Tajný život stromů

Fenomén stojící na "dojmologii a pocitologii" autora, který pro svá zjištění a pozorování nemá žádnou odrešeršovanou či studiemi podpořenou vědeckou mravenčí práci. Jenomže zatímco jakékoli jiné téma než les/stromy by podobné (teď zveličím) "ezoterické" závěry nesneslo, tak zde se to snese. A to protože přesně tytéž oblasti zájmu, na které se autor zaměřuje, jsou ty, co pravidelné návštěvníky lesů chtě nechtě musejí napadat také. A zde se čtivou a s přimhouřením očí i poučnou formou právě o tom "jak to lesy/stromy možná mají" dozví.

Nevím, jestli bych tuhle knihu dočetla do konce kdybych ji neposlouchala v krásném podání Aleše Procházky. Jsou v ní sice některé zajímavé věci, ale je hodně zdlouhavá. Poslouchala jsem jí jako pohádku na dobrou noc a v tištěné verzi bych ji určitě odložila po 30 stranách.

Naprosto úchvatná kniha. Při procházce lesem ho vnímám jinak, představuju si, jak spolu stromy a houby komunikují a najednou se cítím jak v magické pohádce. Kniha mě moc bavila a zároveň uchvátila. Hned mám chuť jít se zase projít ven.

Popis stromů jako individualit, které si mezi sebou navzájem pomáhají a mají se rádi, je docela fascinující. (Asi ne teda pro každého, protože předchozí vlastník mého výtisku si na předsádku poznamenal „tendenční, aktivistické, zahlcené informacemi mnohdy zavádějícími, nečtivé“ a knihu prodal do antikvariátu.)
Mně přišla moc zajímavá, ale přes občasné odkazy na vědecké zdroje jsem si nebyla jistá, jak moc jsou autorovy teorie skutečně podložené. Připisuje stromům lidské vlastnosti – některé stromy jsou zbrklé, jiné váhavější, některé jsou průzkumníky a solitéry. A odkazů na vědecké studie v textu není moc, spíš jde o empirická pozorování a osobní závěry autora. Požádala jsem chatgpt o shrnutí, co je a co není prokázáno, a byla překvapená, že většina prokázaná je (chatbotovu odpověď nahrávám do Diskuze).
Takže já jsem odteď in, tendenční aktivistka lapená ve Wohllebenově světě.

Knížka má krátké kapitoly, je to skvělé třeba na čtení na wc.
Knížka má zajímavé poznatky i pro lidi v oboru. Ale asi tak od půlky knihy to už pro mne bylo celkem namáhavé, knížku přečíst, přišlo mi to pořád o tom samém, přemáhala jsem se, ale dočetla jsem do konce.
Myslím, že pro laiky, je knížka určitě přínosná, ale pro mne to bylo celkem monotónní.

(SPOILER) Čtení je to krásné, hlaďounké jako listy buku ze spodní strany...ale udržet jsem se u té knížky v pozornosti, flow, nedokázal. Přesto bych si přál, aby takhle mile byly napsány všechny učebnice přírodopisu

10.06.2025

Vždy som vedela, že lesy sú magické miesta.

Táto kniha ma v tom len utvrdila.

Těšil jsem se akniha mě nadchla.Tak nesložitě vysvětlený život stromů musí každý pochopit.

Možná jsem se těšila až příliš - a proto byla zklamaná... Možná mi kniha nesedla zrovna v tomto životním období, ale po asi 30 stránkách jsem se začala nudit, že je to pořád tak nějak dokola. Možná by bylo lepší, přečíst si jednu kapitolu jednou týdně, nebo spíš měsíčně ( víc si to dávkovat), nečíst ji naráz.
Jinak vše bylo již řečeno, naučná kniha o stromech - jak spolu komunikují, podporují se, zachraňují se, symbióza s dalšími živočichy, houbami... Buk se chová takto, zato dub takto.
Občas jsem narazila na něco více zajímavého - až vtipného - např. šibalství stromů pokud jde o rozmnožování (např. jak si stromy zajistí, aby divoká prasata nesežrala všechny bukvice...), proč je pro strom bezpečnější, když je rovný a větve má až nahoře, jak se smrk chrání (své větve), když pod tíhou sněhu sesednou jedna na druhou a jeho silueta tvoří vlastně takový trojúhelník...

Bylo to zajímavé, ale asi po 70 stranách jsem knihu odložila, že si ji dočtu třeba někdy jindy...

Člověk tak nějak tuší, že příroda je jeden velký vzájemně propojený živoucí systém, který se snaží vyšší mocí snižovat entropii, kterou se naopak jednotlivé její prvky (rosltinstvo, živočichové) snaží zvyšovat. To, že les je takový menší systém, který vzájemně pracuje je také asi jasné, ale do jaké míry to tenhle lesník vysledoval vyzkoumal a pak krásně až poeticky popsal je něco nádherného. Tak už jen si knížku vzít na mechem porostlý prosluněný palouček mezi listnáči i jehličnany, lehnout si a tiše číst jen občas vyrušený tichým cupitáním zajíce nebo zvědavé srnky.

Výborný sprievodca lesom. Žiaľ, prekladateľka asi bola v časovej tiesni a tak niektoré druhy živočíchov namiesto latinského pomenovania preložila doslovne z nemeckého originálu a vznikli originálne slovenské pomenovania, žiaľ, existujúce asi iba v tejto knihe, čiže endemické. Slimáčik žijúci v studenej pramenistej vode, nájdený v Rakúsku, Bythinella austriaca dostal pomenovanie Pramienka.
Ešte horšie dopadla americká čremcha, Padus serotina, ktorá dostala prívlastok "obyčajná". Iba vďaka zmienke o neskorom kvitnutí som pochopila, že na rozdiel od našej pôvodnej čremchy je reč o privandrovalcovi, ktorý sa v Nemecku úspešne rozširuje.

Mrzí ma, že chýbala odborná korektúra a poznámky, ktoré by skutočnému laikovi pomohli pochopiť, že situácia v Nemecku je predsa len trochu iná, myslím teraz podnebie a s ním súvisiace osadenstvo lesa. Spomína sa napríklad zemolez ovíjavý, ktorý u nás môžeme pozorovať niekde v botanickej záhrade, pričom v Nemecku vďaka miernejšej a vlhkejšej klíme je bežný asi ako u nás v teplých dubových lesoch nižích polôh brečtan.

Stromy mě odjakživa fascinovaly. V lese, ve městech i ty samostatně stojící v krajině, nedovedu si život bez nich představit a teď nemyslím biologicky (což je samozřejmě životně důležité), ale jako kulisu našeho bytí, při které se dobře cítíme, takové přírodní chrámy.
Dozvěděla jsem se spoustu informací, že jsem zezačátku musela číst pomalu, abych je vstřebávala a určitě si některou další z autorových knih přečtu. Například sociální cítění stromů a jejich vzájemná komunikace byla pro mě novinkou. Chválím každého, kdo vynakládá tolik energie na ochranu lesa a zároveň nám laikům přibližuje, jak se kolem sebe dívat a třeba i pomoci.
Jsem též ráda, že se mě vždy intuitivně více líbily lesy přirozené a ne smrkové monokultury, které mnohdy vypadaly jak čistě zametená kuchyň a stromy v řádcích jak vojáci. Že to nebylo to pravé, se sice vědělo dávno, ale teprve před pár lety nám kůrovec ukázal, jak to dopadne, když si hrajeme na to, že jsme moudřejší než příroda sama.

Kniha je velmi zajímavá, dobře se čte. Nejsem si jist, jak moc jsou uvedené informace relevantní.
Ať tak či tak, kniha je obohacující.

Ode dneška mám úplně jiný pohled na stromy a les. Knížka mě obohatila o spoustu informací. Po celou dobu svého žití jsem to nějak uvnitř cítila a Peter Wohleben mi svou knihou otevřel oči. Ano, tak to je, tak to funguje a my bychom tento systém neměli ničit. Procházka lesem teď bude mít pro mě zcela jiný rozměr. Doporučuji nejen zájemcům o přírodu.

Krásná kniha. Původně jsem ji chtěla věnovat jako dárek, ale nechala jsem si ji pro sebe. Dostala jsem spoustu nových informací a další jsem si díky čtení osvětlila a uvedla na pravou míru. Takže všechno do sebe zapadlo jako dokonalá skládačka. Budu se na les a lesní společenství dívat jinak, jako bych najednou otevřela oči po dlouhém spánku. Pár fotek na křídovém papíru by knize neuškodilo, možná by ji povzneslo o trochu výš. Pan Wohlleben se tomu, co dělá, věnuje celým svým srdcem. Škoda, že není více takových lidí. Nemyslím ekofašistů, ale těch normálně uvažujících, co používají zdravý rozum a právě tak i srdce. Musela jsem si pár zajímavostí vypsat na papír, protože mi to nedalo.

Knihu jsem naposlouchal v audioverzi. Co se týká ekologie rostlin, mám řekl bych průměrné vzdělání na úrovni gymplu a samostudia, manželku ekoložku (neplést s environmentalistkou!), tudíž značná část informací pro mne nebyla úplně nová. Autor se snaží přiblížit čtenářům svůj pohled na stromy a procesy probíhající v jejich tělech, půdě, okolí. Část má podloženou výzkumy, část hypotézami, část ... těžko říct, asi spíš pocity. Co mi na celém "příběhu" vadilo, byl určitý lajtmotiv - autor používáním činného rodu stromy personifikuje, činí z nich téměř myslící bytosti, které popisované dělají aktivně a vědomě. Chápu, že k nim má určitý citový vztah, to koneckonců i já, a velmi silný, ale to, co popisuje, jsou prosté fyzikálně-chemické reakce buněk, pletiv, rostliny, na vnější a vnitřní podněty světelné, vlhkostní a další, obecně fyzikální a chemické, na stresy, a byť se některé mohou jevit jako vědomé, tak nejsou (alespoň ne ve smyslu, jak vědomí chápeme u živočichů). Popisované procesy a reakce jsou především stovky milionů (!) let vývoje a adaptací pletiv, podobně jako je tomu u tkání a orgánů u nižších a vyšších živočichů, kteří ale mají bonus vycházející z možnosti měnit aktivně svoje stanoviště. Další knihy autora číst nebudu, zdá se mi, že téma a svůj náhled vyčerpal, ostatní knihy budou nespíš pouze slabým vývarem první knihy s pár zajímavými novými postřehy psanými pro peníze.

Přiznávám že ze začátku než jsem se začetl mě to silně nebavilo. Postupně jsem se ale nechal strhnout tím množstvím zajímavých informací a kniha mě získala. Uvědomil jsem si jak autor skutečně miluje přírodu a stromy zvlášť, kolik úžasných chvil strávil pod jejich korunami aby mohl napsat tak obsáhlou knížku. A v neposlední řadě tak poutavě a čtivě. Myslím že až příště půjdu lesem budu se kolem sebe dívat úplně jinak než doposud. Opravdu mimořádná kniha která stojí za přečtení.

Skvělá kniha! Neskutečné množství zajímavých informací o lese o stromech o přírodě. Doporučuji přečíst!

Peter Wohlleben (v souladu se svým jménem) v knize řeší dobrý život stromů a živočichů a potažmo i nás lidí. Knihu člení do srozumitelných kapitol, uvádí různé zajímavosti a popisuje rostlinstvo jako dynamický systém, schopný spolupracovat, komunikovat, bránit se, vnímat a dokonce i pomáhat slabším.
Jeho závěry a teorie vychází z dlouholeté praxe lesníka a svým nadšením přenáší do knihy spoustu pozitivní energie. Ve vyprávění převládají spíše emoce nad vědeckým přístupem, přesto mne řada informací zaujala a toto je jen malý výčet těch méně známých:
- padlé stromy v lese jsou zásobárnou vody,
- houby si od stromů berou cukry a na oplátku propojují kořeny stromů navzájem na stovky km,
- sousedící stromy si v nouzi pomáhají a přes kořeny si předávají živiny,
- prostřednictvím lesů putuje voda hluboko do vnitrozemí,
- třebaže je neslyšíme, stromy křičí i pláčou,
- strom si předává varování z jedné části do druhé elektrickým impulzem o rychlosti 1 cm za minutu,
- do dolních pater stromů pronikají jen 3% světla,
- kořeny stromu ve volné přírodě mohou přesáhnout 700 metrů čtverečních,
- na kmen vzrostlého stromu, kterým cloumá vítr nad 100 km/h, působí síla, odpovídající váze 200 tun a více,
- listy na stromech průměrně tvoří plochu okolo 1200 čtverečních metrů,
- 20% živočichů a rostlin je odkázáno na odumřelé dřevo.
I přes množství statistických údajů knihu nevnímám jako vědecké pojednání nebo naučnou literaturu, ale spíše jako okouzlující fantasy příběh (kde je hlavním hrdinou ohromný organismus s vlastní "wood wide web" informační sítí), protože na mne zde bylo příliš mnoho odhadů a spekulací. I přesto budu ale v budoucnu ke stromům a lesu přistupovat s větší pozorností i pokorou.