Hrrr na ně!

Hliadka je pre mňa prvotriedna komédia s prvkami frašky, paródie a hlavne satiry, s jemne detektívnou zápletkou.

Pritom je to všetko pozapletané tak prehnane... že by sa to vlastne mohlo aj stať. Očividné prehliadanie dôkazov a nachádzanie len jednoduchých odpovedí. Ľudia ochotní vyhlásiť niekomu vojnu kvôli absolútne prekrútenej udalosti. Stret armád, ktorý vlastne je skôr stretom športovým. Dokonca aj ten neexistujúci poklad je vlastne očakávaný. A nad tým všetkým Elénius krúti hlavou a odmieta také hovadiny akceptovať. O to menej, keď ich Karotka berie tak vážne a podľa pravidiel. Lebo sa proste zaujíma.

Je to skrátka vynikajúce. Áno, Smrťo je Smrťo. Ale taká hliadka... tam je toľko pokrútených karikatúr a toľko trpko-smiešnych okamihov, že si to proste musím vychutnávať. A zároveň obdivovať tú očividnú genialitu, s ktorou to Pratchett stvoril.

Docela důležité čtení v kontextu na aktuální politicko-společneské dění. (březen 2026)

Kamarád mi kdysi prozradil, že si kompletní Zeměplochu schovává na důchod. Něvěřičné, nechápavající mé JÁ se ho několikrát zeptalo "Proč?" Jednou to pochopím. A já pochopil. Mám přečtenou skoro polovinu celé série příběhů Zeměplochy a všichni víme, že Terry Pratchett je profík na vtipy se skrytými odkazy na skutečné události, staré reklamy, kampaně apod. I tomu je ve čtvrtém pokračování série s Městskou hlídkou. Jak ji hodnotit? Válka... Ne úplně příjemné téma, ale děje se očividně i na Zeměploše. Nespočet odkazů a vtipů na válečné odkazy, které bohužel všechny neznám, a proto si knihu nemůžu užít i se skrytým humorem. Neznalost ale neomlouvá, vše si lze jednoduše dohledat a přiučit se. Možná to číst v pozdějším věku, jsem o hledání ušetřen. :)

Také byste si chtěli zahrát s Vetinarim Scrabble? Já jo.

Vždy, když se chci náramně pobavit a udělat si náladu odlehčeným humorem sáhnu po jedné z knih Terryho Pratchetta. Vím, že to bude nálož absurdity, parodie a vtipu, a je jedno, jestli bude v hlavní roli Noční hlídka, Mrakoplaš nebo čarodějky.
Tentokrát vstupuje Ankh-Morpork téměř do války kvůli objevení malého ostrova, který náhle vykoukl z moře. Elánius a jeho rozrůstající se partička musí nastoupit v plné polní, aby zachránili co se dá.

Na tuhle knížku jsem se hodně těšil, protože ji mám zapamatovanou jako jednu z nejkvalitnějších z celé série. Postupně jsem ale zjistil, že pasáže které mi přišly nejvtipnější a nejvýstižnější jsou v nějakém jiném díle. Je to pořád vysoká kvalita, Terry Pratchett pořád tne do živého, jenže díky mé nespolehlivé paměti vím, že strop je ještě o kousek výš. Subjektivně mírné zklamání, přesto pořád přesvědčivě za pět hvězdiček.

Slabší Pratchettovka, která možná byla vtipná na začátku milénia, ale v roce 2025 se čte opravdu špatně. Rasismus, útoky na menšiny, vraždy, osamělí střelci, válka, Molotov v okně. Navazování vtípků na to, že někdo umře či na radikalizaci mládeže, mi nějak nesedlo. Pratchett tady po vás chce, abyste sympatizovali s vrahy. Doslova zlehčuje a relativizuje jejich činy. Pořád je to nesmírně nápadité a chytré, pořád to má i řadu milých vtípků. Ale jako celek zvoleným tématem těžkopádnější. Hvězdička navíc za Elánia, který jako vždy nestojí na ničí straně, jen na straně vlastních morálních zásad. A za Nobyho v převleku, to byla topka.

14.09.2025

Doposlouchala jsem opět naprosto fenomenálního Jana Zadražila, který (jako dosud vždy) pozvedl úroveň knihy o hodný kus vzhůru.
Příběh samotný vlastně vůbec nebyl veselý, protože kniha řešila velmi aktuální problém rozpoutání války, ale jak už to Terry Pratchett umí, byla to nesmírně inteligentní legrace.
Elánius se tentokrát uvedl “v rudé blůze, s mohutnými prostříhanými rukávy, rudých našponovaných spodkách a krátkých kalhotách s balónovými nohavicemi, které podle vzhledu vyšly z módy už v době, kdy byl pazourek nejostřejším výkřikem řezací techniky”, ale i tak to byl starý známý velitel Hlídky. A značné body bych na pomyslné stupnici hodnocení udělila Nobymu, který se převlékl za Krásnou Bětu. Ani ostatní nezklamali a moc jsem si je všechny užila.
Stručně: chytré a občas vtipné až k slzám

Přečteno ušima při prázdninových cestách po vlastech českých a moravských a možná i kousku Slezska. Naprosto fenomenální přednes Jana Zadražila požitek z knížky posunul ještě o jeden level výš. Příběh vůbec nebyl veselý, protože Elánius s Hlídkou museli řešit nejvážnější zločin ze všech, tedy rozpoutání války. Při tom všem, co se nám děje za humny, je knížka nanejvýš aktuální. Doporučuji všem a dávám plnou palbu (hvězd).

Toto je jedna z najlepších kníh, aké som od Terryho Pratchetta čítal, a zároveň zatiaľ najlepšia kniha s postavami Mestskej hliadky. Celý príbeh je satirou na vojnu a politiku veľmocí. Ale nebol by to Pratchett, keby do príbehu nezakomponoval aj ďalšie témy ako sexizmus, rasizmus, manipuláciu so zákonmi vo vlastný prospech či vojenskú propagandu. Robí to však veľmi nenásilne a s nadhľadom. Výborne som sa bavil a niekoľkokrát z chuti zasmial. Je až neuveriteľné, ako presne autor triafa klinec po hlavičke, ako je kniha nesmierne aktuálna, aj keď sa celý príbeh odohráva vo vymyslenom svete na pancieri obrovskej korytnačky. Dokázať takto výstižne poukázať na nekonečnú ľudskú hlúposť a pritom neskĺznuť k moralizovaniu považujem za skutočné literárne umenie. Keď si to človek porovná s tým, čo sa deje vo svete dnes, pôsobí to ako tragikomédia. Postavy Mestskej hliadky sú ako vždy skvelé, mnohé z nich vďaka tomuto dielu dostali ešte väčšiu hĺbku. Výborná kniha, ktorú určite odporúčam.

Kniha mě chytla už od první stránky, jak už to u Hlídky bývá. Čím víc jich čtu, tím mám radši Sama Elánia a Vetinariho.
Samuel Elánius je postava, která se stále vyvíjí a stále k lepšímu.
Zápletka a celkový děj mě velmi bavil a konec mě velmi pohladil na duši.
K mistrovskému spisovatelství sira Pratchetta můžu říct zase jen - díky bohu, že je těch knih hodně (i když určitě ne dost).

Hrrr na ně!“ mě moc bavilo, i když je to trochu jiný Pratchett, než jakého znám z Hlídky nebo Smrťových knih. Téma války, předsudků a rolí, do kterých nás nutí společnost, tady podává s typickou ironií, ale taky s velkou dávkou empatie. Líbilo se mi, jak nenásilně a přitom trefně ukazuje, že věci nejsou takové, jaké se zdají, a že odvaha nebo čest nejsou jen záležitostí uniforem a rozkazů. Některé momenty byly vtipné takovým tím suchým, pratchettovským způsobem, ale víc než smích ve mně zůstalo spíš zamyšlení. Není to nejveselejší kniha ze Zeměplochy, ale rozhodně je důležitá a stojí za přečtení.

Karotka a Noby jsou fajn dvojka :)

Dost jsem to nakombinoval s audioknihou, která byla fakt super. Musím říct, že jsem si Nobyho nebo Tračníka v hlavě představoval jinak, ale to co jsem dostal sedělo jak slepice na hlavu - suprově. Je to kniha o hlídce, ale není úplně z Ankh-Morporku. Užijete si konečně více Vetinariho (klidně bych mu dal samostatnou příběhovou linku) a Noby si konečně pokecá s ženami. Spousta super vtípků, jde vidět, že Pratchet už přerostl vlastní špičkovost a jen tak někdo se mu nevyrovná.

super kniha

Ano, vím, jsem velmi předvídatelným hodnotitelem. Siamská dvojčata Terry Pratchett / Jan Kantůrek mě při své práci na zeměplošském cyklu nedokázala nikdy úplně zklamat. Vzdáleně si pamatuji, že jsem měl nějaké potíže se sympatiemi v interakci se svazkem Malí bohové, ale ten bych si musel znovu přečíst, abych ho vnímal svým současným, časem zerodovaným mozkem. Tato kniha obsahuje Hlídku, Patricije, geniálního (a v jistých ohledech až děsivě nedůvtipného) vynálezce (mimo jiných zaměření), válku dvou mocností a návod k odhalení vraha prezidenta Kennedyho. A to je na mých pět hvězdiček dostatečná náplň.

Nohy z Jílu mě bavily asi kapku více, ale i Hrr na ně! je velmi kvalitní kapitola v eposu Zeměplošské policejní party. Jsem rád, že po tolika knihách, kde hrál vedlejší housle dostává větší roli i Vetinari, a hodně kvalitně bylo provedeno zakončení. Neobjevuje se tady už tolik nových tváří, ale zato ty staré dostávají pořád pevnější rysy. Z dosavadních hlídek tady dostává Elánius určitě největší prostor, který bral v předchozích tak napůl s Karotkou. Karotka vůbec není špatná postava, ale myslím si, že Terry časem pochopil, že v Elániovi má kapku komplexnější postavu, které je třeba věnovat víc času.

V rámci Hlídky nejslabší kus.
V rámci Zeměplochy pořád lepší než jakýkoliv díl s Mrakoplašem.
V rámci žánru fantasy pořád lepší než kdeco jiného, až tak obšírně ale srovnávat nechci, nebyla bych férová, protože Pratchettovi nadržuju :)
PS: Vetinari, Tračník a BĚTA for the win!

Hrrr na ně! patří k mým méně oblíbeným hlídkám. Nemyslím, že dovedu vysvětlit proč, ale ve srovnání s předchozími díly o hlídce mi tam něco chybí. Přitom právě tento díl Zeměplochy má jedinečné množství Vetinariho, kterému asistují Krásná Běta (desátník Noby Nóblhóch v přestrojení) a seržant Tračník, což je velmi zdařilá část. Místy se to asi malinko vleče. Třeba hned na začátku je jasné, že bude "velký střet", ale cesta k němu je velmi dlouhá. Což můžeme říct i o mnoha dílech, kde je cílem vrcholný střet armád a přípravy se vlečou přes celou sérii, takže zase tak moc bych si na to nestěžovala. Motiv ostrova, který se nečekaně vynořil z moře, mi přišel dobrý, ale zase už jsem knihu nečetla poprvé a zrovna to, jak to s ostrovem bude, byla jedna z těch věcí, na které jsem si pamatovala. Řekla bych, že navzdory přítomnosti smysluplného příběhu, je to jedna z těch Zeměploch, která stojí spíše na zábavných postavách než na ději.

*
"Cože? Jo tohle…" usmála se Angua, "to je jenom taková hloupost, kterou říkají ženy, když své muže posílají do války. Vrať se se štítem, nebo na něm."
"Na štítě?" nechápal Noby. "To jako myslíš, aby se na něm klouzal nebo tak něco?"
"Jako mrtvý," řekla Angua. "To znamená: vrať se domů jako vítěz, nebo se nevracej vůbec."
"No, já se vždycky vrátil se svým štítem," uvažoval Noby nahlas. "V tom nevidím jedinej problém."
"Noby," povzdechl si Tračník, "ty ses vždycky vracel se svým štítem, několika cizími štíty, pytlem zlatých zubů a patnácti páry ještě teplejch bot. A vezls to na káře."
"No, nemá přece vůbec cenu chodit do války, když pak člověk není na vítězný straně, to dá rozum," zabručel Noby a zastrčil si bílé peříčko za helmici.
"Noby, ty jsi byl vždycky na straně vítězů, protože ses vždycky plížil po okraji bojiště, abys viděl, kdo vyhrává, a pak sis natáhnul tu správnou uniformu, kterou jsi svlékl nějakému mrtvému nešťastníkovi. Slyšel jsem nějaké zvěsti o tom, že dokonce i generálové dávali pozor, jakou máš na sobě uniformu, aby podle toho poznali, jak se bitva vyvíjí."
"Hodně vojáků sloužilo v různejch oddílech," odpověděl Noby.
"Ano, když to říkáš takhle, tak je to jistě pravda. Jenže většinou ne během jediné bitvy," ušklíbl se seržant Tračník.
*
A pak si uvědomil, proč takhle přemýšlí.
Protože si přál, aby za tím byli spiklenci. Bylo to mnohem snazší, představit si pár mužů, plných nesoudnosti a cynismu, opilých výsadami a mocí, kteří v nějaké zakouřené místnosti nad sklenicemi brandy kují pikle. Bylo snazší držet se téhle představy, protože pokud jste to nedokázali, mohlo se vám stát, že jste stanuli tváří v tvář skutečnosti, že za těmi ošklivostmi stojí obyčejní lidé. Obyčejní lidé, kteří hladí psa, vyprávějí svým dětem pohádky před spaním, a pak jdou ven a dělají strašlivé věci jiným obyčejným lidem. Bylo o tolik snazší svalit vinu na nějaké Tamty. Bylo nesmírně depresivní jen připustit, že Tamti bychom mohli být My. Dokud to byli Tamti, pak za to nikdo nemohl. Ale jestli Tamti byli My, co jsem potom Já? Konec konců jsem přece jeden z Nás. Musím být. Rozhodně jsem o sobě nikdy nepřemýšlel jako o jednom z Tamtěch. Nikdo o sobě nikdy nepřemýšlí jako o jednom z Tamtěch. Já jsem vždycky jen jedním z Nás. A zlé věci vždycky dělají Tamti.
*
"Štěstěna přeje statečným, pane," zvolal vesele Karotka.
"Dobrá. Výborně. To rád slyším, kapitáne. A jaký vztah má vis á vis k těžce vyzbrojeným a dobře vycvičeným armádám v přeplněném početním stavu?"
"Hm, nikdo neslyšel, že by se Štěstěna starala o něco takového."
"Podle generála Taktica je to proto, že takové armády se o sebe starají samy," řekl Elánius. Otevřel ohmataný svazek. Místo záložek v něm měl početné papírky a kousky provázku. "A teď vám, mládenci, řeknu přesně, co radí generál pro případ, že jste v menšině, hůře vyzbrojeni a v nevýhodném postavení proti nepříteli, a přesto nechcete být poraženi. Je to…" obrátil stránku, "Nebojujte."
*
Velitel se rozhlédl kolem. Na vrcholech okolních dun se začaly objevovat temné body. Jak se pomalu zvedaly, ukázalo se, že jsou to hlavy.
"To jsou… To jsou Trusove, pane!" ozval se seržant.
"Ne. Trusove by okamžitě zaútočili, seržante."
"Promiňte," řekl Karotka, "mám jim říci, aby zaútočili? Byli byste raději, kdyby se na vás vrhli?"
Trusove už obsadili všechny okolní duny. Stoupající slunce se odráželo od jejich zbraní a kovových součástek výstroje.
"To mi chcete říct," obrátil se velitel ke Karotkovi, "že vy dokážete přesvědčit Trusy, aby neútočili?"
"Bylo to velmi komplikované, ale nakonec pochopili princip věci," přikývl Karotka.
Velitel zvažoval svou situaci. Tam, na druhé straně, stáli Trusove. Jeho oddíly byly shromážděny na malém prostoru a obklíčeny. A tenhle velký rudovlasý a modrooký muž se na něj usmíval.
"Jak se dívají na milosrdné nakládání se zajatci?" zeptal se.
"Myslím, že i o tom by se dalo mluvit, když na tom budu trvat," přikývl Karotka.
Velitel se znovu rozhlédl po mlčících Trusech.
"Ale proč?" zeptal se nakonec. "Proč se na nás nevrhli?" nechápal.
"Můj velitel nechce, aby došlo ke zbytečným ztrátám na životech, pane," vysvětloval Karotka. "Tím myslím velitele Elánia, pane. Sedí támhle na té duně."
"Vy dokážete přesvědčit Trusy, aby neútočili, a to ještě máte velitele?!"
"Přesně tak, pane. On říká, že tohle je policejní akce."
Velitel polkl. "Vzdáváme se," řekl.
"Cože? Jen tak, pane? Bez boje?" ohradil se seržant.
"Ano, seržante. Bez boje. Tenhle muž dokáže přinutit vodu, aby tekla do kopce, a to má ještě velitele. Miluju tu představu, že se vzdáme bez boje. Válčím už deset let a celou tu dobu toužím po tom vzdát se jednou bez boje."

2024/34
Každá další kniha s Hlídkou mi přijde zase lepší než ta předchozí, a to se mi líbily všechny. Vetinari se v tomhle díle ukáže skutečně v akci, a stojí to za to. A že se k tomu přimotají i Fred a Noby (ten dokonce v šatech), dělá zážitek jedině lepší. Leonardo da Quirm je jedna z mých oblíbených meta narážek na realitu. Není nouze ani o ostatní známé hrdiny (i když, člověk by pro ně vždycky chtěl víc času). Bylo to prostě dobré.

Pro mě jedna ze slabších pratchettovek, kterou nad totalní průměr zvedá jen boční Nóblhochův genderový motiv. Na mě nějak moc polopatické, žánrově podivně rozplizlé (detektivka a pátrání po teroristech se mění v něco úplně jiného, což nakonec vyúsťuje v asi trojí konec). Škoda že se autor nevydal do donkichotských vod, jak to sliboval motiv studování rytířských povinností. To by mě asi bavilo víc. Ale to taky může být mnou. Tady to celkem sklízí úspěch. Já knihu už asi před 20 lety odložil nedočtenou. A teď zhruba po třetině ji zase zavřel a dal si to jako audioknihu. A to už se dalo. Jan Zadražil je skvělej interpret Zeměplochy. To nepochybně.