Ráj

Při četbě románů afrických autorů si vždycky uvědomím, jak málo o Africe vím jak je má představa kreslená. Při této neznalosti bylo pro mě obtížné dej časově zařadit, na druhou stranu to vlastně není podstatné, protože jde o příběh dospívání, o představu ráje, o svobodu, vykořenění.

Na nobelového Gurnaha som veľa pochopenia nevidela. Hodnotenia sú skôr vlažné. Knihu odsudzujú priam ako nudnú. A to mi v čítaní pomohlo!
Hneď som si povedala, že sa pripravím, že to bude dej pomalý. A vedela som o príbehu len to, že je o chlapcovi v Afrike, v Tanzánii.
S hlavnou postavou Yusufom, meno rozhodne náhodné nie je, spomeňte si na biblického Jozefa a jeho príbeh, sa stretávame niekedy na začiatku 20.st. Ten je predaný zo svojej primárnej rodiny do rodiny obchodníka a my sledujeme jeho dospievanie a aj sčasti jeho putovanie krajinou. Skvelou súčasťou knihy bol aj doslov, ktorý Gurnahovo písanie ukáže v širších perspektívach a súvislostiach.
Kolonializmus, vzťahy medzi africkými obyvateľstvom, ich nahliadanie na seba vzhľadom na ohromné množstvo etník a kmeňov, ale i vystihnútá mentalita, ktorú európsky človek ťažko pochopí, keď sa díva na svet skrze svoje biele okuliare.
Bála som sa, a nakoniec som si knihu dosť užila. Hodnotím na solídne 4*. Kniha je veľkou rozprávkou, metaforou, a tak je ju potrebné aj čítať. A tá obálka! Pohladenie pre moju dušu, ktorá v posledných týždňoch vidí len šedú farbu.

Popisek zněl zajímavě, tak proč si nepřečíst něco o Africe od afrického autora. Stal jsem se tak svědkem dospívání jednoho chlapce, který navíc putoval s obchodní karavanou od pobřeží k jezeru Tanganika. Kniha ve mně zanechala dojem, že v Africe snad nikdo není šťastný a úsměv je jen přetvářka. Všichni se navzájem vykořisťují a za dobrým skutkem jsou vždy postranní zištné úmysly. Celkově jsem měl asi příliš velká očekávání, ale kniha mě úplně nezaujala.

Moc pěkná kniha, slibně přeložená a plná květnatých souvětí. I když to byl příběh z podstaty velmi smutný, chvílemi působil jako milé pohádkové vyprávění. Ke konci mně kniha už připadala lehce těžkopádná a nezáživná. Klidně by mohla mít o sto stran méně. Těch sice měla pouhých 240, ale co si budeme nalhávat, byl to celkem těsnopis.

Na to,že je to kniha s udělenou Nobelovou cenou,tak úplně nevím,co si o ní myslet...Popsání kraji,prostředí a jak to tam vlastně probíhá na denním pořádku,bylo dobré,dej že začátku vypadal slibně,ale nakonec se zase úplně moc neudálo

Za mne nic moc, většinou nuda. Knihu jsem dostala a téma se mi zdálo zajímavé, ale zpracování zklamalo. Přišlo mi, že autor se inspiroval u více knih a splácal to dohromady, např pochod za obchody do vnitrozemí je hodně podobný knize: Jak jsem našel Livingstona. Příběh od nikud nikam, bez nějaké zápletky, nic co by táhlo dál, číst další stránky. Knihu si určitě nenechám, není proč, poputuje do městské knihovny nebo do knihobudky.

Svojim sposobom vyborna, ale obcas aj nudna..
Čo iné si pod slovom „RAJ“ predstaviť, ako voňavú, pestrofarebnú a nekonečne láskavú nádheru (ak nepripúšťame, že môže ísť o iróniu alebo obe strany mince)? Autor ma nešetril a už po pár stranách ma otočil dole hlavou, až som prestala veriť v pekné veci na prvý pohľad. :D
Obálka je tak pôsobivá, že som prvotne chcela knihu kvôli nej. :D

S 12-ročným Júsufom, chlapcom, ktorého život je inšpirovaný Josefom z Koránu, a ktorý dospieva už mimo rodný domov ako splátka za dlh svojho otca, prežívame iba 6 rokov jeho života. Ide o detskú otrokársku prácu, ale Júsuf to nikdy takto nebral. Vlastne bol dosť pasívny, až submisívny, aby sa vzpieral a tiež toho veľa nenahovoril. Bohatého arabského obchodníka Azíza považoval za dobrého muža, „strýčka“, ktorý si s radosťou od „svojich detí“ nechal bozkávať ruku.

Chlapcova povaha mi nesedela. Vďaka jeho peknej tváričke ho mali všetci v obľube a návrhy mu robili aj muži. Na to, že bol hl. postavou ma viac bavilo všetko okolo neho, ale beriem, že bol nosníkom príbehu, pozorovateľom a neskôr mladým mužom, ktorý konal tak, ako som nepredpokladala.

Opisy dávnych rokov (začiatok 20 str.) dotvorili atmosféru arabského a indického vplyvu inak Európou obsadzovanej východnej Afriky. Na jednom mieste sa stretla rôznorodosť národov, náboženstiev, jazykov, kultúr a zvykov dokorenená brutálnymi napadnutiami divokej zvery, či chorobami, ktoré poniektorí nerozchodili. :/

Bolo tu veľa postáv s krkolomnými menami, ktoré mi nešli na jazyk, ale prijímam ich právoplatné miesto v románe o ďalekom nepoznanom svetadiele.
Exotika afrického sveta je pre moje oko prekrásna a nebezpečne divoká, no nechytá ma za srdce. Niektorí knihu nedočítali. Vadila im rozťahanosť a žiadny akčný dej. Oboznámime sa s drsnou dobrodružnou výpravou za slonovinou do vnútrozemia, kde žijú divosi bažiaci po materiálnom uplácaní. Aj ja som občas stagnovala a nevracala sa ku knihe pravidelne a s nadšením. Pripisujem to aj zlu, ktoré z knihy srší a krutosti spoločenských pomerov a nemilej komunikácii, ktoré nepoznám, lebo si v strednej Európe žijem až príliš dobre a som „rozmaznaná“. Nemám si to však za zlé, lebo každý žijeme tak, ako mu je dovolené. :)

Opakujúca sa Gurnahova surovosť mi nebola sympatická výsmech z iného náboženstva, opis kyslého potu nosičov, až ste z neho mali lepkavý krk ako bežne vďaka preplnenej mhd-čke v Bratislave. Pach hnisajúcich rán a velebenie väčšieho počtu manželiek - percentá zdravého feminizmu mi tlačili na mozog a podporovali odcudzovanie.. len aby bol pán domu plnohodnotne spokojný, ale prijala som, čo je v knihe dané. Odľahčenie poverami a rozprávkami vytváralo mystiku v krutej exotike, pre nás Európanov tak vzdialenej, aj keď často končiacu nočnými morami. Júsufovými, nie mojimi. :D

Ku knihe sa už nevrátim, ale budem si ju pamätať, ako niečo iné, nepokojné, zvláštne a tvrdé. Vďaka záverečnému doslovu som viac pochopila autorove symboly a rozprávanie. Historický román sa inak čítal dobre, no išlo o tému, ktorú bežne nevyhľadávam. Vravím si, že už som dosť stará na to, aby som uniesla ťažký život vtedajšej „čiernej“ zeme a bola som aj zvedavá, ako píšu zanzibarskí prozaici, no po ďalších autorových knihách už asi nesiahnem. Možnosť zoznámiť sa však potešila keď už získal tu Nobelovu cenu za literatúru (2021). :)

Ľúbim tieto ľahučké paperbacky od Prostoru, len ma potrápilo malé písmo. Je naozaj nutné? :/
Abdulrazak Gurnah sa narodil v období, kedy bol ostrov Zanzibar pod nadvládou Veľkej Británie. V 20-tich rokoch odišiel do UK, kde študoval a následne pôsobil ako profesor píšuci prózu o kolonializme. Jeho rodným jazykom je svahilčina, ale píše v ENG. Aj keď ma Ráj nezasiahol, dovolím si tvrdiť, že jeho literatúra je potrebná a jedinečne svojská.
Pre mňa, žiaľ, iba na 3 z 5*

Ráj byla má druhá kniha od nositele Nobelovy ceny za literaturu Abdulrazaka Gurnaha. Velmi rychle jsem se chytil, ale pak mi přišlo, že se děj jakoby ustálil v rozjetých kolejích a přestože se pořád něco dělo, tak se vlastně nic nedělo a postavy byly pořád stejné a nevyvíjely se. No, prostě nic moc. Zhruba poslední třetinu už jsem dočetl pouze silou vůle. A o závěru vůbec nemluvím. Tam už mi motivace hlavního hrdiny přišla naprosto nepochopitelná.

Nakonec jsem se ještě přiměl a přečetl doslov. Ten mi dal na tuhle knihu zcela jiný náhled a přiblížil mi její hodnotu. Musím uznat, že správné zasazení do kontextu dává vyprávění další rozměr. Bohužel tohle běžný čtenář neocení. Musel by mít načteno několik jiných románů a Babička to teda rozhodně není.

Zcela otevřeně mi tato kniha moc nesedla. Po přečtení předchozího románu Dozvuky jsem měl asi příliš vysoké očekávání a Ráj ho nenaplnil. Závěrečný doslov sice můj názor na hodnotu této knihy lehce pozvedl, ale stále ve mne přetrvává pocit, že to nestačí. Z tohoto důvodu dávám 3,5 hvězdy.

Osobně bych zájemcům o tohoto autora doporučil spíše román Dozvuky, který mě osobně přišel po všech stránkách mnohem zajímavější.

Dle anotace jde o "průlomové dílo", za mě je to poměrně standardní historický román.

Knížku hodnotím jen do strany 100. Do té dávám knížkám a sobě šanci, že se sejdeme, bohužel se to nestalo. Určitě je to dobře napsané, ale děj toho příběhu mě nezaujal.

Musím říct, že tato kniha pro mě nebyla šťastnou volbou. Nemohla jsem se do ní začíst, v polovině knihy, kdy děj byl stále takový monotónní jsem uvažovala, že už Ráj ani nedočtu. Nicméně jsem se prokousala až ke konci a s úlevou knihu odložila.
Pozitivně hodnotím jen prostředí, do kterého je děj knihy zasazen. Úplně odlišný styl života, než který popisují ve svých knihách američtí či evropští autoři.
Zevrubný popis obchodních cest, absence zápletky, konec bez konce...
Osobně mě kniha, jejíž autor získal Nobelovu cenu, zklamala.

Ráj je jedna z posledních novinek nakladatelství Prostor. Je to útlý příběh s nádhernou obálkou od držitele Nobelovy ceny za literatury.
Prostředí, ve kterém se odehrává celý příběh je velmi exotické a pro mě neobvyklé. O to víc jsem na celý zážitek ze čtení byla natěšená...
Děj se točí okolo hlavního hrdiny, který je ve 12 letech prodán svým vlastním otcem, který díky němu splatí svůj dluh. Už z toho mě mrazilo...
Hlavnímu hrdinovi jsem nesmírně držela palce a přála mu jen to nejlepší.
Zároveň se přiznám, že jsem se úplně nepotkala s autorovým stylem psaním, jelikož se mi kniha četla poměrně obtížně. Dávkovala jsem si ji, občas jsem se i vracela.
To ale nic nemění na tom, že se jedná o velmi silný, nevšední a dojemný příběh jednoho nelehkého dospívání...
Jsem moc ráda, že jsem se do knihy pustila a pokud vyhledáváte trošku těžší příběhy, tak zkuste na Ráj mrknout.

Mám ráda knihy, při jejichž čtení se mi děj promítá se všemi barvami, zvuky, vůněmi. Také mám ráda knihy, ze kterých se dozvím něco z historie dvacátého století a z jiných částí světa. Tady se tohle všechno potkává v jedné knize. Opravdu stojí za přečtení.

Udělení literárního ocenění je samozřejmě lákadlo, takže když letos nobelistovi z roku 2021 vyšel konečně román v češtině, musela jsem ho hned zkusit. Ráj je určitě zajímavý, ale bohužel musím konstatovat, že jsme se s Abdulrazakem Gurnahem asi moc nepotkali.
Poměrně dlouho mi trvalo uvědomit si, co mě na příběhu tak rozčiluje, až jsem pochopila, že je to ta naprostá pasivita hlavního hrdiny. Dokud je Júsuf jenom klukem, dalo by se to i pochopit. Brzy je odtržen od rodiny, ocitá se v cizím prostředí mezi cizími lidmi a logicky je tak spíše pozorovatelem. Jenže jeho přístup k dění kolem sebe zůstává stejný po celou dobu jeho dospívání, mnohdy by navíc mohl aktivně zasáhnout, ale pořád zůstává tak nějak v pozadí a moc se neangažuje. Trochu aktivnější je sice v poslední části a ve vztahu k zahradě, ale ani tam není nijak významným aktérem děje, spíš jen loutkou, která se nechá příběhem provést.
Africké prostředí, v němž se román odehrává, je ale fascinující a člověk si zase dělá obrázek o „jiném světě“ a o tom, co mohou jiní považovat docela za běžné. A v tomhle duchu je to docela znepokojivé čtení, ač těžko říct, jestli tyhle moje pocity nevyplývají prostě z mé „evropské zhýčkanosti“ – nebereme snad za běžné právě to, v čem žijeme, respektive vyrůstáme?
Každopádně jsem Prostoru vděčná, že román opatřil skvělým doslovem, který mi trochu víc umožnil pochopit historické zasazení a souvislosti a asi se i zorientovat v symbolice Gurnahova jazyka. A to „asi“ tu nepoužívám náhodou. =)

Dobře napsaný román, s mnoha rovinami, v němž na Júsufově příběhu poznáme o Tanzánii víc než v odborných publikacích (nicméně za skvělý a zasvěcený doslov Aleny Dvořákové jsem vděčný).
S Júsufem se čtenář dobře ztotožní, jeho pasivita je vůči čtenáři vlastně milosrdná, aby zvládl pozvolnou gradaci děje (mistrovsky vystavěnou). Po dlouhé době jsem se na četbu vždy vyloženě těšil, protože svět Gurnahových hrdinů (reálný i myšlenkový) se mi stal blízkým. Vlastně tohoto zanzibarského spisovatele za toto dílo obdivuji, za suverénní a neexhibující způsob psaní - a těším se na ohlášený román Dozvuky.

Když dostal v roce 2021 Nobelovu cenu za literaturu Abdulrazak Gurnah (*1948), britský spisovatel narozený na Zanzibaru, znal ho asi málokdo, já o něm slyšel poprvé. A tak jsem byl zvědavý, jak a o čem píše, protože u nás nic nevyšlo, až teď jsme se dočkali českého překladu jeho průlomového románu Ráj z roku 1994. Gurnah je autorem deseti románů, píše též povídky a eseje. K českému vydání se připravuje také jeho zatím poslední román Dozvuky (2020). Gurnah ve svých dílech tematizuje především problematiku kolonialismu a postkolonialismu z oblasti Afriky, Karibiku a Indie, popisuje pocity vykořeněnosti, střet kultur a koloniální minulost. Jeho mateřštinou je svahilština, ale knihy píše anglicky. Gurnah opustil rodný Zanzibar ve 20 letech a odešel studovat do Velké Británie.
Román Ráj se odehrává na počátku 20. století v Tanzanii, kam postupně začíná pronikat evropská moc. Sledujeme život a zrání chlapce Júsufa od jeho 12 let zhruba v šestiletém období. Jeho postava je inspirována biblickým Josefem, místo bratrů ale Júsufa prodá v podstatě do otroctví jeho zadlužený otec, a to bohatému arabskému obchodníkovi Azízovi. Z venkova se tak Júsuf dostane do složitého městského prostředí různých ras, národností a jazyků. Sledujeme také jeho výpravu do vnitrozemí. A především jeho iniciaci v běžném životě, vzdělání, mýtech i lásce, a to na pozadí odkrývání složitých mocenských a ekonomických vztahů a každodenní reality nemajetných lidí, ale také barvitého obrazu divoké, exotické krajiny a jejích obyvatel, historie a kultury.
Ačkoli je mi oblast mimo euroamerický "západní" svět čím dál vzdálenější a čtu o něm čím dál méně, rád jsem se seznámil se zcela odlišným světem koloniální Afriky před sto lety. Gurnah píše podmanivým jazykem a osudy Júsufa nenechají čtenáře chladným, i když mě úplně nestrhly; určitě budu ale zvědavý i na další autorovo dílo.

Román nás zavede do Tanzanie na počátku 20. století. Potkáme chlapce Jusúfa, který je ve dvanácti letech prodán svým otcem do otroctví. Sledujeme jeho vývoj od dítěte do dospělosti, jeho práci, přátele i první lásky. Poznáme tak lidské osudy, mocenské i ekonomické vztahy, exotickou krajinu, ale i zvyky, kulturu a náboženskou důležitost.

Bojíte se oceňovaných autorů? Říkáte si, že to není nic pro „běžného“ čtenáře? Zahoďte předsudky! Nobelovou cenou oceněný Abdulrazak Gurnah dokazuje, že i díla, která si vysloužila pozornost různých akademiků, vás mohou zaujmout stejně.

Vím, že knihy od Prostoru jsou sázkou na jistotu a stejně tak to bylo i v tomto případě. Od prvních řádků si mě příběh získal a nepustil. Ač možná pomalejší děj, ty úžasné barvité popisy, nádherné věty, krásné myšlenky, to vše udržovalo můj zájem a já se od knihy nemohla odtrhnout.

Jusúfa jsem si zamilovala a chtěla jsem vědět, co s ním bude dál. Dobrá, čistá duše. V podstatě si vůbec neuvědomoval, že se stal otrokem.

Je tu krásně popsána Afrika, nejen však její přírodní krásy, ale hlavně i různí lidé, různé národnosti a náboženství, vliv Evropanů. To vše dává dohromady nadčasový příběh, u kterého mi kolikrát ani nepřišlo, že se odehrával před více jak sto lety.

Myslím, že by příběhu slušelo filmové zpracování, úplně ho vidím. Ještě musím pochválit obálku knihy. Když se podívám na použitý akvarel, před očima mi opět naskočí vzpomínky na Jusúfovo putování.

V doslovu se pak dozvíte více o autorovi i to, že se jeho život občas odrážel i v této knize.