Ree přečtené 187

Stínem políbená 2010, Richelle Mead

Tohle bylo přesně to, o čem jsem v předchozích komentářích mluvila - více akce. Byla jsem nadšená... až do posledních několika stránek. Tento komentář bude obsahovat menší spoilery... Zatímco předchozí díly byly postaveny především na romanci mezi Rose a Dimitrim, tenhle díl se konečně zaměřil i na nějakou akci. Byla jsem ráda, že Rose na cvičení dostala Christiana, protože jeho postavu mám ráda od prvního dílu a s Rose jim to dohromady svědčí. Rozhodně se mi líbila jejich linka zvlášť v závěrečném boji. A celá linka s terénním cvičením byla konečně akce a závěrečný boj (nebo oba) byly skvělé. Trochu zbytečná mi přišla linka s Viktorovým soudem - jeho "odhalení" vztahu Rose a Dimitriho, nabídka královny pro Lissu i královnino varování Rose... Nevím, dle mého to bylo jen výplní knížky. Ale rozhodně mi to nezkazilo celkový dojem z knihy. Každopádně gratuluji Richelle, protože mi knížka už hodně dlouho nezlomila srdce tak jako konec trojky. Ach, Dimitri... Další díly nejspíš budou boj pro nás oba.... celý text

Mrazivý polibek 2010, Richelle Mead

Promiň, Adél, ale na víc jak tři hvězdičky to nevidím... Ano, bavilo mě to. Dost. Zvlášť proto, že má Richelle schopnost poutavě psát, přestože se v knize nic moc neděje. A to bylo problémem i tady. Většina knihy je vlastně jen řešení vztahů - Rose a Dimitri, Rose a Lissa vs. Lissa a Christian, Rose a Mason, Rose a Adrian -, ale žádná akce. Tu dohání vždycky až na konci. A ano, líbila se mi, ale na můj vkus jí bylo málo. Co se mi ale líbilo, bylo, že i přes naprosto puberťácké chování, kdy Rose nedokázala zvládnout, že jí výjimečně někdo "nechce", si postupem času uvědomila své chyby a trochu dospěla (jasně, vzápětí udělala blbost, když se vydala za Masonem, ale snaha se cení). Líbilo se mi, že se jí nemuselo stát nic tragického, aby si uvědomila, že se chovala jako malé děcko. Ještě musím vyzdvihnout dvě věci - spolupráci Rose a Christiana (kterého žeru od první scény!) a taky všechny scény Adriana. Je skvělý!... celý text

Vampýrská akademie 2009, Richelle Mead

Vzhledem k tomu, jak dlouho jsem odolávala si tuto sérii přečíst, jsem byla mile překvapena. Jasně, nebyla to žádná pecka a možná, kdybych to četla jako puberťáčka, tak bych to neskutečně zbožňovala. Teď mi ale Rose místy lezla na nervy a měla jsem chuť ji přetáhnout, ale na druhou stranu se mi líbily její hlášky, sarkasmus, pohotové odpovědi... Tři hvězdičky, protože mě to bavilo, ale nenadchlo. Půl hvězdy za to, že když jsem skončila v půlce a pak neměla možnost číst, došlo mi, že mě to nadchlo víc, než jsem si přiznala. A ano, hodně za to může Dimitri - já prostě žeru tajemné, zachmuřené badass chlapy, kteří jsou ve skutečnosti sladcí.... celý text

Poslední z bohů 2011, Rick Riordan

Bitva o labyrint 2011, Rick Riordan

Prokletí Titánů 2010, Rick Riordan

První dva díly mě bavily, ale nebyla jsem z nich nějak úplně odvařená. Prokletí Titánů bylo lepší! Ne úžasné, ale lepší. Rick píše čím dál lepší dialogy a čím dál lepší postavy. Percyho sarkasmus mě baví a byla příjemná změna jej teď vidět v kombinaci Thalie, které lezl na nervy. Příjemným přídavkem byla i Bianca (teda hlavně začátek než se stala Lovkyní), Nico (jeho geekovské já mě dostalo) a ke konci i Zoe. A vzhledem k tomu, že se vyplnění proroctví blíží čím dál víc, očekávám, že i díly mě budou bavit více a více.... celý text

Moře nestvůr 2010, Rick Riordan

Zloděj blesku 2009, Rick Riordan

Percy Jackson je další oddechová knížka, která je určena pro mladé čtenáře, ale neurazí ani ty dospělé. Řeckou mytologii mám ráda a Percyho sarkasmus mě baví. Přesto se mou nejoblíbenější postavou stal Hádes. Rozhodně se těším na další díly.... celý text

Sníh nebo popel 2017, Sara Raasch

Četla jsem plno lépe psaných amatérských povídek. To, že kniha byla psána v přítomném čase, což mi neskutečně vadilo, pominu, protože to je jen o zvyku. Bohužel to nebyla jediná věc, která mi vadila. Postavy byly mdlé, nezábavné a vlastně mi byly úplně fuk. Kdo se trochu vymykal standardu, byl Theron, který se tak stal mou nejoblíbenější postavou (což bylo popravdě hodně lehké) a i Sir se dal zvládnout. A později také Nessa a její bratři. Osud všech ostatních mi byl celkem ukradený a jestli jsem měla soucítit s rozpolceností Meiry a jejího milostného trojúhelníku, tak se to nestalo. Krom toho Meira na můj vkus až moc celou knihu opakovala ty samé myšlenky. Skoro jako by se Raasch snažila co nejvíce natáhnout děj. Nebyl tady ani žádný zvrat - to velké zjištění ke konci knihy muselo být všem jasné už někdy od jejích začátků. Pro mě nezáživná kniha. Další díly určitě nemám v plánu.... celý text

Divotvůrce 2017, Sebastien de Castell

Divotvůrce nás přivádí do světa magie, která je v mnoha ohledech podobná jiným příběhům, ale ještě ve více ohledech zcela jiná. Kellen je patnáctiletý kluk s dobrou myslí a zatracenou smůlou v životě. Dokud nepotká Ferius Parfax. Té stačí pár vět, aby se okamžitě stala mou oblíbenou postavou. Postupem času Kellen odkrývá tajemství - jedno horší než druhé - a získává nové obchodní partnery. Reichis je skvělý a doufám, že v dalším díle s Ferius dostanou dostatečný prostor pro dialogy. Divotvůrce rozhodně není nejlepší kniha, kterou jsem četla, ale je to kniha, která zaujme a nechce pustit. Těším se na další díly.... celý text

Řecké mýty I 1982, Robert Graves

Muži, kteří nenávidí ženy 2008, Stieg Larsson

Na knížku jsem se opravdu těšila, protože jsem na ni slyšela jenom chválu. Samotné čtení už ale tak rychle nešlo. Začátek byl tak zdlouhavý a neustálé přeskakování, kdy začala scéna a po dvou větách se Larsson zabral do minulosti, která trvala třeba dvě strany, aby se pak vrátil k počáteční scéně mi vadily natolik, že jsem někdy knížku vzala do ruky, přečetla dvě strany a zase ji odložila. Opravdu bavit mě kniha začala až někdy od 200. strany a někdy od 300., kdy na povrch začaly vyplývat souvislosti s Harrietiným deníkem a jinými dívkami jsem zadržovala dech a hltala jsem příběh plnými doušky.... celý text

Magie spojuje 2017, Ilona Andrews

Ach, jak mě tenhle díl drásal od začátku do konce... Jako vždy bude tenhle komentář obsahovat pár lehčích spoilerů. Předchozí díly vždycky byly takové oddechové - Kate šlo o krk, ale stáli za ní její přátelé a rodina. A hlavně se mohla spolehnout na sebe. V Magie spojuje už tyhle jistoty neměla. Její neustálá nejistota ve svém chování, scéna s naštvaným Derekem (ten ji přece vždycky uctíval!!!), zničení přátelství s Jimem, strach, že ji opustí Curran, scéna, kdy to skoro vypadalo, že i Andrea bude naštvaná, protože to Kate ohrozila její dítě... všechno tohle mě ničilo stejně jako Kate. A to se nestává často. Teď mám chuť si přečíst něco pozitivního, abych si spravila náladu. A to zvlášť po poslední větě knihy, která naznačuje hodně stresovou desítku.... celý text

Bitva na Hackhamské pláni 2017, John Flanagan

Už je to nějaká doba, kdy jsem četla Turnaj na Gorlanu, takže jediné, co jsem si z toho pamatovala, bylo, že Morgarath uprchnul. Proto mi nějakou dobu trvalo, než jsem se do příběhu zase dostala. Ale pořád to byl ten samý Halt a ten samý Crowley, takže jsem si nakonec knihu užívala. Zvlášť při společných scénách Duncana, Aralda a Crowleyho, až mě mrzelo, že v původní sérii nedostali tolik prostoru. Zvlášť Crowley se vybarvil! :) Pobavila mě scéna Duncanovy matky a potěšilo mě, že se tam objevila malá Kasandra, Will a hlavně Gilan. Moc tomu nevěřím, ale doufám, že ve třetím díle už bude Gilan Haltovým učněm. Protože tuhle dějovou linku jsem chtěla číst už někdy od Hořícího mostu. Což je dávno.... celý text

Říše bouří 2017, Sarah J. Maas

Tenhle komentář může obsahovat pár spoilerů. Dlouho jsem uvažovala nad tím, kolika hvězdičkami tuto knihu ohodnotit. Už jenom to, že ji napsala Sarah, zaslouží tři hvězdičky :) Bohužel to, co jsem celou sérii Skleněného trůnu vždycky tak nějak překousla, na mě tady zaútočilo najednou - Aelin a její plány. Aelin je skvělá - sarkastická, egoistická, badass... je to živel, kterému záleží na lidech, které miluje, ale taky si od nich nenechá všechno líbit. Je to přesně ten typ hrdinky, kterou mám ráda. Ovšem v Říši bouří mi už místy lezla na nervy. Ne tím, jak se snažila za každou cenu vtipkovat, i když byla totálně v háji - v tomhle ji chápu, ale v tom, kolik toho plánovala a jediný, komu o svých plánech kdy řekla, byla Lysandra. A nebyly to plány, které by se týkaly jen jí. Byly to plány, díky kterým ublížila Rowanovi i Aedionovi. Aedionova zloba vůči ní přesně popisovala mou zlobu. Zvlášť když mu na konci Lysandra oznámila, jak měla Aelin v plánu zajistit následníka trůnu. Nelíbilo se mi, že si i po tom všem, po všech plánech, které ostatní málem stály život, protože jim o nich neřekla, nechávala všechno pro sebe. Sakra, alespoň Rowan měl právo vědět, o co jde. Co se týče Doriana, mrzí mě, že nedostal tolik prostoru. V předchozích dílech jsem ho měla ráda, tady z něj Sarah zvlášť v první polovině knihy udělala jen kývacího psa, který souhlasil se vším, co Aelin řekla. Až na všechno, co se týkalo Manon (Juch!). Její (i jejich) dějová linka mě bavila asi nejvíce, a to jsem ji ve třetím díle moc nemusela. Jsem ráda, že získává víc a víc prostoru a její "vztah" s Dorianem mě baví. Těším se na víc interakce jeho a celé Třináctky. A taky na reakci Chaola, až se vrátí :D Co mě však překvapilo, byla dějová linka Lorcana a Elide. Ani jednoho jsem v předchozích dílech moc nemusela, ale tady jsem jim postupně přišla na chuť. Konečně nám Sarah dala nahlédnout do mysli Lorcana, který není až takový idiot, jak se na první pohled zdá (i když by někteří po konci mohli mít jiný názor, ale podle mě si za to napůl může Aelin), a u Elide bylo konečně vidět, jak dokázala přežít deset let v zajetí svého strýčka (u kterého se těším, až mu Lorcan prokousne hrdlo). Za zmínku ještě stojí Gavriel a Fenrys, kteří mi tak trochu připomínají Azriela a Cassiana. Gavriel se sice moc neprojevoval, ale měl své světlé chvilky, Fenryse jsem si zamilovala po prvních pár větách a věřím, že v sedmém díle sehraje ještě docela velkou roli. Nedá se říct, že by mě Říše bouří nějak zklamala, ale ani mě nenadchla. A teď už se zbývá jen modlit, aby mi v sedmičce nezabila mé oblíbené postavy...... celý text

Poslední přání 2015, Andrzej Sapkowski

Na to, jak moc mi povídkové knihy nesedí, jich čtu nějak moc... Na druhou stranu jsem zjistila, že mi sedí spíše povídkové knihy světa, který už znám, protože přelouskat tuhle (velmi malou) knihu mi dalo práci. Nejde o to, že by mě to vyloženě nebavilo, ale sotva jsem se začetla, už povídka končila. Celkově vypadá svět, který Sapkowski vytvořil, zajímavě a Geralt je ztělesněním všeho, co na hrdinech miluju - drzosti a sarkasmu. Z Posledního přání nejsem tak nadšená, jak jsem čekala, ale to jsem nebyla ani z jiných povídkových knížek, kdy mě jinak zbytek série naprosto dostal. Věřím, že se brzo přidám k těm, kteří jsou z celé série Zaklínače nadšení (protože jsem ještě neslyšela o nikom, kdo by nebyl).... celý text

Labyrint: Útěk 2014, James Dashner

Já nevím... Možná je to tím, že jsem si tu knížku koupila ve vlně nadšení z filmu už někdy před dvěma lety a hned ji nepřečetla. Možná je to tím, jak neskutečně moc se mi do ní po těch dvou letech nechtělo a donutila jsem se jenom proto, že jsem nechtěla mít v knihovně knížku, kterou nikdy nepřečtu. Pravdou ale zůstává, že mě to nebavilo tak, jak jsem po nadšených recenzích očekávala. Začátek se děsně táhnul, postava Thomase mi místy doopravdy lezla na nervy a docela jsem rostla z jejich slovníku. Postava Teresy mě ničila ještě více. Začalo mě to bavit, až se z Thomase stal běžec, což je nejspíš následek toho, že bylo více scén s Minhem. A Newtem. Rozhodně nejlepší postavy s nejlepšími dialogy. Tři hvězdy ode mě dostává za originalitu Labyrintu, postavy Minha a Newta a druhou polovinu knihy.... celý text

Hvězdy nad hlavou 2017, Marissa Meyer

Po Winter, kde se postavy navzájem pošťuchovaly a dobíraly si jedna druhou, mi Hvězdy přišly poněkud... nudné. V mnohém to rozhodně doplnilo příběhy předchozích knih, ale ze všech povídek mě doopravdy bavily tři. Nejvíce poslední, protože se konečně zase ukázaly všechny postavy. V hodnocení tak zůstávám na průměru, stejně jako u Nejkrásnější.... celý text

Winter 2016, Marissa Meyer

No... četlo se to rychle. Říkala jsem si, jak dlouho mi bude trvat Winter přečíst, ale nakonec mě vtáhla natolik, že jsem ji zhltla za dva dny. Winter byla prostě úžasná bláznivka a Jacin zase úžasně zamilovaný blázen, ale zdálo se mi, že nedostali ani v tak rozsáhlé knize tolik prostoru, kolik si zasloužili, ačkoli vím, že tohle byl příběh hlavně Cinder. Ale tak nějak mi přišla z postav nejméně zajímavá (teda až po Levaně). Winter s Jacinem (kterému mimochodem lezli všichni tak skvěle na nervy) nebo Thorne a Iko mi přišli rozhodně zajímavější. Každopádně to pro mě byl nejpovedenější díl série, i když se mi scény bitky občas zdály poněkud nudné, ale možná to bylo tím, jak moc jsem chtěla zjistit, jak to všechno dopadne. Jako by nebylo jasné, že dobro zvítězí, a přesto to nedopadlo úplně tak, jak jsem předpokládala. Asi jsem čekala větší uzavření příběhu. Všechny čtyři díly si ode mě vysloužily pět hvězdiček, ale musím uznat, že i tak se díl od dílu příběh zlepšoval a zlepšoval. Možná to bylo všemi těmi postavami, které jsem si oblíbila (zvlášť ta krátká vsuvka rozhovoru Thorneho a Kaie ve Winter se mi hodně líbila).... celý text

Nejkrásnější - Příběh Levany 2015, Marissa Meyer

Po Cress, která mi strašně rychle utekla, mi čtení Nejkrásnější přišlo docela dlouhé, přestože nemá ani dvě stě stránek. Nevím, jestli byl tento díl úplně nutný. Už z prvních tří dílů jsme zjistili, že celá Levanina rodina byla šílená. Tady jsme akorát zjistili, jak šílená byla Channary a jak přeskočilo v hlavě Levaně, ale Levana pro mě od začátku série není zrovna zajímavá postava, přestože většinou padouchy miluju. Akorát mi bylo líto Evreta a Solstice... Zasloužili si víc. Celkově je nejspíš fajn přečíst si tenhle díl před Winter, ale osobně si nemyslím, že by to bylo zrovna nezbytné. Byť jsem Winter ještě nepřečetla.... celý text