Carpe Jugulum

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Magráta s Verencem mají dceru a připravují velkou oslavu k jejímu křtu. Na oslavu jsou pochopitelně pozvány i čarodějky - Bábi, Stařenka a Anežka Nulíčková. Bábino pozvání ukradnou straky a Bábi, která se cítí tímto domnělým přehlédnutím uražena, se rozhodne opustit Lancre, protože dojde k názoru, že už ji ostatní čarodějky nepotřebují. Na obřad dorazí poslední hosté, rodina upírů z Überwaldu. Chtějí získat Lancre, chtějí, aby se jeho obyvatelé stali jejich služebníky... a potravou. Jsou strašliví, protože se zdá, že nemají žádné zábrany a nedají se zastavit... Úžasná Zeměplocha, kniha 23., přeložil Jan Kantůrek....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474/zemeplocha-carpe-jugulum-474.jpg 4.5730
Nahrávám...

Komentáře (52)

Kniha Carpe Jugulum

MaxQ
16. srpna

A nyní se přesvědčíme, zda je přítomen humor. Ano, je tam, vážení přátelé, k tomu rodinka povedených upírů, uražená Bábi, spousta kousků lidských těl poskládaných do jednoho, nějaké to poučení k zamyšlení a jako bonus bájný Fénix. Na vrcholná díla pana Pratchetta to úplně nemá, ale rozhodně stojí za několik přečtení.

RyonMathrin
14. července

Znovu čteno po 20 letech. Opět doporučuji jako všechny knihy Sira Terryho. Skvělý náhled na upíry. Bábi opět v hlavní roli, ale zbylé čarodějky samozřejmě výtečně sekundují. Třeskutý humor se jako vždy střídá s morálními úvahami a občas nahlédnete do neskutečně hluboké a mrazivé propasti.
Můj oblíbenec Igor, muž mnoha částí, a jeho pes Přešívka - ty bhrostě nejde nhemilovat.
Několik lehoučkých spoilerů/připomenutí:
- "Samovolné" shromáždění Oggů:
"... Ale to byla vůle lidu!"
"No, oni ale občas zapomenou, jaká ta jejich vůle je."
- lávka, která není, čím se zdá
- nápad s Fénixem
- MacFíglové (a jejich dialekt) - třešnička na dortu


slawa.cap
26. května

Poslouchal jsem jako audioknihu. Je to pokračování čarodějek, ale vlastně i Malých bohů. K této knize mám několik výhrad, třeba hned první epizoda se Smrtěm mi dala psychicky dost zabrat, moc nechybělo a měl jsem slzy na krajíčku. Ale on to Pratchett tak umí, ač jsou jeho knihy humorně laděné dokáže z člověka vytřískat emoce jaké se mu zachce.
Druhá výtka se týče Agnes - překlad Anežka se mi líbil mnohem víc a k ní mi i tak nějak více sedl. Navíc mi dost vadí téměř popření její minulosti a kromě jedné zmínky i ignorace její pobytu v Ankh-Morporku. Stejně tak i její dovednost s hlasem je tu úplně jinak osvětlena. Prostě tady nějak chybí celkově návaznost na Maškarádu.
Na druhou stranu, toto jsou jediné výtky a celkově mně kniha moc bavila (ostatně jako vždy). Moc se mi líbili odkazy na staré horory - Frankenstein, Drákula, i zmínka o Carmille.
Trochu obviňuji Pratchetta že stojí za moderní vlnou metrosexuálních upírů a všech těch Stmívání a Deníků.

TERRORDROME
16. května

Na svojej poslednej zastávke skrížia čarodejnice metly s upírmi. Teda nie že by naozaj skrížili metlu s upírom ako fantasy Mičurin, len sa s nimi dostanú do kríža a niekto príde o hlavu. Táto upírska família sa chce vzoprieť tradíciám, preto trénujú odolnosť voči slnku, cesnaku aj náboženským symbolom, ale sú to naozajstný hnusáci, takže výsledkom je napriek vtipkovaniu trochu schizofrénia. Parodická aj hororová časť fungujú dosť dobre samy o sebe, ale ich kombinácia dáva takú divnú splácaninu z ktorej dokonca aj samotné čarodejnice tentoraz vychádzajú prekvapivo zbité. Hlavne Zlopočasná je väčšinu deja polomŕtva, aj keď nakoniec samozrejme triumfuje. Pobavil zlátaný Igor roznášajúci prach a pavúky a neustále spomínajúci na zlaté časy, lebo starý pán upír bol úžasne gentlemanský trotl. Najhoršie bolo, že sa mi viaceré veci ktorým sa venovalo dosť priestoru zdali navyše, ako linka s Fénixom, podivné náboženské prestrelky medzi Zlopočasnou a Omniánskym pánbíčkárom ( z ktorých som teda neostal veľmi múdry ) a dokonca aj Nac Mac Fíglovia, ktorí boli síce tiež ako taký super ( akási škriatkovská paródia na škótov, vychlastané, potetované, buchnátske hovädá ), ale ich obsadenie nikam neviedlo. Vo finále som mal teda pocit ako po zjedení mentálnej verzie tej torty čo piekli psík s mačičkou, čo spôsobilo protichodné myšlienkové zmätenie.

NicMocVládce
17. března

Jednoduše můj nejoblíbenější upírský příběh.
Mít tak trochu rozdvojenou osobnost může být někdy výhoda, třeba při okupaci upírů. Hlavně když se řečení upíři rozhodli upragovat a postupným "otužováním" se vyhnout negativním účinkům slunce, náboženských symbolů a dalších věcí. Nutno říct, že Igor je se svými pány a jejich pohrdáním tradicemi značně nespokojen, to jeho bývalý pán to byl pravý upír !
A nakonec se stejně nemůžou měřit s čarodějkami :) .

Bubo19
27. února

Tak mám za sebou poslední knihu s čarodějkami. Tentokrát bojovaly s upíry a zpočátku to vypadalo hodně beznadějně. V knize bylo hodně temných míst i vět k zamyšlení, ale naštěstí nechyběly ani vtípky Stařenky Oggové. Kniha se mi sice nelíbila tolik, jako moje nejoblíbenější Čarodějky na cestách, ale už teď vím, že mi Bábi Zlopočasná a spol, jejich průpovídky, vtípky a špičaté klobouky, budou chybět.

"Na oplátku nikdy nic nežádala. Když nežádáte nic na oplátku, je potíž v tom, že občas skutečně nic nedostanete."
"Když lidi říkají, že je něco mnohem složitější, než se zdá, znamená to, že se začínají obávat toho, že se jim nebude líbit pravda, která se za celou věcí skrývá."

kurama45
21. února

Tak zbohom, babizne, bolo ste skvelé. Jazda na metle ešte nikdy nebola taká vzrušujúca ako s vami, čaj taký kúzelný a kocúr taký ľudský. Teším sa na prípadne epizódne vystúpenia v ďalších knihách a všetkým, ktorí túto knihu ešte nečítali odkazujem: „Carpe čarodejnicum!“

Hadati
17. února

Tenhle zeměplošský díl je věnován hororům, zejména těm upírským. Tenhle díl je neobvyklý tím, že humor zde střídají temné scény. V předchozích dílech se sice stávalo, že se špatné věci děly nevinným lidem, ale zpravidla to netrvalo moc dlouho a zase jste se mohli zasmát. Tady vás v některých částech přejde smích na delší dobu. Zejména ze scény z Povranovce, kam se upíři zajdou v jednu chvíli nasvačit, vyvěrá spousta bezútěšnosti, čeho všeho se lidé musí vůči sobě dopouštět, aby přežili jako celek. Na druhou stranu u té samé scény pak lze také pozorovat, že stačí jen malé popostrčení, aby se z ovcí stali vlci.

Tenhle díl o čarodějkách mám nejraději i z toho důvodu, že nejvíce poodkrývá pozlátko u Bábi Zlopočasné. Uvědomíte si, že přestože se jedná o legendární čarodějku, které se všichni bojí, zároveň se jedná o starou paní, která má své hranice, ať už se jedná o její city, nebo o její fyzickou odolnost. I přes tato omezení je však osobou, která se nikdy nevzdává a vždy se snaží najít cestu, jak porazit i někoho mocnějšího, než je ona sama.

Kromě temné stránky knihy, je tu ale i obvyklý pratchettovský humor. Poprvé se tu tak můžete setkat se skřítčím národem Nac Mac Fíglů připomínající hospodu plnou ožralých Skotů, mluvící řečí podobající se nejvíce moravskému hantecu. Neméně zábavná je také nová čarodějka Anežka Nulíčková, která se často dostává do hádky se svým druhým alter egem Perditou. Pobaví i Magráta v roli matky, nebo Stařenka Oggová vzdorující tomu, aby se v trojici čarodějek stala „tou třetí“. Velmi zajímavou postavou je také Igor, sluha upírů, který se nedokáže smířit s tím, že jeho starobylí pánové opovrhují tradicemi a snaží se zavést novoty.

1