Ostrov šedých mnichů

Opravdu jen "oddychovka" a ještě dost přitažená za vlasy. Líbil se mi popis osob ostrovanů. Jinak nereálno

Perfektní oddechovka. Přesně takové detektivky mám ráda. Moc se mi líbilo, jak paní Klevisová skvěle popisovala prostředí, ve kterém se děj odehrává. Úplně jako bych tam byla. Zatím se mi tento dil líbil nejvíc

Nejdřív jsem byla zklamaná, že se příběh odehrává v cizině, ale pak mě děj pohltil jako vždy.

20.10.2025

Příběh se mi jednoznačně líbil. Změnila se interpretka, ale poslech mi vyhovoval. Příběh byl tentokrát trochu pozvolnější, jiné prostředí - moře, nekonečný písek - přesto na mě působilo dost neutěšeně a depresivně. Snad za to mohla zatažená obloha a studená voda, snad vršící se nevyřešené vraždy. Opět řada překvapivých tajemství.

Pro mě zatím nejlepší díl série; možná to bylo tím, že se odehrával mimo naše luhy a háje a prostředí zapadlého holandského ostrova s jeho písečnými dunami a nikdy nekončícím větrem pro mě byl prostě o něco atraktivnější než prostředí Prahy. Přesto ale nechápu, jaktože mi tak strašně dlouho trvá přečíst jakoukoliv knížku od Michaely Klevisové, když mě ve finále vždycky baví. Tady tomu nebylo jinak. Knihu jsem louskala snad přes měsíc a půl a měla jsem chvílemi pocit, že se ke konci snad ani nepřibližuju. Nicméně to je ovšem můj problém a na hodnocení to má minimální vliv. Samozřejmě že by se v knize dalo vyšťárat opět pár nelogičností (nejvíc mě "bavilo", jak se s Bergmanem všichni ochotně bavili o případu, i když to byl cizák bez znalosti jejich rodné reči někde ze zapadlýho Česka), ale pro hladký chod příběhu byly vesměs asi nezbytné.
Suma sumárum, velmi dobrá česká detektivka odehrávající se v nečeském prostředí, která stojí za přečtení.

Knížka se mi líbila a taky do konce příběhu jsem netušila kdo vše udělal, pořád jsem ty viníky střídala s usvědčení. Moře jsem cítila na každé stránce a viděla tamní obyvatelé. Obdivuji krásné, poutavé psaní paní Klevisové s bohatou slovní zásobou a větami. Těším se na Sněžný měsíc.

Velmi pěkná kniha. Zajímavé a nove prostředí a popletenec případů nivych a starých. Přiznám se, že jsem dlouko netušil kdo je vrah.

24.09.2025

Autorka má cit pro vykreslení postav, děje i prostředí. baví mě poslouchat její knihy, ale trochu mi Bergman přijde jako Všeználek.....Na cizím ostrově se domluví vlastně se všemi - opravdu by mě zajímalo zda všichni obyvatelé mluvili několika jazyky. A jako v předchozích knihách, vrah mi zůstal zcela utajen až do konce.

Jsem spokojen, jen mi to české prostředí vyhovuje nějak víc. Jinak příběh byl super, gradoval a na konci byl opravdu nadupán napínovostí. Super, hned začnu číst další.

22.08.2025

Tak tohle byla fakt paráda. Neotřelé prostředí, zajímavé (a opět skvěle vykreslené) postavy a konečně i troška té detektivní práce. Zatím nejlepší díl série!
Taktéž musím vyzdvihnout přidanou hodnotu v různých myšlenkových směrech jednotlivých hrdinů, je to opravdu perfektní. Neskutečně jsem se bavil.

Kniha je čtivá ale některé pasáže se čtou velmi pomalu až konec ten přímo letí bohužel hodnotím pouze takto od autorky jsem už četl lepší knihy.

Tak toto mi vůbec nesedlo. Děj mě nijak nezaujal a měla jsem co dělat, abych udržela pozornost. Bohužel jsem se většinu času nudila.

"Pokiaľ človek svoj život zmeniť nemôže, rád o tom sníva a maľuje si, kam by odišiel, čo by vyskúšal, kde by sa túlal a ktoré putá by roztrhal, ale keď k tomu potom dostane príležitosť, nepodnikne obyčajne nič."

Už keď som čítala a počúvala nejaké rozhovory s Michaelou Klevisovou, mala som pocit, že sme na rovnakej vlne; táto kniha mi to len potvrdila. Páči sa mi autorkin pohľad na svet, vzťahy, ľudí; a páči sa mi jej štýl, jazyk, budovanie zápletky i napätia.

Výborná detektívka z kategórie tých, ktoré pripomínajú spoločenský a psychologický román a ktoré majú uveriteľné postavy s uveriteľnými starosťami i radosťami. Občas som však mala pocit, že vzťahy medzi nimi sú možno až príliš poprepletané (keď však uvážime, že dej sa odohráva v malej osade na malom ostrove, tak dobre, dajme tomu, že ten zlepenec vzťahov pôsobí hneď uveriteľnejšie než na nejakom sídlisku). A som vďačná aj za lokáciu deja; o daných ostrovoch som jakživ nepočula, o to lepšie sa mi po nich vďaka autorke takto knižne cestovalo ;-).

Len jedna malá výhrada: nedalo mi to a s pomocou AI som zisťovala, ako veľmi sú mená použité v deji rozšírené v Holandsku, no a... Veď sa skúste popýtať sami :-)).

"Keď raz počula Larsa hovoriť, že by snáď ani nechcel byť naozaj bohatý, pretože by potom prišiel o svoje sny a čo je človek bez snov, len sa usmievala: vedela viac. Marit už dostatok zažila a jej sny tým nijak neutrpeli. Nemali totiž s peniazmi nič spoločného. Keď žila so strýčkom Johanom, snívala napríklad o tom, že ju Stephan pozve do kina a cestou domov sa budú bozkávať. (...) V tom všetkom nehralo rolu, že si mohla zaobstarať trebárs pätoro džínsov naraz a vykúpiť celý obchod s jazdeckými potrebami. Bohatstvo neznamená ľahko splnené sny, vedela už niekedy v sedemnástich, pretože všetky diery v živote sa peniazmi zaplátať nedajú. Bohatstvo znamená prosto len väčší pokoj na duši. A dáva človeku viac času a slobody na to, aby si tie svoje sny splnil."

Kniha byla čtivá, vraha ani zápletku jsem tentokráte neodhadla vůbec. Ale také mi přišla trošku slabší než ostatní knihy autorky, hlavně na začátku jsem se nemohla do knihy začíst. Ke konci už jsem s opět nemohla odtrhnout. :-)

Ostrov šedých mnichů byl pro mě asi nejméně záživnou a čtivou detektivkou téhle autorky, tedy z těch, které jsem měla možnost v nemocnici přelouskat. Prostředí exotické a vysvětlení názvu ostrova určitě zajímavé, vějíř postav rovněž netypický, ale. Právě to ale je tady zásadní, ovšem nedokážu popsat, v čem spočívá. Prostě něco tomu chybí, nemluvě o tom, že stárnoucí Ingrid je příšerná osoba a Josef Bergman jako její dlouholetý přítel v mých očích klesl o hodně níž . . .

„Do třicítky ho dlouhé štreky za volantem bavily, do čtyřicítky je zvládal, do padesátky snášel a teď . . . ho vyčerpávaly.“

Na to, jakou má kniha recenzi, mě teda vůbec neoslovila. Strašně mě nudila, jsem ráda, že jsem ji tak tak dočetla.

Bylo na čase posunout se v sérii s Josefem Bergmanem, a tak jsem se pustila do audioknihy Ostrov šedých mnichů. Mile mne překvapilo, že se vyšetřování posouvá za hranice a to ne úplně blízko - na sever Evropy do Nizozemska.
Myslím, že ta změna místa knize dodala určitý nový náboj - aspoň mně to vyhovovalo a umělo si mě to připoutat. Ponurý ostrov patřící nizozemskému království - to jsem ještě nikde neviděla. Takže to pro mne bylo něco nového, osvěžujícího a lákavého. Na knize je dobře vidět, že paní autorka v Nizozemsku pobývá (nebo pobývala) a že to prostředí dobře zná. S popisem prostředí se vypořádala velmi dobře, působí to autenticky - je vidět, že paní autorka ví, o čem píše.
Popis drsné, ale krásné přírody, temná minulost některých postav, spousta tajemství. Celkově ta atmosféra byla taková temnější, ale mně to vůbec nevadilo, naopak! Za mne skvělé!
Líbí se mi i to, že se to odehrává na malém ostrově, kde jako by každý znal každého - kdo je pachatelem? Moc na výběr není - čtenář má tak prostor sám přemýšlet, kdo by tak asi mohl být za zločiny zodpovědný.
Velmi dobře se podle mne povedlo zapojit českého detektiva do zahraničního vyšetřování, k němuž vlastně Bergman nemá oficiální povolení či pověření. A přesto umí podat pomocnou ruku místním vyšetřovatelům a pomoct dotáhnout případ do konce.
Jo, tohle byl velmi příjemný poslech. A jsem moc ráda, že i u nás v našem českém rybníčku máme skvělé autory detektivních příběhů.

Přijde mi slabší než předchozí díly, poněkud překombinované a rozvláčné. Místy jsem se musel do čtení nutit.

Štvrtý diel série s detektívom Josefom Bergmanom opäť prináša napínavý príbeh plný spletitých vzťahov a tajomstiev, pričom sa vyhýba zbytočnej brutalite a krvavým scénam. Atmosféra ostrova je vykreslená celkom autenticky, čo príbehu dodáva osobitý a pôsobivý charakter.
Napriek výborne vystavanej atmosfére som však miestami nadobudla dojem, že rozprávanie sa zbytočne komplikuje. Postáv je tu pomerne veľa, ich osudy sú prepletené, no nie vždy bolo ich konanie alebo odhalenie dostatočne logicky podložené, či naznačené predchádzajúcimi stopami. Niektoré dramatické momenty na mňa zároveň nepôsobili celkom presvedčivo. Vnímala som ich skôr ako prostriedok na posun deja než ako prirodzené a premyslené zvraty vo vývoji príbehu.