Můj příběh
kniha od: Michelle Obama

Michelle Obamová se díky svému životu naplněnému smyslem a úspěchy stala jednou z nejikoničtějších a nejpodmanivějších žen naší éry. Jako první dáma Spojených států amerických a první Afroameričanka v této roli pomohla nastolit nejvlídnější a nejpřístupnější atmosféru v Bílém domě v historii a vybudovala si pozici silné zastánkyně práv žen ve Spojených státech i po celém světě. Radikálně změnila životní styl mnoha rodin, které díky ní vedou zdravější a aktivnější život, naučila nás několik tanečních kroků, zabodovala v Carpool Karaoke Jamese Cordena a v nemilosrdné záři reflektorů dokázala vychovat dvě normální a skromné dcery. Michelle Obamová ve svých pamětech, díle plném hlubokých úvah a úchvatného vypravěčství, zve čtenáře do svého světa a zaznamenává zážitky, které ji formovaly – od dětství v chicagské South Side, přes léta, kdy jako vedoucí pracovnice vyvažovala mateřské a pracovní povinnosti, až po dobu, kterou strávila na nejslavnější světové adrese. S neomylnou upřímností a jiskřivým vtipem popisuje svá vítězství i zklamání na veřejnosti i v soukromí a vypráví svůj příběh, tak jak ho žila – svými slovy a podle svého. Můj příběh je kniha nejen vřelá, moudrá a sdělná, je to také neobvykle důvěrné sdělení ženy, která oplývá silnou duší, inteligencí a přirozenou moudrostí, ženy, která se vždy vzpírala všem očekáváním a jejíž příběh nás inspiruje ke stejnému postoji. Michelle Obamová ke své knize říká: „Když jsem psala Můj příběh, byl to pro mě hluboký osobní zážitek. Úplně poprvé jsem měla prostor se otevřeně zamyslet nad svojí neočekávanou životní dráhou. V této knize hovořím o svých kořenech, o tom, jak malé děvče z chicagské South Side nalezlo ve svém hlase sílu a dokázalo tuto sílu předat jiným. Doufám, že moje osobní cesta bude čtenáře inspirovat k tomu, aby v sobě nalezli odvahu a stali se tím, kým touží být. Nemůžu se dočkat, až se s nimi o svůj příběh podělím.”... celý text
Literatura světová , Biografie a memoáry , Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 2019 , Argo
Originální název:
Becoming , 2018
více info...
Komentáře (144)
Komentáře 144 Recenze 5


Ačkoliv autobiografie patří k mým oblíbeným žánrum, po této bych samovolně nejspíš nesahla. Vnutila mi ji kolegyně a ve finále jsem za to strašně vděčná. Jedna se o mnohem zajímavější příběh než bych čekala. Je v něm obsazeno úplně vše a Michelle je skvělá a silná žena. Díky za ni a za jejího úžasného muže. Díky nim je svět lepším místem.


Moc pěkná autobiografie. Ze všech stránek čiší láska k rodině - rodičům, kteří sami mnoho neměli, ale jejich největší sen byl, aby děti dostaly kvalitní vzdělání (tatínek i přes vážnou nemoc nevynechal jediný den v práci), ochranitelskému staršímu bratrovi i dalším příbuzným, kteří Michelle od malička formovali, k Barackovi, který přišel do firmy, kde Michelle pracovala jako stážista takže mu stála po boku úplně od píky, kamarádkám, které je vždy podporovaly a samozřejmě k dcerám, kterým se snažila i v Bílém domě zachovat pokud možno co nejvíc normální život.
Kromě lásky ale píše i se skromností o vlastní kariéře (ještě před Barackovou kandidaturou zjistila, že ji dobře placená práce firemní právničky neuspokojuje a začala se věnovat sociální oblasti) a úctou k okolí, které oba manžele od začátku podporovalo.
Že evidentně nemusí Trumpa jak už tady pár čtenářů zmínilo, no nedivím se, vzhledem k těm jedovatým dezinformacím, které o nich šířil.
Je to vlastně taková ta americká pohádka jak se chudá a černá dívka dostala až do Bílého domu, ale koneckonců proč ne, opravdu se to četlo moc hezky.


Sice trochu jednostranné, ale...
Michelle Obama se např. ani nesnaží zakrýt svoji nechuť vůči Donaldu Trumpovi a také její obdiv k manželovi je možná až moc okatý, ale na druhou stranu její snaha zachovat si i uprostřed Bílého domu alespoň něco vlastního, soukromého a rodinného je veskrze sympatická.
Líbí se mi, jak otevřeně mluví o svých skromných poměrech v dětství, o svém nemocném tatínkovi a své poněkud svérázné mamince a líbí se mi i to, že se rozhodla být aktivní první dámou, mít svůj vlastní program a plnit i svoje vlastní vize, ne být jen doprovodem manžela prezidenta na cestách a jeho taneční partnerkou na plesech.
Myslím, že poselství knihy Můj příběh je vcelku jasné - věřte v sebe a svoje schopnosti, opírejte se o rodinu a přátele a nemyslete jen na sebe, dělejte něco i pro společnost, v níž žijete. A toto poselství je mi sympatické. Tak jako Michelle s tím divným příjmením (podle jejích vlastních slov) Obama.

Bylo to mnohem víc každodenní než jsem čekal a to bylo dobré. Mohlo tam být méně agitace za skvělost Obamova prezidentování ale tomu se asi nedá vyhnout. Nejvíc mi příjde škoda několika sociálních problematik, které byly jen nakousnuty a nerozvedeny.


Jako holčičky sníme o tom být princeznou, nosit krásné šaty, šperky,nechat se opečovávat.... Ovšem čím jsme starší, tím jasněji většina z nás chápe, že být privilegovaný znamená taky být všem na očích, stále sledována,kontrolována, omezována.. Chce to disciplínu, zodpovědnost, ale i velkou porci nadhledu a schopnost nebrat se tak vážně... Výsledkem těchto zjištění je, že být princeznou (první dámou, přední političkou,celebritou...)je nezáviděníhodné a těžké.. Můj obdiv patří všem, které v těchto pozicích dokázaly zůstat samy sebou, úspěšně vychovat své děti, udržet rodinný život a navíc vykonat spoustu záslužného...Michelle Obama je rozhodně jednou z nich!!


Zajímavý příběh první dámy, na mě zbytečně zdlouhavý. Některé pasáže mě bavily, zajímaly a ty se četly hezky. Jiné zase méně.


Namiesto knihy som si zvolil audioformat, keďže ju mám dávnejšie. Príjemné počúvanie o Michelle Obama, jej živote, súkromý, manželovy. Všetko, čo sa okolo nich dialo. Vrelo odporúčam.


Taaak, dámy a páni, toto bola parádka. Môj príbeh je životným príbehom Michelle. Ako sa z malého bezstarostného dievčatka stala snaživá študentka, neraz podceňovaná kvôli farbe pokožky. Ambiciózna mladá žena v práci tiež musela dokazovať svoje kvality, tam sa zoznámila s nedochvíľnym stážistom Barackom, ktorého mala na starosti. Bol inteligentný, skromný, no vedomý si vlastnej hodnoty, priateľský a na prvý pohľad Michelle neohúril.Rozprávanie Gabiky Dzuríkovej, s typicky černošským hlasom ( z dabingu ju isto rozpoznáte), život prvej dámy USA bol naozaj krásne interpretovaný. Keď som sa tak započúvala, naozaj som mala pocit, akoby bola Michelle moja priateľka a rozprávala mi svoju cestu, svoje spomienky, svoje skúsenosti, svoje vízie aj obavy. Podelila sa aj o partnerské problémy, ktorým rodina Obamovcov čelila, tiež o období kandidatúry jej manžela, o sťahovaní sa do bieleho domu s pozície jeho prvých obyvateľov tmavej pleti. Aj dcéry prominentného páru sú spomínané z pohľadu ich matky, ako znášali zmeny prostredia, ochranku, rodičovské stretnutia v škole. Skutočne splnený aj taký neobyčajný americký sen. Prezident a prvá dáma tmavej pleti. Jedno ale musím skutočne vytknúť, a to si možno ani sama pani Obamová neuvedomuje. Nielen černošské deti sa musia snažiť, aby v živote niečo dosiahli. Rovnako to je aj u bielych, hispáncov, aziatov tak isto aj niektorí černošskí, šťastne narodení, môžu využívať vplyv a privilégiá, ktoré nadobudli samotným narodením. Viackrát autorka spomenula, ako musela tvrdo drieť už v školských laviciach, viac ako iní. Nemyslím si však, že neprávosti sa dejú len menšinám.
Viac recenzií nájdete na instagrame @v.knihach


Tohle jsem četla dlouho, předlouho, přestože to bylo dooost dobrý.
Ale za mě je hrozně nešťastně zvolený formát a grafika knihy, bichle, malé písmo, velké stránky...
Jinak první třetina mě bavila, v té druhé jsem se začínala trochu nudit, ale od chvíle, kdy byl Barack zvolený prezidentem, jsem knížku fakt hltala. Skvělé vykreslené pozadí Bílého domu, jak to chodí, vypíchnuté důležité milníky za dobu obou volebních období.
Navíc Michelle je neskutečně skromná, kniha je napsána s neuvěřitelnou pokorou ke všemu, co se jim přihodilo.
Četla jsem v recenzích, že je to lepší než všechny motivační knihy dohromady. A je to tak! S pílí, pokorou, moudrostí a empatií se dá vládnout světu.


(SPOILER)
(vypočuté ako audiokniha)
Pokiaľ ide o jazyk. od p. Obamovej som nečakala vysoký jazyk, ani nové slovné obraty. Text bol príjemný na počúvanie a pekne plynul.
Príbeh:
Rozumiem, že bývalá prvá dáma nebude prekladať vo svojich pamätiach jednu bulvárnu informáciu druhou, čakala som však, že odhalí viac súvislostí, zaujímavostí, pohľad za oponu a pod. Pre mňa osobne je kniha rozdelená akokeby na dve časti. Predtým než sa Barack Obama stal prezidentom a potom ako sa Barack Obama stal prezidentom. Šokujúco. :-)
V prvej časti rozpráva Michelle veľmi pútavo svoj životný príbeh a približuje sociálne rozdiely v USA, napätie medzi bielymi a čiernymi, ale aj jej vnútorné pochody, dynamiku vzťahov v jej rodine aj vo vzťahu s Barackom, a veľa jej múdrych životných postrehov - skrátka prvú časť si prečítam ešte raz. V nej sa predstavuje Michelle Obama ako inšpirujúci človek so zaujímavou cestou a to si z tejto knihy odnášam.
Druhá časť je už skôr bezpečný, neškodný a suchý politický referát, bez väčšieho dejového vývoja a hĺbky. Kniha vyšla relatívne krátko pred oznámením kandidatúry Joea Bidena, takže tu nájdete aj promo na jeho osobu. Viem si však predstaviť, že ak ste už raz verejne činná osoba s mienkotvorným vplyvom, bývalá prvá dáma USA, asi nič vo vašom živote už nebude celkom očistené od politicky ladených odkazov, či bez postranného politického PR.


Další kniha, která opravdu stojí za zmínku.
Kdybych žila v Americe, tak bych se hrdě hlásila k demokratům a republikánům bych se obloukem vyhýbala. Já mám občas černobílé vidění světa, buď a nebo a stačí se mi tak jen podívat se na etnické složení Kongresu a Senátu. Republikáni pro mě ztělesňují sortu bílých mužů se zbraní v ruce, kteří brání tu "svou" Ameriku a odkazují se na tradice, které vytvořili ti, co se sami do Ameriky přistěhovali z jiných kontinentů a zabrali cizí území.
Proto, když byl zvolený Obama prezidentem, pamatuji si to jako dnes. Bylo mi 19 a byla jsem už tehdy citlivější k otázkám rasismu a nespravedlnosti. A i když jsem v té době neznala politický program jeho ani jeho souputníka, fandila jsem mu právě proto, že je Afroameričan. Vypadal dobře, měl krásnou ženu a 2 roztomilé dcery.
Pořád jsem přesvědčená o tom, že to byl dobrý prezident, zvlášť v porovnání s tím misogynem a rasistou, který přišel po něm.
Můj příběh Michelle Obamy je kniha vychvalovaná napříč internetem. Pustila jsem se do ní s chutí a nemohla se odtrhnout. Fascinuje mě, jak jeden obyčejně neobyčejný příběh, dokáže vtáhnout. Občas se dočtete, že není moc osobní a že je tam málo emocí. Já ale tvrdím naprostý opak.... třikrát jsem se rozbrečela dojetím. Hltala jsem každé slovo, každý pokrok, byť jsem věděla, jak vše dopadne.
Především je to ale kniha plná motivace. Každý si v tom může najít zrovna to, co je mu nejbližší. Pro někoho to bude studium, vytvoření silných rodinných vazeb, přístup k výchově, pro někoho to může být i náhled na fungování partnerského vztahu. Bylo to úžasné čtení.


Tak už i já mám za sebou všemi opěvovaný a doporučovaný Můj příběh od Michelle Obamové.
Rozhodla jsem se pro audioknižní verzi a musím říct, že vzhledem k tloušťce, formátu a fontu knihy jsem udělala dobře, protože bych ji jinak asi odložila.
Hodně čtenářů tuto knihu považuje za svou velkou inspiraci, na mě se ale asi nepřenesla... Ano, pasáž, kdy rodina žila v Bílém domě mě zaujala hodně, ale zbytek mi přišel prostě jen fajn.
Jsem ráda, že jsem si knihu poslechla, ale obrovské nadšení se u mě nekoná...


Nebudu přehánět, když napíšu, že mě kniha dost ovlivnila. Hodnocení píšu s odstupem pár měsíců.
Knihu jsem četla letos v březnu-dubnu. Byla jedním dílem skládačky, proč jsem ukončila dlouholetý vztah, ve kterém jsem nebyla spokojená. Popisy toho, jak Barack svou ženu ve všem podporoval a byl jí oporou, i když toho měl sám dost, mi nejednou vehnaly do očí slzy. Uvědomila jsem si, že i já si takovou podporu od partnera zasloužím. Jestli mají aspoň z půlky tak krásný vztah, jaký je v knize popisován, vyhráli oba životní loterii.
Ke knize: je napsaná velmi příjemně a čtivě. Ačkoliv jsem se toho o Michelle dočetla hodně, nic z toho mi nepřišlo zbytečné a byly to relevantní dílky skládačky.
Kniha se mi opravdu moc líbila a mohu ji doporučit. Inspirativní.


Nebýt ČV, tak bych po této knize rozhodně nesáhla. Ale také rozhodně nelituji! Velmi zajímavé vyprávění!


Velmi zajímavý pohled do soukromí a zákulisí. Michelle Obama popisuje své dětství, mládí, setkání s Barackem, mateřství, ale i úskalí a zázemí související s pozicí první dámy USA.


Kniha se čte dobře. Měla jsem ji jako takovou “americkou pohádku”. Zjistila jsem spoustu faktických věcí, které mě ale z pohledu úspěšné ženy - první dámy - zaujaly a opět donutily mnohé informace hledat zpětně na internetu. Když tohle příběh umí, tak je dobrý. Nicméně dobrý znamená za 3, což tak odpovídá. Na můj vkus jde autorka moc málo do hloubky a chybí mi tam více psychologie a emocí - hodně o nich sice mluví, ale “nejsou cítit”. Ale myslím, že autorka sama taková je, v pozitivním slova smyslu, kdyby byla “větší citlivka”, nemohla by to ustát. Takže pěkné, ale málo opravdové.


Kniha je naprosto neskutečná! Myslím si, že jsem ji nečetla naposledy. Nechala ve mě spoustu emocí, podpory, naděje a motivace.


Tak koupou knížky budou mít mladé Obamové na svatbu, tak proč je nepodpořit. :) Ano, je to fádní, ano, je to až nečekaně sladké, ano je to docela rasistické a ano, je to hodně o jejím manželovi.
Nic z toho není pro mě překvapením a dá se to od autorky očekávat. Nicméně, co mě mrzelo nejvíc je to, že o jejím životě před Obamou tam toho bylo docela málo. Teď mám rozečtenou knížku od Baraka a dává mi mnohem větší smysl.
Na konci mi přišlo hrozně zvláštní celé to hraní se na první dámu. Jakési to aristokratické něco, jako by zvolením do veřejné funkce jejího manžela dostala ona bianco šek na podpůrnou agendu. By mě zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby byla prezidentka Hillary. Jestli by Bill taky dělal takovou podporu. Nevím. Už jak si tam Trump nasázel zeťáka a dceru do úřadu bylo trapné. Na Slovensku mají rozvedenou prezidentku a její rodina nemá v její politice místo. Nějak mě Míša donutila se nad celým tím systémem víc zamyslet. A to je dobře. :) Ale závěr zatím nemám žádný, uvidíme. :P
Zpět k Míši. Nepřišla mi dost zajímavá. K rasismu v Americe nemám žádné citové pouto. Navíc je to země, která se pyšní tím, že dobrým lidem dá možnost se ukázat. A autorka dobrá je. Ale určitě je inspirativnější Jennifer Doudnaová v Prolomeném kódu života, než americká právnička, která je shodou okolností ženou bývalého amerického prezidenta. :(
Jako pár jsou však velice inspirativní. Bylo by skvělé, kdyby v politice bylo víc takových lidí. I u nás. Lidí, kteří politiku berou jako službu občanům, a ne jako mocenskou hru.
Knížka mi ale připadá hodně nadhodnocená. Za mě něco mezi 3 – 4, ale uchýlím se k 3. :P


Hezky napsané, dobře se čte a nenásilnou formou se člověk dozví spoustu věcí které nevěděl. Moc se mi kniha líbila a doporučovala bych každému si ji přečíst.


Kniha mě bavila a četla se mi snadno a rychle. O Michelle jsem kromě toho, že byla první dámou, nic jiného nevěděla. Takže celý její životní příběh pro mě byl novinkou, a proto mě tak bavilo jej číst. Ocenila jsem to, že se rozepsala o prezidentské kampani a bydlení v Bíléme domě a dovolila nám nahlédnout pod pokličku života, který si málokdo z nás dokáže představit.


Jsem trochu zklamaná.
Jistě, Michelle Obama je chytrá, krásná a kultivovaná dáma, která si vlastní pílí dokázala vybudovat úspěšnou karieru, ale ...
Z knihy, i když se nečetla špatně, mám rozpačitý dojem. Text je naprosto sterilní, bez emocí.
Je to vlastně takový zaujatý manifest o tom, jak se systematicky rasově diskriminovaným lidem, přes všechna úskalí, povedlo vystudovat ty nejlepší univerzity v zemi, získat reprezentativní pracovní nabídky a dosáhnout mety nejvyšší v politice. Nemůžu si pomoct, ale je pro mě zarážející, že i tito privilegovaní afroameričané mají tendenci všechno posuzovat z hlediska rasy. Nechci zpochybňovat diskriminaci, které lidé s jinou barvou pleti v USA bezpochyby čelí, ale připadá mi, že se v tom marastu předsudků s radostí "rochní".
Mám pocit, že sama Michell se chová mnohdy bigotně. Třeba spolupracovníky si vybírá především na základě rasy, pohlaví a až pak schopností.


Inspirativní kniha. Některé komentáře tady byly rozpačité, ale já jsem z knihy byla nadšená a cítím se motivovaně.


Zajímavá kniha, tento žánr moc nečtu, ale působilo to na mě upřímně. Člověk se snaží, děla vše podle svého nejlepšího svědomí a vědomi a najednou přijede rána do nosu….


Nevím, nečetlo se mi to lehce, chvílemi jsem se i nudila, ale nakonec dočteno. Bylo zajímavé sledovat prezidentskou kampaň. Klobouk dolů předtím, co spolu dokázali, snad budou mít následovníky.

Tak tohle jsem musela odložit. Přišlo mi to jen jako reklama na sebe sama. Vtíravé protirasistické pasáže a neutuchající snaha vyvolat ve čtenáři lítost a obdiv za to, jak to měla těžké. Nevěřím jedinému slovu a ani tomu, že to psala ona sama. Vnímám to jen jako divadýlko pro lidi. Asi takovej profil, jak by chtěla aby ji společnost vnímala.


Zdá se, že české čtenářky si rády přisadí a nenechají na bývalé první dámě nit suchou. Padá na mě trochu smutek, jak se ženy chovají k ženám, jak si nachází jen to negativní a místo toho, aby se podporovaly, posilují společenské předsudky. Och, moc zdůrazňuje rasu, moc se chválí, pěje samé ódy na manžela, furt si stěžuje, to nepsala ona… Jako opravdu? Ano, není to kniha, která by mně nějak změnila život, ale bylo fajn nahlédnout pod pokličku prezidentského úřadu ženskýma očima. Jsou tady místa, která jsou nudná a neakční, ale vyvažují to pasáže o prezidentské kampani a životě v Bílém domě. Michelle Obama mi utkvěla jako žena s vlastním názorem, vděčná, pokorná, milující a jako žena hlásající ideály, které jsou věru někdy moc americké, ale je dobré k nim aspoň směřovat.


První 2/3 knížky mě bavily moc, byly velmi inspirativní a musím Michelle Obamovou opravdu obdivovat, za to, co dokázala, jak se postavila j výzvám, které ji život postavil do cesty. Vlastně mě velmi fascinovalo i manželství s Barackem, ještě předtím, než se stal prezident. Je neuvěřitelné, jak někteří lidé dokáží uvažovat, s nadhledem, přehledem a vizí. Poslední část mě už moc nezaujala, to ale nemění nic na tom, že je to zajímavá kniha.


Obdivuhodný příběh, ale ...
Do první poloviny knihy jsem byla nadšená, přišlo mi to hodně motivující a také obdivuhodné! Také se mi objasnili některé události ... pak jsem se ale začala více soustředit na sebechválu a soupisy 'co jsem dokázala'. Druhá polovina knihy by tak mohla mít podtitul 'Tohle všechno umím a zvládám, tak mě začněte volit :-)'. I přesto ale musím říct, že kniha byla zajímavá, že je paní Michelle cílevědomá a inspirativní osoba a že mi to stálo za to si to přečíst ...


(SPOILER)
Dozvěděla jsem se spoustu nových a zajímavých informací. Michelle jako černoška to měla v roli první dámy o dost těžší než její předchůdkyně, ale nenechala se tím položit a šla si za svým, což je opravdu úctyhodné. Zároveň i přes nechuť k politice využila obrovské příležitosti a zasadila se o důležité věci. Osobně mi nepřišlo že by v knize bylo až moc povídání o rasismu, naopak jsem to očekávala jelikož je to (bohužel) součástí našich životů, obzvlášť v USA která má tak velký problém s policejní brutalitou, ještě k tomu když je Michelle sama černoška a zkušenost má z první ruky. Na ženách se s urážkami samozřejmě nešetří. Dokázala v knize ukázat i "lidštější" stránku jako když vyprávěla o silném vztahu s její rodinou, o kouření marihuany nebo o tom, jak právnické zkoušky napoprvé neudělala.
Naprosto mimo realitu mi přišel příběh o tom, jak si zaletěli 2 letadly do New Yorku na večeři, přitom se Michelle přílišná pozornost přitahována přítomností tolika agentů, zastavení provozu apod. nelíbila, to by vyšlo líp zajít do nějaké restaurace ve městě. Taky jakákoliv zmínka o Obamovi byla jako vystřižena z příběhu o superhrdinovi, skoro jako by bylo kouření jeho jedinou vadou. Moje poslední výtka je ta, že navzdory zajímavému příběhu se kniha táhla, ale chápu že Michelle není spisovatelka.


Silně pochybuji, že to psala paní Obama, protože toho vychvalování, litování bylo až,až. Připadá mi to jako velké politické a protirasistické antré.


Z této knížky mám rozporuplné pocity.
Na jednu stranu bývalou první dámu USA obdivuji za to, co dokázala, na druhou stranu to bylo takové protivné.
Obdivuji, jak se dokázala vypracovat vlastní pílí a svědomitostí na vysoké pozice. Obdivuji, že to zvládla v době, kdy to měla neskutečně těžké a téměř vše hrálo proti ní. Když jsem to četla, úplně na mě z knížky sálalo to nadšení a touha touha zvednout se ze židle a něco dokázat. Mám spoustu věcí podobně jako Michelle Obamová - také jsem detailistka, perfecionistka, ráda odškrtávám ze seznamu úkolů.
Co bylo protivné, tak neustálé omílání, jak to bylo těžké a jak chtěla dokázat spoustu věcí, ale mluvila o nich tak neurčitě, že jsem si pod tím nic nedokázala představit. Protivné bylo to neustálé ujišťování o vlastní ceně, o tom, že být černoch je stejné jako běloch ad. Chápu, že ji poznamenala doba, ve které vyrůstala, ale když se prezentovala jako dospělá, srovnaná a ambiciózní žena, tak tohoto tam mohlo být méně.
Co mi dělalo problém s ní soucítit, tak bylo to, že chtěla být zároveň matkou a pracující ženou. Ono to moc nejde dohromady a na to, jak říkala, že dcery jsou nadevše, na prvním místě, tak mi to moc nepřišlo. Vždyť velkou část dětství strávily s chůvou. Michelle byla rozlítaná a nic nestíhala pořádně. V tomto bych se zachovala jinak a vím, co je to nechat si ujít místo ideální pro mě, protože mám dítě. Nelituji.
Jinak toho dokázala opravdu dost a jsem ráda, že se snažila ukázat, že i oni jsou obyčejní lidé (i když občas to trošku zazdila - třeba večeře do NY). Také její iniciativy byly dobře zaměřené, ale přišlo mi, že je jen usměvavou tváří, že všechno za ni dělali její asistenti a tým.
A co se týče struktury textu, tak mi dost často přišlo, že začala myšlenku, přešla k jiné a další a k té původní, která byla bez pointy, tak už se nevrátila. Jak kdyby zrovna hodila na papír, co jí na mysl přišlo bez nějaké konceptu celé knížky. Bylo to občas náročné číst.
A co hodnotím kladně je, že jsem se dozvěděla spoustu zajímavých drobností o tom, jak se žije v Bílém domě (třeba co si hradí sami, jsem myslela, že jim je všechno placeno) a že v knize byla očividná láska k jejímu manželovi po celou tu dobu. I když měli problémy, měli se rádi. To je pro mě důležité poselství.
Asi bych mohla pokračovat psaním komentáře dále, ale radši to ukončím. Knížka se mi líbila, má své klady i zápory a já jsem ráda, že jsem si ji přečetla, docela mě motivovala.


Četlo se to skvěle, na to, že šlo o životopis, děj svižně ubíhal a nebyly v něm hluchá místa. Michelle je rozhodně inspirativní žena. Co mi vadilo je, to že se mi vlastně snažila říct, že lidé jiné barvy pleti jsou diskriminovaní. Ale sama Michelle je vlastně důkazem, že to tak není. Stačí chtít, makat na sobě, dřít a dokážete cokoli, i když budete třeba zelení.


Táto kniha je prvým životopisom, ktorý som prečítala. Politika nie je moja šálka kávy, inak som sa celkom bavila pri čítaní a sem tam mi aj slzička vybehla... Ale jedno viem isto prvou dámou by som byť nechcela :))))


Příběh Michelle je určitě zajímavý. Líbilo se mi, že zůstávala stále tou obyčejnou ženou a hlavně se snažila, aby jejich dcery měly normální dětství, i když při těch všech ochrankách to nebylo jednoduché. Kniha se mi nečetla moc dobře, byla dost zdlouhavá, prokládala jsem četbou jiné knihy.


Jedním slovem příběh, který je prostě "americký sen", ať chápe toto sousloví člověk jakkoliv, tak vystihuje tu cestu z Chicagského - Southside až do Bíleho domu. Z částí, kdy je dítě, dospívající a studentkou na vysoké škole mi bylo příjemně, opravdu je znát, jak to je vzdělaná žena. Ale poté, kdy už jsou nějakou dobu spolu a začínají tam různé volby, tak je očividné, že se s tím na 100% neztotožňuje. Kniha je, ale napsaná velice čtivě a lehce to naznačuje politické pozadí a dost sociální prostředí v Americe.
Štítky knihy
rozhlasové zpracování autobiografie
Kniha Můj příběh je v
Právě čtených | 75x |
Přečtených | 781x |
Čtenářské výzvě | 189x |
Doporučených | 41x |
Knihotéce | 263x |
Chystám se číst | 410x |
Chci si koupit | 93x |
dalších seznamech | 5x |