Nadělení: Příběhy kluka ze zámku

Dost osobní vyprávění Daníka o jeho vztahu se starším Matesem a plnění naivních přání rozkrývá peripetie s nákupem ruiny a jejími opravami do podoby obyvatelného zámku. Daníkovy kuchařské příhody mně moc pobavily. Daník je dnes ženatý pán a Osečany minulostí.

K téhle knížce jsem se dostal tak trochu náhodou, ale určitě nelituji, že jsem se do ní pustil. Dan Krejčík očividně umí psát a většinou mu nechybí vtip a nadhled. Příběh osečanského zámku jsem znal jen rámcově z médií a bylo fajn dozvědět se víc. Navíc, i když je zámek tím hlavním "nadělením" (alespoň z hlediska prostoru, který v knize dostává), není knížka zdaleka jen o něm. A poznat třeba takového Matěje Stropnického i jinak, než jen jako poněkud kontroverzního politika, rozhodně nebylo na škodu. Škoda, že je knížka odfláklá z hlediska korektur - je tu značné množství překlepů a několik vyloženě úděsných hrubek, což mírně kazí celkový dojem.

Tahle kniha má všechno. Vtip, hloubku, skvělý příběh a snadno šarm . V audioverzi naprostá bomba, Dana bych nechala přečíst všechny audioknihy v mužské verzi, je to fakt pan čtenář, klobouček.

Tím jak se mi líbila první kniha Dana, šla sem i na další a neprohloupila sem. Dan je vtipný, má zajímavý život a umí si udělat zpětně i žert sám ze sebe. Život na zámku je zajímavý a obdivuju, že do toho šli. Vyprávění bylo veselé a těším se na další pokračování.

Pěkné nadělení. Tohohle kluka ze zámku jsem poprvé zaregistrovala, když na zámku v Osečanech ubytovali ukrajinky.
Knížka je taková jednohubka, ale moc pěkná. Dane, moc se ti to povedlo a máš super pohled na život. Moji rodiče zase mají kamenictví, takže moje dětství se z velké části skládalo z chození na hřbitov, mezi hroby, kde naši sekali nápisy a já třeba v okolí zapalovala zhaslé svíčky na hrobech. Taky to bylo pro dost lidí divné a dost velkou část života jsem si díky tomu divná připadala. Ale ty - jako kluk z pohřebky - jsi mi s tím docela pomohl. Díky za příjemné chvilky strávené s tvou knížkou a ráda si přečtu i další.

Kniha se mi moc líbila, Daniel Krejčík má opravdu talent. Líbila se mi ta schopnost sebeironie, líbil se mi ten cit, který měl ke svému partnerovi. Člověk ví, jak jejich vztah dopadl, přesto jsem doufala, že to prostě dopadne dobře. A žili spolu šťastně až do smrti…

Četla se samo, moc se mě líbil ten příběh, toho herce mam rada, je sám sebou, takovy milỳ a přirození

K Nadělení jsem se dostala až k jako druhé knize po Hájemství, byť ji dějově předchází. Věděla jsem tedy, do čeho jdu, a vlastně jsem kvůli tomu měla i celkem vysoká očekávání. A ta se mi naštěstí naplnila :). Je to skvělá oddechovka, přečtete ji za chvíli a zůstane vám z ní neskutečně milý pocit. Takové pohlazení po duši. Krejčík píše krásně, s humorem sobě vlastním, zároveň se nebojí zacházet i do těžších, osobních témat. Což je dobře, protože člověk vidí, že prostě věci nejsou často tak růžové a romantické, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Doufám, že se ještě nějaké knihy dočkáme :).

Úžasná oddechovka (a také jednohubka) na sobotní večer. Osobně jsem potřebovala trochu zvednout náladu a proložit čtení něčím příjemným. Tohle byla sázka na jistotu, protože si velmi dobře pamatuji, jaké pocity ve mě zanechala kniha Hájemství.
Nadělení nebylo výjimkou a já si čtení zase moc užila. Daniel Krejčík se nebojí osobní zpovědi, na stránkách je velmi přímý. Líčí jak to dobré, tak také to s čím musel v jistých okamžicích života bojovat. Každá stránka je ale proložená milým humorem a také jistým osobním kouzlem Dana.
Kniha ve mně probudila mnoho pocitů, ale já jí zaklapla zase s úsměvem na tváři a věděla jsem, že mám sama o čem přemýšlet. A vlastně, také si myslím, že si neumím přát, ale co.. Nejsem v tom sama a ono to vždy nějak dopadne.

Knihu jsem dlouho odkládala a až teď jsem se rozhodla ji přečíst. Táhlo mě to k ní a nevěděla jsem proč, ale teď už to chápu – má v sobě všechno! V jedné části to pro mě bylo dost osobní, rozbrečela jsem se a nevěděla, zda dokážu číst dál. Nakonec jsem ji dočetla a jsem moc ráda, že se mi do života dostala. Ta kniha je úžasná.

Knihu jsem poslouchala jako audio. Moc se mi líbila otevřenost spisovatele.

Knížku jsem si v knihovně půjčila úplnou náhodou. Prostě jsem ji zahlédla a něco mě k ní přitáhlo. A musím říct, že mě od prvních stránek opravdu bavila. Daniel Krejčík má velmi laskavý, jemný humor a schopnost vyprávět obyčejné věci neobyčejně – s nadhledem, citem a moudrostí.
Nejsem typ čtenáře, který by vyhledával knihy o známých osobnostech, a o autorovi jsem předtím prakticky nic nevěděla, kromě toho, že občas dabuje audioknihy, které poslouchám. O to příjemnější pro mě bylo zjištění, že tady vlastně vůbec nejde o „slavného člověka“, ale o lidské příběhy, vztahy, drobné radosti i bolístky. Ty by klidně mohl vyprávět kdokoliv – a právě v tom je síla té knihy.
Celkově na mě kniha působila jako velmi milá, laskavá a zároveň zajímavá. Je to čtení, které pohladí, pobaví a nechá v člověku dobrý pocit ještě dlouho po dočtení. Za mě opravdu hezká knížka.

Jako první jsem přečetla Hájemství a ta kniha na mne měla opravdu velký wow efekt (už mám na Daniela lístky do divadla). Tak jsem sáhla i po této knize. Četla se pro mne stejně dobře, jedno odpoledne. Bylo velmi zajímavé číst o strastiplné cestě k alespoň nějaké obnově zámku, i života na zámku. I když knihu doporučuji k přečtení, Hájemství mne zasáhlo mnohem více.

Nevim už přesně, jak se stalo, že se mi knížka ocitla v mé audioknihovně, ale stalo, tak jsem si ji pustila. A velmi brzy ji chtěla i odložit. DK působí mile, na stejné vlně i vypráví své strasti spojené s koupí zámku. Působilo to na mne velmi naivně a dětinsky, takové zápisky přínosné maximálně pro autora. Bohužel se mi tím nechtěl ztrácet čas. Nakonec pomohla ČV, kde se má dočíst nedočtená kniha. Splněno ;-)

08.01.2026

Hájemství mě bavilo víc, ale pořád to byl prostě milej "Daník" a těšila jsem se na každou procházku s poslechem. Když bude další, moc ráda si ji zase poslechnu, protože mi, Dani, budeš fakt chybět :-)

Možná jsem měla příliš velká očekávání. Ale bylo to příjemné čtení.

Z knihy jsem byla nadšená - vtipná a krásně napsaná.

Četla jsem v r. 2023 jako knihovniceS. Cituji: Nadělení
Milá a vtipná, hezky napsaná jednohubka. Daniel Krejčík je nejen nadaný herec, ale i výborný vypravěč. Mám ráda hezkou češtinu, tentokrát mi jeho hovorové vyjadřování ani nevadilo.
Dávám 4 hvězdy a doporučuji.

Daniel Krejčík je za mě neskutečně milý, sympatický a talentovaný člověk.

Líbí se mi autorův styl psaní, je to osvěžující, upřímné, výborně se to čte. Tahle kniha je za mě taková jednohubka, kterou slupnete klidně na posezení :) Ovšem musím říct, že byly části, které mě až tak nebavily a celkově to téma života na zámku mě bavilo tak do poloviny knihy a pak už jsem si říkala, že je to na mě nějaké dlouhé. Ovšem spoiler - mám přečtenou už i autorovu druhou knihu a tam je to za mě jedno velké wow :) Takže více než Nadělení doporučuju knihu Hájemství :)