Poslední kontinent

Tohle je mnohem víc vtipné než chytré a mnohem víc o jednotlivých scénách než o celkovém příběhu. Ten nijak objevný ani zajímavý nebyl, protože obě vypravěčské linie - léčení Knihovníka i přivolávání deště, vesměs vyšuměly. Místy jsem si říkal, že Terry Pratchett psal svou knihu pod dojmem filmu Dobrodružství Priscilly, královny pouště, protože některé pasáže vypadaly podezřele podobně.

Tahle kniha mi přijde jen do počtu. Dva paralelní děje, mágové na ostrově z jídla, na kterém hospodaří bůh evoluce, a Mrakoplaš v Austrálii. Nějak mi unikal smysl. A asi jsem nedával dost pozor. A tak mi i uniklo, že dvě postavy, co potká Mrakoplaš, nejsou ženy, ale drag queens. Vtipné mi přišlo, když Mrakoplaš pro jednou z pod kamene místo jídla vytáhne škorpióna, nebo popisování autistického dětství Rozšafína Ctibuma, či popisování sexu autistickému bohovi.

Mrakoplaš je moje nejneoblíbenější postava z celé Zeměplochy. Nesnáším, jaký je zbabělec… ale asi mu začínám přicházet na chuť.
Prvních asi 80 stran se to teprve rozjíždělo, ale potom to dostalo grády a bylo strašně těžké knihu odložit.
Poslední kontinent je naprosto úžasné místo, kde by nikdo nechtěl žít ani dvě minuty. Ale číst o něm? Ano prosím!
Mágové jako vždy vtipní a jako vždy sví. Mrakoplaš zrovna tak.
Knížku jsem si moc užila a kvůli tomu slabšímu začátku dávám půl hvězdy dolů.

Hele klídek jo? Podíváme se na kontinent XXXX, tedy paralely naší Austrálie. Mrakoplaš si zastřihne pár ovcí, uteče před oprátkou a vymyslí nový dezert pro madam P'Rdell. Za mě slušná jízda, kde jsem se sice ke konci ztrácel ve šech těch nadpřirozených božských úkazech, ale pokud nevidíte všude klokany, tak jste snad v pořádku. PS. Nejvtipnější pasáže byl Starší PasÁk, když měl myslet na stehno paní Vidlákové. Těžký návrat do pubertálního období :-)

oproti předchozím dílům malinko slabší, ale pořád zábavné čtení.

super kniha

Mrakoplašova australská expedice je zaručeně nejvyšperkovanější kousek této minisérie. Je to tím, že silnou dějovou linku tady má nejen Mramoplaš a Zavazadlo, ale i již známí mágové z Neviditelné Univerzity. Jejich příběh o nečekané dovolené si bere počet stránek s hlavním příběhem, a nasmál jsem se u toho hodně. To vynahrazuje fakt, že Mrakoplašovi chybí silnější vedlejší postava. Místy mi přišlo, že se Terry tak nějak zamotává do metafyzických problémů času a prostoru, ale i z toho se mu daří vymlátit pár solidních vtípků. Pokud jste dávali na rady mnoha lidí, kteří odrazují hnát se do Mrakoplašovy série, tak to musíte napravit.

Existují chvíle, které volají po bezmyšlenkovité, hrůzou naplněné panice,
a pak existují jiné chvíle, kdy je potřeba uplatnit spíš vypočítavou, uvážlivou a promyšlenou paniku_

Největším expertem na paniku co znám a návštěvníci Zeměplochy mi jistě dají za pravdu, je Mrakoplaš, úspěšně neúspěšný mág, se kterým jsem se, po nějakém čase stráveném mezi Elániovou hlídkou, opět moc ráda potkala.
Mrakoplaš ze všeho nejradši nedělá NIC, tak se cítí nejbezpečněji. Potíž je totiž v tom, že jakmile začne dělat NĚCO, vždycky se to pojí s nějakým problémem, který většinou vyústí _no, začne to výše zmíněnou panikou, a pak dost často nastává apokalypsa, různých rozměrů, zaleží na tom, jak rychle dokáže z dané situace prchnout. No a právě teď prchá, jako by mu za patami hořelo!
Navíc k dané pozici míří taky loď s dalšími mágy, a to, jak jistě víte, nevěstí nikdy nic dobrého!
Zvlášť, když se v tu samou chvíli většině přítomných myšlenky divoce rozeběhnou a zmateně narážejí do ošklivých hrbolů představivosti … a možná by si někdo měl taky všimnout obzoru_
Ohromná černá mračna, co se tu válí po obloze už celé roky si za tu dobu vytvořila svou osobnost s pořádnou dávkou nenávisti a taky napětí _ takže to, co přichází není obyčejná bouřka _ tohle je bitva, ve které obyčejné bouřky mezi sebou bojují o prostor_“a hluboko dole _ v oku bouře, vyčnívá obklopen deštěm tak hustým, že to potenciálně nebylo nic jiného než padající oceán, poslední světadíl“.
Jak jsem řekla, když je poblíž Mrakoplaš, nikdy nejde jen tak o nějaký větřík, tady mají všichni co do činění s apokalypsou, zvlášť, když se v okolí vyskytuje neobyčejně vysoká hladina volné magie. Tenhle Zeměplošský svět totiž moc dobře ví, co se stane, když se do rukou mágů dostane příliš velké množství magické síly _ není tajemstvím, že kdysi bylo množné číslo od podstatného jména „mág“ slovo „válka“.

„Myslím, že je načase upevnit poklopy.“, prohlásil děkan.
„My žádné poklopy nemáme.“
„Tak alespoň … kvestora a knihovníka ukliďte na nějaké bezpečné místo.“

A pak už se události začaly řítit v rychlém sledu _ až se najednou vše zastavilo _ došlo jim totiž „dopředu“ _ zem tady prudce padala hluboko dolů _což na Zeměploše není vlastně nic neobvyklého, směrů, kam může něco padat tu je podstatně víc_ takže doporučuji sebrat všechnu odvahu a jako Mrakoplaš otevřít alespoň jedno oko – bude se vám líp sledovat cesta, vlastně by se mělo říct pád, ale záleží na tom, jak se to vezme, a pak taky líp uvidíte na řádky, ubíhají rychle, je to totiž, jako vždy, pořádná jízda :-).

A abych nezapomněla na knihovníka, pořád je orangutan, který většinu svého života strávil v knihovně, jen na něj nějak teď víc působí ty neustálé magické vlivy, a tak chřipka, co ho zrovna trápí nějak napadla jeho morfologické pole a zrovna teď může být opravdu čímkoliv _
„Mágové smutně zírali na to, co vypadalo jako pohodlné křeslo, které někdo z neznámých důvodů potáhl ryšavou kožešinou. _ Nemůžeme pro něj něco udělat?“ _ „Možná by byl šťastnější, kdybychom na něj hodili pár polštářů.“

Takže, kromě toho, že budete řešit různé stupně apokalypsy, nezapomeňte ani na knihovníka, při hledání, pokud možno bezpečné, léčebné kůry, hlavně dávejte pozor, abyste nedopadli, jako Rozšafín Ctibum, jeden z „oněch nešťastných lidí, jejichž prokletím je víra, že kdyby se mu podařilo získat dostatek informací o vesmíru, dávaly by nějakým způsobem smysl“ _ jeho cílem je Teorie všeho, ale nejspíš by se spokojil i s Teorií něčeho a zoufale touží alespoň po Teorii čehokoliv :-).

Tak zábavnou, uklidňující, vzrušující, nervy drásající, svým zvláštním způsobem poučnou cestu (mj. a na to nesmím zapomenout, jak zacházet s umělou inteligencí), která právě nadšeně vykřikuje: „Má roztomilá Baruško! Vem mě k sobě …“ – však tu odrhovačku jistě znáte .

Nějakou chvíli mi sice trvalo, než jsem se ve všech těch časových a prostorových rovinách zorientovala, ale humor Terryho Pratchetta si mě rychle podmanil. A překlad Jana Kantůrka je jedním slovem dokonalý!

Posuďte sami:

"Mrakoplaš opatrně strčil do pirohu. Ten se odrazil od okraje misky.
Takže co... Jedl už párky v rohlíku Kolika Aťsepicnu, i to legračně
barevné staré vejce Ku-li-k’e- sana alias Spáchám čestné harakiri. A přežil, i když ta doba zahrnovala několik minut, kdy doufal, že umře. Jedl Lobsang Kohl-ikeův podezřelý kus-kus, pil příšerný čaj s máslem z jačího tuku, který mu podal Kolikrampa Nechť-nikdy-nejsem-osvícen, a přinutil se polknout i Koli Kolikssonův příšerný morgasbord. Pokoušel se nepřežvykovat ty kousky příšerného velrybího tuku, kterým ho uctil K’ilok Nechť-mě-nakopají-do-mé-vlastní-ledové-díry (při té vzpomínce se mu žaludek začal znovu bouřit - konec konců je jasné, že je něco jiného
rozporcovat mrtvou velrybu, již moře vyplavilo na pláž, a něco jiného nechat ji na pláži ležet tak dlouho, dokud sama od sebe nevybuchne a nerozletí se na kousky o velikosti sousta.)
A co se týče zeleného piva, které vyráběl a prodával Che-Goliqua Ať-polknu-otrávenou-šipku-z-vlastní-foukačky...
Všechny ty věci jedl a pil."

Miluji to! Terry Pratchett prostě nikdy nezklame! Nic tam nechybí, je tu Zavazadlo, můj milovaný smolař Mrakoplaš a samozřejmě je zde i kontinent XXXX.
Je to zase velmi komické a samozřejmě i zajímavé. Zase se zde dozvídáme něco o Zeměploše. Opravdu dobře napsaná kniha u které jsem se nemohla přestat smát.

Dvacátý druhý díl Zeměplochy navazuje přímo na konec Zajímavých časů a obsahuje dvě samostatné dějové linky. V první Mrakoplaš putuje po kontinentu XXXX, který vůbec, ale vůbec nepřipomíná Austrálii. Ve druhé se mágové z Neviditelné univerzity dostanou na opuštěný tropický ostrov. Příběh není špatný a kniha je plná vtipných scének, nejvíc se mi líbila parodie na Mad Maxe a Knihovníkova chřipka. Po Zajímavých časech jde o nejlepší knihu s Mrakoplašem.

Zábavné, vtipné, dobře se čte - prostě Terry Pratchett.

Vtípky dobré, ale celkově je to poměrně těžká kniha, měl jsem problém se tam zorientovat, o co vlastně jde.

V knize bylo pár vtipných momentů, ale Pratchett má rozhodně lepší díla. Docela jsem se nudila. A podle dalších komentářů nejsem sama...

"Dôležité bolo sa rozhodnúť, zachovať kľud a možno myslieť na pekné veci ako modré nebo a mačiatka. A najlepšie na tie, ktoré sa nebudú musieť utopiť."

Znovu sa vraciame k Mrakoplašovi a jeho truhlici s obrovským množstvom nôh. Mrakoplaš sa snaží celý čas vyhýbať smrti a problémom, čo ho núti navštíviť každý kút Zeměplochy, aj taký, ktorý bohovia ešte celkom nestvorili, alebo svety ktoré sa nachádzajú v iných dimenziach.

Tento krát sa nachádzame vo svete, ktorý je podobný Austrálii, no nie je to Austrália, ako podotýka autor na začiatku. Stretávame sa tu z bohom, ktorý tvorí svety a nosí celý vesmír vo vreci. Dozvedáme sa ako vznikol vtakopysk, čo majú na svedomí mágovia univerzity.

Príbeh je dobrý, no úseky z mágmi univerzity trošku nudili. Bolo tam kopu humoru, no kniha nemala nejaký vyšší zmysel. U Pratchettových knihách je človek zvyknutý na hlbokú myšlienku, ktorá sa schováva za kopou humoru, no tu som ju nenašiel, preto bolo ťažké knihu čítať v kuse a často som ju odkladal. U Pratchetta sa mi to stáva zriedkavo.

Pre mňa bola táto kniha povinnosť, keďže som fanúšikom Terryho, ale určite neodporúčam ako začiatok pre nováčikov. Ak by som mohol niečo odporúčiť pre tých čo sa len chystajú vstúpiť do sveta Zeměplochy, tak pre dievčatá sú to určite príbehy čarodejok ako Bábi Zápotočná a pre chlapcov by som určite odporúčal kapitána Elánia a jeho hliadku.

Nějak nevím, ale tento díl mě úplně nenadchnul. Hezké vtipy a trefné narážky, super "vidět" zase Mrakoplaše, ale celkově se mi dějové linky úplně nelíbily a něco jsem chtěla přeskákat. Vylepšuje to hezký konec. Podobnost nového kontinentu s Austrálií čistě náhodná :). Být to asi samostatná kniha, tak nic moc, sérii doplňuje hezky, ale i tak musím dát nižší hodnocení.

Dalo práci se orientovat, držet kormidlo a sever,ale doplula jsem ke konci, byť se přiznám,posledních pár stran už volila rychločetbu " halabala"... V cíli bez ztráty kytičky, tedy vlastně se ztrátou jedné hvězdičky..to za ten časoprostorový chaos

No, zas tak moc mě to nechytlo.

Narážky na Austrálii, Výsměšek vs Ctibum a Mrakoplaš s Truhličkou dobrý, ale občas jsem měla chuť pár stránek přeskočit. Celá kniha byla spíš souhrn vtipných situací, než příběh.

Poslouchal jsem jako audioknihu. Ač mám Mrakoplaše rád, mágové mi přijdou dost ubozí (teda v rámci Zemněplochy, v rámci komedie jsou pořád top). Navíc nedopatřením jsem přeskočil několik knih, tak mi možná uniklo pár souvislostí, ale začátek mi přišel dost zmatený a knihovník má jen minimální roli :( Tak to by byla negativa.
Po počátečním rozčarování jsem se začal v příběhu orientovat. Mágové jsou pořád retardi, ale Ctibum se projevil celkově dost inteligentně a Mrakoplaš někde vyštrachal trochu odvahy. A Austrálii mám rád na naší Zemi natož na Zemněploše.
Navíc jako bonus jsme měl pocit, že tato kniha je trochu poctou Stopařově průvodci po galaxii. Měla pro mně dost podobný nádech a zazněla tu i ta památná slova: Nepropadejte panice!