1. Domů
2. Autoři
3. James Clavell
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 16
• Bazar 51
• Životopis
• Citáty 26
• Diskuze 4

Populární knihy

/ všech 16 knih

Nové komentáře u knih James Clavell

Tchaj-pan

„Jednoduše jsem si přál historický a dobrodružný epos psaný mistrem vypravěčem a mé přání se splnilo. Dobrodružný děj je patřičně strhující, takže mi ani přes nemalý počet stran nepřišel rozvleklý. Co by se mu ale vytknout dalo, je schematičnost. Asi by mi více sedla ucelená dějová linka než epizodický řetězec po sobě jdoucích krizí a jejich řešení. Také v tom historickém (ač nejsem zrovna fanda) jsem si přišel na své. James Clavell umí patřičně vykreslit historické reálie a dokáže čtenáři věrohodně přiblížit svět tehdejšího Hongkongu. Jen mi přišlo, že tento svět a tyto asijské reálie slouží místy jen jako exotická kulisa pro britské koloniální drama – víc by mi sedlo, kdyby byl poměr opačný. Samozřejmě se mi nabízí srovnání se Šógunem, v němž Tchaj-pan zaostává. Otázkou je, jestli by se vůbec mělo srovnávat, či spíše jak bych hodnotil, kdybych srovnání k dispozici neměl...“... celý text
— Adam84

---

Král Krysa

„Král krysa je v mé knihovně na čestném místě a mám dojem, že to je kniha,kterou jsme přečetl nejvíce krát ze všech. Možná ani nemám spočítáno kolikrát, 4x, 5x nevím....žiji již dlouho, takže hodněkrát :) Mám ji prostě rád protože mám rád knihy ve kterých je určitá touha po svobodě, nezlomný duch, to, že někdo se umí prosadit i ve velmi tvrdých podmínkách. Je to román který se čte jedním dechem a je tak plasticky napsán, že vás vtáhne jako film - který mám také rád. Tohle je klasika všech klasik a myslím, že neexistuje člověk, co má rád knihy, rád čte a tuto knihu nečetl. Zřejmě bude zajímavější pro muže, chlapy kteří třeba zažili vojnu, tvrdší režim než současná generace ale, kdo ví....Přeji všem dobré počtení a kdo je ještě v téhle oblasti panic, věřte....tenhle román stojí za to.“... celý text
— BAYO

---

Šógun (II. a III. díl)

„Šógun je typ knihy, ktorá ma dlho odrádzala už len svojou váhou, ako aj počtom stránok. Ale prišlo prekvapenie a stránky mizli rýchlejšie, než by som bol ochotný priznať, a keď som knihu zavrel, bolo mi jasné, že si ju budem pamätať ešte veľmi dlho — nie ako „nejaký historický román“, ale ako komplexný ponor do sveta, ktorý fungoval podľa pravidiel, pri ktorých dnešné civilizačné reflexy vyzerajú ako slabý čaj - nie silný japonský. Feudálne Japonsko v podaní Clavella nie je romantické, nie je uhladené, nie je exotické v turistickom zmysle. Je to systém, kde má každý presne určené miesto, kde sa lojalita meria krvou a kde sa česť nevyjednáva — len sa preukazuje. A keď sa nepreukáže, riešenie je jednoduché: seppuka. Žiadne diskusie, žiadne „ale možno by sme to mohli vyriešiť inak“. Nie. Meč, krátka modlitba, koniec. Popravy sú tu opísané tak civilne, až to pôsobí horšie než grafické násilie. Hlava oddelená od tela nie je šokujúcim momentom, ale administratívny úkon. A práve táto chladná presnosť robí knihu tak silnou — človek si uvedomí, že toto nebol svet fantázie, ale realita, v ktorej sa žilo, rozhodovalo a umieralo. A medzi tým všetkým sa pohybuje Blackthorne, ktorý je síce cudzinec, ale zároveň ideálny objekt na to, aby čitateľ pochopil, aké brutálne odlišné boli hodnoty, rituály a každodenný život. Je fascinujúce sledovať, ako sa človek z úplne iného sveta postupne učí pravidlá, ktoré by ho doma poslali do blázinca. Je to dlhé, je to krvavé, je to nekompromisné čítanie a napriek tomu som sa ani raz nenudil. Šógun je kniha, ktorá sa nečíta, ale prežíva. A keď som ju dočítal, v hlave mi zostal obraz upratanej krajiny, ktorá je krásna ako obrázok, no krutá.“... celý text
— Ivan F

---

---

Šógun (I. díl)

„Šógun je typ knihy, ktorá ma dlho odrádzala už len svojou váhou, ako aj počtom stránok. Ale prišlo prekvapenie a stránky mizli rýchlejšie, než by som bol ochotný priznať, a keď som knihu zavrel, bolo mi jasné, že si ju budem pamätať ešte veľmi dlho — nie ako „nejaký historický román“, ale ako komplexný ponor do sveta, ktorý fungoval podľa pravidiel, pri ktorých dnešné civilizačné reflexy vyzerajú ako slabý čaj - nie silný japonský. Feudálne Japonsko v podaní Clavella nie je romantické, nie je uhladené, nie je exotické v turistickom zmysle. Je to systém, kde má každý presne určené miesto, kde sa lojalita meria krvou a kde sa česť nevyjednáva — len sa preukazuje. A keď sa nepreukáže, riešenie je jednoduché: seppuka. Žiadne diskusie, žiadne „ale možno by sme to mohli vyriešiť inak“. Nie. Meč, krátka modlitba, koniec. Popravy sú tu opísané tak civilne, až to pôsobí horšie než grafické násilie. Hlava oddelená od tela nie je šokujúcim momentom, ale administratívny úkon. A práve táto chladná presnosť robí knihu tak silnou — človek si uvedomí, že toto nebol svet fantázie, ale realita, v ktorej sa žilo, rozhodovalo a umieralo. A medzi tým všetkým sa pohybuje Blackthorne, ktorý je síce cudzinec, ale zároveň ideálny objekt na to, aby čitateľ pochopil, aké brutálne odlišné boli hodnoty, rituály a každodenný život. Je fascinujúce sledovať, ako sa človek z úplne iného sveta postupne učí pravidlá, ktoré by ho doma poslali do blázinca. Je to dlhé, je to krvavé, je to nekompromisné čítanie a napriek tomu som sa ani raz nenudil. Šógun je kniha, ktorá sa nečíta, ale prežíva. A keď som ju dočítal, v hlave mi zostal obraz upratanej krajiny, ktorá je krásna ako obrázok, no krutá.“... celý text
— Ivan F

---

Tchaj-pan

„Dávám literátům druhou šanci. Jak mě nenadchnul Král Krysa (soundtrack Johna Barryho k filmu rovněž ne), tak mě hlučný soundtrack Maurice Jarre přiměl k 750-stránkové sondě do vztahů mezi Evropou, Čínou a Ruskem. Do vztahů v polovině 19. století, avšak kdybyste letopočet vymazali, jako byste v lecčems listovali současností. Čekal jsem, čím tato objemná epopej vygraduje, a on se o finále spolehlivě postaral cimrmanovský »vichr z hor«. 6/26“... celý text
— ber-tram