V jeho stínu

„I špatným úsudkem lze dojít ke správnému závěru.“

Přečetla jsem krásný příběh o dívce, která měla jeden velký sen – stát se lékařkou. Bohužel se narodila ve špatné době. Ve čtyřicátých letech 19. století bylo pro ženu něco takového téměř nemožné. O to větší odvahu a odhodlání musela mladá hrdinka projevit, aby svého cíle dosáhla.

Tato kniha mě doslova fascinovala. Když si uvědomím, jak obrovský pokrok medicína od doby, ve které se příběh odehrává, udělala, vážím si ještě více svého zdraví i všeho, co pro nás zdravotníci každý den dělají. Určitě to není samozřejmost.

Velmi se mi líbily také podrobné poznámky autorek na konci knihy a rozhovor s nimi. Je vidět, že si s knihou daly obrovskou práci, a myslím, že jejich úsilí se skutečně vyplatilo.

Velmi výstižná a podrobná anotace ke které není co dodat.

Odpočinková kniha, dobře se čte. Jsem zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet dál.

Kniha, kterou nabízeli v rámci povánočních slev v Luxoru, tak jsem to zkusila a nelituju. Kdo má rád historické knihy s lékařským námětem, ten si určitě přijde na své. Jakkoli tyto příběhy mají často romantický nádech, který knihu přibližuje červené knihovně, tady se autorky téhle pasti zdárně vyhnuly. A když už mluvím o autorkách – z doslovu jsem pochopila, že autorky jsou dvě dámy, jedna z Kanady a druhá z USA, a že jméno Audrey Blake je pseudonym, což ovšem není jasné ze stránek databáze.
Příběh dívky, která osiřela při epidemii cholery a které se posléze, po vyléčení, ujal významný chirurg, popisuje počátky aktivního působení žen v medicíně, resp. vypráví především o jejich vyloučení ze systému lékařského vzdělávání. Pro mě velmi čtivá, dobře napsaná a dobře přeložená kniha. Určitě zkusím sehnat a přečíst i pokračování nazvané Chirurgova dcera.
P.S. Dodatečně jsem si uvědomila, že kniha má podobný námět a je podobně povedená jako knihy Ambrose Parry Smrt si nevybírá a Umění umírat.

Příběh byl velmi čtivý. Hodně mě zaujal. Líbilo se mi vykreslení postavení žen v polovině 19. století.
Představa pouštění žilou, že se vše dělalo bez narkózy, tak to mě totálně zaráželo do židle.
Příběh byl velmi skutečný a závěr, ve kterém se hlavní hrdinka staví realitě, byl naprosto strhující.
Nora, Daniel i Horace mi byli velmi sympatičtí.
Už teď se těším na druhej díl.

Zajímavý a čtivý příběh o těžkém postavení žen v polovině 19. století. Ctižádostivá a cílevědomá Nora musela tvrdě bojovat, aby se mohla věnovat práci, kterou milovala a dělala ji lépe než někteří muži. Určitě si ji, Daniela, doktora Crofta a paní Phippsovou během čtení oblíbíte.

Na téhle knize je obdivuhodné, že ji psaly dvě autorky. Neumím si přestavit ten tvůrčí proces, přestože ho na konci popisují. Za zmínku určitě stojí velmi přesný popis historických reálií ze zákulisí medicíny kdy bylo běžné pouštění žilou, anestezie byla v plenkách a ženy neměly ve společnosti, natož akademickém prostředí žádné postavení. Samotný příběh je spíše odpočinkový, nějaká ta klišé a stereotypy, ale musím uznat, že vrcholná scéna kdy se hlavní hrdinka musí postavit patriarchátu a odhalí své výjimečné vědecké a chirurgické schopnosti byla velmi strhující.

Vždy mě bavily knihy z lékařského prostředí - a tak tomu bylo i s tímto příběhem, který zachycuje dobu,kdy bylo všechno "v plenkách" - za mě čtivé a doporučuji všem, kteří mají rádi historii.

Příběhy z lékařského prostředí jsem nikdy nečetla, a tak V jeho stínu bylo pro mě něco úplně nového. Dovolil mi náhlednout do jiného světa. Některé detaily operací mě šokovaly, ale jinak čtení bylo zajímavé a místy hodně zábavné. Postavy jsou skvělé - Noru, doktora Crofta, Daniela a paní Phippsovou si nejde nezamilovat. Nyní mám rozečtený druhý díl a těším se společností těchto lidí.

„Přišel jste za pacientem?“
„Vlastně za Danielem a za doktorem Croftem.“
„Dopují se navzájem éterem. Aspoň jednoho z nich byste měl nalézt při vědomí.“

„Nemůžete sem nosit mrtvoly předním vchodem.“
„Tahle je naživu.“

„Doufám, že paní Croftová promine naše trochu rozpačité seznámení.“
„Kdo?“
„Ta dáma, paní Croftová.“
„Žádnou paní Croftovou tu nemáme.“ Ledaže by šel a nějakou si dnes ráno pořídil, stejně jako vás. Jeden nikdy neví.“

„Doufám ale, že nejste tak zapomnětlivý jako doktor Croft. Jeden takový mi úplně stačí. A nemám ráda, když mi tu někdo nechává válet věci.“
„Strávil jsem na lékařské škole řadu let bez komorníka. Jsem zvyklý po sobě uklízet.“
„Budiž vám přáno, doktore, ale já nemyslím ponožky nebo kravaty. Myslím kosti a podobné věci. Zrovna včera odpoledne jsem našla useknutý palec zabalený do kapesníku. Doktor Croft ho zapomněl uklidit.“
„To je zlé. Dám si pozor, abych své pacienty udržel pohromadě.“

Chirurgie v plenkách, anestezie neexistuje a do toho všecho postavení žen ve společnosti. Velmi zajímavá témata a dobře zpracovaná.

Z knížky čiší obdiv k lékařům ( samozřejmě ne ke všem - to je nadčasové ), ale k těm, kteří medicínu chtěli posunout dal a neměli k tomu žádné prostředky: zkušenosti, knihy, mentory - pouze vlastní elán a chuť učit se. Co by v té době dali za takovou učebnici mikrobiologie, anatomie nebo chirurgie! A pokud jste byla žena, tak se netolerovalo směrem k medicíně ani pomyslet.

(SPOILER) Extrémně zajímavé téma, leč trochu naivní zpracování. Nora i přes své ambice a talent by nakonec bez chlapů ve výsledku stejně nedokázala nic. Škoda.
A se studiem a působením lékařek v Itálii to ve skutečnosti nebylo v 19. století zas až tak růžové - doporučuji životopis M. Montessori, která byla první skutečně praktikující italskou lékařkou, a to až podstatně později, než v době, kdy se odehrává tento příběh.

Knihu jsem si chtěla přečíst asi rok, nakonec jsem si ji koupila a dočkala se zklamání. Zajímavé téma jak ženy chirurga, tak počátky éteru je bohužel psáno stylem, který ve mně zabíjel touhu číst dál. Zejména střední pasáž se zoufale vlekla.

Mám ráda knihy z lékařského prostředí. Bylo zajímavé sledovat jak lékaři museli bojovat za pokrok v medicíně, a co vše mu museli obětovat. Eleonora byla nevšední žena, která se uměla za sebe postavit, navzdory tehdejší zkonstnatělé společnosti. Zajímavý byl doslov obou spisovatelek, kde nám vysvětlují své bádání a dějinné souvislosti. Vím, že je v Bologni známá univerzita, překvapilo mě však, jak byla na tehdejší dobu pokroková,a že tam již 18. stol. mohly studovat ženy.(Náš příběh se odehrává v r.1845)

Londýn, 1845: Eleonora Beadyová přijde o svou rodinu při epidemii cholery a ujímá se jí doktor Horace Croft... Zprvu bere přítomnost Nory jako experiment, chce zkoumat, jak odolná bude při další epidemii, ale nakonec se z dívky vyklube doktorova nenahraditelná spolupracovnice, a to nejen v pečovatelské oblasti, ale především v té odborné... Problém samozřejmě je, že pro ženy je jakákoli odborná medicínská činnost v této době zakázaná, čehož si je velmi dobře vědom i mladý lékař Daniel Gibson, který na Croftovu kliniku přichází na rezidentský pobyt...

Po knížce jsem sáhla, protože jsem si v době nemoci chtěla přečíst nějaký příběh se silnou ženskou hrdinkou, v němž nebude chybět trocha romantiky... A přesně to, co jsem chtěla, jsem dostala... Místy mě sice trochu vyváděly z míry poněkud drsné popisy lékařských, respektive chirurgických zákroků, nicméně na druhou stranu byly i nesmírně zajímavé... Jako plus hodnotím i velmi zajímavé a dobře charakterově vykreslené postavy a spoustu nových informací, jež jsem se dozvěděla...

Román je prvním dílem série, má poměrně otevřený konec, a já se tedy už moc těším na pokračování...

Hodnocení: 4,5 * z 5 *

Pěkná knížka odehrávající se v době, kdy medicína byla ještě v plenkách a bylo nemyslitelné, aby žena byla lékařka. Dozvěděla jsem se nové informace na toto téma, o počátcích použití éteru při operacích, o prvních operacích břicha. Bohužel jsem se nedokázala nechat natolik vtáhnout do děje, abych zapomněla na okolní svět. Trochu jsem se musela do čtení nutit. Přesto knihu hodnotím vcelku kladně a určitě si přečtu i pokračování.
Až z poznámek na konci knihy jsem se dozvěděla, že za jménem Audrey Blake se skrývají dvě autorky.

Obě holky autorky napsaly moc pěkný příběh podle skutečných událostí o nelehké době žen ve světě mužů v medicíně, kterým bylo odepíráno lékařské vzdělání. Přehlížené, nedoceněné, ironizované, nepřijatelné. Mohly vypomáhat u pitev, zapisovat záznamy a poznámky, být jen nenápadné a pokorné asistentky nebo pracovat ve stínu otců, manželů nebo bratrů. Ale Nora je v lékařském vzdělání od malička vychovávaná a takový úděl jí zdaleka nestačí. A zajímavé byly první experimenty chirurgů a zubařů s různými léky proti bolesti, včetně opioidů, oxidu dusného a uhličitého, hypnózy a éteru. Doporučuji a jdu na Chirurgovu dceru.

Podle skutečné události.
Tak drsné, tak syrové! Reálně popisované operace, i skutečnost, že pacient zemřel a v noci si nechali dovézt jeho mrtvolu, aby zjistili, proč. První vlaštovky éteru, které zkoušeli na sobě...
Dobré čtení.
Noře, schovance lékaře, se dostane nevídaného lékařského vzdělání, které musí tajit, protože je žena...

Moc pěkný příběh z nemocničního prostředí o prosazování žen ve světě mužů. Podle skutečných událostí odehrávající se v Anglii roku 1845.
Eleonora Beadyová při epidemii cholery přijde o celou svoji rodinu . Jí se ujímá svérázný doktor Croft. Sice se jí nedostává té správné výchovy tehdejších dívek, ale zato už od dětství asistuje při pitvách a zkoumá anatomii lidského těla.
A já jdu hned na další díl Chirurgova dcera a těším se na další výzkumy a objevy v medicíně, které jsou pro nás už samozřejmostí.
Andrey Blake je pseudonym dvou autorek - kamarádek, Reginy Sirius z Kansasu a Jaimy Fixsen z Kanady . Obě zbožňují historii a příběhy silných žen, které se do nich zapsaly . Tak jako já...
Tohle se dá vyléčit jedině prací :)