Mlha

Kniha plná povídek, z nichž některé zaujaly a některé bohužel ne. Kinga čtu, protože ho kolem mě spousta lidí vychvaluje, ale nějak mi to nesedí. Touto knihou jsem skončila.

Už odmalička, kdy jsem začal číst a knihovnice mi v deseti letech s přimouřenýma očima vydávala první hororové svazky, jsem miloval povídky. Jedna z prvních hororových knih, které jsem četl, se jmenovala Hodina děsu a tu jsem si absolutně zamiloval. Tak začala moje záliba v hororech a King mezi nimi byl na naprosté špici. On prostě povídky umí, a i když občas šlápne vedle, člověk mu to snad i odpustí.

Když jsem se pak dozvěděl, že těch povídek napsal víc, sháněl jsem je všude možně, abych si je mohl přečíst. Jenže byl konec 20. století a nebylo to tak lehké jako dnes. Když se mi svazek Mlha po dlouhém snažení dostal do rukou, vrněl jsem blahem.

Teď už jsem tu knihu četl asi popáté a na prahu čtyřicítky mám na povídky rozhodně jiný pohled než ten malý kluk. To, co se líbilo jemu, mě už tak netáhne, a co se mu nelíbilo, mě naopak nadchne. Ale tak to prostě je. Až si ji přečtu třeba za dvacet let, budou ty pocity zase jiné. King ale povídky zkrátka umí a nedám na ně dopustit.

Tak já tedy nevím. Nevím, jestli se mi to líbilo. Jako celek moc ne. Některé povídky byly fajn. Jiné mě vůbec neoslovily. Bradbury za mě lepší.. Kinga asi dále vyhledávat nebudu

Po přečtení této sbírky povídek konečně chápu, co na Kingovi všichni vidí. Některé příběhy byly opravdu mazec, například Mlha, Opice, Zkratka paní Toddové, Četly se jedna báseň, no neměla jsem slov nad jeho genialitou. Nicméně, některé jeho povídky, kterých bylo ale po skromnu, mě absolutně nenadchly a čtení dělaly o to horší. Táhly se, neviděla jsem v nich absolutní smysl a modlila jsem se, aby už skončily. Proto dávám 3,5*.

Dvacet…číslo v anotaci knihy…ke které mě přivedl vloni film Opice…Mlha a Prám jsou také zfilmované…Každopádně kniha je vždycky lepší a v případě pana Kinga obzvlášť. Za mě hodně povedené povídky jsou Zkratka paní Toddové…Textový procesor bohů…Náklaďák strejdy Otta…Babička. Úžina…to je takové milé potěšení na závěr. Ráda knihu doporučuji a přidávám si do letošní výzvy.

Skvělá kniha která obsahuje všechny potřebné atributy hororů. Povídka Mlha mě správně naladila a pak už se to četlo samo. Autor je asi jeden z nejlepších v tomto žánru, jeho povídky mě hodně baví. Jsem spokojen a knihu doporučuji.

Stephen King i v povídkách dokazuje, že je mistrem slova, příběhu, strachu a děsu. V krátkých povídkách vám to pořádně ukáže. Opice - obyčejná hračka, která dokáže změnit život? Prám - černé cosi ve vodě si vás pomalu stahuje ? Mlha - jeden nákup a něco v mlze, odvážíte se tam jít? Babička - noo, jsou normální babičky a Kingovi babičky... Tyto povídky jsou toho důkazem a za mě nejlepší povídky z celé knihy. Seřadil bych je asi takhle.

Opice
Prám
Mlha
Babička
I povstal Kain
Úžina
Zkratka paní Toddové
Textový procesor bohů
Náklaďák strejdy Otta
Muž, který nepodával pravici
Ranní rozvážky
Nona
Ranní rozvážky: příběh z prádelny
Nezmar
Jaunt
Kšeft na svatbě
Plážový svět
Obraz smrtky
Balada o pružné kulce
Zde jsou tygři
Pro Owena
Paranoia: zaklínadlo

Některé povídky fajn, jiné mi moc smysl nedávaly.
A pak tam bylo dost těch, od kterých se nešlo odtrhnout. Z těch bych vypíchla povídky - Mlha, Opice, Prám,…
Ale úplně mě rozsekala Babička, to fakt nechceš…
Opět skvělá “Kingovina”

No nebyl jsem ohromen no. Většinu času mě tahle masivní sbírka povídek (22! na 550 stranách) dost srala, abych byl zcela upřímný. Úvodní Mlha je celkem solidní, po ní ještě také přijde několik relativně příjemných až dobrých textů. Většina je ale naprosto nezajímavá, nezáživná a po všech směrech prostě nudná.

Stylisticky jsou povídky celkem rozmanité, ani o jedné se však nedá říct, že by dosahovala vrcholů Kingova formálního umu. Ten ostatně většinou funguje pro interakci zajímavých postav, na patnácti stránkách však ne že nelze vybudovat solidní postavy, jen to chce opravdu prvotřídního uměleckého autora. A to King prostě není, King je dělníkem literatury. (Bůh mu za to žehnej.)

Za vrcholy považuji Prám, Opici, Nonu a Ranní rozvážku. To jsou texty které rozhodně stojí za přečtení. O titulní Mlze samozřejmě ani nemluvím, tam je to jasné. Jednotlivé povídky i Mlhu jsem komentoval v sekci „části díla“, odkáži se tedy tím směrem.

Některé povídky se mi líbily hodně, některé míň a bohužel pár se mi jich nelíbilo vůbec.

Pár knih jsem od Kinga četla, ale tohle je první povídková. A bohužel mě moc nebavila. Samotná Mlha ještě ušla, ale zbytek už prakticky vůbec.

První povídková kniha, kterou jsem od Kinga četla a byla tak úžasná, že jsem nemohla spát! Ale vážně, opravdu jsem se bála. :D
Některé povídky byly takové normální, ale pár jich bylo opravdu děsivých.
Skvělá knížka!

Napínavé, čtivé, mám radši tyhle Mistrovy "retro kousky" které mě vženou zpět do minulého století :)

Po letech se vracím k povídkám mého nejoblíbenějšího spisovatele. A tentokrát se mi líbí zase o něco víc. Naprosto luxusní je povídka Mlha, která mi jako jediná připadne nedokončená a moc by se mi líbila jako klasická Kingovka o nejméně šesti stech stránkách:)))

Dobré povídky. Některé jsem četl už jinde, ale to vůbec nevadí. Nejvíce mě pobavil asi Nezmar.

Stephen King je skvělým autorem, který bravurně dokáže navodit atmosféru a psychologii postav. Jak to bývá s knihami povídek, některé příběhy mě nadchly, jiné nebavily - ve výsledku tedy dávám 4 hvězdičky. K některým příběhům se rád vrátím.

Nejvíce mě zaujaly povídky: Mlha, Zde jsou tygři, Zkratka paní Toddové, Jaunt, Prám, Textový procesor bohů, Nezmar a Babička.

fajn povídky :)

Další kniha od Kinga, která má v sobě plno skvělých příběhů. Příběhová rovina, která na sebe nijak nenavazovala, mě velmi bavila, protože dává čtenáři možnost mezi jednotlivými kapitolami přeskakovat a přímo láká k tomu si přečíst hlavně povídky s úderným názvem. Povídky jsou krátké i dlouhé a především napsané, jak kdyby k nám promlouval samotný autor.

Myslím, že asi tak 10 let trvalo, než jsem si knihu povídek přečetla. Nikdy jsem nebyla povídkový typ, i když jsem jich od Kinga už pár četla, ale poslední dobou se mi pod ruky dostaly krátké povídky točící se kolem nějakého tématu. Tak jsem si řekla, že zkusím další Kingovku. On vlastně tenhle rok se tak nějak točím kolem Kinga. Mlha, pojmenovaná po první povídce, která byla i zfilmována, je souborem dosti zajímavých a zneklidňujících povídek. Pár povídek jsem už četla v rámci jiných antologií, například takový Prám. Zažívala jsem pocity dejavu a pořád jsem se ptala, jestli to bylo zfilmováno, tak živě se mi to vybavovalo z paměti. Kdybych měla asi vypíchnout nějakou nej, tak by to byla Opice, Zkratka paní Toddové, Prám, Textový procesor, Nona, Babička. Některé byly takové chm-číst se to dalo, ale ... a pak jiné, které mi moc toho nedaly (Jaunt, Paranoia, Pro Owena ...). Ona i ta Mlha byla dost jiná než filmové zpracování, kterému dávám v tomto případě větší hodnocení (ta sexuální zápletka tam opravdu být nemusela a závěr si pamatuju úplně jináč). Pak by se tam našlo opravdu pár nechutných - wtf Nezmar (i ten Prám). Jsem ráda, že některé jsem nečetla večer (Babička). I když ty povídky jsou zdařilé, tak mistr King má takový nešvar (nebo nevím, jak to nazvat) - on vás prostě udolá těmi slovy a plynutím příběhu. Už vím, proč jeho povídky nerada čtu - je to souvislý nekonečný text, kdy si prostě kvůli napětí nemůžete udělat tu pauzu, protože máte pocit, že by vám něco uteklo, tak musíte číst a číst a proklínáte ho za to, proč text neprokládá nějakými dělítkami v průběhu (rozumějte, jako místo kapitol), a po dočtení jste celý uondaní, zalití potem a bolaví ze zatínaní všech svalů v těle. Tak se cítím po dočtení - totálně vyždímaná jak hadr. V Noně se mi líbil odkaz na Eso Merilla a další povídku Tělo (taktéž zfilmovanou). Čeho jsem si tehnle rok při čtení Kingovek všimla a co mi moc nesedí je, jak jsou všichni prošpikovaní rakovinou, jako by neexistovala jiná nemoc (teda kromě peritonitidy, což tady zaznělo taky několikrát). Suma sumárum - jo, sem tam povídky jsou fajn, ale kopu za romány.