Ree
přečtené 187
Znamení moru
2018,
Kevin Sands
První díl mě velmi bavil a přečetla jsem ho na jeden zátah. Druhý díl jsem měla problém dočíst. Začátek se vlekl, a i když se to asi po sto stránkách zlepšilo, doopravdy mě bavilo jen posledních asi 40 stran. Za mě docela zklamání. Doufám, že trojka bude lepší.... celý text
Loď mrtvých
2018,
Rick Riordan
Od Magnuse jsem žádnou akci nikdy neočekávala, ale tenhle díl mě docela zklamal. Celou dobu jsem se musela nutit do čtení, lepší byl až konec. Konečná "bitva" mě úplně nezklamala, protože Magnus není bojovník, na které jsem zvyklá z Percyho sérií, takže mi k němu konec seděl. Nejlepšími postavami mi ale tentokrát přišli Mallory a Nedorost. A pak pár bezejmenných obrů z konečné bitvy :)... celý text
Smrtka
2018,
Neal Shusterman
Nevím proč, ale Smrtka mi přišla jako úplně jinak psané fantasy, než jsem doteď četla. Bavila mě, ale nebylo to tak, že bych knihu nemohla odložit. Děj se rozjel až někdy od poloviny knihy a posledních asi sto stran mě konečně naprosto pohltilo. Potěšilo mě, že tam bylo pár věcí, kterými mě Neal dokázal překvapit. To se u dnešních fantasy moc nevídá.... celý text
Faja
2017,
Petra Stehlíková
Faja si udržel laťku, kterou spisovatelka nasadila už Naslouchačem, a dovolím si tvrdit, že ji dokonce přeskočila. Přestože pro mě měl i tento díl pomalý rozjezd (dávám přednost i nějaké akci, než jen hromaděním informací), po pár stránkách jsem se své vytoužené akce dočkala a vlastně neskončila až do posledních stránek. Ilan mi kupodivu neleze na nervy, což mě k jejím občasným výlevům samotnou překvapuje, ale možná je to tím, že je její postava uvěřitelnější. Co se týče pětadvacítky, tak bych snad vydržela číst celou knihu jenom o jejich cestování a špičkování. Přestože známe jen málo z nich, jsou báječní. A jsem ráda, že jsou nám servírování postupně. Alespoň se v nich tolik neztrácím. Teď se jen modlit, aby další díl nebyl dlouho bez nich...... celý text
Dvůr mrazu a hvězd
2018,
Sarah J. Maas
Tento díl mi místy přišel jako dílo Sarah, místy jako povedená fanfiction a místy jako nepovedená fanfiction. Dvůr je moje oblíbená série, ale tohle se Sarah fakt nepovedlo. Možná z toho chtěla udělat "most" mezi starou sérií a novou sérií, ale vzhledem k tomu, že se tam nic moc nestalo (spíše nic než moc), tak celou knihu mohla shrnout v rámci příběhu příští knihy. A po tom, co mi Nesta (jedna z mých nejoblíbenějších postav) lezla celý díl na nervy, jsem byla fakt znechucená. Nakonec to trošku zachránil úryvek z následující knihy (nevím, jestli je i v české verzi), protože na tenhle příběh jsem čekala už v ACOWAR. Dávám tři hvězdičky, a to jsem ještě štědrá.... celý text
Utajené orákulum
2016,
Rick Riordan
Říkala jsem si, jak Rick zvládne napsat knížku z pohledu boha. Ještě takhle sebestředného boha (a to už je u řeckých bohů co říct!), ale Rickovi se to povedlo a já se prosmála celou první polovinu knihy. Apollónovo naprosté zděšení z toho, že on, BŮH SLUNCE, není pro polobohy naprostým středem vesmíru, bylo úžasné. Jeho pohled byl všechno, co jsem od téhle knihy očekávala. I Meg a jejího Broskvíka jsem si ihned oblíbila. Rozhodně jsou ti tři skvělá parta. Hodně mě potěšilo cameo Percyho (a jeho zničené "Proč?" :D ) a taky scény Willa a Nica, kteří jsou spolu úžasní. Dávám čtyři hvězdy. Hlavně proto, že očekávám hodně od dalších dílů a chci si pět hvězd schovat pro ně.... celý text
Prastarý meč
2016,
Rick Riordan
Prastarý meč byl fajn. Vlastně jsem ani nečekala nic jiného, přece jenom to napsal Rick. A ten je v oblasti vtipu a sarkasmu naladěn na stejnou vlnu jako já, takže mi jeho knížky opravdu sedí. Přesto se to nemohlo vyrovnat prvním dvěma sériím. Už jenom proto, že jsem si natolik oblíbila Percyho a Annabeth, že mi tady prostě chyběli. A to jsem si oblíbila většinu postav, které se objevily - ať už šlo o správňáckou valkýru Sam, o nesourodou dvojku jak z Pána prstenů Blitze a Heartha nebo Magnusovy kamarády z 19. patra. Asi nejvíc mi překáželo samo božstvo. Zatímco řečtí (a trochu i římští) bohové mě zajímali už od dětství, ti severští mi úplně nesedli (a, sakra, nemůžu si je představit jinak než jako Hemswortha, Hiddlestona a Hopkinse!). Doufám, že mě v druhém díle zaujmou více. A pokud ne, tak věřím, že to zachrání Jack, protože ten je skvělý, a pak by se taky mohl vrátit Thor s Otisem. Protože Otis...!!! Vzhledem k tomu, že mě první část moc nebavila a druhá nebyla až tak skvělá, aby to zachránila, dala bych knize něco málo přes tři a půl hvězdy...... celý text
Trápení
2011,
Richelle Mead
Byla jsem upozorněna, že Sukuba není tak dobrá jako Vampýrská akademie nebo Pokrevní pouta, ale i přesto jsem byla zklamaná. Začátek knihy se táhnul, kromě trápení hlavní hrdinky ohledně toho, že nemůže s nikým být kvůli tomu, kdo je, jsem se trápila i já, protože mě nic netáhlo číst dál. Děj nic moc, akce žádná a žádný znatelný zvrat na konci také nebyl. Ale největším kamenem úrazu byly postavy. Zatímco v předchozích sériích jsem milovala snad všechny postavy, od těch hlavních až po ty, které se tam objevily krátce, tady jsem si neoblíbila ani hlavní hrdinku, ani její potencionální partnery nebo třeba kamarády. Vlastně jediné postavy, na které jsem se těšila, byli Jerome s Carterem. A ti tam bohužel byli tak ukrutně málo, že nedokázali spasit vůbec nic. Do dalších dílů se pustím jen proto, že už je mám doma, ale v tuhle chvíli mě vlastně ani moc nezajímá, jak to dopadne...... celý text
Krutá krása
2018,
Rosamund Hodge
Kráska a Zvíře je moje oblíbená pohádka, takže jsem si říkala, proč nezkusit i tohle. Přečetla jsem tři kapitoly, než jsem začala přeskakovat celé stránky. Prakticky jsem četla jen přímé řeči, protože mě prostě zajímalo, jak příběh skončí. Samotný nápad se mi líbil. Na retelling byl originální. Ovšem způsob, jakým byla kniha napsaná, mě rozhodně neuchvátil, a bylo to jako špatně psaná fanfiction. O postavách se nebudu ani zmiňovat - protivné mi přišly naprosto všechny a nějaká chemie mezi hlavními postavami? Naprosto žádná (i když to může být tím, že jsem přeskakovala). Nechápu, jak to může být první díl série, leda by druhým dílem měl být retelling jiné pohádky, protože tady opravdu není čím pokračovat. A já si další díl rozhodně nepořídím.... celý text
Renegáti
2018,
Marissa Meyer
Jasně, není to jako Cinder, ale... nějak mě to zaujalo více. U obou knížek mi trvalo delší dobu, než jsem se začetla. A u obou knížek jsem jejími zvraty nebyla překvapená. Ale zatímco u Cinder jsem si oblíbila v prvním díle jen asi dvě tři postavy, tady snad nebyla postava, která by se mi nezalíbila. Zorientovat se v historii postav, zvlášť když má každá jiný pohled na to, co se stalo, může chvilku trvat, ale přišlo mi to jako ta nejreálnější věc v knize. Na další díl se těším. Škoda, že v Americe vychází až v listopadu.... celý text
Prohnilé město
2018,
Leigh Bardugo
Možná budu trochu spoilerovat... Jsem ráda, že jsem podlehla Šesti vranám až těsně před vydáním Prohnilého města, protože i ten jeden týden byl nesnesitelně dlouhý. První díl byl skvělý, tenhle... ještě o něco lepší. Nějak nemůžu uvěřit, že to napsala stejná spisovatelka, která napsala Grišu, protože tohle je prostě na úplně jiné úrovni. Bavila mě už krádež v Ledovém paláci, ale tentokrát všechny lsti, krádeže a falše byly v jejich vlastním městě. Ve městě, které všichni znají jako své boty (no dobře, možná až na Matthiase), a možná právě proto se to zvrtlo ještě více než první díl. Dynamika mezi hlavními postavami byla skvělá, konečně se více projevil i Wylan a s Jesperem jsou skvělá dvojka. Jsem ráda, že alespoň někdo dostal svůj happy end. Celkově se mi konec líbil, i když nedopadl úplně tak, jak jsem si přála (Jsem děsná! U Griši si stěžuju, že byl epilog přeslazený, tady zase že nebyl konec úplně šťastný). Hodně mě mrzí konec pro Ninu a Matthiase. O něco lépe beru konec pro Kaze a Inej, tady mi nejspíš nejvíce vadí ten poměrně otevřený konec. Na konec jen dodám, že potěšilo cameo Zoji, Ženi a hlavně Nikolaje. A že knížka rozhodně stojí za ty peníze. PS: Fragment se zlepšil a přestože nebyla kniha úplně bez chyb, rozhodně se jich tam objevilo podstatně méně než ve Vranách.... celý text