Vždyť je to hračka
Policista Battle série
< 4. díl >
Náhoda svede dohromady vysloužilého policistu Luka Fitzwilliama, vracejícího se z Dálného východu do Anglie, a zdánlivě popletenou starou dámu, která mu ve vlaku vypráví neuvěřitelnou historku o sérii vražd ve svém městečku. Teprve náhodně přečtené oznámení v černé kronice podnítí Lukův zájem vyšetřit, zda na jejím příběhu přeci jen není něco pravdy... Nikdo nemůže pochybovat o tom, že Luka čeká nelehký úkol. Vždyť - jak pravila stará dáma - když vás nikdo nepodezřívá, je zabíjení vlastně hračka.... celý text
Originální název: Murder Is Easy, 1939
více info...
Komentáře knihy Vždyť je to hračka
Přidat komentář
Další že skvělých detektivek Agathy Christie. Mám rád tyto klasické detektivky se závěrečným rozuzlením. Mohu jen doporučit :)
Jedna z mých nejoblíbenějších knih od Agatha Christie z doby, kdy jsem četl detektivky. Výborně vystavěný příběh a psychologie postav. A takové celkově vtipné, jakoby si autorka užívala možnost psát příběh s jinou postavou hledače vraha než byl Hercule Poirot nebo slečna Marplová.
Vždyť je to hračka je zajímavým příběhem, kde se místo H. Poirota či slečny Marplové setkáváme s inspektorem Battlem, i když není úplně hlavním vyšetřovatelem - máme tu jiného hlavního hrdinu. A byl to vcelku fajn poslech.
Líbilo se mi, jak mne autorka uměla překvapit pachatelem. Zápletka byla zajímavá, dobře vystavěná - tak, že se mi nepodařilo odhalit řešení, ale přitom to vlastně všechno dávalo smysl.
Hodnocení dávám průměrné, je to fajn příběh, ale mám od autorky oblíbenější. Byť to bylo zajímavé a užila jsem si to, nepřišlo mi to zas tak výrazné či něčím zapamatovatelné, že bych to měla v hlavě dlouho. Spíš mi přijde, že je tohle dílo, které snadno zapomenu.
Chtěla jsem si přečíst kratší knihu, u které se nebudu nudit. U A. Christie je to sázka téměř na jistotu.
Plynulá detektivka, u které jsem jako vždy vraha vůbec neodhalila. Zajímavé prostředí, ačkoliv se tu vyskytovalo povícero postav, žádný chaos nevznikl.
Autorka umí vykreslit tajuplnou atmosféru a máte pocit, že se pohybujete přímo ve středu dění.
Tohle byla taková milá a příjemná knížečka - radost přečíst. Jednou za čas nezaškodi zabrousit do těchto vod.
Po malé pauze zase pětihvězdičková Agatha, líbila se mi moc. Zapeklitou motanici kolem řady zdánlivě nahodilých úmrtí v malém městečku řeší tentokrát vysloužilý policajt Luke Fitzwilliam (jakkoliv se v závěru mihne i policista Battle; titul spadá do stejnojmenné série). Je to vlastně pouhá náhoda, že se do celé záležitosti pouští, a nebýt jedné všímavé staré dámy…
Petr Kubes čte pěkně, a tak se mi pozvolné objasňování událostí, v nichž figuruje jen nevelké množství zainteresovaných osob, zato ale existuje značné množství zavádějících pohledů, postřehů, domněnek a argumentů, poslouchalo jedna báseň.
Pro Agathu mám léta slabost, snad jsem přečetla skoro všechny detektivní příběhy, které napsala, některé i vícekrát. Vím, že motivy některých příběhů se opakují.
Po detektivním příběhu Vždyť je to hračka jsem sáhla, protože jsem měla pocit, že jsem ho nečetla. Nepamatovala jsem si tento příběh, ale při četbě jsem zjistila, že jsem knihu četla. Asi před 40 lety :-).
Bylo to legrační, po pár stránkách jsem věděla, kdo je vrah, tušila jsem správně motiv, ale nebyla jsem si jistá. Takže jsem si vychutnávala drobné náznaky a stopy vedoucí k odhalení pachatele. Zapomněla jsem, že v příběhu nefiguruje žádný ze slavných detektivů Agathy (myslela jsem si, že tento případ řeší slečna Marplová).
Určitě jsem četla Zábranův překlad. Možná i jiný překlad způsobil, že jsem knížku nepoznala.
A mám pocit, že v dřívějším překladu byly piniové šišky místo ananasů.
Skvělá knížka pro milovníky Agathy Christie. Poklidná, zapletená, něžně napsaná věc. Vyšetřovatelem tentokrát mladý, zapálený detektiv černošského původu. Bavila jsem se.
Je velké štěstí, že Agatha Christie napsala tolik knih, protože měla obrovský talent. K této detektivní knize jsem se dostal skrz čtenářskou výzvu a šlo o velmi milé překvapení. :)
Autorka se ničím nezdržuje, hned čtenáře vtáhne do děje, načrtne spoustu výrazných postav, vhodí do toho mysterii, anglický venkov a neustálý pocit nejistoty a podezírání a stránky mizí skoro samy.
Určitě jsem to už podotkl během komentování některé její jiné knihy, ale Agatha Christie byla mistryní v dialozích - všechny jsou k věci, posouvají děj rychle dopředu a zároveň zamotávají čtenáři hlavu. Rozuzlení mě ve výsledku nepřekvapilo, ale bavil mě způsob, jakým se k vrahovi došlo.
Také mě zaujala postava policisty Lukeho. Ten je oproti jiným vyšetřovatelům poněkud naivnější a trochu roztržitější, ale o to uvěřitelnější.
Bavilo mě to moc.
Opět naprosto dokonalé. Jsem milovnicí detektivek paní Christie, proto jsem se snażila najít pachatele v někom, kdo není podezřelý. Měla jsem radost, že jsem vraha odhalila už v polovině knihy. A opět jsem se mýlila.
To mě moc bavilo... Zase jedna čtivá a zapeklitá Agatha. Děj se netočí kolem jejích známých detektivů, ale to mu neubírá na kráse. Postavy jsou sympatické. Obětí je tentokrát hodně, tak člověku může chvíli trvat se v různých vyprávěních svědků zorientovat, ale není to nic zásadního, stačí číst pozorně. Do poslední chvíle jsem se nemohla rozhodnout, kdo je vrah, měla jsem dva tipy, nakonec jsem si vybrala správně.
Už je to tak, vraždit je opravdu snadné. Stačí chytře využít situace a když vás navíc nikdo nepodezřívá, není důvod se obávat odhalení. Naštěstí ale náhoda přivede do vesnice, kde se začínají mrtvoly podezřele hromadit, jistého mladého muže, který si s vrahovým řáděním dokáže poradit.
Další z detektivek paní Christie, kde není ani Poirot, ani slečna Marplová. Na kvalitě to příběhu ale nijak neubírá.
Půjčeno v knihobudce na Zbraslavi. Tyhle knihy se mi čtou pořád hezky, i když někdy je vyprávění docela táhlé. Rozluštění záhady ale vždy překvapí.
Při čtení si uvědomíte, jak ACH rozděluje aktéry knihy. Dámy jsou daleko chytřejší, důslednější a tvrdohlavější než pánové (neříkám, že to tak v životě není). Vyšetřovatel Battle je tam jen jaksi mimochodem, takže si musíme vystačit s Lukem. Nevím, jestli je to potomek Šťastného Luka, ale tento by snad nechytil ani kapavku v bordelu.
Už dlouho jsem nečetla detektivku od paní Agathy, ve které by nevystupoval buď Hercule Poirot nebo slečna Marplová. Až teď jsem si v knihovně vypůjčila tuto knihu. A byla zase vynikající, takže jsem ji měla přečtenou hodně rychle. Líbila se mi moc, proto si zaslouží pět hvězd.
(SPOILER)
Určitě jedna z nejlepších detektivek mé nejoblíbenější autorky! ;-) Na úplném začátku se Luke Fitzwilliam ve vlaku cestou do Londýna potkává s jednou starou dámou, paní Pinkertonovou, která mu vypráví, že si chce zajít do Scotland Yardu, aby tam udala vraha. Má totiž silné podezření, že jeden člověk v městečku Wychwood už celá dlouhá léta řádí, aniž by mu bylo možné jeho činy dokázat. Jedná se o víceméně záhadná úmrtí, která jsou někdy uzavřená jako sebevražda a zase někdy jako nešťastná náhoda. Luke sice starou paní vyslechne, ale jinak neví, co si má o jejím vyprávění myslet. Jenomže potom se v novinách dočte, že paní Pinkertonová tragicky zahynula při automobilové nehodě. A vzápětí umírá i muž, o kterém mu jako o příští vrahově vyhlédnuté oběti řekla ve vlaku. To samozřejmě Luke nemůže nechat být jen tak a okamžitě se vydá do Wychwoodu všechno prošetřit a vyšetřit ;-).
Kniha má svižné tempo, jedno podezření střídá druhé a na závěr, kdy už je pachatel v podstatě známý, se ukáže, že je všechno úplně jinak. Policista Battle je sice uvedený jako hlavní vyšetřovatel případu, ale na scéně se objeví docela pozdě a na můj vkus až moc krátce ;-). To ovšem nic nemění na skutečnosti, že detektivka to je vynikající a pětihvězdičkové hodnocení si plným právem zaslouží!
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Štítky knihy
sérioví vrazi anglický venkov okultismus pátrající amatér maloměsto Zlatý věk anglické detektivky (1920–1939)Agatha Christie také napsal(a)
| 2017 | Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 1986 | Zapomenutá vražda |

88 %
74 %

Příjemné čtení. Skvěle postavená domněnka zločinu. Snaha Luke Fitzwilliama najít vraha, místy těžkopádná, nahodilá. Dokonalé, překvapivé objasnění vražd. Závěr, jak už jsme u Agáthy zvyklí, je jednoznačný, vše do sebe zapadá, a my jsme jen plni údivu, že jsme na to nepřišli.