Otec prasátek

09.03.2026

Miluju Pratchetta. Tady jsem dřív viděla fim, než četla knihu. Musím uznat, že herci byli výborně vybraní, takhle nějak bych si je představovala.
Těším se na další díl Zeměplochy, ještě mi jich pár zbývá.

Krásná kniha s velmi vtipným a nápaditým dějem

22.01.2026

Poprvé jsem Otce prasátek četl někdy na střední a bavilo mě to jako vtipná směs satiry a parodie na lidstvo s jeho vším tím vánočním hemžením.
Podruhé, o pár let později, jsem byl fascinován, jak je celý příběh a jeho pointa* průběžně prozrazována a napovídána už skoro od samého začátku a pro čtenáře, který má knihu v rukou opakovaně, je radostí objevovat všechny ty vnitřní odkazy, které má Pratchett tak rád. A že to není jen mnoho a mnoho humorných odkazů na všechno možné (viz The L-Space Web), ale zároveň hluboké zamyšlení se nad lidskou vírou, pověrami, oslavami či ceremoniemi (a znovu již klasicky příběhy).
A teď, už s vlastním potomkem, mě baví číst i úplně nové části, třeba o finančních zdrojích víly Zubničky nebo tak trochu jiné výchově dětí.**

Pro mě je Otec prasátek ze zlatého Pratchettova období. V knize není stránka či odstavec, kde byste nenašli nějaký odkaz, zamyšlení, vtip... Kde by bylo hluché místo. Božství, tradice, síla víry a vyprávění – ad absurdum, přitom hluboce, že vše dává smysl. A k tomu spousta nezapomenutelných detailů – restaurační francouzština, "nově vyvolaní bůžkové", Hex, koupelna se Starým věrným, celá závěrečná pointa s vílou Zubničkou... Nejde to nemilovat.

* Která je sama o sobě geniální. Pratchett sám knihu začíná upozorněním na otázku, "kterou klade v téhle knize Zuzana. Překvapila mě jen skutečnost, že se tak nezeptalo mnohem víc lidí..." A on nejenže se na ni snaží odpovědět, ale naroubuje na to celý šílený plán, dávnou magii a další Smrťovo dobrodružství. A zase mu to všechno funguje a dává to smysl. Jak říkám, geniální.

** "Později se s nimi bude učit. Šlo jim to teď mnohem lépe od chvíle, kdy se zbavila knih jako Míček Hopla nebo O štěňátku. Nalákala Gábina na Válečná tažení generála Taktika, jehož popisy byly příhodně krvavé, ale, což bylo důležitější, byly také považovány za příliš těžké pro děti. Výsledkem bylo, že se chlapcova slovní zásoba každý týden téměř zdvojnásobovala a slova jako „vykuchat“ už dokázal používat v běžné konverzaci. Koneckonců, jaký smysl má učit dítě, aby bylo dítětem? V tom jsou všechny děti dobré od přírody."
...ostatně, třeba Koberce jsme před spaním četli už v jeho třech letech. :)

(SPOILER) S Otcem prasátek jsem se poprvé setkala ve filmové adaptaci. V knize mě mile překvapily neznámé postavy a vtipné scénky. Havran s oční vadou, kterému se nedostává svačinky v podobě očí a jeho krysí parťák, který se, žaludek nemaje, rád zakousne do všeho. Žlučoblij se dočkal alespoň malé pomsty bohu vína a červenka dál cvrlikala na stromě místo toho, aby se nechala přilepit na vánoční přání. Na knížku jsem se chystala dlouho a přečíst si ji v období Vánoc hned dodalo svátku víc kouzla.

Já si ty knížky se Smrtěm asi nikdy neoblíbím. Ani s touhle jsem nebyl úplně spokojený, protože jí znovu chybí silná myšlenka. Terry Prachett se o ni pokusil, ale i přes závěrečné několikeré zdůraznění ve mě neulpěla. Otec prasátek k tomu přidal i nepřehlednost děje a skákání v situacích, které mě pravidelně nechávali zmateného. Občas jsem měl nutkání knížku odložit, nebo naopak začít číst znovu od začátku. Naštěstí humor je pořád na jedničku, i když už ne na jedničku s hvězdičkou.

Mám ráda knížky se Smrtěm, protože mají vždycky hloubku. Mezi těmi záchvaty smíchu se člověk i zastaví a zamýšlí se nad životem.
Smrť sám o sobě je skvělá postava a pasáže s ní mě bavily nejvíc.
Další dějová linka - mágové, byla taky super. Mágové jsou vtipní a tak nějak sví.
Jediná dějová linka, která mě spíše nebavila, byla Zuzana. Už sice vyrostla a není tak otravná, ale pořád ji nemám úplně v lásce.
Celkově byla kniha fajn a příjemná, i když po těch Nohách z jílu se mi zdála ne tak akční.

Ráda by som sa podelila o svoju skúsenosť s knihou Otec prasátek, ktorá ma úplne pohltila svojou zábavnou a dobrodružnou atmosférou. Táto kniha mi ponúkla originálny pohľad na svet zvierat a ich tajomstvá, pričom autor vytvoril príbeh plný humoru, napätia a poučných momentov.

Ilustrácie v knihe sú živé a farebné, čo ešte viac podčiarkuje jej atraktivitu. Práve tieto vizuálne prvky mi pomáhajú lepšie si predstaviť svet, v ktorom sa príbeh odohráva, a rozvíjajú moju fantáziu.

Celkovo môžem povedať, že táto kniha ma nielen pobavila, ale aj obohatila o nové pohľady, a určite si nájde svoje miesto v mojej knižnici.

V dobe, kdy zacal TP vychazet v cestine, jsem cetl vyhradne non-fiction... A nez jsem se ke krasne literature vratil, uz vyslo tolik knih, ze jsem nemel odvahu se do toho pustit. Takze dnes jsem doposlouchal sveho prvniho Pratchetta a zamackl slzicku smutku, o co jsem prisel. Je to vynikajici a urcite mam v planu si jeho knihy precist. Asi ne najednou (na to mam prilis mnoho nakoupenych knih na "cekacce"), ale je to vyzva!

Čas-na-Čaj byl fantastická hlavní postava :)

super kniha

Tak tohle bylo výborně načasované čtení o Vánocích. Neskutečně vtipné, přiměřeně bizarní a neuvěřitelně nápadité. Jako vše co jsem od autora s nadšením četla.

Myslela jsem, že to snad ani nedočtu, jak to bylo zmatené, nesmyslné, roztříštěné a ještě ke všemu nudné. Jako kdyby si Pratchett schovával do šuplíku napsané scénky, které ho napadly a které by někdy příležitostně mohl použít do některé ze svých knih, a pak jednoho dne práskl do stolu, vyndal je všechny najednou a namátkou pospojoval za sebe, a pak to zaštítil hlavním příběhem o Otci prasátek. Jenže takovýhle způsob psaní je nanic, protože pak chybí kontinuita vyprávění, což by vysvětlovalo situace, které tam moc nedávají smysl. Docela jsem se v tom ztrácela: jak to vlastně mělo fungovat s těmi zuby, co přesně Časnačaj udělal a co měl celkově v plánu, jaké zámky to tam odemykal a kde a proč... Prostě chaos.
Jako by smysl všech těch 350 stran byl jenom v tom, aby tam autor mohl sekat svoje pověstné vtípky. A to je kámen úrazu. Pokud patříte k početné skupině nekritických fanoušků, kteří vděčně reagují na každý jeho vtípek, i když je to pořád to samé dokola, tak si s tím asi vystačíte. Pokud ale očekáváte příběh, pak vás to, že jsou tam celé stránky, které nemají jiný účel než házení vtípků a k ději vůbec nepatří, začne brzo docela štvát - můj případ. Nemluvě o otravných poznámkách pod čarou, které jsem ignorovala, protože jejich smyslem bylo opět jen (jak nečekané) další házení vtípků. A že si některé poznámky připsal svévolně i překladatel, aby přispěl se svou špetkou vtipnosti do mlýna, to už je vážně úlet.
Zeměplocha prostě není pro mě. Uznávám, že koncept je super, má to promyšlené, humor je taky skvělý, i tady jsem se samozřejmě párkrát zasmála, ale všeho prostě moc škodí. Asi měl Pratchett vsadit spíš na kvalitu než kvantitu. Třeba Nohy z jílu byly dobré. Tohle bohužel ne.

Jsem rád, že jsem si načasoval čtení Zeměplochy tak nějak, aby mi Otec Prasátek vyšel na Vánoce. Příběh je to jako vždy skvělý, ale s extra náladou kolem vás to má tak o půl bodíku víc.

Jsem rád, že se stálicí Smrťovy série stali mágové. Zvlášť výměna mezi Výsměškem, kvestorem a Hexem byla parádní.

Návrat Zuzanky je taky vítaný a společně s Krysím Smrtěm a Havranem tvoří ideální trio pro ústřední dobrodružství.

Jediná drobná věc co se mi nelíbila je návrat auditorů. Na jednu knihu fajn koncept, ale kdyby komplot znikl od motivace jako má například Časnačaj (takový klasický Grinch), mělo by to za mě větší grády. To je ovšem jen drobné rýpnutí do skvělé knihy.

Ještě dávno předtím, než křesťanští pohádkáři přišli se svým příběhem o neposkvrněném početí (blahoslavení chudí duchem), slavili mí pohanští prapraprapředkové Kračun (zimní slunovrat) a doufali, že po nejdelší noci v roce (tuším 22. 12.) vyjde znovu slunce. A protože se těchto oslav lidé odmítali vzdát i potom, co už měli oficiálně věřit v jednoho Boha, přesunuly se zcela záhadně narozeniny největšího z tesařů právě do tohoto období. Na Zeměploše naštěstí křesťany nenajdete, takže Prasečnice mají stále svůj původní (ač zapomenutý) význam. A v tomto příběhu se to projeví naplno. Chtěl jsem napsat, že tento svazek patří k mým oblíbeným, ale to bych mohl napsat o téměř o všech knihách z tohoto cyklu. Terry Pratchett napsal skvělý příběh, Jan Kantůrek ho fantasticky počeštil a povedl se kupodivu i dvoudílný televizní film. Paráda.

Velmi vtipný a milý vánoční příběh. Oh-bůh zůstane v mé paměti navždy, neb je to geniální myšlenka :-D Smrtě miluji a vůbec.. Bylo to skvělé :-)

Předvánoční čas je pro mě vždy velmi stresující, pan Časnačaj by ze mě měl radost a pokud by východ slunce záležel na mně..no nevím.
Pravděpodobně je to ještě pozůstatek období, kdy děti byly malé, na vše se musela stát fronta ( na Lego v Pragoimpu jsem stála 4 hodiny!, na banány a mandarinky, na kapry.. NA VŠECHNO), vše se muselo dlouho dopředu plánovat a šetřit...a tchyně jako kurátor.
Už mnoho let proto trávíme Vánoce na horách.
Nikdy nezapomenu na ten pocit volnosti ( nedá se to popsat, jen zažít) , na můj první Štědrý den na svahu a ne v kuchyni.
Byl a je to stále nejlepší vánoční dárek pro celou rodinu. Žádné nevyžádané hlouposti, za které ještě musíte poděkovat
( přesně jako holčička, která si přála meč a dostala panenku).
Ale stejně, pořád mě to celospolečenské šílenství deptá....viz komentář Zelený_Drak.

Sakra, i ten vánoční kaktus už kvete...

A PROTO VŠEM doporučuji odjet na Vánoce s rodinou na hory. Když nebudete chtít bydlet v luxusním hotelu, finančně vás to nezruinuje, nebudete přejedením riskovat žlučníkový záchvat a ujišťuji vás, že děti ( i pes) budou nejšťastnější při skákání do sněhu...a z pozornosti jim věnované. A i Ježíšek vás tam najde.

My dospělí máme vyřešeno, ale holčičky už si zaškrtaly v katalagu hraček VŠECHNO, asi budu muset oslovit zlodějský cech.
Ze všech stran na dětskou duši útočí prodejci ve jménu Vánoc.
To je normální zločin.

Opět jako antidepresivum jsem si pustila film Otec prasátek a královky se bavila.

Doporučuji všem, hlavně nemilovníkům Vánoc i povídku Vložte medvídka.

" TAK NAPOSLEDY":
" HO, HO, HO, BYLI JSTE HODNÍ?"

Jeden z mých nejoblíbenějších příběhů ze Zeměplochy. Miluju Smrtě a představit si kostlivce oblečeného v červeném kostýmu s vysokými botami je recept na záchvat smíchu. Přidejte si k tomu Pratchettovský humor, Vánoce a postavu pana Časnačaj (moudří už vědí a ostatní si doplní za domácí úkol s tužkou) a máte perfektní knihu.

Stal se mi takový nešvar. Všiml jsem si, že v českém překladu se až překvapivě často vyskytuje slovíčko "No,...". Pravděpodobně jde o překlad anglického "Well.." a těžko říct, zda i v originále je tak moc využívané. Jedná s eo drobný detail, ale když je to slovo v každé desáté větě, hlavně pak u mágů, tak mě to začalo dosti štvát a kazilo mi zážitek ze čtení. Všiml si toho někdo? Jinak samozřejmě klasika - vynikající příběh, tentokrát o Vánocích a hlavně o víře, která doprovází nejen víánoční ikony, ale i další fantastické postavičky (jako třeba skřetvíl Bradavičák :-)). Užil jsem si to, v rámci Zeměplochy to byla asi průměrná knížka, ale jako kvalitní teaser na blížící se nadílku to určitě funguje :-)

(SPOILER) Otec prasátek patří mezi knihy, které doporučuji v rámci Zeměplochy mezi prvními lidem, kteří jinak fantasy příliš nevyhledávají. Každý přece zná Vánoce a relativně dost lidí bude znát i motiv "ukradených Vánoc" nebo magické hrozby, že "Vánoce nebudou". Ne každý je má rád. Já třeba Vánoce nijak zvlášť v oblibě nemám. Nebaví mě stromečky, dárky, plné obchodní domy, světýlka všude, ani zdvořilostní návštěvy u příbuzných, které po celý rok nezajímáme, ale na Vánoce se přece "musíme" sejít (a zde myslím opravdu ty případy, které se po vás shání až na Vánoce, ne že se s nimi člověk jinak nevidí skrze častou nemocnost, vzdálenost a jiné obtíže... a zejména pak mám na mysli tento typ příbuzných od vaší drahé polovičky, které prakticky neznáte a vůbec nevidíte důvod, proč s nimi trávit volný den). Nejedny Vánoce jsem strávila sama doma a nijak mi to nevadilo. Baví mě ale řada vánočních příběhů a mezi nimi je Otec prasátek na prvním místě. Zároveň je to moje nejoblíbenější kniha se Smrtěm, i když si nejsem jistá, zda se po druhém čtení Zloděje času nebude muset o příčku podělit. Je to jedna ze zeměplošských knih na téma utváření reality vírou, kdy některé události mají svou setrvačnost (lidé tisíce let věřili, že bez Otce prasátek nevýjde slunce, a to by se mohlo docela dobře stát, pokud lidé přestali věřit v Otce prasátek ale na jeho nezbytnost pro vycházení slunce se jen pozapomnělo) a jiné více podléhají aktuálnímu stavu víry. A když vznikne prázdné místo, stačí málo a může se objevit třeba skřet bradavčák. Tato kniha prakticky utvořila můj názor na to, jak má vypadat dobrá práce s mýtem a vírou ve fantasy. A ani nemá uspěchaný konec, jak se Pratchettovi tu a tam stalo.Humornou složku jako obvykle obstarávají z velké části mágové z Neviditelné univerzity. Doufám, že příští Vánoce také dostanu nějaké pilulky ze sušených žab. Ideálně předem. HO. HO.

***

"Když si vezmeme obyčejného průměrného havrana," řekl, "zjistíme, že je to vlastně velmi okultní pták. Slepý Io, bůh hromu, míval tajemné havrany, kteří dokázali doletět a vletět kamkoliv a kteří mu nosili zprávy o tom, co se děje na celém světě."
"Míval?"
"Nóó… on neměl v obličeji oči, jen takové ty, jak bych ti to, volně pohyblivé oční bulvy, které vždycky huííí - prosvištěly kolem." Havran si, zřejmě za celý rod, rozpačitě odkašlal. "No prostě a jednoduše, stala se taková nehoda, no."

*

"Ale my nemůžeme mít poníka, že ne, Eufí, protože bydlíme ve třetím patře…"
ALE JAKPAK BYSTE NEMOHLI? JE V KUCHYNI.
"No, jsem si jistá, že si tak trošku děláš legraci Otče prasátek," prohlásila matka poněkud ostřejším hlasem.
HO. HO. ANO. JAKÝ JÁ JSEM TO VESELÝ TLOUŠTÍK. V KUCHYNI? TO JE LEGRACE. PANENKY A TAKOVÉ VĚCI PODLE VAŠEHO DOPISU BUDOU DORUČENY POZDĚJI.
"No? Co řekneš, Eufí?"
"Kuju."
"Nešoupnul jste jim doopravdy poníka do kuchyně, že ne?" naklonil se k Otci prasátek Albert, když se fronta posunula.
NEBUĎ BLÁZEN, ALBERTE. ŘEKL JSEM, ŽE BY TO BYLO SMĚŠNÉ.
"No, zaplať pánbůh. Chvilku jsem skoro věřil -"
JE V LOŽNICI.
"Ale…"
JE TO MNOHEM HYGIENIČTĚJŠÍ.

*

"Takže váš Hex chytil od kvestora hloupost," ujišťoval se arcikancléř. "Jednoduché. Přirozená hloupost musí vždycky porazit umělou inteligenci."

*

"No… víte, představte si paměť jako řadu malých regálků, nebo… nebo otvorů, arcikancléři, kam si můžete odložit věci, no a my objevili způsob, jak vytvořit takový druh paměti, na který se dokážou dokonale napojit mravenci, ale co je důležitější, dokáže se zvětšovat podle množství informací, které do ní uložíme, a i když je tak trochu pomalá -"
"Ale ono to bzučí opravdu hodně nahlas," upozorňoval děkan. "Bude to fungovat?"
"Ano, to jen dokazuje, že se tam opravdu pracuje," odhodlal se nakonec k odpovědi Rozšafín. "Jsou to totiž… úly, víte?"
Znovu si odkašlal.
"Jiné druhy pylů, jinak silná vrstva medu, rozmístění vajíček… Je fakticky neuvěřitelné, kolik informací můžete uložit v jediné medové plástvi."
Rozhlédl se po jejich tvářích. "A kromě toho je to velmi bezpečné uložení dat, protože kohokoliv, kdo by si s tím zkoušel hrát, včely ubodají k smrti a Adrian navíc věří, že až se to na prázdninové měsíce zavře, dostaneme ještě ke všemu pěknou dávku medu."

*

TI, KTEŘÍ SI MYSLÍ, ŽE VESMÍR BY MĚL BÝT HROMADOU KAMENŮ, KTERÉ BY SE POHYBOVALY PO PRAVIDELNÝCH KŘIVKÁCH. SLYŠEL JSTE NĚKDY O AUDITORECH?
"Předpokládám, že o nich mohl slyšet kvestor - "
NE AUDITOŘI, KTEŘÍ SE ZABÝVAJÍ PENĚZI. JSOU TO AUDITOŘI REALITY. POVAŽUJÍ ŽIVOT ZA SKVRNU NA ČISTOTĚ VESMÍRU. NÁKAZU. CHAOS. NĚCO, CO STOJÍ V CESTĚ.
"V cestě čemu?"
VÝKONNÉMU PROVOZOVÁNÍ VESMÍRU.
"A já myslel, že vesmír je provozován pro nás… Tedy přesněji řečeno pro profesora aplikované anthropiky, ale nám že je dovoleno se s ním svést," řekl Výsměšek.

*

"Nepravdivý?" zvolal pohoršené Výsměšek. "Já? Já jsem poctivý každý den jako dneska, od rána do večera! No, co chcete tentokrát?"
Rozšafín Ctibum ho v té chvíli totiž zatahal za roucho a něco mu naléhavě šeptal do ucha. Výsměšek si odkašlal.
"Právě mi připomněli, že dnešek je nejkratší den roku," řekl. "To ovšem neznamená, že by to jakýmkoli způsobem zpochybňovalo to, co jsem právě řekl, i když tímto děkuji svému kolegovi za jeho nedocenitelnou podporu a stálou připravenost opravit drobné, i když ne podstatné nepřesnosti. Jsem výjimečně pravdomluvný člověk, pane. Věci, které se řeknou na schůzích univerzitní rady, se ovšem nepočítají."

*

"Víte, co by mě zajímalo? Proč vy děláte tohle zaměstnání?"
NĚKDO TO DĚLAT MUSÍ. JE TO ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÉ. MUSÍ BÝT VIDĚNI A MUSÍ V NĚ BÝT VĚŘENO. JEŠTĚ PŘED ÚSVITEM MUSÍ VÍRA V OTCE PRASÁTEK VELMI ZESÍLIT.
"Proč?" zeptal se Vzoromil Výsměšek.
ABY VYŠLO SLUNCE.
Oba mágové na něj nevěřícně zírali.
ŽERTUJI VELMI ZŘÍDKA, dodal Smrť.