Restaurant na konci vesmíru

Stejně absurdně geniální jako první díl. Nemám co vytknout.

A pokračujeme v plavbě do absurdistánu. Protože vesmíru může vládnout muž v dřevěné boudě s kocourem na místě zvaném Nikdezvlášť a nepamatujíc si své jméno.

Douglas Adams opět ukazuje dokonalou schopnost parodovat lidské chování, společnost i naši potřebu hledat ve všem nějaký smysl. Mezi absurdními situacemi si navíc občas nenápadně odloží i hlubší myšlenku.

Musím ale přiznat, že už asi nejsem tak bezstarostný čtenář jako kdysi. Smál jsem se méně a ne každá absurdní ptákovina mě tentokrát zastihla ve správné náladě.

Přesto je to kniha, která přesně ví, čím chce být. Čtenář, který ocení absurditu, výsměch lidské hlouposti a naprostou tvůrčí drzost, v ní najde obrovskou radost.

Adams trochu ubral na plynu, takže je tu o trochu méně absurdních scének, než v prvním díle. Ale opravdu jen o trochu, takže s prvním dílem je to téměř srovnatelné. Je zde hlavně ikonická scéna, kde se hlavní chod sám nabízí hostům restaurace. A neméně vtipné zakončení toho, kdo byl vlastně předkem homo sapiens. Adams se nebojí dělat si srandu z čehokoliv.

Přečetla jsem první dva díly a tím zatím končím. Je to zábavné čtení, ale děj a humor je až absurdní, potřebuju pauzu, než se pustím do pokračování.

Pokračování Stopařova průvodce Galaxií je stejně šílené, absurdní a geniální jako první díl… možná ještě víc. Ten humor je prostě dokonalý – totálně ujetý, nečekaný a přesně můj styl.
Zbožňuju, jak autor dokáže vzít úplně absurdní nápad (jako restauraci na konci vesmíru ) a udělat z toho něco tak neskutečně zábavného. Člověk nikdy neví, co přijde na další stránce, a to mě na tom baví nejvíc.
Opět jsem se smála nahlas, užívala si každou blbost a byla jsem úplně pohlcená tím šíleným světem.
Prostě pokud milujete tenhle humor, tak není co řešit.

Vyprávění je geniální.
Jen teda váhám nad tou početní chybou. 54 není 42. Vesmír je šejdrem...

6x9 hvězdiček

Tahle série je fajn oddychovka. Knížka se čte rychle a je vtipná. Arthur mi vážně leze na nervy. :D A všichni mi připadají celkem hloupí. :D

V této restauraci sice vaří dobře, ale pokud v ní budete jíst příliš často, možná vám tamější pokrmy zhořknou na jazyku. Jinými slovy, Restaurant na konci vesmíru je velmi osobité čtivo s unikátním smyslem pro humor. Adams přímo srší nápady, které jsou leckdy bizarní, takže sérii je nejlepší si dávkovat po menších částech, aspoň dle mého názoru. Také na mě kniha působí spíš jako přehled více či méně střelených scén než ucelený příběh, ale aspoň tempo udržuje svižné a nejednou rozesměje. Samozřejmě je tu i maniodepresivní robot Marvin, který i nadále zůstává nejlepší postavou celé série.

Bláznivá často matoucí, ale i tak velmi vtipná knížka jako její předchůdce. Věci zde často nedávají smysl, ale to je část humoru, kterého se zde nabažíte až až. Pokud vám tento prvoplánový humor nesedí, nemá cenu knihu číst, ale jakožto parodie všech sci-fi to neskutečně ujde. Jen s těmi nesmyslnými věcmi by se dalo trochu ubrat, i tak jsem se ale dost nasmál.

Hodnotím 93/100 :-)

Druhý díl byl jiný, dle mého. Taky jsem se zasmál. Asi stejně jako v prvním. Byla to spíš taková sci-fi, jak někdo někoho honí, a ten se snaží uniknout... no, zkrátka oproti prvnímu to bylo slabší.
A navíc mně tam vadilo, moc věcí, které odpovídaly reáliím na Zemi, i když se to odehrávalo v hlubinách kosmu. A i postavy spíše odpovídaly našemu vzezření...
Koupil jsem si jen dva díly a nevím, jestli budu v nákupu pokračovat... Na to jaký je to fenomén, mě to moc neoslovilo...
...nebo jsem to jen nepochopil...

Začíná mě frustrovat, jak je to stručné. Jak jsou jednotlivé kapitoly hrozně krátké. Jak to neustále skáče od jednoho k druhému. (Anglicky.)

Ani druhý díl nezklamal a pobavil mě stejně, jako ten předešlý, a to nejen humorem. Vládce vesmíru, jo! Těším se na pokračování.

"Můj vesmír, to jsou moje oči a uši. Všechno ostatní je z druhé ruky."

Na druhý díl jsem se po prvním moc těšila, ale přišlo mírné zklamání. Dej pokulhával, některé momenty byly vtipné, některé situace tam byly jakoby navíc. Autor se soustředil více na jednotlivé situace než na příběh.
Abych ale nebyla jen negativní, samotný Restaurant na konci vesmíru měl skvělý koncept, bylo možné sledovat vznik i zánik celého vesmíru a poslechnout si nejhlučnější kapelu galaxie. Postava Marvina bola super napsaná. Zajímavá a absurdní cesta vesmírem.
Když to čtenář bere jako fejetonistický shluk vtipných a ironických rozhovorů, mnoho sarkasmu a nic víc nečeká, nebude zklamán. 75%

Teda mě to nebavilo. Ač mám sci-fi rád, tak tohle bylo tak absurdní, občas vtipné, ale v zásadě mi bylo jedno, co se tam děje, jak to skončí..dočetl jsem do půlky a dál to nešlo

Zase jsem sáhl po audioknize místo abych sáhl po papíru (teda na záchodě jo) a tentokrát místo Dyka vojtoval Kotek. Ten ty postavy pojmul zase trochu jinak, ale taky dobře jinak. Vydavatelství Tympanum si se zpracováním pěkně pohrálo, takže můžu jen chválit.

Zatímco první díl je legendární, druhý díl... je taky legendární. S ničím si nezavdá s kvalitou prvního dílu. Pořád stejně ujeté, vtipné a galakticky rozmáchlé.

Cestování v čase je dycky průser, ale tady se v tom nijak nepitváme a neřešíme různé časové paradoxy, takže s tím můžu žít. Přece jen to je (a má být) hlavně sranda, takže nějaké fyzikální zákony nemá cenu řešit.

Ford Prefect nám trochu zArthurovatěl - už vůbec není tak flegmatickej a dokonce se snaží i řešit nějaké problémy. Osudy hlavních postav se nám trochu rozdělí a jsou spíše zpárované na Zafod+Trillian a Ford+Arthur, než aby to zažívali všichni najednou. Ale to vůbec není stěžování si, jen takovej poznatek.

Douglas Adams je skvělej spisovatel, to je pravda. I když někdy toho jeho schématu "Nezbývalo, aby někdo udělal něco šíleného. Někdo šel a udělal něco šíleného" už bylo trochu moc. Ale to je lehce odpustitelné, protože to většinou bylo něco šíleného. Pořád super zábava.

Naprosto nepravděpodobné. To, že by si to někdo přečetl a alespoň trochu se nepobavil.

"Totiž... totiž, hele, a víš ty vlastně, jak vesmír začal, abychom to vzali popořádku?"
"Asi ne," přiznal Arthur a přál si, aby nikdy o ničem podobném nebyl začal.
"No dobrý," vykládal Ford. "Představ si tohle, jo? Máš vanu. Jo? Velkou kulatou vanu. Z ebenu." ... "Máš tu vanu, chápeš? Ebenovou. A je kónická."
"Kónická?" nevěřil Arthur. "Ale jak..."
"Pšt!" okřikl ho Ford. "Prostě kónická. A co uděláš? Naplníš ji jemným bílým pískem, jo? Nebo cukrem. Jemnej bílej písek, respektive cukr. Cokoliv. To je jedno. Cukr je taky dobrej. A když je vana plná, vytáhneš špunt. Posloucháš mě?"
...
"Tak já ti povím tu fintu. Ta finta je v tom, že to nafilmuješ." ... "Ale to ještě není vono. Už si vzpomínám. Finta je v tom, že pak přetočíš ten film v promítačce - nazpátek!"
"Nazpátek?"
"Jo, přetočíš to zpátky. To je určitě vono. A pak sedíš a koukáš, a vono to začne spirálovitě proudit nahoru a ven z tý ďoury, až je vana plná."
"A takhle začal vesmír?" zeptal se Arthur.
"Ne, ale člověk si přitom bezvadně odpočine."

(a zvíře, které je hlavní chod toho večera:
"Jen si odskočím a picnu se." )

Druhý díl Stopaře je stále vtipný a myšlenka restaurace na konci Vesmíru je geniální, ale příběh byl dost slabý a moc mě nechytl. Jakoby se autor utrhl od příběhu a začal si jen hrát s bláznivými scifi myšlenkami.

(SPOILER) Hledání pravého vládce vesmíru s zastávkami v restaurantu na konci vesmíru (skutečně můžeme vidět, jak vesmír končí), v žabí hvězdě (loď s devětsetletým zpožděním, vír totální perspektivy s vidinou nekonečnosti stvoření v poměru k obyčejnému člověku nebo srdce ze zlata v kapse), v černé lodi mířící do slunce, v arše B naprogramované k havarování kvůli tomu, že o ně na domovské planetě už nestáli nebo na planetě zemi před 2 milióny lety.
Tedy naprosto absurdní situace, které si nejde nezamilovat, pokud vám sedí autorův humor :).