terimila přečtené 937

Záhada na zámku Styles 2001, Agatha Christie

Dobré to je, ale fantastické to není. Už kdysi jsem četla a naprosto jsem zapomněla, oč tam šlo, natožpak kdo vraždil... takže tím to přichází o možnost pěti hvězd, ty dělají nezapomenutelné konce :-) Ale bylo to dobré, hodně dobré. Poirot se uvedl zajímavě, i když drobátko přechyrale, víc mi sedí jeho pokornější poloha v samotném závěru série... a Hastings je takový ten laskavý trubka s nohama na zemi, kterého snad nelze nemít rád.Obyvatelé zámku se chovají tak roztomile blbě, že je člověk podezírá všecky a přitom si přeje, aby to tenhle či onen nebyl. Závěrečné rozuzlení je celkem překvapivé. Prostě standardní vysoká úroveň paní A.... celý text

Smrt lorda Edgwarea 1993, Agatha Christie

Fajn oddychovka. Nestrhla mě, ale četla se velmi příjemně, nutila přemýšlet, hledat. Závěr hodně dobrý, nijak extra překvapivý, ale dobře promyšlený. Kvalitní klasika.... celý text

Malé principál 2020, Antoine de Saint-Exupéry

Fajnová bichla. Malého prince znám odmala, přečteno nespočtěkrát, sice ho neuctívám jako novodobou bibli, jak to občas lidé dovedou, ale je to knížka, ke které se lze vracet a ze které pokaždé vyskočí něco jiného, přínosného. A přijde mi, že jiná jazyková verze než ta, kterou notoricky znáte, umí zdůraznit právě to jiné, čeho jste si předtím nevšimli. Mně se to u téhle verze stalo a bylo to příjemně osvěžující. Samotná hantecová verze je fajn. Já, ač rodilej brňák, sice mluvenej hantec nedávám, nestíhám a ani moc mi nesedí, ale ta psaná verze kupodivu byla fajn, dala se stíhat, jak to člověk jede vlastním tempem. Byla to zajímavá jazyková sonda - spoustu slov, co používá můj táta, v Brně kdysi studující a celej život pracující, jsem tam našla a nikdy mi nedošlo, že to vlastně pochází z hantecu. Plus nádherné ilustrace. Takže za mě, celkem vzato, láčový.... celý text

Právo nálezce 2015, Stephen King

Hodně dobrý počin. Pěkně to navazuje na Pana Mercedese. Líbí se mi pohled na starou událost ze strany jiných aktérů... a potěšilo shledání se starými známými, Bill, Jerome a hlavně Holly jsou zlatíčka :-) Peteův příběh je celkem uvěřitelný, zápletka taky, ke konci se to vygraduje do pěkně ošklivého finále. Je pravda, že některé motivy už se opakují (vězeň píšící dopisy za ostatní; autor trpící / umírající za to, že se svými postavami udělal to, co se čtenářům nelíbilo; šílený čtenář, který za svým vysněným příběhem jde až na úplnou hranu (a vlastně i za ni). Prostě Kingova pozdní klasika, žádné velké a závažné dílo, ale dobrá a kvalitně odvedená práce. Těšilo mě a snad se ještě s Billem a jeho kolegy shledáme...... celý text

Kanibal z Nine Elms 2019, Robert Bryndza

Bryndzovská kvalita. Dobré, čtivé (i když kolem 1/3 jsem to na dva dny odložila, což se mi u fakt dobrejch thrillerů nestává). Nová postava Kate Marshallové není špatná, je to celkem sympatická, nepřechytralá žena, se kterou se život nemazlil. Líbí se mi i její boje s vlastními démony (i když problémy s alkoholem u kriminalistů nejsou v detektivkách nic neotřelého... ale je zajímavé mít v této pozici projednou ženu.) A bezvadný je Tristan. Líbí se mi ten věkový odstup, u kohokoli jiného by to výhledově smrdělo vzájemnou přitažlivostí, ale tady snad ne. Takové to klidné čtení detektivky, u které víte, že se vám z ní nestane vztahovka s detektivními motivy... Případy se rozplétají paralelně. Ten z minulosti je temný, pátrání po osudu Caitlyn mě docela vtáhlo; současné dění už trochu méně, to je spíš vyhrocené a absurdní. Konání současného vraha mi přijde dost nepochopitelné a nesmyslné, a to i na člověka s vražednými sadistickými tendencemi... I únos původního vraha z vězení je trošku přitažený za vlasy. A takový štěstí pro starého/nového vraha, že se mu poslední dvě zajímavé osoby just zrovna takhle pěkně sejdou... No. A vlastně i to rozuzlení záhady z minulosti je trochu zvláštní - závěrečné rozpletení osudu Caitlyn je trochu divné, opravdu to rozmotali jen kvůli několika víceméně náhodným zmínkám o Peterovu dávném známém? No, nic, koukám, že se v tom hodně šťourám. Ale ono to fakt je dobré a čtivé a stojí to zato. S klidem čtyři hvězdy.... celý text

Lev v obýváku: Jak si nás kočky domácí ochočily a ovládly svět 2017, Abigail Tucker

Pěkný příjemný počtení, u kterýho se průměrnej kočkomil o té své domácí potvoře i něco dozví. Není to vždy příjemný zjištění, ale tak už to bejvá. Tuckerová dělá docela slušnou osvětu, co se agresivity a škodlivosti domácích koček v přírodě týče, což je dobře. Ač kočky miluju, je jasné, že je nelze nechat zlikvidovat většinu drobných živočichů v okolní přírodě... Knížka je vysloveně populárně naučná, je to taková mozaika zajímavostí a příběhů, které na sebe nějak navazují. Pěkně se mi četla po kouscích, je to takové to příjemné čtení ála pár stránek na večer...... celý text

Temné hlubiny 2017, Robert Bryndza

Dobrý, ale že by mě to bůhvíjak strhlo, to ne. Četlo se to teda skvěle, zhltnuto za jeden večer. Ale od thrilleru čekám asi trochu něco víc vtahujícího, mrazivějšího. Překvapilo rozuzlení s poměry v rodině, nicméně samotné vysvětlení smrti holčičky už skoro vůbec. Postavy starý dobrý známý, místy mě vytáčely, místy jsem hluboce soucítila (Lenka s famílií okupující Eričin byt, a udatně přemoživší vetřelce, no ty vo*e... vs. Amanda Bakerová). No... sečteno, podtrženo, tady to na víc než průměr nevytáhnu. Myslím, že mi to hodně brzy zapadne, splyne s jinejma knihama... ale aspoň si to zase budu moct přečíst znova a budu mít další fajn večer. :)... celý text

Kde se skrývá ďábel 2018, Craig Russell

Náhodou jsem na to narazila v Levných knihách, vypadalo to dobře brakově a přitom originálně, tak proč to nezkusit. Už když mi to slečna na kase markovala a spiklenecky pravila, že to je dobrá volba, začala jsem se těšit. Ale takovou jízdu jsem nečekala. Je v tom snad všecko, co od dobrýho thrilleru chci. Hodně krve a ošklivejch vražd. Sonda do myslí vadnejch osob. Několik podezřelejch. Dostatek stop, které čtenář může zkoumat. Ale nejen to. Pro mě, kterou od dětství fascinují záhady, mýty, jungiánské motivy, božstva, děsivé události a činy a další podivnosti... tohle je knížka pro mě jako stvořená. Místy jsem v tom viděla nesmírně silné odrazy děl, která mě dost fascinovala a ovlivnila - hlavně Twin Peaks a Holdstockova série o Ryhopském lese. Navíc je to skvěle napsané. Pomalej rozjezd má jen prvních pár stran, jak se člověk zanoří do klidnýho starosvětskýho světa... ale pak se to rozjede. Oceňuju zasazení do předválečného období, ta všeobecná tíseň v tom je cítit a docela i věřím tomu, že to takhle nějak mohlo být. Dobré postavy. Podezřelí... Přiznám se, že jsem tipovala někoho jiného, ale proč a jak se to dělo, to jsem vydedukovala. Takže skvělý, v závěru ve mně hrál ten příjemnej wow-pocit z překvapení i z obstojně odvedený čtenářskodetektivní práce. Jediný, co tam trošku nemuselo být, byl ten závěrečnej "happyend" (i když...) a fantastickej útěk a záchrana na poslední chvíli. Otřepaný. Ale stejně je to skvělý. Ano, je to brak, co se navíc tváří jako něco víc, protože to obstojně pracuje se společenskýma vědama... ale je to skvělej brak a přidávám ho do své knihotéky a mediatéky skvělého braku, z něhož lze vybudovat jednu obrovskou brakovou teorii všehomíra. :-)... celý text

Nasterea 2021, Petra Stehlíková

Po Fajovi, kterej byl dost průměrnej (Ilan na lepanec, oříškový oči, kam se podíváš, náhlý wow-prozření a rozlousknutí hádanek, na které byli jiní krátcí), jsem si od Nasterey až tak moc neslibovala. A ona překvapila. Není to tak fascinující jako Naslouchač... ale je to hodně dobrý. To nejpodstatnější na úvod - jenom JEDNY oříškový oči za celou knihu, pokud jsem dobře četla! (Skoro až mám pocit, že autorka zdejší hodnocení čte a bere v potaz. :-) Furt je to dost překombinovaný a těžko se v tom orientuje, ale ten zmatek už není tak strašnej jako ve dvojce. Některý kousky informací do sebe začínají zajímavě zapadat, vylézá zajímavé dilema, věci nejsou černobílý, Ilan se začíná chovat trochu normálněji, pětadvacítka se v krizi chová jako lidi a ne jako dokonalí superhrdinové, závěr je dobře propracovaný... a asi nejvíc se mi líbila malá nasterea, která je svým způsobem až krásná. Mám ráda, když se z děsivých a odporných monster začne loupat něco, co je vlastně jaksi pochopitelné a čímsi respektuhodné. A teď budu do dalšího dílu dumat nad posledníma pár větama - jsi to, co jsme my. Jako fakt? Po jedničce jsem hlásala, že tohle chci do knihovny. Po dvojce, že už si tím nejsem tak jistá. Teď se to zase překlopilo. Pokud budou ostatní díly aspoň jako Nasterea, tak to beru.... celý text

Hora mrtvých 2020, Jeremy Bates

Tohle byla, jedním slovem, bejkárna. Což o to, já mám bejkárny někdy dost ráda a umím si je užít, ale všecko má svý meze a tohle byla... ultrabejkárna. Pořídila jsem si to jen proto, že se snažím udělat si sbírku knih, kde se zmiňuje Djatlovova výprava. Jediná dvě pozitiva tohoto veledíla jsou: 1) je to extrémně čtivý. Na to, jaká je to bichle a jaká je to blbost, jsem to celkem s chutí zblajzla za tři večery. 2) Celkem přijatelně to kreslí možné nálady a průběh samotné Djatlovovy výpravy (tedy než se setkali s problémem, co odstartoval jejich konec) i některé možné reakce během kritické noci. Jinak je to bída. Protivné postavy v současném ději, které ve mně za celou dobu nevyvolaly žádný sympatie, bylo mi celkem jedno, co se s nimi stane. Divné motivace jejich chování - všecko působí tak jaksi povrchně, hurá, hrrr. Vycmrndlej nesympatickej Disco - to má být někým obdivovaná hvězda? Nesmyslný chování hlavního hrdiny a Olivie. Nesmyslný pitvání se v osobních historiích a ptaní se na vysoce osobní věci lidí, který znáte pár hodin. Extrémně stupidní dialogy. Jedeme dál v ději... dobře, pak teda akceptuju existenci určitých tvorů, to ke sci-fi patří. Ale fakt bylo nutné na ně nabalit ještě sovětský gulagový experimenty, hledání uprchlíků a tajný zbraně? Auuuu. Nic se nesmí přehánět. Dlouho jsem dumala, zda přece jen nedám tři hvězdy, ale pak jsem dohltala ten závěr... a usoudila, že ten konec s vršením nechutností, kde chvíli vidíte záblesk logiky a soudržnosti, aby se pak zase rozmetal na cucky, si to nezaslouží. Spousta věcí není dořešená. Není vysvětleno, proč se různí *** chovali tak různě, to se v divočině křížili? Proč *** neodklidili těla mrtvých a nechali je ležet jako upozornění, že se tam stalo něco divného? A ještě tristnější je závěr současné linie, zejména to "objednání" bojového vrtulníku mě odbouralo. Tohle si prostě lepší hodnocení nezaslouží. Škoda, téma Djatlovovy výpravy se dá zpracovat čistým, důstojným a logickým sci-fi pojetím, jak to udělala třeba Stehlíková. Ale tohle je povrchní sprsk. PS: O pár měsíců později čtu TERROR od Dana Simmonse. Taky záhada zániku výpravy do mrazivejch odlehlejch končin. Taky si autor do historickejch kulis dostavěl vlastní vysvětlení a nadpřirozený rozuzlení (teda zatím - v polovině knihy - to vypadá, že je to nadpřirozený). Ale je to uvěřitelný, nepřekombinovaný, postavy jsou propracovaný, chovají se pochopitelně, logicky... takhle to má vypadat. Modlím se, abych si jednou mohla přečíst beletrii na téma Djatlovovy výpravy, zpracovanou podobně kvalitně.... celý text

Není kouře bez ohýnku 1982, Agatha Christie

Není to špatné, ale moc mě to nevtáhlo. Taková klidná jednohubka na zimní večer pro staré jemné dámy k čaji. Závěr je hodně naslazený, což fakt nemusím. Pokaždé u toho musím přemýšlet, jestli to je jen přehánění paní Agathy, nebo se opravdu v jistých dobách lidé žádali o ruku na základě sympatií při několika setkáních a považovali to za horoucí lásku. Divný, divný, neskonale divný. Bohužel, tady z toho víc než průměr nevytluču...... celý text

Autorita 2017, Jeff VanderMeer

Tohle bylo strašně zvláštní čtení. Anihilace mě dostala, i když nehltavě, ale pomalu a plíživě, takže po Autoritě jsem sáhla hned, jak jsem ji dostala. Začátek, respektive skoro první polovina, je děsně divná. Šéf divnej a nesympatickej, ostatní zaměstnanci Jižní zóny stejně tak. Zajímavé útržky, co by mohly navnadit (myš, květina, kresby) zůstávají skoro nevyužité. Hovory s bioložkou úplně o ničem. Půlku knihy se vlastně vůbec nic neděje. No... a pak se cosi stane (i když vlastně ani nevím, co byl ten zlomovej okamžik - poslední rozhovor s Bioložkou u jezera?) a já to vlastně ani nemohla odložit. Ten závěr je fascinující - ta, jež přišla za Grace se smaragdovým závojem, se mi bude zjevovat ještě dost dlouho... a pro Šéfovo čekání, sledování zpráv a útěk a odchod nemám slov. Pořád to nechápu, nechápu většinu motivů (jak v tom všem sakra figurovala šéfova matka a proč?), jsou to dílky mozaiky, která pořád není složená. Ale dojem to vyvolalo zatraceně silnej. Takže za mě velice dobrý, určitě si chci pořídit i poslední díl... a pak si to celé začnu číst pomalu znova.... celý text

Nástrahy zubařského křesla 2010, Agatha Christie

Nadprůměr jak u Christie, tak na poli klasické detektivky. Rozjíždí se to sice pomaleji, ale pak to stojí za to. Hodně zapletené a spousta zvratů, ale nakonec to jaksi dává smysl a čtenář si to může užít se vším všudy. Líbí se mi tady i Poirot, je zde jaksi lidštější a uvěřitelnější než v mnohých jiných poirotovkách. Spokojenost.... celý text

Mrtvá v knihovně 1983, Agatha Christie

Průměrná christieovka. Nenadchne, neurazí, čte se krásně, dává to smysl, člověk si to užívá, ale brzy splyne s ostatníma a po pár letech ani nevíte, že jste to četli. Teda aspoň u mě to tak funguje. Nicméně četlo se to hezky, příjemné odpočinkové čtení. Začíná se mi ale zdát, že knihy se slečnou Marplovou jsou poněkud méně "vymakané" než ty s Poirotem... čert ví proč.... celý text

Čas prílivu 2020, Agatha Christie

Průměr, možná i spíš slabší průměr. Moc mě to nevtáhlo. Jediné sympatické postavy byly Lynn a teta Kathie, pročež jsem ani moc netrnula obavami, aby vrahem nebyl někdo z mých oblíbenců. Ostatní mi byli fuk. Prostě... celé to je jaksi postaveno tak, že mi bylo tak trochu jedno, jak to skončí. Čte se to hezky, ale čím víc detektivek mám načteno, tím víc zjišťuju, že detektivky paní Agathy jsou takové spíš jemné, ne strhující. Člověka to nenutí číst dál a dál. Vydrželo mi to na 3 týdny krátkých čtení u oběda, takže... takže. Hodně dobrým ozvláštněním je vsazení do britské těsně poválečné společnosti a to, jak se vyrovnává s následky války. Ani rozuzlení nebylo špatné. Ale co mě naprosto otrávilo, byl ten úplný závěr. Teda... ne. Že se vyloupne tak hloupá káča i z téhle postavy, to jsem nečekala. Achjo.... celý text

Vražda na faře 1998, Agatha Christie

Průměr. Příjemné a dobře utíkající čtení, ale že by mě samotná zápletka nebo někdo z postav nějak výrazně vtáhly, to se říct nedá. Vypovídá o tom i to, že jsem to četla vlastně vždy jen u oběda, takže se mi kniha vlekla několik týdnů. Není to špatné, ale paní Agatha uměla mnohem zajímavější a originálnější věci.... celý text

Pan Mercedes 2014, Stephen King

Tahle knížka se rozjížděla hodně pomalu. Úvod jsem louskala po večerech snad týden, což je u Kinga dost nezvyklý. Ale přibližně v polovině se to zlomí (vy-víte-kde)... a je to jízda. Dopadlo to tak, že jsem poslední stránky dočítala v kvaltu před odchodem do práce a nakonec jsem si knížku musela vzít s sebou, což běžně fakt nedělám. Takže nakonec dobrý, čtivý, vtahující. Za detektivku bych to asi neoznačila, těch náhod a haluzí je v tom až moc. Věrohodnost poněkud dostává na frak, o tom žádná, ale je to King, takže to k němu vlastně patří. Postavy jsou celkem fajn - Hodges průměr, ale Jerome a Holly mi sedli velmi. Hodně dlouho myslím nezapomenu na Barryho mámu a její minulost. A ten závěr... jo, dobrý až do konce. Takže nakonec s klidem čtyři hvězdy a dobrý, těšilo mě. Ale kupovat si ji nebudu, anebo až někdy jednou, jestli se někdy na starý kolena rozhodnu kingovskou sekci zkompletovat.... celý text

Opona 1979, Agatha Christie

Hodně jiná poirotovka... a mně se tou jinakostí o to víc líbila. Celý poirotovský příběh je krásně uzavřen, vlastně končí tam, kde kdysi začal, jen všichni aktéři jsou o desítky let starší, zkušenější, ale v něčem vlastně pořád stejní... Je v tom obrovská nostalgie a víc než detektivní rysy jsem v tom vnímala motivy lidské, psychologické... úvahy o přátelství, rodičovství, péči a svobodě, životě a smrti. Fascinující dílo. Ale ani detektivní linka za tím nijak nekulhá (upřímně řečeno, to rozuzlení mi dosti vyrazilo dech, čekala jsem leccos, ale tohle ne... hoodně jsem si vzpomněla na Hříchy pro pátera Knoxe, respektive pravidla). Já osobně se přiznám, že jsem paní Agathě zblajzla návnadu i s navijákem a myslela jsem si to, co by si byl býval myslel i chudák Hastings. A nakonec z toho byl vlastně happyend, i když velice hořkej. Takovej ten happyend, kterej snese i takovej cynik jako já. Plná palba a obrovskej dík. Za mě asi nejlepší poirotovka a zlatej výběr od paní Agathy.... celý text

Dům na úskalí 2005, Agatha Christie

Pohodová dovolenková oddychovka na pár odpolední či večerů. Pěkné a pohodové čtení, laskavý Poirot, důvěřivý Hastings, šmrncovní a zoufalství skrývající slečna s originálními jmény... a pak ten totální zvrat na konci. Jo, tohle je fajn. I když nadprůměrné hodnocení dát nemůžu, protože v půli čtení jsem si uvědomila, že jsem to už kdysi četla... a kompletně zapomněla. Ale stejně to bylo velice příjemné setkání s detektivní klasikou.... celý text

Záhada Modrého vlaku 2009, Agatha Christie

Pohodová dovolenková oddychovka na pár odpolední či večerů. Pěkné a pohodové čtení, laskavý Poirot, prostě klasika. Ale přiznám se, že ani ne týden po dočtení jsem si nemohla vzpomenout, cože jsem to vlastně četla za knížku. Takže... ne, co tak rychle vyprchá z hlavy, nemůžu ohodnotit nadprůměrem.... celý text