Stopařův průvodce Galaxií

23.08.2026

Kniha mě nakonec bavila méně, než jsem čekala. Humor mi sedl a několikrát jsem se opravdu pobavila nad absurdními situacemi a hláškami. Samotný děj mě ale tolik nezaujal a nedokázala jsem se do něj úplně ponořit.

Možná je problém jednoduše ve mně a sci-fi knihy nejsou úplně můj šálek kávy. Přesto se kniha četla příjemně a byla to pohodová oddechovka, u které jsem si užila hlavně humor a celkovou absurdnost světa.

Celkově tedy příjemné čtení, ale nic, co by mě přesvědčilo, že musím číst více sci-fi.

Jak jsem mohla tento skvost tak dlouho míjet? Tuto naprosto šílenou jízdu plnou skvělého britského humoru a totálních absurdit není možné si nezamilovat. Těším se až se pustím do dalších dílů.

Absolutní klasika absurdní sci-fi, která dává tvrdé políčky i současné stejně absurdní realitě

Knihu jsem četl před mnoha a mnoha lety, a teď jsem hledal něco co bych mohl poslouchat při svých pravidelných aktivitách, a ideálně v originále. I přesto, že to bylo velmi náročné - Douglas Adams se vyžívá ve spoustě originálních názvů (názvy planet, mimozemské rasy, nebo jen jídlo či pití), které zněly v angličtině ještě mnohem nesrozumitelněji než v češtině. Na druhé straně všechny vtípky a absurdity, které si pamatuji (a které se z velké části dostaly i do běžné mluvy) fungovaly úplně stejně jako před lety - zničená země (upozornění přece pár let visí na úřadě na Alfě Centauri), příšera která je tak hloupá, že si myslí, že když ji nevidíte tak vás taky nevidí, 42 nebo depresivní robot (přivádějící kosmické lodi k sebevraždě). Prostě super.

Tohle je přesně ten typ knihy, který je úplně šílený, absurdní… a přitom geniální. Ten humor je tak specifický, že buď si tě okamžitě získá, nebo vůbec – a mě si získal totálně.
Smála jsem se nahlas, kroutila hlavou nad tím, co všechno je autor schopný vymyslet, a zároveň jsem si to neskutečně užívala. Každá stránka je plná bizarních nápadů, hlášek a momentů, které si člověk zapamatuje.
Je to chytré, vtipné, originální a absolutně nezapomenutelné. Prostě láska.

Tady je tolik bláznivých nápadů, že se knížka dá číst opakovaně. Zodpovězení otázky smyslu života, vesmíru a vůbec: 42, to už jsem použil i v běžném životě. Nebo vogonská byrokracie mi silně připomněla Kafku. 25.5. je, každoročně, mezinárodní ručníkový den na počest Douglase Adamse. Každý příznivec by měl, celý den, nosit kolem krku ručník (nejdůležitější součást každého vesmírného cestovatele). Komu se nechce číst, může kouknout na filmovou verzi. Je to specifická knížka, ale stojí za to.

Úvodem se sluší říct, že jsem se dobře bavil. Je to spíš jednohubka než velký román, ale místy nabízí velmi originální, chytrý a až nečekaně jemný humor.

Je to radost z čistého nesmyslu.

Není to kniha pro každého. Nebude bavit čtenáře, kteří nemají rádi absurditu a logiku ohýbanou do nesmyslu. Příběh je plný nerealistických situací, schválně přepálených nápadů a zdánlivých hloupostí – včetně delfínů, kteří opustí Zemi ještě před jejím zničením (sbohem a díky za ryby)!

Adamsův humor stojí právě na tomhle: bere vážné věci a rozkládá je do grotesky.

Kdybych ji četl o deset let dřív, asi bych se smál nahlas. Dnes už se spíš jen pousmívám. Možná jsem ji otevřel ve špatné životní fázi – nebo jsem si zkrátka zvykl hledat v knihách víc hloubky než lehkost.

Přesto mi některé obrazy zůstanou: delfíni, Zefrod Bíblbrox, Marvin a ten zvláštní pocit, že vesmír je obrovský, chaotický a lidská vážnost v něm působí směšně.

Naprosto v duchu knihy se pokusím o glosu: lásce Vogonů k byrokracii se vyrovná jen láska Evropského parlamentu k regulaci. (Pro jistotu: ne nehledejte v to politiku - jen vtip)

Jaká je pravděpodobnost, že váš dům bude muset být zbourán kvůli stavbě dálnice? A jaká je pravděpodobnost, že Země bude zničena kvůli stavbě vesmírné dálnice? To vám asi nikdo nevypočítá. Ale 1:2 na 267 709 je pravděpodobnost, že vás ve vesmíru zachrání kosmická loď. A můžete si ji i stopnout. Odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec je 42. Není však již známo znění základní otázky.
Ten příběh si z vás dělá legraci dřív, než se stihnete nadechnout – a pokud máte rádi suchý britský humor, jste doma. Je to absurdní, chytré a vlastně až podezřele přesné podobenství o světě, kde úřední šiml řehtá i ve vesmíru. Je to trefná satira na lidskou domýšlivost, byrokracii i naši věčnou potřebu znát „odpověď“ bez toho, abychom znali otázku. A říká to naplno – svět je chaotický, vesmír ještě víc, a kdo nemá ručník a špetku nadhledu, je ztracen.
Upřímně – strašně dlouho se mi do téhle knížky nechtělo. A pak jsem se začetla. A pak pro jistotu podruhé. A od té doby si každý rok připomínám Světový den ručníků.

Vlastně je to naprostá slátanina postavená na britsekém humoru, která tak moc nedává smysl, až naprosto dává smysl. Původně jsem znala jen film, tak mě trochu zarazilo, že pokud se chci dobrat základní otázky, asi mi nezbyde nic jiného, než si přečíst zbytek pentalogie, což se klidně může stát.

Na kolik procent je pravděpodobné, že se mi kniha bude líbit, když nejsem úplný fanda Sci-fi? A jak nadčasový ten příběh je, když samotný počítač Eddie Vám může připomínat dnešní AI?

Příběh super, dostatek anglického humoru.

Skúšal som dvakrát, tento druh humoru na mňa nezaberá. Tretíkrát to skúšať nebudem. Blahoželám, pán Adams, rozosmiali ste milióny ľudí po celom svete, a ja som len stopové zrniečko v galaxii.

Adamsův styl je geniální. Kniha je od první do poslední stránky nabitá absurdními situacemi, inteligentní ironií a hláškami, které okamžitě zlidověly. Příběh Arthura Denta je vlastně jen záminkou pro smršť bláznivých nápadů, ať už jde o depresivního robota Marvina, vogonskou poezii nebo smysl života. Je to jedna z mála knih, u které se člověk opravdu směje nahlas.

Suchý anglický humor se vším všudy.
Chtěla jsem ochutnat jen jeden kousíček, ale asi si budu muset dát nášup. Nemůžu jen tak odložit příbor. když vím, že se nesou i další chody...

Dobrá odpočinková četba, když chcete na chvíli přestat brát svět vážně. Chvilkama jsem myšlenkami odbíhala, ale jinak jsem se bavila, třeba u vogonské poezie. :)

(SPOILER) Až teraz som sa dostal k sci-fi klasike - keď som pátral po otázke na odpoveď 42. Knihu asi nemusím predstavovať, ale keby náhodou je to príbeh o konci sveta, prežití a nepravdepodobných udalostiach. Je to svieža a originálna kniha s prvkami humoru. Nie je to dlhé a dá sa to vypočuť za pár večerov. Prednes Martina Mňahončáka je geniálny. Môžem odporučiť.

Starej dobrej anglickej humor, hlášky a poptávka po čaji i na druhém konci vesmíru.
Nádherně odporná devádesátková obálka prapodivného rozměru.
Spokojenost v mojí kilové biohroudě je však jen tak nějak poloviční. Jsem už holt stará planeta s milionem nadrncanejch parseků a vím, že to Angláni umí i o drtínek líp...
Úcta ke klasice však nevyprchala a budu ji doporučovat i po návratu na svou rodnou planetu.

(SPOILER) Vždycky jsem si představovala "pořádné" sci-fi jako něco, co je vážné, nadmíru akční a doslova se u něj topím ve jménech, názvech a nových pojmech. Možná je to i pravda, kdo ví.
Stopařův průvodce galaxií mi ale v prvním díle nabídl montypythonovský druh humoru, občasné záměrné opakování již napsaných vět a partičku podivínů, kteří nejsou vlastně záporáky ani hrdiny, nejsou vlastně asi ani hlavními postavami (depresivní robot Marvin jim schramstl veškerou pozornost) a místo boje se raději schovají za počítač.
První část mě bavila až tak, že si nenechám ujít další díl.

42 hvězdiček

Inu, takový průměr, který neurazí ani nenadchne. Můj názor je určitě hodně ovlivněný tím, že jsem dřív viděla film a až pak četla knihu. A protože film je zábavný, líbivě barevný, vtipný a milý, zdá se mi proti němu kniha nemastná neslaná.