terimila přečtené 929

Konec hry 2020, Daniel Cole

Dost velký trápení, ale dočetla jsem. Vůbec mi to nesedlo. Kdysi jsem četla Hadrového panáka a ten byl pohodovej, ale tohle... ne. Jak už tu opakují ostatní, jako kdyby autor nevěděl, co vlastně píše. Moc tlačí na pilu s vtipností a vůbec to nefunguje. Děj mi přišel šíleně zmatenej. Ano, uznávám, moje chyba, že jsem Loutkáře četla buď děsně dávno, nebo možná vůbec (neutkvělo mi z něj vůbec nic, ale to ani z Hadrového, a toho jsem četla prokazatelně)... ale i tak by děj měl být přehlednější. Milion postav, jejich zamotaný vazby, kdo s kým konspiruje a kdo je komu zavázán... ehm. Postavy až na výjimky (Maggie a Finlay s Christianem zamlada) jsou v lepším případě nevyzpytatelné (Wolf, Rouche), v horším na facku (Baxterová, Andrea). Šílené nelogičnosti v ději - Wolf chodící si do vězení jen na noc, to jako kurňadrát fakt? Ach jo. Samotné rozuzlení vraždy nakonec nebylo tak zlý, ale ta omáčka kolem.... a ten závěr, ten mě znechutil totálně. Vůbec celá vztahová zápletka je laciná a trapná. Nic, s Colem asi končím, je mi líto.... celý text

V cizím těle 1996, Robert Lawrence Stine

Hodnotím jen v rámci Stop hrůzy, ale tohle je prostě tak svébytnej žánr, že to nelze hodnotit jako normální horory a thrillery. A v rámci Stop hrůzy je tohle hodně dobrý. Sice puberťácky unáhlený a přepjatý, ale to k tomu patří... a jakmile se děvčata vydají do Shadysideského lesa ke zdi, začne to být dost fajn. Slušná atmosféra, pěkný překvápko od Lucy, obstojně nechutné vraždění... a ten závěr, jo. Ten to vyšvihl o hvězdu nahoru. I když hodně zajímavá byla i myšlenka úniku jedné osobnosti dál a dál jen díky tomu, že si najde dalšího jedince na výměnu... i s tím by se dalo pracovat. Fakt dobrý. Parádní oddychovka na půl dne. Tímhle dílem jsem se ke Stopám hrůzy vrátila snad po třech letech... a zase mě to docela navnadilo pokračovat. Takže fajn.... celý text

Jeden za druhým 2015, Chris Carter

Další strhující jízda z hunterovské série. Postavy skvělé, vraždy absolutně odporné (i když druhá se tak trochu opakuje... na druhou stranu, kolik vysoce originálních a hnusných způsobů vraždy může člověk vymyslet?), děj strhující. Skvělá je ta myšlenka přenosů a hlasování o realizaci a provedení vraždy. Skvělá a děsivá. I když nejděsivější je samotný fakt, že se téhle hry dobrovolně účastní i někdo další... Rozuzlení a odhalení vraha je... carterovské. Pomsta je obvykle jeden z mála motivů, který asi my obyčejní smrtelníci dovedeme trochu pochopit... ale tady to bylo hodně krutý. Navíc bych řekla, že já, být vrahem, tak začnu úplně někde jinde - u těch, kteří tu "spouštěcí" událost přivodili. Tak či tak to bylo parádní počtení. Čtyři hvězdy jen proto, že v téhle sérii už byly díly, který mě strhly i víc.... celý text

Sochař smrti 2014, Chris Carter

U Cartera se rozhoduju obvykle mezi "absolutní trhák" a "super". Tohle byl trhák. Plně to naplnilo očekávání, která čtenář od Cartera má - extrémní dávka nechutnosti, hnusu a utrpení, napínavé pátrání, rozplétání kořenů zločinu v minulosti menší či větší. A závěrečnej Hunterův boj o život. Sice už to není tak děsně wow jako u prvních věcí, co jsem od Cartera četla, spíš to jede podle zaběhnuté šablony... ale jede to podle ní parádně. Odhalení vraha bylo hodně velké překvapení - i když tomu hodně pomohlo to drhnutí v překladu, co si budeme povídat. Ale nekritizuju, sama jsem dumala, jak to formulovat jinak, a na nic jsem nepřišla... Pět hvězd. A roste ve mně odhodlání naházet celou tuhle sérii do svýho seznamu dárků :-)... celý text

Dům tajemných stínů 2022, Darcy Coates

Průměr, kterej absolutně nenadchl, ale ani neurážel. Když to člověk pojal jako totálně oddychovou červenou knihovnu v duchařskejch kulisách, dalo se to. Samozřejmě je blbost čekat od toho nějaké větší propracování postav, vtažení do děje, velké sympatie - všecky postavy jsou tak jaksi placaté a schematické, občas se chovají nelogicky a některé věci jim šíleně dlouho nedocházejí... ale co už. Dalo se to a u čtení jsem neměla chuť žádnou z postav nakopat, což je dobrý základ pro průměrné hodnocení. :)) Nicméně Darcy Coates se asi mou oblíbenou autorkou nestane, nenaděláme nic. Nesedí mi její schematičnost, málo prokreslené postavy, happyendy, trochu zázračná řešení; u hororových scén se ani nebojím, ani ve mně nevyvolávají hnus. Ale číst se to dá a když člověk nemá přehnaná očekávání, vlastně si u toho může docela hezky odpočinout.... celý text

Noční lovec 2013, Chris Carter

Velice dobrý, ale Carter umí lepší. Je to hrozný, co teď napíšu, ale polovina knihy mi přišla taková tentokrát jaksi divně vláčná, nic extra drastickýho, žádný stahování z kůže zaživa. Holt četba Cartera dělá svoje a dělá z člověka extrémně otupělé čtenářské hovado, co si budem. Čtivost skvělá, postavy kvalitní osvědčené, závěr povedený. Hodně to vyšvihl - vlastně jsem během začátku a rozjíždění příběhu přemýšlela, zda to nebude první Carterova trojhvězda. Ale ten závěr a rozuzlení s totožností a kořeny vrahova šílenství se povedly, takže čtyřka. A těším se na další.... celý text

Fantom z Blackwoodu 2021, Darcy Coates

Řekla jsem si, že si zase zkusím trochu rozšířit rozhled v horrorové literatuře, tak jsem sáhla v knihovně po pár kouscích Darcy Coates ze série o strašidelných domech. No... číst se to dalo, utíkalo to, četlo se to příjemně. Napínavé mi to moc nepřišlo a o strachu nemohla být ani řeč, přece jen když je někdo odchovanej Stephenem Kingem, tak ho takovejhle britskej duchařskej čajíček nerozhodí. Mara mi přišla dosti protivná, Neil nedůvěryhodnej, duchové moc laciní. Navíc jsem v tom neustále viděla vyvařený a trochu předělaný Kingovo Osvícení, nemůžu si pomoct. A ten happyend by tam být za mě nemusel. Ale jak říkám, číst se to dalo a byl to celkem příjemnej večer. Lousknu ještě jednu starašidelnodomovku, co jsem si přinesla spolu s touhle, ale do dalších se už asi nepustím. Těžkej průměr.... celý text

Popravčí 2019, Chris Carter

Parádní kousek. Už dlouho se mi nestalo, aby se mi u knížky dělalo místy drobet šoufl; tady se to přihodilo hned dvakrát. Nicméně příběh je perfektně vystavěnej, napíná vás jak kšandy, postavy jsou perfektní. Je tam jen pár detailů, co mi malilinko nesedí a proto nedávám 5, ale jen 4. Ten hlavní je Mollie - ta mi do Cartera prostě jaksi nezapadá (z toho, co jsem zatím přečetla). Ne že by byla špatná, naopak, ohromně jsem jí přála, ať se z toho všeho vymotá a ten závěr mě ohromně potěšil... ale prostě mi tam nesedí. Navíc mě její příběh vedl coby k vrahovi úplně někam jinam, během čtení jsem si vlastně vymyslela vlastní racionální vysvětlení a pak z něj nic nebylo :) A taky mě poněkud tahala za oči Hunterova nezničitelnost - ten heroickej přesun z jednoho zásahu k druhému byl poněkud hůře uvěřitelnej... Ale ve výsledku je to super. Carterovsky krvavý a děsivý vraždy (hodně jsem přemýšlela, která z nich je nejděsivější, vzhledem k tomu, že k několika popsaným fobiím nemám moc daleko), osvědčenej vyšetřovatelskej tým, nová a velmi slibně vypadající šéfka. Jo, tohle se opět moc povedlo a já se těším na další díl.... celý text

Dvojitý kříž 2013, Chris Carter

Z hlediska čtivosti, atmosféry, vtažení do děje, věrohodnosti postav atd. je to super. Zhltla jsem to za tři dny a bylo to zcela parádní. Vraha jsem nevyhmátla (i když jsem se teda nějak obzvlášť nesnažila), takže i překvapení se konalo. Potud super. Ale ten závěr a hlavně vrahova motivace a jeho postoj k vraždám mě extrémně nafrkl. Jako cože? Jako fakt? Sakra! Sáhnout po druhé knize autora (po první, která mě totálně nadchla) a zrovna vyhmátnout tu, kde se děje úplně to samé jako v té předchozí knize... to naštve. Při prvním setkání s tímhle... jevem... jsem výskala nadšením. Teď spíš otráveně vzdychám. Bych řekla, že tak zdatnej autor krimi trhillerů by ty vrahy a motivace fakt nemusel kopírovat sám od sebe. Kdyby to nebyl Carter, kterej má dar psát fakt fantasticky, tak bych tomu ty hvězdy napařila jen tři, za trest. Protože opakovanej vtip fakt není vtipem a recyklovat sám sebe je hloupý. Ale zpracování to táhne nemilosrdně nahoru. Každopádně na další knihu jdu (Hunter se mi hodně líbí, životem otřískanej psycholog, co pije whisky, jo!), jen doufám, že tam už se dočkám zase něčeho originálního.... celý text

Do posledního dechu 2018, Robert Bryndza

Nenadchlo, neurazilo. Hodně souhlasím s komentářem kateriny4564 - už se to hodně opakuje. V sérii se neustále řeší to samé - Eričiny vztahy nevztahy a uzavřenost, se kterou nedovede nic udělat a už to trošku nudí. A trošku i její drzost až arogance, divím se, že jí tenhle přístup k nadřízeným stále prochází... I ty vraždy jsou pořád na jedno brdo - oběti skoro výhradně krásné mladé ženy, které se v noci vracejí a někdo je někam zatáhne v temném zákoutí... Navíc mě tentokrát hrozně tahal za oči překlad, dialogy byly totálně uměle šroubované a děsně nešikovně přeložené z angličtiny. Místy jsem dost trpěla. No, taky si asi musím od Eriky dát pauzu. Už jsem od Bryndzy nakousla i Kate Marshallovou a musím se přiznat, že ta mi sedla víc. Nic, no, uvidíme. Jsem ráda, že to XXX přežil, ale další setkání s touhle detektivní partou trošku odložím a nechám vyvětrat.... celý text

Prokletý kraj 2021, Michaela Klevisová

Klevisová ve svý nejlepší formě. Obrovsky mi to připomínalo Drak spí, hlavně v tom dobrým. Vysídlený a znovuobydlený pohraničí, díra, kde se každej s každým zná až moc dobře, vracející se ženy, odhalování propletenejch rodinnejch tajemství, láska k přírodě a divočině, kočky. A škaredej, nepříjemnej zásah toho špatnýho, co se v lidech skrývá. Spolehlivej recept na dobrou napínavou detektivku, která vám dá, co chcete. I když tady vlastně nefiguruje žádnej detektiv a nesledujete vyšetřování... ale jen rozmotávání. Ale i to je fantastický. Postavy se mi tentokrát hrozně líbily, povedla se jak Linda, tak i Žofie i Gerda. A krásná perla v podobě bratrů Jury a Ladi (kdo z vás v nich ještě viděl samotáře, jako vystřižené z Palánova Raději zešílet v divočině? :) . Nejvíc mě nakonec dojal a dostal příběh Žofie, samozřejmě. A ten konec... uf. Sečteno, podtrženo... tohle je paráda a zaslouží si to plnou palbu.... celý text

Odbočka v lesích 2022, Kateřina Karolová

Tohle byla naprosto nečekaná jízda, to se mi už dlouho nestalo. Nejprv jsem myslela, že dám max. tři hvězdy, možná i dvě (a jak to dopadlo, nakonec vidíte)... protože jsem pořád dumala, jestli se mi líbí styl psaní (jestli je to ještě specifikum, nebo už určitá jazyková neohrabanost, co rve za oči)... a šíleně mě draly postavy. Už u prvních stránek a líčení chystání jsem si na ně vyvinula alergii - takovou bandu blbů aby jeden pohledal, říkala jsem si. Namyšlenej frajer, co chce velet celýmu světu, přecitlivělá královna krásy, který leží celej svět u nohou, její chlap, co ji zázrakem klofl na svou super povahu a vtip... a nejistá pochybovačná holka, co se děsně trápí ošklivostí a neschopností a přitom ve svým věku ještě nemá co řešit, pač v tomhle věku je na tom ještě božsky. Jo a jezdí na dovolenou, kam se jí vůbec nechce, s lidma, co ji štvou a buzerujou - takovej vztah k sobě navzájem mají přátelé? Ehm. A půlka lidí se jmenuje jako exoti (sakra, proč se postavy zase nemůžou jmenovat Jana, Lenka, Martin, Honza a vůbec většinou nějak normálně?) Fakt parta ze střední, který věříš, že vůbec kdy může existovat. A do toho ujetej nápad s koupením bazarové GPS a mapy místa na druhým konci republiky. Štvalo mě i to, jak nikde nepadne ani slovo o tom, kudy cestují - jako by žili v úplně jiným světě, ne v tom mým. Jenže pak ta banda blbů vleze do lesa... a začne takovej hukot a jízda, že se neodlepíte. Přečetla jsem to za jeden podvečer, prostě nešlo přestat. Najednou jsem se přistihla, že těm blbům šíleně moc držím palce, aby se odtamtud vymotali. A to jejich rozdělování, scházení, potkávání, otáčení, ztrácení... fuuu. Zpracování s krátkejma kapitolama a přepínáním pohledu, co kdo viděl, vnímal, dělal... je skvělý. Naprosto mě šokoval příchod **** a následné rozmotávání situace. A to vysvětlení! Mlask! Moje duše racionálního milovníka záhad neuvěřitelně plesá. Přesně tohle zbožňuju - dostat přijatelný vysvětlení 99% věcí, co se udály... ale to jedno procentíčko, co fakt nechápete, to zůstane... a hlodá a hlodá. A hlodá ve mně nejen to, co vlastně kdo udělal a co se stalo samo... ale taky to, co se ještě stane. Na to, co se ukrývá v bubnu jedné z postav, bych byla hodně, hodně zvědavá... a být to zfilmovaný, tak bych se v tu chvíli radši preventivně nekoukala. Tahle knížka byla naprosto nečekaná jízda. Zafungovala na mě jako kdysi seriál Městečko Twin Peaks - je v tom milion dílčích věcí, co mě dost štvaly a byly děsně trapný, ale jako celek to zapůsobilo prostě dokonale. Takhle knížka byla stejná. Skoro si i říkám, jestli si ji nakonec nekoupím... protože mi to obrovsky zapadá do mý obří teorie všech legendárních mysteriózních seriálů a děl. :)) Parádní práce.... celý text

Sněžný měsíc 2019, Michaela Klevisová

Klevisové klasika, tj. hodně dobré, ale ne úplná špička. Jako vždy skvěle vylíčené prostředí a věrohodné postavy. Kdysi jsem jezdívala k bývalému do podobné vísky (kdoví, zda dokonce ne do té, která je fiktivní Kotlové předlohou :) , takže jsem ty místní postavičky, zbohatlíky na rádoby úrovni a proti nim ty zemité místní samotáře, úplně viděla. Opět tu jsou silné a svérázné dámy, to u Klevisové snad ani nemůže být jinak. Hodně se mi líbila i linka s rysy a lovem. Motiv vraždy mě trochu překvapil, čekala jsem něco jiného, ale fajn. Skoro bych řekla, že v tomhle díle mě zajímaly spíš ty okolní propletené drobné osudy lidí a míst, než samotné vraždy (možná to bylo i tím, že mi ani jedna ze zavražděných nebyla nijak zvlášť sympatická). Ale povedlo se to a skvěle se to četlo, takže dobrá práce.... celý text

Stvůra 2021, Kristýna Trpková

No, upřímně řečeno jsem čekala víc. Nějak mi to celý... nesedlo. Nesedly mi hlavní postavy - vyšetřovatelé vražd, tj. kriminalistická elita, se chovají jako nevyzrálí puberťáci, to jako fakt, a nabourávají si tím jen tak mírnyx týrnyx fungování celýho oddělení? Nehledě na to, že se místy chovali jako zabednění. Okamžitě při čtení, kde se probíralo zmrzačení dívčiny a proč to vrah udělal, mě napadlo, co tím asi sledoval (akorát já si myslela, že byla se svým vrahem na večeři a dala si něco velmi specifického). Ale že to vyšetřovatelům bude trvat půl knížky... no, já vám nevím. A nakonec vrah a motivace k činu. Vlastně jsem nepochopila, proč. Jako jen proto, že oběť prokoukla něčí hry? Proto budu hned vraždit? A hned napoprvé tak brutálně otrle, že si hned zfleku zakuchám a zapitvám? Pokud je někdo takovej magor, tak by asi začal s takovou brutalitou už dřív. A pokud takovej magor není, tak takovou řezničinu jen tak nespáchá nebo aspoň potom neustojí. Nevím, no. Čtivý to bylo a napsaný je to dobře... ale jaksi mi to přišlo nevěrohodný. Možná zkusím ještě jeden díl, ale na zadku z toho zatím nesedím.... celý text

Zmizela v mlze 2017, Michaela Klevisová

Za mě jedna z nejlepších detektivek od Klevisové. Líbí se mi ty její sondy do malejch sídel, mezi místní a jejich vztahy - a že je umí líčit skvěle. Stejně jako prostředí a atmosféru. A funguje to i v zahraničí. Dlouho jsem váhala, jestli dát čtyři nebo pět hvězd, nakonec se budu držet při zemi a dám čtyři. Sice mě ohromně vtáhla linka se zmizením Ann-Solveig, Alexem a Bente (uf, ještě, že to dopadlo, jak to dopadlo!), ale byly detaily, co mě trošku tahaly za logiku. Za prvé mě dralo, jak si Bergmann pokaždé říkal, že by takhle do vyšetřování zasahovat neměl... a pic ho, jde do toho zase. A místní policie je úplně v pohodě, neva, že policajt mimo službu a toho času důležitej svědek a teoreticky i podezřelej jim zasahuje do vyšetřování, vlastně mu ještě skoro poděkujou. Tak ňák nevim, no. Taky mi přišlo, že se trochu opakuje zápletka a vysvětlení příčin vraždy. U Klevisové mi to dost připomíná jinej díl z bergmannovské série. Chybělo mi tam takový nějaký to obrovský VAU-cože? A samozřejmě její silné, nezávislé a samostatné ženy, který nakonec ze všeho vytřískaj to lepší. No, sečteno a podtrženo... Klevisová je na českou detektivku fantastická a drží si svůj průměr. Vybudovala si svůj styl a toho se drží hooodně striktně, a to v dobrým i v tom horším. Naštěstí je většina toho dobrýho, takže když vám to sedí, užijete si to. Nejsou to detektivky plný zvratů a překvapení, ale spíš splněnejch očekávání a spokojenosti z toho, že jste dostali, pro co jste si přišli.... celý text

Ostrov šedých mnichů 2015, Michaela Klevisová

Hodně dobré. Mám Klevisové detektivky ráda, je to takové pohodové prázdninové počtení, ze kterého vám není úzko a nebojíte se chodit po lesích :-) Tuhle jsem četla už dřív, ale rozřešení jsem si nepamatovala, takže jsem si čtení užila i napodruhé. Osvěžení v podobě cizího prostředí, spolehlivej Bergmann, vražda s kořenama v minulosti, což je vždycky fajn. Akorát Ingrid mě teda pěkně drala, takové povýšené kňouře bych se zrovna hnala dělat 14 dní soukromý vočko, zvala ji na posezení a vyhazovala kvůli ní poslední prachy... Co se osazení protivnýma postavama týče, je tenhle díl sice docela nabitej, ale ne tolik jako Zlodějka příběhů. A vyvažujou to sympatičtí svérázové - dědeček a hlavně Sjörd. Takže výsledek - dobrý, dobrý počtení.... celý text

Zlodějka příběhů 2009, Michaela Klevisová

Ideální detektivka na dovolenou - tedy něco čtivýho, tak trochu domáckýho, po čem se nebudete bát chodit sami po lesích jako já (takže Chris Carter zůstal doma :-D). Oproti jiným dílům Bergmanna je tohle slabší. Nějak mi tady neseděly postavy - buď svou dominancí, arogancí, nablýskaností a okázalým úspěchem, anebo poddajností a ústupností. Na každý druhý stránce jsem přemýšlela, jestli mě víc štve arogantní Anna a její přicmrndávači, nebo uťapaná Ester. A vůbec i to povrchní a uštvaný prostředí podprůměrné televizní tvorby mi bylo krajně protivný (a to jsem novinařinu dělala a o scenáristice uvažovala). Jako pozitivum se musí nechat, že to opět bylo fantasticky čtivý. A zajímavá zápletka s odhalením vraha a zapojení pátravé zvědavé Agáty. Vyprávět a zápletky Klevisová umí, ale občas má trochu schematický postavy (a ty u mě dělají výslednej dojem z detektivky, když mi sedí a jsou věrohodný, knihu to obrovsky vytáhne nahoru). Jiné díly byly lepší.... celý text

Poslední lov 2020, Jean Christophe Grangé

Tahle knížka má nevýhodu v tom, že člověk pořád podvědomě srovnává s Purpurovejma řekama. Sedlo mi to to mnohem míň. Možná to začíná už tím, že mi je mnohem míň blízké prostředí - narozdíl od PŘ s prostředím univerzity, knihoven, výzkumu, klášterů, vysokohorské divočiny a pátrání po starém pronásledování a tragické nehodě... je Lov zasazen do prostředí povznesené německé aristokracie, luxusních sídel a nudnejch lesů, kde se nudící se klan aristokratů baví lovem uštvané zvěře (a občas někdo zlikviduje někoho z nich) a vládne celýmu kraji, blokuje telefonní signál v lesích a podobně. Taakurčitě. Postavy mi také moc nesedly. Tam, kde v PŘ je hlavní svědkyní a nositelkou informací zdatná, emancipovaná vědkyně, to tady je namyšlená nablejskaná průbojná finančnice a dědička bohatýho rodu, co se na všecky ostatní kouká s čumákem hore. Nedokázala jsem se příliš vžít ani do nové Niemansovy parťačky Ivany. A vůbec, Niemans sám tady je tak trochu nedůvěryhodnej - jen to, že přežil, mě tahá za smysl pro logiku. A ta jeho slabost pro krásné dámy zapletené do případu už začíná být trapná. Je tam spatláno moc motivů... a jaksi násilně. V něčem jako by se to pořád drželo duchu PŘ - náckovské myšlenky a skupiny působící i v roce 2018, znovuzrození náckovskýho zabijáckýho psiska... ale sem to, narozdíl od Řek, tak moc nesedí. Závěr mě moc nepřekvapil. To, co se skrývalo za vraždama, jako by nebylo na Grangého dostatečně děsivý, rozsáhlý, šílený. Vlastně to celý byl problém jedný famílie, která mi celou dobu byla značně nesympatická. Překvapilo mě rozuzlení a motivace vražd, ale nikoli pachatel. Jako pozitiva musím nechat skvělé odvyprávění příběhu, to Grangé prostě umí. A když už přijmu fakt, že Niemans přežil a má v sobě dost drzosti a odhodlanosti pokračovat, tak je dobrej. Přijde mi, že aspoň jeho se povedlo vykreslit celkem věrohodně. No, sečteno, podtrženo - průměr. Nebýt to podáváno jako pokračování PŘ, možná bych dala i čtyři... ale tady to fakt nejde. PŘ jsou sice absurdní a přitažený za vlasy, ale mají brutální kouzlo a díky němu jim ty vady prominete. Lov pro mě žádný kouzlo neměl.... celý text

Purpurové řeky 2023, Jean Christophe Grangé

Purpurový řeky prostě miluju. Fakt že jo. Takže když jsem v Levnejch knihách objevila nový vydání, okamžitě jsem po něm skočila a odnesla si ho domů jako vzácnou kořist. Knížku už jsem kdysi četla, takže jsem věděla , že to chci do své knihovny. Je to jedno z vzácnejch děl, kde se perfektně povedla knížka i filmové zpracování. (Když nad tím tak přemýšlím, tak to dokonce je možná film, který jsem viděla vůbec nejčastěji). A knížka... to je ještě úplně jinej level dokonalosti. Jestliže film u mě má pět hvězd, knížka by musela mít tak sedm. Tam, kde film trochu nestíhá všecko uvyprávět a já vždycky zůstala na konci trochu zmatená (co přesně se stalo s Judith v dětství a co přesně se s dětmi na univerzitě vůbec dělo), tak tam to kniha vysvětlí naprosto precizně, pochopitelně, tak, že to do všeho zapadne a celej děj najednou dává smysl. A samozřejmě moc dobře vím, že to je celý přepjatý, překombinovaný, vyhrocený, naprosto nemožný a tak vůbec. Prostě... spousta drobnejch vad na kráse dobrý, uvěřitelný detektivky. A jeden z deseti hříchů proti desateru pátera Ronalda Knoxe. Detektivní pátrání je postavený na obrovský náhodě, štěstí a zaměření se ve správnej čas správným směrem... a vždycky to vyjde. Postavy mají obrovský štěstí snad na každým kroku. A samotný postavy - nevěrohodný, divný, člověk by je za spoustu věcí něčím praštil po palici, aby se jim rozsvítilo... ale stejně jim držíte palce, divže vám neupadnou. Místní, co znají zdejší tajemství, ale odmítají o nich mluvit. Dechberoucí ledová atmosféra vysokejch hor a odlehlýho městečka, kde řádí vrah, kterej řeže, mučí a zabíjí tak, že to děsí i otrlý policajty. Vtip je v tom, že ony si Purpurový řeky ani nehrajou na to, že mají být uvěřitelný. Purpurový řeky jsou strhující, krvavý, propletený, tajemný a překombinovaný... a je to schválně. Purpurový řeky jsou jako odpoledne na pouti, kdy se vrátíte do dětství nebo mládí, zapomenete na sebeovládání a dospělost a ztláskáte obrovskou hromadu sladkejch pouťovejch dobrot a strašlivě si to užijete a zapomenete na chvíli na celej svět. Nemůžete to tláskat každej den... ale když to uděláte jednou za půl roku, může to být nehoráznej požitek. Víte, že se cpete laciným nezdravým blafem... ale ten blaf je skvělej a i to, že přesně víte, jak bude chutnat, je nádherný. Rozum ví, že konzumujete slátaninu bez většího smyslu. Ale požitek je tak velkej, že rozum jen stojí někde v koutě a tiše šoupe nohama. :) Úplně stejně, jako s Purpurovejma řekama, to mám i s dalším nekonečně milovaným dílem - s Městečkem Twin Peaks. I tam mě dere spousta detailů a je to kýč jak bič... ale když to miluješ, není co řešit. PS: Čtenářská výzva - kniza se štítkem Tajemství.... celý text

Kořist 2023, Yrsa Sigurðardóttir

Hodně dobrý počtení, zhltnuto za dvě odpoledne, což je fajn výsledek. Je to skvěle napsáno - člověk z toho úplně tu islandskou zimu, mráz, tmu a studeno úplně cítí. Atmosféra napětí, strachu a nevyhnutelnosti se tady dá úplně krájet. U pátrání po pětici turistů a u líčení jejich výpravy jsem se nemohla vyhnout myšlenkám na Djatlovovu expedici, a to fest. Skoro mi to přijde, že se autorka jejich příběhem inspirovala - svlečení mrtví rozesetí v pustině, rozřezaný stan... jojo, tohle vedení směrem jiných mysteriózních událostí, to já ráda. Postavy jsou fajn, Johanna a její muž se mi líbili dost, a vlastně i Hjalvar mě dost zaujal. Hodně se mi líbilo přepínání mezi třemi stranami příběhu, i když u příběhu turistů to dost drnkalo na nervy. Dost mě vtáhl i příběh Hjalvara, respektive jeho odhalení osudu jeho malé sestry. Brrrrr. Tam jsem cítila obrovskou, šílenou lítost nad celou rodinou, protože něco takovýho je peklo... bez ohledu na to, co se se sestrou stalo. Bezvýchodnost a zoufalství z toho na mě jen bublalo. Pár věcí mě ale trochu zklamalo. Za prvé samotný vrah a jeho motivace - přišlo mi to jaksi zbytečně krkolomné, že svoje "hry" nechal zajít až k vraždám. Ale budiž. Taky mi chybělo vysvětlení, proč malá sestra pořád ječela. Pár možností se mihne... a pak odpověď nikde. A nejvíc mě nepotěšila linka s šepoty a "někým tam venku"... tak co to bylo? Buď je to detektivka a prosila bych racionální vysvětlení, nebo je to horor a prosila bych ještě trochu víc hrůzy a seznámení s "tím" tváří v tvář. Takhle to působí trošku nedotaženě. Ale tak jako tak... jízda to byla parádní a těch pár výtek na výborném hodnocení nic nemění. Doporučuju.... celý text