Bílá velryba

kniha od:


Koupit

Nejslavnější autorovo dílo je velkým eposem námořnického života, k němuž čerpá látku z vlastních bohatých zkušeností námořníka na velrybářské lodi. Je jedním z prvních amerických spisovatelů, odpoutavších se od evropských vzorů. – Šílený kapitán pátrá ve všech oceánech po tajuplné bílé velrybě, která často zraněna vždy uniká, až nakonec zničí své pronásledovatele....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15151/bila-velryba-uDL-15151.jpg 3.8447
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, SNKLHU - Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění
Orig. název

Moby-Dick; or, The Whale, 1851

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (104)

Kniha Bílá velryba

Přidat komentář
Artep071
03. srpna

Ta fanatická touha se pomstít která vedla k tolika promarněným životům.... fuuuuuu kniha je v místech velmi vtipná a čte se sama, naproti tomu jsou v knize místa kdy jsem se nutila udržet pozornost. Nejsem si jistá zda si jí ještě budu chtít přečíst, ale je to BÍLÁ VELRYBA :) kdo ví, :)

Mahuleno
08. července

Je to dávno, co jsem viděl film Bílá velryba (natočeno 1956) , ale v mých vzpomínkách to byla dramatická honba a souboj kapitána Achaba s bílou velrybou. Proto jsem byl už trochu netrpělivý, když se v knize první zmínka o Moby Dickovi objevila až na straně 140, což je téměř třetina knihy. A sice ve vzrušeném provolání kapitána Achaba k posádce velrybářské lodi, kdy naplno vyhřezne jeho nenávist k tomuto tvoru a touha po pomstě:

„Ano, byl to Moby Dick, kdo mě připravil o můj stěžeň. Moby Dick mi pomohl k tomu mrtvému pahýlu, na kterém teď před vámi stojím. Ano“ zakřičel děsným hlasitým zvířecím hlasem, jako sob zasažený do srdce. „Ano a budu ho pronásledovat třeba kolem plamenů pekla než se vzdám myšlenky, že ho dostanu. Proto jste se, muži, vydali na moře, abyste honili tuhle bílou velrybu po obou půlích země a na všech stranách světa tak dlouho, dokud nebude chrlit černou krev a nerozloží ploutve!“
-
Slib odměny už za pouhé spatření zvířete vyvolá bouřlivý souhlas posádky, mírněný však prvním důstojníkem:
„Pomsta na němém zvířeti!“ křičel Starbuck. „Omámil tě slepý pud! To je šílenství!….Přišel jsem lovit velryby a ne mstít svého velitele! Kolik sudů oleje vynese tvá pomsta, když ho ulovíš, kapitáne Achabe? Moc ti na natucketském trhu nevynese!“
-
Román přináší napínavou cestu lodi Pequod s různorodou posádkou pod kapitánem Achabem. Ten promění loveckou velrybářskou výpravu v sebevražednou honbu za obrovskou bílou velrybou, zvanou Moby Dick. Ta ho totiž kdysi připravila o nohu.
Děj je prokládán rozsáhlými kapitolami o velrybách a velrybářství s detailním, místy velmi nápaditým popisem anatomie velryb. Anatomie, funkcí, chování i potíží a nemocí:

Člověk musí dýchat ustavičně – jeden dech mu stačí na dva nebo tři tepy srdce. Ať vykonává jakékoliv zaměstnání, za bdění i ve spánku, musí dýchat nebo zemřít. Vorvaň dýchá pouze sedminu svého času, čili jen v neděli.
-
Občas si autor pomůže i drsnějším humorem, třeba v kapitole Ambergris (což je ambra):

Kdo by si pomyslel, že jemné dámy a páni se zdobí látkou, která se vyskytuje v neslavných útrobách nemocné velryby? Ano, skutečně je to tak. Podle některých je ambra považována za příčinu, podle jiných za následek zažívacích poruch velryby. Těžko říct, jak takovouto dyspepsii léčit. Nejvýš snad dát velrybě tři nebo čtyři plné čluny Brandrethových pilulek a pak honem zmizet z dosahu tak, jako dělníci trhající výbušninou kámen v lomech.
-
Vzhledem ke způsobu, jakým autor tyto „odborné“ pasáže podává, rozhodně nejde o suchý a nezajímavý popis. Stejně tak popis vlastního lovu velryb, autor to musel osobně prožít - osmnáct měsíců sloužil na velrybářské lodi. Například v kapitole „O obludných zpodobeninách velryb“ se pouští do nesmlouvavé kritiky obrazů, zpodobení velryb, což předpokládá znalost těchto obrazů a jejich autorů. Často používá biblická nebo jiná velmi nápaditá přirovnání, především, ale nejenom, z antiky, takže je nutno obdivovat autorovu sečtělost. Koneckonců mj studoval antickou literaturu.
A mezi tím jsou filosofické úvahy takřka básnickým jazykem:

A černé moře se vzdouvalo a vzdouvalo, jakoby jeho široké vlny byly svědomím a velká duše světa se zoufale trápila pro své trvající hříchy a utrpení, které způsobila…
...
Jakési nepochopitelné sladké tajemství leží na tomto moři (pozn. Tichý oceán), jehož hrůzné oddychování jakoby prozrazovalo uvnitř skrytou duši podobně jako ono pověstné vlnění efezského trávníku nad hrobem svatého Jana Evengelisty.
-
Konečně Achab na své zuřivé pouti Moby Dicka nalézá -
kapitola Pronásledování – první den:

Vznešeným klidným tropickým mořem, mezi vlnami, jejichž pleskot dusil nesmírné okouzlení, se pohyboval Moby Dick. Velryba plula lehce a vesele – odpočívající síla při rychlém pohybu. Ani bílý býk, v kterého se proměnil Jupiter, když unesl Evropu a klidnou rychlostí mířil ke svatebnímu háji na Krétě, ani Jupiter, ten velký majestátní a nejvyšší bůh, nebyl lepší než proslulá bílá velryba během této božské plavby.
-
Co mi trochu vadilo při čtení, ale to není vina autorova – všechny vzdálenosti jsou samozřejmě uváděny v mílích, míry či rozměry u velryb a jiné potom ve stopách a palcích. To čtenáře samozřejmě nutí k přepočtům na metrickou soustavu. Okamžitě si dovedu představit rozměr např 50 cm nebo 3 metry. Ale při údaji například 15 stop nebo 6 palců musím pro představu přepočet použít.
Není to lehké čtení, ale stojí za to, a doporučuji číst pozorně, protože síla knihy není v ději samotném, ale v tom, jakým způsobem je příběh vyprávěn, v košatosti vedlejších příběhů, v obšírném a vtipném popisu dějů, postav a událostí. A to i přesto, že dějová podstata románu - vlastní „souboj“ Achaba s Moby Dickem se „smrsknula“ na poslední tři kapitoly – mistrovsky napsané vyvrcholení knihy:
Pronásledování – den první,
- den druhý
– den třetí:

Posádce zpěnila lovecká horečka krev jako staré šumivé víno. Jestliže předtím cítili bledý strach a neblahé obavy při pohledu na stupňující se Achabovu vášeň, teď obavy potlačili a dokonce zlomili. Strach se rozptýlil jako bázliví prérijní zajíci, prchající na všechny strany před pádícím bizonem. Ruka osudu uchvátila duše všech. Drásavé nebezpečí předchozího dne, čekání minulé noci a slepě krkolomný nebezpečný způsob, jakým se jejich divoká kocábka řítila za letící kořistí, to vše rozrušovalo jejich srdce. Vítr nadouval mohutná břicha jejich plachet a hnal loď neviditelnými rameny, jimž nešlo odolat. Byl neviditelnou mocí, která z nich učinila otroky této honby.
-
Doporučuji k přečtení.

Ještě bych si dovolil podotknout, že se mi moc líbil Morteho komentář a zvlášť druhá polovina – to mohu podepsat. Hezké!


LilKure
03. července

Při čtení jsem měl pocit, že umřu...

Melville si s tím musel dát obrovskou práci, popisy jsou opravdu detailní a všechny ty odkazy a provázanost s tehdejším i biblickým světem byly velice propracované. Problém je, že jsem čekal víc akce (praxe) než teorie.
Začátek se mi líbil; jak způsob vyprávění, tak postavy. Zlom nastal, když Pequod vyplula na moře. V tu chvíli s sebou vzala i mou motivaci knížku číst... skoro po roce zběžného čtení jsem ji ale nakonec udolal.

jozik_v_tumane
30. června

Nedivím se, že má pod 80 % – je to nelehký text, vyžadující pomalou četbu, se spoustou biblických a jiných odkazů. Nad dobrodružným příběhem dominují úvahy. Četl jsem to celé dva měsíce. Je to ale poklad! Nadpozemsky poetické. Asi z žádné jiné knihy jsem si nevypsal tolik pasáží.

konicekbily
17. června

Knihu jsem přečetl dvakrát, toto vydání z roku 1956 počátkem roku 1962, a nyní vydání ODEON s překladem pana Šimona Pellara. Skvělý překlad! Knihu nelze hodnotit podle současných nároků na dobrodružnou literaturu, ale z hlediska doby, kdy byla napsána - tedy v polovině devatenáctého století. Žasnu nad tím, kolik úsilí musel autor vydat, aby toto dílo stvořil. Jenom vytvoření "Encyklopedie o velrybách" - se spoustou odkazů musela být pořádná fuška. Ukazuje nám běžný život námořníků té doby a navíc nás nutí k přemýšlení, zda "tolikeré kvaltování je pro každého z nás nutné?". A pandemie nás přesvědčila o tom, že přehodnocení cílů nemusí být vůbec špatné. Nemusíme naši fiktivní bílou velrybu pronásledovat, můžeme jít dál trochu mírnější, ne tak strmou cestou.

Luigi1
28. dubna

Tuto knihu jsem rád přečetl.Líbíly se mi pasáže mezi námořníky jejich mluva a odvaha.Film byl taky pěkně natočený a moc pěkné efekty.

moira2912
03. dubna

10.2.2020 - 3*
Taková zvláštní kniha.
Byly tam části, u kterých jsem se strašně smála a libovala si nad nádherným sarkasmem a narážkami. Ta připodobnění byla brilantní.
Pak tam byla věc, která byla kladem i záporem. Veškerá témata, o které autor zakopl. Na jednu stranu mě to hodně zajímalo. Na druhou to bylo místy až příliš zmatené a beze smyslu, takže tak.
A nakonec se tam nacházely i části, u kterých měl člověk chuť to celé přeskočit a už to mít za sebou.
Takže solidní průměr.

Abroš
18. února

Jak píše Morte.Knihu jsem zdolal,ale bylo to těžké.Několikrát jsem myslel,že už ji odložím.Těžké,vleklé čtení.Světová klasika.

1

Doporučujeme

Hodiny
Hodiny
O mé rodině a jiné zvířeně
O mé rodině a jiné zvířeně
Tatér z Osvětimi
Tatér z Osvětimi
Stará dáma vaří jed
Stará dáma vaří jed