Bílá velryba

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Nejslavnější autorovo dílo je velkým eposem námořnického života, k němuž čerpá látku z vlastních bohatých zkušeností námořníka na velrybářské lodi. Je jedním z prvních amerických spisovatelů, odpoutavších se od evropských vzorů. – Šílený kapitán pátrá ve všech oceánech po tajuplné bílé velrybě, která často zraněna vždy uniká, až nakonec zničí své pronásledovatele....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/15_/15151/bila-velryba-15151.jpg 3.9377
Orig. název:

Moby-Dick; or, The Whale (1851)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (77)

Kniha Bílá velryba

Přidat komentář
Kovářskej
07. února

Koupil jsem si tuto knihu,protože patří mezi klasiku a cítil jsem, že by bylo dobré přečíst si ji. Možná jsem očekával víc, nevím..Ale moc mě příběh neoslovil...Znovu bych to asi nelouskal.

Mánička178
03. února

Tý jo - literární zážitek, na rok 1851 docela revoluce :) Doposud jsem snad ještě podobně vystavěnou knihu nečetla - kombinace encyklopedických znalostí týkajících se velryb, praktické popisy velrybářské práce, ale nechybí ani ta dobrodružná linka, kterou čeká každý, kdo do ruky knihu bere, především. Toto vše je nadstaveno ještě jakousi morálně-duchovní rovinou, jejíž náměty si každý může promítnout i do svého života. Opravdu mistrná kombinace, poctivá spisovatelská práce. A to vše posvěceno úžasně propracovanými perokresbami Rockwella Kenta. Laskomina :)

kacaabba
06. ledna

Bylo by mnoho co říci o této zvláštní knize. Z komentářů již napsaných se ztotožňuji s Kozlem. A abych nenudil, více psát nebudu , i když by opravdu bylo co.

Mirka2778
19.12.2018

Opět jsem bohužel byla obětí vlastního očekávání a z Bílé velryby se vyklubalo...
Čekala jsem pouze hon na velrybu. Proto jsem byla z počátku zklamaná různými odbočkami, v tu chvíli pro mě nepodstatnými (jsem si myslela).
Asi do třetiny mě Izmael jako vypravěč moc nezaujal. Stále odbočuje, vysvětluje, potvrzuje, vrací se, vypráví cizí zážitky, zbytečně se opakuje. Jeho vyprávění je dost chaotické. Niť příběhu se mu velmi často ztrácí. Pak jsem si zvykla, nebo jsem to prostě přijala.
Ve chvíli kdy jsem četla ty divadelní monology, nejdříve Stardusta, pak Stubse... a první dějství končí hromadnou scénou, kdy má každá čudla repliku, jsem kroutila hlavou, jestli se to zvrhává do parodie. Zpětně to hodnotím jako nejvtipnější část.
S přibývajícími stránkami jsem zjistila,že mě zaujaly víc detailní popisy velryby a prací okolo, zatímco románovou část můžu i oželet.
Kdybych pro sebe členila Bílou velrybu, měla by tři části.
O velrybách a jejich životě obecně a dopodrobna
O velrybářství od začátku do konce Výprava na Moby Dicka
Pokud se k této knize někdy vrátím, Achabovu šílenou pomstu raději přeskáču.
Jsem ráda, že jsem knihu přečetla je unikátní.

momo01
19.12.2018

Moc popisu, moc úvah, moc náboženských motivů a moc zbytečných stran. Přiznávám se, že jsem přeskakovala – ze začátku odstavce a pak i stránky. Hlavní myšlenky jsou určitě hluboké a krásné: o jinakosti, respektu, pokoře a taky o tom, že když tě něco spolkne, je možné se z toho vyhrabat. Ale jsou zabalené do zdlouhavých popisů lovu velryb (a mnoha jiných mořských tvorů), součástek lodi, základů námořního práva a myšlenek každého z členů lodní posádky.

Knišíl
16.12.2018

Mnoho již bylo napsáno o tomto románu, nerad bych se tedy opakoval. Z mého hodnocení vyplývá, že bych měl román opěvovat a vyzdvihovat jako základní četbu každého čtenáře, který se chce prohlásit za čtenáře zkušeného a znalého. To ale neudělám. Jakýkoliv imperativ pro čtení Bílé velryby je dle mě špatný. Chcete-li si knihu přečíst, pak směle do toho, jen nečekejte dobrodružný román. Znechutila-li vám povinná četba na střední škole román, pak raději vyčkejte nějaký čas a možná se ke knize vraťte. Později knihu buď budete milovat či nenávidět, ale ať již jedno či druhé, Bílá velryba si zaslouží váš názor.

jiri77
13.12.2018

Na tenhle velký americký román jsem se chystal už delší dobu a jsem rád,že už si ho mohu přesunout do kolonky přečteno. Je to dílo ve kterém je příběh obalen silnou slupkou jak velryba tukem ,různými úvahami o přírodě ,souboje člověka s přírodou,zaslepeností pomstou,a spoustou myšlenek a úvah,které se hlavně týkají velrybaření a popisu těchto nádherných tvorů. Prostě chvíli čtete dobrodružný příběh a mezi tím encyklopedii,úvahy a filozofii. Některé kapitoly z dnešního pohledu vypadají zajímavě a myslím si ,že třeba u kapitoly ,,Zmenšuje se velikost velryby?Vyhyne?,, by se asi autor hodně divil. Jinak zajímavé čtení,které za to stálo.

xxxtopol
11.11.2018

Melville je považován za velikána americké literatury a pozdního romantika. Ptám se, jestli není tak uznáván jen proto, že spisovatelské řemeslo nebylo (až na několik výjimek) v 19. stol. v Americe ještě tolik běžné jako v Evropě. Když srovnám ruské realisty a jejich famózní-do nejmenších detailů-psychologicky propracované postavy s lidičkami hemžícími se na stránkách Bílé velryby, tak musím dát jen 3 hvězdičky. Dílo je spíše utahané a možná kdyby mělo polovinu stránek, tak by to mělo větší spád. Myslím, že Melvillovi více sluší rozsah, v jakém byl napsán Písař Bartleby.

danny_21
29.10.2018

Konečně jsem se dostal k tomu, abych doplnil velkou mezeru dílem, o kterém jsem jen slyšel, případně viděl filmové zpracování a různé jiné podobné náměty. Bílá velryba představuje jeden velký problém a tím je nazáživnost, kterou autor vytvořil úmorným filosofováním nad existencí jedince, popisnou fascinací nad leviatany a průmyslem, živícím se jejich lovem a bohužel samotné akční honbě za Achabovým předmětem vlastní zkázy je věnován jen zlomek celé knihy. Co se Melvillovi nedá upřít je bohatý jazyk ve vypravování a ty 3 hvězdy co knize dávám je nutné sdílet s Rockwellem Kentem za jeho jeho krásné ilustrace - 50 %

Kozel
23.10.2018

Toto Melvillovo dílo je dlouhé jako vorvaň a hluboké jako Tichý oceán. A stejně tak velkolepé. Kniha by se dala rozdělit na tři díly vzájemně se proplétající, přičemž ta veřejně dobře známá část zahrnuje nejmenší kus knihy. Což je věc, která může spoustu současných čtenářů odradit (a určitě odradí) a překvapit (a nepochybně překvapí). Jenže na onom "akčním" vyprávění posledních zhruba sto stran epičnost Bílé velryby nestojí.

Herman v jediné knize předložil ohromující pomník velrybaření, toliko důležité a přehlížené činnosti 19. století i dob dřívějších (dnešní lovení velryb do diskuze nad touto knihou nepatří). Zároveň se sklání před silou Matky Přírody a podává fascinaci lovenými tvory přímo encyklopedickým způsobem, což je zase zajímavé při porovnání se současnými znalostmi. V neposlední řadě popisuje odvěký boj člověka s přírodou, člověka s člověkem, zvrácenou civilizací s čistotou lidojedů, rasismus, předsudky náboženské, ekonomické...; vše z mnoha úhlů pohledu. Nenasytnost člověka, neporazitelnost a neproniknutelnost přírodních tajemství. Navíc nechybí vcelku silná dávka jízlivého sarkasmu.

Bílá velryba není jednoduchou četbou, ale pokud člověk nechce "levnou" přímočarou zábavu, pak mu Melville předloží mnoho nádherných obrazů (dovedete si představit, co se člověku muselo naskytnout za pohled ve strážním koši na předním stožáru?), myšlenek ("raději spát se střízlivým lidojedem než opilým křesťanem), příčin k fascinaci (jak je možné, že šest mužů v jednom člunu dokáže ulovit 70krát většího a těžšího tvora?) a jinotajů (co vlastně představoval Achab svou honbou a nenávistí vůči Moby Dickovi?).

Bílá velryba mě nadchla. Budete-li chtít a budete-li správně k Moby Dickovi přistupovat, pak po vás Herman Melville úspěšně vrhne harpunou.

Naias
21.10.2018

Tuším každý, kto túto knihu začne čítať s nejakými očakávaniami, zistí, že sa mýlil. Mňa odradili poznámky o krutosti k veľrybám, ale našťastie som netrpela tak, ako som sa obávala. Melville opisuje smrteľný zápas veľrýb stručne, nevyžíva sa v ich mukách, takže som to dokázala rozdýchať. Navyše Melville nechápe veľryby len ako úžitkovú lovnú zver, ale pristupuje k nim ako k tvorom hodným záujmu, obdivu a úcty. Niekomu sa môže zdať, že je tam priveľa detailov o veľrybách, ale treba si uvedomiť, že to bolo určené pre verejnosť, ktorá o veľrybách vedela minimum, nepoznala ich z prírodopisných či iných filmov. No hoci sú uvádzané poznatky a vývody zastarané a niekedy mylné, i tak klobúk dole pred Melvillovou bystrosťou, s akou dokázal vyvodzovať závery z tých nemnohých informácií, ktoré získal pozorovaním. Jeho zvídavost (slovenská zvedavosť nie je presný výraz) a jeho inteligenciu môžem len obdivovať. Toto bola zase moja najobľúbenejšia časť.
Páčili sa mi aj autorove/Izmaelove úvahy, pretože sú písané so zdravým úsudkom, s humorom a iróniou. Pri pochopení biblickej i inej symboliky mi výdatne pomohli vysvetlivky prekladateľa. Čítala som slovenské vydanie (1958), pretože malo poznámkový aparát, a občas som ho porovnala s českým (1975). Párkrát sa stalo, že mi nejaká veta nesedela s kontextom, a keď som nazrela do českej verzie, zistila som, že tam mi to zmysel dáva. Tak som prešla k tomu prekladu a v slovenskom si čítala poznámky a prezerala ilustrácie, ktoré boli príjemným doplnkom, ponechávajúcim dostatok priestoru pre vlastnú fantáziu.
Cenu diela značne zvyšuje autentickosť, autor skutočne na veľrybárskej lodi slúžil, nemá to z druhej ruky. Preto ma prekvapilo, že o svojich druhoch píše vlastne len v dobrom, ich negatívne stránky a surové zaobchádzanie, ktorému bol sám vystavený, nerozvádza. Možno považoval obraz veľrybárov v očiach verejnosti za taký zlý, že nechcel upozorňovať na negatíva. Preto vyzdvihuje ich kladné vlastnosti, lopotu a riziká ich povolania. Podrobne sa venuje celému dianiu na veľrybárskej lodi, opisuje všetky postupy, náradie a nebezpečenstvá, ktoré pri práci námorníkom hrozia, čím veľa dnešných čitateľov nepotešil. Zároveň píše o Indiánoch a černochoch bez rasových predsudkov, čím si zase zavaril u vtedajších čitateľov. Nuž, není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.
Pri rozvíjaní deja autor palubu chvíľami mení na javisko. Ozaj tie monológy pripomínajú Shakespeara a tiež mi moc nesadli. Ale kvôli nim som zmenila názor na Achaba. Myslela som si, že ho budem nenávidieť za jeho slepú túžbu po pomste na zvierati, ktoré sa len bránilo. Ale po nazretí do jeho myšlienok som zistila, že Achab zápasí nielen s Moby Dickom, ale aj so samým sebou a najväčšie utrpenie si spôsobuje sám. Určite som si ho neobľúbila, jeho nadmieru egoistická posadnutosť, pre ktorú je ochotný obetovať hoc aj celú posádku, sympatie nevyvoláva, ale jeho sebatrýznenie vzbudzuje aspoň do istej miery ľútosť.
Biela veľryba je úžasné dielo, Melvillovi súčasníci urobili veľkú chybu, že ju zavrhli.
Záverom by som rada poďakovala ČF, lebo nebyť tohto vlákna, spravila by som rovnakú chybu.

Alienor
19.10.2018

Keď som sa púšťala do čítania Bielej veľryby, očakávala som podľa rôznych poznámok a komentárov nezáživné a ťažko pochopiteľné dielo. Aké bolo moje prekvapenie, keď som namiesto nudy našla pútavo popísaný život na veľrybárskej lodi, mimoriadne zaujímavý popis stavby tela, lovu a spracovania veľrýb (aj keď o love sa mi nečítalo najpríjemnejšie, ako detská čitateľka knižiek s vysmiatymi veľrybkami som dosť trpela), nádych diaľok a romantiky, k čomu dopomohli neuveriteľne výstižné ilustrácie Rockwella Kenta a to všetko okorenené prehliadkou rôznych ľudských pováh, shakespearovskými monológmi, biblickou symbolikou a nábožensko-filozofickými zamysleniami o význame života.
Príbeh začína vo vcelku veselom tóne, párkrát som sa dobre zabavila na Izmaelových myšlienkových pochodoch, avšak neskôr, s pribúdajúcimi Achabovými kapitolami a nešťastnými znameniami citeľne potemnie. Samotný kapitán Achab ma ako postava dosť rozčuľoval, jeho upätosť na jeden cieľ bez ohľadu na následky mi bola až nepríjemná. Takisto mi občas nesadli monológy a filozofické vsuvky, pravdepodobne to vyžaduje odo mňa druhé čítanie. Potešená som bola vysvetlivkami na konci knihy, pomohli mi lepšie porozumieť textu.
Pri čítaní som porovnávala dve rôzne vydania, slovenské z roku 1987 a české z roku 1947. Väčšinu textu som prečítala v slovenčine, jednak preklad mi prišiel vydarený a o niečo súčasnejší ako český, a potom kvôli vysvetlivkám a celkovo menšej hmotnosti, ktorá mi dovoľovala nosiť knihu so sebou. Doma som sa potom kochala ilustráciami v českom vydaní.
Najobľúbenejšou časťou diela sa pre mňa nestali posledné tri dobrodružné kapitoly, akokoľvek sú fascinujúce, ale, pre niekoho nudná, "Veľrybárska príručka", z ktorej vyžaruje autenticita a úcta, ako k ľuďom, ktorí veľryby lovia, tak aj k veľrybám, ako k nádherným a majestátnym tvorom.

lima123
21.09.2018

Kniha popisuje príbeh amerických veľrybárov v 19. storočí. Príbeh bol zaujímavý, no podrobné popisy, všetkého čo sa týka veľrybárstva boli trocha nudné a únavné.

Ran
29.08.2018

Knížka se mi nečetla dobře a byla pro mě místy až moc zdlouhavá.

jfialova
22.08.2018

Asi to není úplně fér, ale v době, kdy jsem tuto knihu četla, mě strašně zklamala. Dodávám, že mi bylo asi 10 let a čekala jsem něco ve stylu tehdy mnou velmi oblíbených verneovek. No, žádné velké vzrušení a strhující děj opravdu nečekejte. Pokud vás baví encyklopedické popisy a zajímáte se o lov velryb, budete nadšení.

špulo
02.08.2018

Nesmiete od tejto knihy očakávať dobrodružné čítanie. Hoci je to veľkolepý príbeh, dej plynie pomaly. Je tam množstvo popisov a životných úvah. Rátajte s tým, že s touto knihou strávite veľa času. Ale, stojí to za to...

deniha
31.07.2018

Ohodnotit tuto knihu je celkem těžké. Jelikož ze světa námořníků vím asi to, že loď pluje po moři, tak přemíra detailních informací o tom jak se loví velryby, jaký je život a práce na lodi či čtení "encyklopedie" druhů velryb bylo pro mě ze začátku velmi těžkopádné až nesnesitelně dlouhé. Škoda jen, že autor se sem tam zamotává do vlastních myšlenek, čímž čtenáři zamotá hlavu a předčasně ho tím odradí od pokračování ve čtení. Ale postupně čím hlouběji jsem pronikala do tohoto jedinečného řemesla, postupně chápala jednání hlavních postav a stejně tak jako autor jsem začala obdivovat krásu velryb, tím víc se mi knížka líp četla a její závěr ve mě zanechal hluboký dojem.

p0stm0derna
08.07.2018

Bílá velryba má vlastně stále tutéž nevýhodu, jakou trpěla odzačátku. Nikdo nevěděl, jestli ji zařadit do regálku s rybářstvím nebo snad s cestopisy. Nyní je v regálku s dobrodružnou literaturou a čtenáři mohou být zase zklamáni, a právem, protože už četli napínavější romány. Na knize si lze vychutnat:
Nekonečný proud přirovnání, podobenství a filozofických úvah naroubovaných na naklánění lodi a na výrobu dřevěných náhrad.
Symbolické a záhadné monology a rozhovory. (pochybuju že by běžní námořníci měli tak vysoce abstraktní myšlení)
Celé to na mě dělá dojem, jako by se autorovi vymkla z rukou popisná novela, protože náhle objevil, že když píše, nečekaně sděluje celou svou lidskou zkušenost (a pravděpodobně taky kolektivní). Zdá se mi, že jakmile objevil takový katalizátor, vědomě ho využil. Hádám, že to nebyl žádný prosťáček.
Knize dávám plný počet s tím, že to je jedna asi z pěti knih, které bych si chtěl přečíst znova. A kterou chci mít doma.

ludek.n
21.06.2018

Melvillova Bílá velryba je podobenství o neukojitelné touze člověka po dosažení cíle i za cenu vlastního sebezničení. Je to klasika ze zlatého fondu světového literárního dědictví, to ovšem neznamená, že by to bylo kdovíjak fantastické čtení. Autor opentlil poměrně strohou a jednoduchou základní dějovou linii, tak neuvěřitelným množstvím výkladů o velrybářském povolání, že můžete lehce nabýt dojmu, že spíše než dobrodružné vyprávění, čtete encyklopedii. Všechny ty přírodopisné a technické detaily neustále košatí a povstávají jeden z druhého, že za chvíli už ani nevíte, jestli se ještě stále plavíte s kapitánem Achabem za jeho bílou velrybou, nebo jste už uvízli na mělčině a teď se jen nesmyslně plácáte v kalužích vody a hrajete si s mudrci. Je to skutečně dlouhé, předlouhé putování za naplněním smyslu existence.

ivzu77
13.06.2018

Když jsem chtěla splnit další bod Čtenářské výzvy 2018 - kniha s tématem MOŘE, tak jsem automaticky sáhla po knize Bílá velryba. No byla to fuška. Ještě nikdy jsem knihu nečetla takovou dlouhou dobu. Ale nelituji, když jsme přečetla americkou klasiku z 19. stol., skutečně jsme si řekla, že toto je zaslouženě získaný bod. Ale určitě doporučuji. Myslím, že v době svých studentských let bych ji neocenila tolik jako nyní o třicet let později.
Doporučuji film V srdci moře.

Monnyska
09.06.2018

Autor měl neskutečně vypravěčský talent, který se vidí tak jednou za 100 let. Právě proto jsem Moby Dicka dokázala konečně dočíst. Kniha má své kouzlo a i když se děj odehrává tak na zhruba padesáti stranách a velké finále v posledních třech kapitolách, dá vám toho více než si umíte představit. Trvalo mi bez pár dní celý rok, než jsem knihu dočetla, udělala jsem si několika měsíční pauzu, ale jsem za to ráda, mohla jsem si knihu užívat po malých částech a více o ní bloumat a přemýšlet. Pokud chcete bloumat o životě, je to jistě pravá kniha, pokud však nemáte rádi dlouhé, opravdu moc dlouhé popisy, tak nedoporučuji :) nebo spíš jen po částech jako jsem to dělala já :)

Denny45
24.05.2018

"Volajte ma Izmael."
Touto vetou sa začína klasický príbeh modernej svetovej literatúry. Učíme sa o ňom, často naň narážame v iných knihách, v televízii je plno filmov natočených podľa neho, je zatracovaný, označovaný za nudný, ale aj velebený, opisovaný ako klenot.
Áno, je plná opisov. Plná kapitol sústredených na opisy z prostredia veľrybárčenia alebo len plavby po šírich a nekonečných oceánoch. Ale ak to vydržíte, dozviete sa mnoho zaujímavostí (a ak si aj pomyslíte, že sú zastarané, aspoň sa zasmejete nad naivnosťou niektorých názorov na veľryby). A úprimne, opis hliadkovania na hlavnom sťažni lode Pequod ma tak zaujal, že som mal chuť okamžite nastúpiť na nejakú loď z 19. storočia a sledovať z jej hlavného sťažna západ slnka na šírom oceáne...
Melville rád filozofuje, ale podľa mňa nie tak zaťažujúco, ale nenútene, miestami vtipne. "Radšej spať s triezvym ľudožrútom ako s opitým kresťanom", hovorí autor ústami hlavného hrdinu. A možno sklamem mnohých ľudí, ale filozofuje často aj o náboženstvách. Veď mnohé výjavy z veľrybárskeho sveta sú spájané s príbehmi Starého Zákona.
Aj keď je dej len zlomkovitý, nie veľmi vyvinutý a autorovi slúži hlavne na odvíjanie rôznych opisov a monológov, predsa len sú tam postavy výjnimočné, vcelku svojské. Pri honbe za Moby Dickom mnohé podliehajú panike, stanú sa obeťami krvilačnosti kapitána alebo ešte horšie - zošalejú. Len kvôli svojej vernosti. "Verný si chlapče, ako kružnica svojmu stredu".
A nakoniec - dej je plný symbolov a oxymoronov: "Aha! Tam pozrite, námorníci, tam!" volal za nimi prorocký hlas. "Márne utekáte, cudzinci, pred naším smutným pohrebom. Obraciate sa nám chrbtom, len aby ste nám ukázali vlastnú rakvu!"
Nie každému sadne, ale ja za seba hodnotím piatimi hviezdičkami. Ale medzi naj knihy aké som kedy čítal ju nezaradím. Zatiaľ.

tuommo
09.04.2018

Melvillův román o pronásledování své vlastní zkázy mohu doporučit ze tří důvodů: a) román popisuje drsnou řeholi velrybářovu, detailně vykresluje velrybářství své doby včetně technických popisů; b) příběh o kapitánovi a jeho mužstvu (tělu) má přesah i do dnešní doby; c) Kentovy ilustrace jsou báječné... Co však brání plnému hodnocení? Melville příliš filosofuje a děj je dost upozaděn. Jak tu bylo psáno mnohými uživateli - příběh je prostý a krátký, zabírá tak 1/6 celého díla (=max 100 stran).

Karcoolka2210
24.03.2018

A dávam 5. Aj keď miestami bolo tých podrobných opisov až až, ale Biela veľryba má svoje čaro.
PS: No ako milovníčka veľrýb som rázne proti ich lovu a zabíjaniu.

Ikkju
24.03.2018

Knihu jsem zkoušel číst snad stokrát, nikdy jí nedočetl, ale doporučil jsem jí několika lidem, naposledy naší hospodské. Co na ní je? Těžko popsat, snad něco jako: vypíkám si pod skálou k snídani šrůtku iberského špeku, té many, po které zůstanou na rtech krůpěje slané mastnoty a po celém těle doznívá dotek nebeských sfér. Atd, takhle bych se vystřílel moc rychle...

Jím ještě teplé škvarky v podřepu na ostrohu pod prázdnou čundráckou osadou, dole pode mnou tlačí kočárek návějemi písku nějací turisti. Sedím stejně jako sedávali stovky a tisíce mužů přede mnou na pískovcovém ostrohu, jako na poslední výspě civilizace. Ti přede mnou, banditi, partizáni, utečenci i čundráci, ti všichni shlíželi z podobných míst směrem k civilizaci, naplněni bázní i pohrdáním, ztracenou láskou i křivdou. A tak dále á 50 stran krásných, poetických i přestřelených úvah (zamyšlení nad placaticí, nad knotem svíčky, ohněm, sekyrkou či dřevěným stolem)

Je to krásné, ale nikdy jsem to celé nedal. Snad vzít si to s sebou na hlídku na ten pískovcový ostroh, ale tam si zas raději dumám sám. Ale je fajn vědět, že to přede mnou dělalo spousta jiných lidí, a navíc tomu dokázali dát formu, která vrtá v hlavě snad každému, kdo dal aspoň pár stran téhle knihy..

Crimble
25.02.2018

Opravdu velkolepé dílo, které občas působí na můj vkus příliš rozmáchle a má příliš mnoho rovin. Naučné části jsou docela rozsáhlé, ale příběh a postavy výtečné. Dnes už možná trochu "out of time". Určitě patří do klasiky právem. Hvězda navíc za krásné ilustrace Rockwella Kenta.

piroušek
05.12.2017

zfilmováno, krásná kniha, klasika klasiky.

Vesmich
28.10.2017

Jedna rovina knihy je velrybářská a čtenář se v ní dozví všechno, co se asi o lovu připoutaných a volných ryb dozvědět může a chce. Další rovina vypráví o touze mladého člověka vyrazit na Cestu, něco zažít, vidět, vyzkoušet a o tom,co se mu na té cestě děje a koho potká. A vyvrcholením všeho je souboj mezi kapitánem lodi a bílou velrybou, který má dopředu jasného vítěze i průběh, přesto proběhnout musí, takže dopadnout taky musí.

hroneczek
25.09.2017

Z počátku jsem bojovala s tím, zda knihu číst dále, či odložit. Nakonec jsem přežila počáteční exkurz do učebnice rybí přírodovědy a nelituji.

poz3n
02.09.2017

V prvé řadě, pokud se chystáte na Bílou velrybu, je třeba si uvědomit, že se nejedná o dobrodružný román. Alespoň ne v klasickém formátu. Melvillovo slavné dílo je v podstatě encyklopedií velrybářství, kterou zastřešuje určitý dějový oblouk. Ten by ovšem v samostatné podobě vydal třeba na 50 stran. Pokud tedy někdo očekává od Moby Dicka velkolepý příběh velrybářské lodi pronásledující svoji osudovou kořist, bude patrně zklamán. Melville mixuje ode všeho trochu. Výjimkou není ani literární forma. Střídá se dějové vyprávění hlavního hrdiny, vnitřní monology jednotlivých postav, populárně naučné části prohlubující čtenářovy znalosti v oblasti velrybářství, ale i divadelně psané situační kusy nastiňující poměry na velrybářské lodi. Čtení to není zcela jistě jednoduché, občas to chce zvládat přepínat mezi výše zmíněnými formami vyprávění, ale odměnou je prazvláštně komplexní zážitek, který vás obohatí o spoustu zajímavých znalostí a úvah. Dle mého názoru je tedy Bílá velryba právem klasickým dílem americké literatury.