autorčina předchozí knížka Všechno, jen ne pravda. Obdivuji nápad dvou možností, kterými se příběh mohl rozvíjet. Moc se mi to líbilo. Doporučuji.

Hodně podobné knížce Druhé dítě od jiné autorky, ta byla ovšem zdařilejší. Tady je mnoho nepravděpodobných míst, zvlášť na konci - jak v růžové telenovele. Psychologie hodně kostrbatá, ve skutečném životě by to takto zcela jistě neprobíhalo. Ale četlo se to dobře.

Knížka se mi dostala do ruky už podruhé, zaujal mě námět, ale děj jsem si vůbec nepamatovala, což mluví samo za sebe. Styl, jakým je ten příběh napsaný, bych přirovnala ke školním slohovým úkolům. Možná proto, že jsem byla namlsaná z předchozí právě dočtené knížky.

Další knížka z mého seznamu "Načaté a odložené", ke které jsem se vrátila. A zjišťovala, proč jsem jí před časem vlastně nedočetla, protože teď se mi moc líbila. Důvod toho odložení a jedné ubrané hvězdy asi je v hodně natahovaném prostředku a taky v tom, že snad ani jednou tam nebylo pochváleno, jak velkorysé a jistě náročné bylo vychovávat dítě coby svobodná matka. Každopádně hezké odpočinkové čtení, autorku chválím za trefná přirovnání a bezvadné komentáře hlavní postavy.

Jedinečná knížka! Pro Jaromíra Nohavicu je pět hvězdiček málo, pro autora knihy uděluji jen čtyři, protože přeskakování v letopočtech bylo rušivé. Ale dozvěděla jsem se spoustu podrobností ze života zpěváka, který mnoho let mluví a zpívá z mé duše.

Dočetla jsem, ačkoliv jsem několikrát chtěla knížku odložit kvůli množství "vaty" a zdlouhavosti. Například číst téměř čtyři stránky jen o tom, co jedí v hospůdce, mě nebavilo. Vadily mi časté zmínky o sexu, vadily mi podivné vztahy mezi postavami příběhu i některé nepravděpodobné dialogy. Ale na druhou stranu oceňuji schopnost autorky rozlišit a popsat to množství postav, které se mi vůbec nepletly, přestože v tomto počtu už bych v jiné knížce měla problém si zapamatovat, kdo je kdo.

Jednu hvězdičku ubírám za naprosto absurdní konec. Nechápu, proč by měl být závěr bezva napínavého příběhu tak poplatný thrillerovým šablonám, proč má posledním zvratem čtenáře šokovat nebo znechutit. Proč? Mně konec této knížky vyloženě naštval.

Vůbec jsem nepochopila, co chtěl autor touto hrůzou říct. Není to ani fascinující, ani strašidelné, ani vtipné, natož aby to byl černý klenot. Kafka by koukal, co by mu chtěli podsunout!

Za můj dojem z této knížky dávám dvě hvězdičky. V lecčems je asi přínosná. Ovšem já si myslím, že všechny tyto úchylky tu nebyly vždycky, některé jsou vymyšlené a pojmenované až v této době.

Nebylo to příliš jednoduché, naopak, dvě postavy (Kathrin a Francis) by možná neškodilo vyškrtat a konec upravit. No dobrá, taková oddechovka.

Každý Mlok je jiný, tento mě moc nezaujal. Buď jsou to napůl duchařiny, nebo spíš povídky pro muže.

Naposledy jsem u přečtené knížky napsala v komentáři, že jsem nevynechala ani písmenko - tady u knihy Zpověď farářky přiznávám, že jsem vynechávala celé odstavce. Některé otázky a odpovědi šly úplně mimo mě. Paní Kopecká je vzdělaná, chytrá a fyzicky i duševně krásná žena, a já si při čtení té knížky říkala, že v jiném oboru a v jiné práci by její pracovní nasazení bylo možná mnohem prospěšnější a pro ní i ostatní přínosnější.

Mám přečtené všechny knížky Ludvíka Vaculíka, některé i víckrát, líbil se mi jeho styl, jeho otevřenost. Přečetla jsem vše i od Madly Vaculíkové, s tou jsem se často přímo ztotožnila. A tak jsem po knížce paní Jílkové doslova skočila. Nevynechala jsem ani písmenko, protože přidané texty jsem si zas ráda zopakovala. Psát umí všichni z těchto rodin, s charaktery je to horší. A tady ten chlast! Krádeže, drogy, promiskuita, vše naprosto samozřejmé, až jsem občas trapností knížku přivřela a čučela mimo. V reálu byla nejsvatější Vaculíkova žena Madla a té byl houbelec platný titul manželky, když jí celý život podváděl. Některá jablka nepadají daleko od stromu.

Musela jsem si vyhledat na netu, co je na tom pravda.

Všechno - hustý! Nic - blázince mě zajímají. Někdo - překvapivý.