Taras Bulba

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Taras Bulba se stává legendárním hrdinou, který ovládá umění válečné a neváhá obětovat ani vlastní syny pro štěstí rodné Ukrajiny.

https://www.databazeknih.cz/img/books/65_/65556/big_taras-bulba-1R7-65556.jpg 3.9128
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , ELK - Evropský literární klub
Originální název:

Тарас Бульба, 1835


více info...
Nahrávám...

Komentáře (19)

Kniha Taras Bulba

Kontryhelka
23. března

Ve své době určitě hodnotné a poučné dílo pro stávající generaci. Ale jako povinná četba hrůza a rozbor díla noční můra. Z nostalgie 3.

mi-380
27. ledna

Kozáci mi v Gogolově pojetí svou umanutostí, netolerancí, nezdravým sebevědomím a naprostou nesnášenlivostí a nenávistí k lidem jiných národů i vyznání, připomínají jednoho z mých příbuzných. Toho, s kterým se už nebaví ani jeho nejbližší. Umíš pít, umíš se rvát, pak jsi správný muž. Nesedli mi tentokrát jak hrdinové, tak autorův styl vyprávění. Plusy: poučný pohled do života a myšlení téhle starobylé ukrajinské komunity někdy v osmnáctém století a seznámení se s klasikou.
70 % (zatím 114 hodnotících s průměrem 78 %).


Hou_Ba
16.10.2021

Člověk při čtení musí přimhouřit oko a brát to ohled na dobu, kdy byla kniha napsána. Děj velmi prostinký, defakto nulový popis charakterů a příběh no...prostě takové malé nic. Ale i přes archaický text se to dá sfouknout za večer a odškrtnout si - četl jsem něco od Gogola a číst se to dalo.

Je to jak když čtete příběh barbara Conana ale o 150 let dříve. "Já Conan já zabít" si jen změníte na "Já Taras já zabít".

Jako vždy vše pácháno ve jménu "té jediné správné" víry, což zůstalo do dnes.

kotasbk
20.02.2021

Tak jsem se dočetl, že prý Laši byli strašně ukrutní, strašně zlí, že páchali hrozné zločiny proti kozákům a tak dále, ale dle mého jsou právě v Tarasovi popsány nejvíce zločiny a ukrutnosti samotných kozáků. Nejspíš to mělo vyzní tak, že právě Poláci jsou ti špatní v jihoruských stepích, že neuznávají pravoslavnou víru a podobně, ale kozáci se nemají za co stydět. To, co páchali Poláci je pouze slabý odvar toho, co páchali kozáci. Pokud jsem dobře četl celou knihu, dával pozor při strašně archaickém textu, tak mi prostě a jasně vyplynulo, že největší zloduši byli kozáci. Katolík byl pro ně odpad, Žid ještě větší, Tatar, Turek a muslim to byli pro kozáky nevěřící psi. Ve zkratce se dá říci, že všichni, kdo nebyli pravoslavní křesťané, byli prostě psi, čerti a bůhví co ještě. Ale kvůli tomu se nezlobím, také bylo asi cítění v 19. století mezi literáty, ale hlavně mezi kozáky a ruskými lidmi v 17. století. Ty jejich náboženské rozpory jsou směšné až do dnešní doby, ale to je fuk. Věří ve stejného Boha, ale hádají se kvůli nějakým prkotinám jako malé děcka na písku.
Každopádně tohle dílo je pro mne překvapením. Nerad čtu knížky s modrým hodnocením, ale prostě Gogol je Gogol. To je láska už od střední školy, kdy jsem poprvé četl Petrohradské povídky. Taras je ovšem o trochu slabší. Četl jsem jakési staré vydání, kde to archaismy a různými prapodivnými tvary jazyka českého jen hemžilo. Nakonec jsem byl rád, že byly na konci vysvětlivky, jinak bych byl ztracený. Doufám, že novější vydání Tarase už není takový starý paskvil, který spíš mladé čtenáře (prej to mají studenti v povinné četbě, což je pěkná hloupost, protože Gogol má lepší knížky na rozbor) odradí od čtení Gogola, ruských klasik nebo od samotné četby povinných knih. Ostatně povinnost číst knížky ze všech možných směrů - od antiky po současnost, má spíš za následek to, že mladí méně čtou, než aby s radostí četli a měli rádi literaturu. Ani se jim nedivím, protože takový to překlad Gogola chce nervy při čtení, nejlépe nějaký slovník staročeštiny. Každopádně byla to dobrá kniha. A už pokukuji po Ohněm a mečem

jprst
16.10.2020

Tento příběh jsem četl ještě jako kluk a pamatuji se, že Taras i jeho synové (hlavně Ostap) byli pro mne hrdinové. Po několika desítkách let od jeho přečtení celkem dobře pamatuji i děj, což svědčí o tom, že to za přečtení stálo a stojí. Proto jsem si řekl, že to po těch letech znovu zkusím. A výsledek? Pro mne ten příběh své kouzlo rozhodně neztratil. A pro m_martinu: Přečetl jsem to dvakrát a dokonce dobrovolně, ale to dost pravděpodobně souvisí s věkem čtenáře.

m_martina
06.06.2020

Gogol sice píše dobře, ale tuhle knihu jsem kdysi dávno v rámci povinné četby přečetla opravdu jen z povinnosti. Takový lepší průměr. Zajímalo by mne, zda tuto knihu někdo čte dobrovolně?

mosem
10.11.2018

Kdyby se Gogol narodil o necelá dvě století později a napsal svoji novelu dnes, neměl by zřejmě šanci ji vydat. A pokud ano, čelil by nejspíš nejrůznějším útokům. Vztah Tarase k manželce by napadly feministky, vztah k Tatarům, Polákům, katolíkům, islamistům i židům by napadli multi-kulti, na své by si jistě přišli i pacifisté, propagátoři zdravého životního stylu, a v neposlední řadě i psychologové. Kniha ukazuje úsek ukrajinských dějin, který oni sami vnímají podobně rozpolceně jako my období husitství. To ne dobré se pokrývá patinou hrdinství, hrdosti a vlastenectví....Závěrečná část, kdy Ostap před smrtí hledá v davu otce připomíná výkřik Krista na kříži a samotná smrt Tarase by dnes neobstála ani v béčkovém filmu. Ale doba a společenská atmosféra byly v době vydání novely jiné. Ale přes tyto drobnosti se novela četla dobře a přečíst si ji jistě není ztrátou času.

callahanh
09.05.2018

Na hodně slavné novele, kterou ale málokdo opravdu četl, není vůbec poznat, že autorem je Gogol. Úplně tu totiž chybí jeho typická ironie a sarkasmus (až na samotný závěr a malichernost s dýmkou, která se ukáže být fatální) a celé je to vlastně jeden dlouhý popis krátkého období ukrajinských dějin, v němž se hodně bojuje. A to je vlastně všechno, postavy nemají šanci si čtenáře získat, protože jsou zaslepené (ať už láskou, nebo bojem s odlišným náboženstvím) a nejsou až tak detailně prokreslené, to ale ani nebyla podstata knihy. Tou mělo být až lyrické líčení krásné přírody a kontrast s krvavými a až barbarskými bitvami, v nichž neexistovalo slitování. Gogol naštěstí umí psát čtivě (a překlad Libora Dvořáka je excelentní), takže kniha má spád, žene dopředu a nezdržuje se přílišnými odbočkami nebo nějakými vnitřními monology. Je fakt, že zhruba od poloviny se vše opakuje a děj nikam nepostupuje, s blížícím se koncem se ale uzavírají osudy důležitých postav, takže nastává změna a bitva je sledována víceméně z pohledu jednoho účastníka. Kolem a kolem vzato je Taras Bulba těžká a bohužel i nadčasová klasika, která ale vzhledem k pojetí a tématu zaujme i v dnešní době, což je jedině dobře. 80 %

1