Můj příběh
Michelle Obama
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388445/bmid_muj-pribeh-yZr-388445.jpg
4
560
148
Michelle Obamová se díky svému životu naplněnému smyslem a úspěchy stala jednou z nejikoničtějších a nejpodmanivějších žen naší éry. Jako první dáma Spojených států amerických a první Afroameričanka v této roli pomohla nastolit nejvlídnější a nejpřístupnější atmosféru v Bílém domě v historii a vybudovala si pozici silné zastánkyně práv žen ve Spojených státech i po celém světě. Radikálně změnila životní styl mnoha rodin, které díky ní vedou zdravější a aktivnější život, naučila nás několik tanečních kroků, zabodovala v Carpool Karaoke Jamese Cordena a v nemilosrdné záři reflektorů dokázala vychovat dvě normální a skromné dcery. Michelle Obamová ve svých pamětech, díle plném hlubokých úvah a úchvatného vypravěčství, zve čtenáře do svého světa a zaznamenává zážitky, které ji formovaly – od dětství v chicagské South Side, přes léta, kdy jako vedoucí pracovnice vyvažovala mateřské a pracovní povinnosti, až po dobu, kterou strávila na nejslavnější světové adrese. S neomylnou upřímností a jiskřivým vtipem popisuje svá vítězství i zklamání na veřejnosti i v soukromí a vypráví svůj příběh, tak jak ho žila – svými slovy a podle svého. Můj příběh je kniha nejen vřelá, moudrá a sdělná, je to také neobvykle důvěrné sdělení ženy, která oplývá silnou duší, inteligencí a přirozenou moudrostí, ženy, která se vždy vzpírala všem očekáváním a jejíž příběh nás inspiruje ke stejnému postoji. Michelle Obamová ke své knize říká: „Když jsem psala Můj příběh, byl to pro mě hluboký osobní zážitek. Úplně poprvé jsem měla prostor se otevřeně zamyslet nad svojí neočekávanou životní dráhou. V této knize hovořím o svých kořenech, o tom, jak malé děvče z chicagské South Side nalezlo ve svém hlase sílu a dokázalo tuto sílu předat jiným. Doufám, že moje osobní cesta bude čtenáře inspirovat k tomu, aby v sobě nalezli odvahu a stali se tím, kým touží být. Nemůžu se dočkat, až se s nimi o svůj příběh podělím.”... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Osobní rozvoj a styl
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
Becoming , 2018
více info...
Přidat komentář
Kniha se čte dobře. Měla jsem ji jako takovou “americkou pohádku”. Zjistila jsem spoustu faktických věcí, které mě ale z pohledu úspěšné ženy - první dámy - zaujaly a opět donutily mnohé informace hledat zpětně na internetu. Když tohle příběh umí, tak je dobrý. Nicméně dobrý znamená za 3, což tak odpovídá. Na můj vkus jde autorka moc málo do hloubky a chybí mi tam více psychologie a emocí - hodně o nich sice mluví, ale “nejsou cítit”. Ale myslím, že autorka sama taková je, v pozitivním slova smyslu, kdyby byla “větší citlivka”, nemohla by to ustát. Takže pěkné, ale málo opravdové.
Kniha je naprosto neskutečná! Myslím si, že jsem ji nečetla naposledy. Nechala ve mě spoustu emocí, podpory, naděje a motivace.
Tak koupou knížky budou mít mladé Obamové na svatbu, tak proč je nepodpořit. :) Ano, je to fádní, ano, je to až nečekaně sladké, ano je to docela rasistické a ano, je to hodně o jejím manželovi.
Nic z toho není pro mě překvapením a dá se to od autorky očekávat. Nicméně, co mě mrzelo nejvíc je to, že o jejím životě před Obamou tam toho bylo docela málo. Teď mám rozečtenou knížku od Baraka a dává mi mnohem větší smysl.
Na konci mi přišlo hrozně zvláštní celé to hraní se na první dámu. Jakési to aristokratické něco, jako by zvolením do veřejné funkce jejího manžela dostala ona bianco šek na podpůrnou agendu. By mě zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby byla prezidentka Hillary. Jestli by Bill taky dělal takovou podporu. Nevím. Už jak si tam Trump nasázel zeťáka a dceru do úřadu bylo trapné. Na Slovensku mají rozvedenou prezidentku a její rodina nemá v její politice místo. Nějak mě Míša donutila se nad celým tím systémem víc zamyslet. A to je dobře. :) Ale závěr zatím nemám žádný, uvidíme. :P
Zpět k Míši. Nepřišla mi dost zajímavá. K rasismu v Americe nemám žádné citové pouto. Navíc je to země, která se pyšní tím, že dobrým lidem dá možnost se ukázat. A autorka dobrá je. Ale určitě je inspirativnější Jennifer Doudnaová v Prolomeném kódu života, než americká právnička, která je shodou okolností ženou bývalého amerického prezidenta. :(
Jako pár jsou však velice inspirativní. Bylo by skvělé, kdyby v politice bylo víc takových lidí. I u nás. Lidí, kteří politiku berou jako službu občanům, a ne jako mocenskou hru.
Knížka mi ale připadá hodně nadhodnocená. Za mě něco mezi 3 – 4, ale uchýlím se k 3. :P
Hezky napsané, dobře se čte a nenásilnou formou se člověk dozví spoustu věcí které nevěděl. Moc se mi kniha líbila a doporučovala bych každému si ji přečíst.
Kniha mě bavila a četla se mi snadno a rychle. O Michelle jsem kromě toho, že byla první dámou, nic jiného nevěděla. Takže celý její životní příběh pro mě byl novinkou, a proto mě tak bavilo jej číst. Ocenila jsem to, že se rozepsala o prezidentské kampani a bydlení v Bíléme domě a dovolila nám nahlédnout pod pokličku života, který si málokdo z nás dokáže představit.
Jsem trochu zklamaná.
Jistě, Michelle Obama je chytrá, krásná a kultivovaná dáma, která si vlastní pílí dokázala vybudovat úspěšnou karieru, ale ...
Z knihy, i když se nečetla špatně, mám rozpačitý dojem. Text je naprosto sterilní, bez emocí.
Je to vlastně takový zaujatý manifest o tom, jak se systematicky rasově diskriminovaným lidem, přes všechna úskalí, povedlo vystudovat ty nejlepší univerzity v zemi, získat reprezentativní pracovní nabídky a dosáhnout mety nejvyšší v politice. Nemůžu si pomoct, ale je pro mě zarážející, že i tito privilegovaní afroameričané mají tendenci všechno posuzovat z hlediska rasy. Nechci zpochybňovat diskriminaci, které lidé s jinou barvou pleti v USA bezpochyby čelí, ale připadá mi, že se v tom marastu předsudků s radostí "rochní".
Mám pocit, že sama Michell se chová mnohdy bigotně. Třeba spolupracovníky si vybírá především na základě rasy, pohlaví a až pak schopností.
Inspirativní kniha. Některé komentáře tady byly rozpačité, ale já jsem z knihy byla nadšená a cítím se motivovaně.
Zajímavá kniha, tento žánr moc nečtu, ale působilo to na mě upřímně. Člověk se snaží, děla vše podle svého nejlepšího svědomí a vědomi a najednou přijede rána do nosu….
Nevím, nečetlo se mi to lehce, chvílemi jsem se i nudila, ale nakonec dočteno. Bylo zajímavé sledovat prezidentskou kampaň. Klobouk dolů předtím, co spolu dokázali, snad budou mít následovníky.
Tak tohle jsem musela odložit. Přišlo mi to jen jako reklama na sebe sama. Vtíravé protirasistické pasáže a neutuchající snaha vyvolat ve čtenáři lítost a obdiv za to, jak to měla těžké. Nevěřím jedinému slovu a ani tomu, že to psala ona sama. Vnímám to jen jako divadýlko pro lidi. Asi takovej profil, jak by chtěla aby ji společnost vnímala.
Zdá se, že české čtenářky si rády přisadí a nenechají na bývalé první dámě nit suchou. Padá na mě trochu smutek, jak se ženy chovají k ženám, jak si nachází jen to negativní a místo toho, aby se podporovaly, posilují společenské předsudky. Och, moc zdůrazňuje rasu, moc se chválí, pěje samé ódy na manžela, furt si stěžuje, to nepsala ona… Jako opravdu? Ano, není to kniha, která by mně nějak změnila život, ale bylo fajn nahlédnout pod pokličku prezidentského úřadu ženskýma očima. Jsou tady místa, která jsou nudná a neakční, ale vyvažují to pasáže o prezidentské kampani a životě v Bílém domě. Michelle Obama mi utkvěla jako žena s vlastním názorem, vděčná, pokorná, milující a jako žena hlásající ideály, které jsou věru někdy moc americké, ale je dobré k nim aspoň směřovat.
První 2/3 knížky mě bavily moc, byly velmi inspirativní a musím Michelle Obamovou opravdu obdivovat, za to, co dokázala, jak se postavila j výzvám, které ji život postavil do cesty. Vlastně mě velmi fascinovalo i manželství s Barackem, ještě předtím, než se stal prezident. Je neuvěřitelné, jak někteří lidé dokáží uvažovat, s nadhledem, přehledem a vizí. Poslední část mě už moc nezaujala, to ale nemění nic na tom, že je to zajímavá kniha.
Obdivuhodný příběh, ale ...
Do první poloviny knihy jsem byla nadšená, přišlo mi to hodně motivující a také obdivuhodné! Také se mi objasnili některé události ... pak jsem se ale začala více soustředit na sebechválu a soupisy 'co jsem dokázala'. Druhá polovina knihy by tak mohla mít podtitul 'Tohle všechno umím a zvládám, tak mě začněte volit :-)'. I přesto ale musím říct, že kniha byla zajímavá, že je paní Michelle cílevědomá a inspirativní osoba a že mi to stálo za to si to přečíst ...
(SPOILER)
Dozvěděla jsem se spoustu nových a zajímavých informací. Michelle jako černoška to měla v roli první dámy o dost těžší než její předchůdkyně, ale nenechala se tím položit a šla si za svým, což je opravdu úctyhodné. Zároveň i přes nechuť k politice využila obrovské příležitosti a zasadila se o důležité věci. Osobně mi nepřišlo že by v knize bylo až moc povídání o rasismu, naopak jsem to očekávala jelikož je to (bohužel) součástí našich životů, obzvlášť v USA která má tak velký problém s policejní brutalitou, ještě k tomu když je Michelle sama černoška a zkušenost má z první ruky. Na ženách se s urážkami samozřejmě nešetří. Dokázala v knize ukázat i "lidštější" stránku jako když vyprávěla o silném vztahu s její rodinou, o kouření marihuany nebo o tom, jak právnické zkoušky napoprvé neudělala.
Naprosto mimo realitu mi přišel příběh o tom, jak si zaletěli 2 letadly do New Yorku na večeři, přitom se Michelle přílišná pozornost přitahována přítomností tolika agentů, zastavení provozu apod. nelíbila, to by vyšlo líp zajít do nějaké restaurace ve městě. Taky jakákoliv zmínka o Obamovi byla jako vystřižena z příběhu o superhrdinovi, skoro jako by bylo kouření jeho jedinou vadou. Moje poslední výtka je ta, že navzdory zajímavému příběhu se kniha táhla, ale chápu že Michelle není spisovatelka.
Silně pochybuji, že to psala paní Obama, protože toho vychvalování, litování bylo až,až. Připadá mi to jako velké politické a protirasistické antré.
Z této knížky mám rozporuplné pocity.
Na jednu stranu bývalou první dámu USA obdivuji za to, co dokázala, na druhou stranu to bylo takové protivné.
Obdivuji, jak se dokázala vypracovat vlastní pílí a svědomitostí na vysoké pozice. Obdivuji, že to zvládla v době, kdy to měla neskutečně těžké a téměř vše hrálo proti ní. Když jsem to četla, úplně na mě z knížky sálalo to nadšení a touha touha zvednout se ze židle a něco dokázat. Mám spoustu věcí podobně jako Michelle Obamová - také jsem detailistka, perfecionistka, ráda odškrtávám ze seznamu úkolů.
Co bylo protivné, tak neustálé omílání, jak to bylo těžké a jak chtěla dokázat spoustu věcí, ale mluvila o nich tak neurčitě, že jsem si pod tím nic nedokázala představit. Protivné bylo to neustálé ujišťování o vlastní ceně, o tom, že být černoch je stejné jako běloch ad. Chápu, že ji poznamenala doba, ve které vyrůstala, ale když se prezentovala jako dospělá, srovnaná a ambiciózní žena, tak tohoto tam mohlo být méně.
Co mi dělalo problém s ní soucítit, tak bylo to, že chtěla být zároveň matkou a pracující ženou. Ono to moc nejde dohromady a na to, jak říkala, že dcery jsou nadevše, na prvním místě, tak mi to moc nepřišlo. Vždyť velkou část dětství strávily s chůvou. Michelle byla rozlítaná a nic nestíhala pořádně. V tomto bych se zachovala jinak a vím, co je to nechat si ujít místo ideální pro mě, protože mám dítě. Nelituji.
Jinak toho dokázala opravdu dost a jsem ráda, že se snažila ukázat, že i oni jsou obyčejní lidé (i když občas to trošku zazdila - třeba večeře do NY). Také její iniciativy byly dobře zaměřené, ale přišlo mi, že je jen usměvavou tváří, že všechno za ni dělali její asistenti a tým.
A co se týče struktury textu, tak mi dost často přišlo, že začala myšlenku, přešla k jiné a další a k té původní, která byla bez pointy, tak už se nevrátila. Jak kdyby zrovna hodila na papír, co jí na mysl přišlo bez nějaké konceptu celé knížky. Bylo to občas náročné číst.
A co hodnotím kladně je, že jsem se dozvěděla spoustu zajímavých drobností o tom, jak se žije v Bílém domě (třeba co si hradí sami, jsem myslela, že jim je všechno placeno) a že v knize byla očividná láska k jejímu manželovi po celou tu dobu. I když měli problémy, měli se rádi. To je pro mě důležité poselství.
Asi bych mohla pokračovat psaním komentáře dále, ale radši to ukončím. Knížka se mi líbila, má své klady i zápory a já jsem ráda, že jsem si ji přečetla, docela mě motivovala.
Četlo se to skvěle, na to, že šlo o životopis, děj svižně ubíhal a nebyly v něm hluchá místa. Michelle je rozhodně inspirativní žena. Co mi vadilo je, to že se mi vlastně snažila říct, že lidé jiné barvy pleti jsou diskriminovaní. Ale sama Michelle je vlastně důkazem, že to tak není. Stačí chtít, makat na sobě, dřít a dokážete cokoli, i když budete třeba zelení.
Táto kniha je prvým životopisom, ktorý som prečítala. Politika nie je moja šálka kávy, inak som sa celkom bavila pri čítaní a sem tam mi aj slzička vybehla... Ale jedno viem isto prvou dámou by som byť nechcela :))))
Štítky knihy
rozhlasové zpracování autobiografie
Můj příběh
Velmi zajímavý pohled do soukromí a zákulisí. Michelle Obama popisuje své dětství, mládí, setkání s Barackem, mateřství, ale i úskalí a zázemí související s pozicí první dámy USA.