Šógun

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Šógun (Shogun) je román Jamese Clavella z roku 1975. Je chronologicky první knihou v cyklu Asijská sága od Jamese Clavella. Děj je zasazen do feudálního Japonska někdy kolem roku 1600 a podává fiktivní svědectví o vzestupu Tokugawy Iejasua k moci tak, jak je viděl anglický námořník John Blackthorne, jehož postava je volně založena na osudech skutečného trosečníka Williama Adamse....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15387/sogun-KYG-15387.jpg 4.8602
Série

Asijská sága 1.

Žánr
Literatura světová, Romány, Historické romány
Vydáno, Ikar (SK)
Orig. název

Shogun, 1975

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (120)

Kniha Šógun

Přidat komentář
lampernaqui
22. října

Šoguna jsem si po letech přečetl znovu a nelituji. Tohle je knížka, která nestárne a neomrzí se. Nejenom že Vás neučí základy japonštiny, také Vám ukáže všechny možné hezké či podivné zvyklosti starého Japonska. V rámci opakování se určitě pustím do dalších románů Clavellovy ságy. Ale Šogun je v nich tím nejlepším.

alekis
14. října

Ti Japonci jsou opravdu zvláštní nátury...
Proč není možné vstoupit do příběhu, samozřejmě jako divák, protože ve skutečnosti by to se mnou špatně dopadlo, a dívat se a slyšet a vnímat vůně a pachy a dotýkat se potají a nezaznamenatelně... A pokoušet se je aspoň trochu pochopit - lidi se zásadami a životními principy tolik nám cizími...
Být takovým neviditelným fantomem, který na vlastní oči spatří a porozumí, pozná zblízka a naživo všechny ty naplněné i nenaplněné lásky, všechny komplikované zákulisní intriky, neskutečné pikle a zrady, ba i ty strašné vraždy a sebevraždy, ze kterých se člověk děsem otřásá...
Vnímat, ale nesoudit veškeré ty jejich nám cizí techtle-mechtle, které se vaří pod pokličkou pro nás tolik neobvyklé a přitažlivé exotické krásy...
Nejde to, do toho příběhu nevstoupím. Bohužel.


Rawen616
28. července

Je to dokonalé ale je potřeba se na pár věcí připravit. V každém případě jde o opravdu monstrózní majstrštyk. Zajímavé, že je to už druhá takto monumentální kniha kterou jsem zdolal a zase o starém Japonsku( první taková "cihla" byl Musaši).
Proč rozhodně stojí za to si tenhle epos přečíst? Protože je to neskutečný výlet do japonské duše a kultury. Kdykoliv se střetávalo japonské a evropské myšlení a zvyky, bylo to opravdu zajímavé i zábavné a člověk pozvolna s hlavním hrdinou zjišťoval, že to, co se může zdát zpočátku barbarské má v jiné kultuře hluboký smysl. Stejně tak Japonci zjišťují výhody některých evropských myšlenek a vynálezů. Příběh je celkem zajímavý a docela příjemně překvapila závěrečná pointa a osud hlavního hrdiny. Milostná linka taktéž neruší a obecně je kniha chvílemi i docela odvážná v líčení některých japonských mileneckých zvyklostí:-) Jiné zvyklosti, především obecně rozšířená slepá oddanost a ochota páchat sebevraždu na povel či zcela pohrdat životem jsou pro změnu dost bizarní. Dá se říct, že tam snad opravdu nechybí prakticky nic co se nějakým způsobem týká historického Japonska, dokonce se objeví i ninjové. Překvapující pro mnohé bude také to, jak silnou pozici už tehdy měla v Japonsku katolická církev...
Teď přijde pár "negativ". Tak za prvé, je to dlouhé. Ne, zdaleka ne tak jak si teď představujete. Tohle je opravdu dlouhá kniha. Je taky plná japonských postav a jmen. Je jich dost na to, aby se vyplatilo udělat si nějaký papírek s přehledem kdo je kdo a co je co a kdo je s kým spřízněný nebo je s kým proti komu. Ano, to je další důležitá a možná nejdůležitější rovina knihy - politika a intriky. Pokud máte tyto věci rádi, tak vítejte v sedmém nebi, protože tahle kniha je osnováním zrad, vražd, plánů na uchopení moci, využívání a zneužívání důvěry a dalších kratochvílí doslova nabušená. Na někoho to asi bude opravdu až moc. I přes tyto drobné výtky(či spíše varování co čekat) je to skutečný literární a vlastně i kulturní skvost. Takové Japonsko v kostce, dalo by se říci.

Pralev
26. června

Vydání knihy, kterou jsme měli doma, mělo přes 2000 stran, přesto jsem ji četl několikrát, to mluví asi samo za sebe. S každým dalším přečtením objeveny a pochopeny další a další vrstvy příběhu. Nádherné vykreslení střetu kultur, proměna hlavního hrdiny, politické intriky, ale i všední život ve středověkém Japonsku. Ta pomíjivost života je pro mě jako Evropana až příliš drastická (život většiny lidí tam neznamenal takřka nic), o to víc fascinující jsou myšlenky a ideje, na kterých ta kultura stojí. Clavell navíc dokázal tohle vše popsat na pozadí dobrodružného a napínavého příběhu, což mi přijde až neuvěřitelné. Už se těším na další čtení.

m_martina
26. května

Knihu jsem četla ještě v dobách, kdy jsem bichle milovala a ráda si je přečetla. Z toho důvodu mi ani tato kniha nemohla uniknout a mně se moc líbila.

evavolavka
02. března

začala číst, odložila. měla jsem lepší, a ani mě to až tak nebavilo

Kolyxxx
10. února

Kdo umí, umí....klobouk dolů, krásné čtení

terimila
08. února

Uf, tak tohle bylo silný čtení, respektive poslech. Knížka je skvěle napsaná, děj perfektně ubíhá, postavy jsou nesmírně živé a věrohodné. Měla jsem trošku problém s velkým množstvím vedlejších japonských postav, někteří vládci a vojevůdci se mi neskonale pletli, ale až tak moc to nevadilo.
Co byla největší síla, byla živost líčení dějů a vtažení do nich. Trpěla jsem s námořníky v díře, trnula, když si tahali stébla, kdo půjde na smrt, hrůzou byla skoro mimo sebe při mučení nešťastného Petersoona, hnusila si japonské opovržení a neúctu k životu spolu s protestantskými námořníky. (Prostě... jsou věci, které pochopit nedovedu. A ten národ to v sobě svým způsobem asi dodnes stále má, až na to, že dneska si už nepářou břicha, ale dřou do úmoru v práci a pokrytecky se klaní starším a zkušenějším...)
To je mimochodem první obrovský poučení z téhle knihy: buďme nesmírně, ale fakt nesmírně šťastni, že žijeme v kultuře založené na křesťanství, kde za normálních okolností život požívá úcty, je hoden ochrany; chyba a slabost nemusí vyvolat opovržení a trest, ale snad soucit a pomoc.
Ten nevěřícnej úžas, hnus a opovržení nad tak cizí a děsivou kulturou však postupně přešel do pozadí a můj zprvu zhnusený a nevěřícný pohled na japonské tradice se začal malilinko měnit. Stejně, jako se měnil "andžin" Blackthorne a vplul do jiné kultury. Najednou jsem viděla i její druhou tvář, čistotu, jednoduchost, prostotu. Versus špínu, ukoptěnost, umouněnost Evropy, odkud Blackthorne přišel. Fascinující bylo, jak jsem se coby čtenář postupně měnila s Blackthornem.
Ale na konci mi ta rovnice stejně vyšla jasně: pokud Japonsko rovná se posedlost smrtí a utrpením a pokrytecká přehnaná úcta na straně jedné; prostota, čistota a krása v pohledu na přírodu na straně druhé... versus Evropa možná uhmožděná, smrdutá a špinavá, ale přesto alespoň teoreticky s jakýsmsi ideálem úcty k životu a lásky k bližnímu... tak za sebe jednoznačně beru Evropu. Ale i to je přínos. Poznávání cizích kultur může být přínosné i v tom, že si poté o to víc vážím toho, co mám doma.

Celkově je to fascinující dílo. Děj šlape skvěle, nejzajímavější byla ta část, kde Blackthorne s Mariko a výpravou putují do Ósaky. Jejich příběh mi ani nevadil, ačkoli zaláskované linky v knihách jinak fakt ráda nemám. Tady jsem ale tušila, že z toho happyend nebude. A nebýt té linky, nebyl by se celej příběh tak rozvinul... Jakmile však Mariko odešla, už to nebylo ono. Zápletek najednou přibylo, spiknutí, konspirace, všude něčí dlouhý prsty...
A z toho plyne poučení druhé: nikomu nevěř. A nejvíc ne těm, kteří si extrémně zakládají na zdvořilosti, formálnosti a dodržování pravidel. Ti pod tu slušivou roušku dovedou skrýt nejvíc.
Nesmírně poučná a silná kniha. Uf. Vždycky jsem jaksi tušila, že Clavell byl dobrej (po přečtení Krále Krysy, i když už si toho z děje moc nepamatuju)... ale až teď mi došlo, jakej mistr to byl.

1

Doporučujeme

Pod znakem orla
Pod znakem orla
Ranhojič
Ranhojič
Já, Claudius
Já, Claudius
Hrabě Monte Cristo – komplet
Hrabě Monte Cristo – komplet