Věž úsvitu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Chaol byl vždy věrný svému vládci. To se ale změnilo, když byl skleněný zámek zničen a král Adarlanu se ho pokusil zabít. Chaol sice přežil, ale utrpěl těžká zranění. Jeho jedinou nadějí jsou léčitelé v Antice, pevnosti na Jižním kontinentu. S blížící se válkou se do potíží dostanou i Dorian a Aelin. Aby přežili, musí Chaol přemluvit krále Jižního kontinentu, aby se do války zapojil na té správné straně. Avšak to, co odhalí v Atice, je mnohem důležitější....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/375472/big_vez-usvitu-dtz-375472.jpeg 4.51222
Série:

Skleněný trůn / Trón zo skla 6.


Žánr:
Literatura světová, Fantasy, Pro děti a mládež

Vydáno: , CooBoo
Originální název:

Tower of Dawn, 2017


více info...
Nahrávám...

Komentáře (224)

Kniha Věž úsvitu

annes
předevčírem

Na začátku jsem byla pěkně nakvašená, když mi došlo, že tady nebude pokračovat hlavní příběh, ALE jsem moc ráda, že tomu tak bylo. Po asi třech kapitolách jsem v tom byla zase až po uši, takže rozhodně nedoporučuji vynechávat. Kromě nových věcí se změní i staré a člověk se dozví zase další dílky do skládačky ( u mě byl i wow efekt)...

TVer
17. června

(+ SPOILER) Mě se kniha hodně líbila.

Trvalo mi dlouho, než jsem se odhodlala k tomu ji číst, protože po tom, jak skončila předchozí kniha a jak skončila Aelin jsem prostě potřebovala pauzu.

Nečekala jsem, že to bude kniha, kde bude vystupovat pouze Chaol, ale vlastně mi to vůbec nevadilo. Je fajn, že kniha byla zasazená ve stejném časovém rámci, jako kniha předchozí, akorát vyprávěla jiný příběh, ale na konci obou knih se tedy všichni vydávají na sever a schyluje se k hlavní válce celé série.

Když se Chaol a Nesryn dali dohromady na konci 4. knihy, tak jsem si říkala, že to bude fajn. Když ale o nich autorka vyprávěla v této knize, bylo zřejmé, že mezi nimi není žádná jiskra a že jsou spolu aby nebyli sami, ale neměla jsem pocit, že jednomu na druhém moc záleželo jako partnerům. Bylo zřejmé, že jako kamarádi jsou fajn a mají se rádi, ale chybělo tam něco víc. Proto jsem si od začátku byla jistá tím, že Nesryn skončí se Sartaqem a Chaol skončí s Yrene, takže mě nepřekvapilo, že to takto dopadlo. Připadalo mi to správné pro tyto postavy, konečně našli oba to, co hledali, aniž by věděli o tom, že je to to, co hledají.

Co mě ale trochu zarazilo a úplně mi to nesedělo byla scéna, když Yrene léčila Chaola, který spadl do té temnoty a přemýšlel nad Aelin. A jak přemýšlel nad tím, jak oni dva spolu skončili oficiálně až poté, co se vrátila z Wendlynu, a že ji tehdy byl věrný. No jenže to mi nesedí, jelikož se ve 4. knize rozebíralo to, že Chaol s Nesryn spolu začali spát to léto, když byla Aelin ve Wendlynu. Takže to nebylo přesně a bylo to trochu matoucí, protože vlastně celá backstory Chaola s Nesryn je o tom, že spolu spávali jako přátelé, když byla Aelin pryč.

Každopádně, jsem hrozně ráda, že se autorka konečně rozhodla dát Chaolovi nějakou OSOBNOST. Dosud žádnou neměl a byl nemastný neslaný. Teď konečně došlo k jeho osobnímu růstu a přestal vinit za své chyby všechny ostatní. Jsem ráda, že k tomu konečně došlo, protože bezcharakterní Chaol mě neuvěřitelně rozčiloval.

Zároveň mi také bylo od začátku jasné, že vzkaz, který Yrene pořád nosila se sebou byl vzkaz od Aelin. Už podle popisu, hlavně, proč by to v té knize bylo, kdyby to nebylo od Aelin, no ne?

Už se ale těším na poslední knihu a na to, jak to všechno skončí, jsem na to moc zvědavá. Předpokládám, že to bude opět emočně vypjaté, jako každá autorčina kniha.

Celkové celou sérii rozhodně doporučuji.


Tesset
18. května

Za mě nejlepší díl, kromě posledního, ten jsem ještě nečetla. Chaol byl od začátku má nejoblíbenější postava, takže příběh o něm jsem si naprosto užila. Nové prostředí, pokračování v odkrývání příběhu i samostatný děj má palec nahoru. Super.

luca321
07. května

Knížku jsem četla úplně jako poslední (což byla trochu chyba, ale nevadí), protože jsem se bála, že to bude nudné a Chaol se úplně neřadil k mým oblíbeným postavám. Ale byla to totální pecka, o nudě se vůbec nedá mluvit, i Nesrynin příběh, který mě ze začatku nebavil, jsem ke konci hltala. Bylo to plné zvratů a napětí a do postav se úplně zamilujete.

Njangu
27. března

Překvapení série..... Očekávala jsem díl o ničem. Říkala jsem si, jen se jím prokousat, abych mohla konečně začít poslední díl - vrchol celé série. A vida, sice se ráda vrátím k hlavnímu ději, ale vůbec jsem se nenudila. Objevilo se zde, hodně nových skutečností, které opět pomaličku zapadají do děje, jako dílky puzzle...

mondulinecka
13. března

(+ SPOILER) A mě to teda nudné nepřišlo. Chaol je jedna z mých oblíbených postav, takže i když předchozí díl skončil tak, jak skončil, jsem rada, ze Sarah věnovala cely díl tomu, co se dělo s nim. A už podruhé jsem brečela jak želva, když to vypadalo, ze zase umře! S Yrene tvoří úžasný pár a jsem strasne zvědavá, jak to všechno dopadne!

Kaila146
13. března

Prvních 200 stran mě nebavilo. Naštěstí se to později pořádně rozjeloa já se jako obvykle u této série nemohla od knihy odtrhnout.

evismaior
29. května

(+ SPOILER) 85% - Četla jsem zdejší pochvalná hodnocení na tento tak trochu spin-off od hlavního příběhu a pochybovačně si říkala, co může být tak dobrého na knize, v níž bude hlavním hrdinou Chaol, který mi nikdy nepřipadal, že by byl zrovna tou nejostřejší tužkou v penálu a dost často mě vysloveně otravoval. Po dočtení nicméně musím knize dát to nejvyšší hodnocení ze všech dílů Skleněného trůnu (prozatím kromě dosud nepřečteného závěrečného). Myslím, že se tady autorka opravdu dopracovala k tomu nejlepšímu, co může žánru young adult fantasy nabídnout. Příběh vystavěla na základech svého pracně vybudovaného světa Adarlanu a přilehlých kontinentů. Přitom se ale jedná o příběh uzavřený, který má jasně daná východiska (Chaol a Nesryn přijíždějí do Anticy na jižním kontinentu, aby se následkem magického zranění od pasu dolů ochrnutý Chaol za pomocí tamních léčitelů uzdravil a aby se pokusili získat pro Aelin vojenskou pomoc zdejšího mocného vládce - khagana), tato východiska se následně rozvíjejí v poutavé a čtivé pokračování, kde nechybí napětí, akce, dvorské intriky, tajemno, ani tak trochu detektivní pátrání, a následně se příběhu dostane patřičně přelomového vyústění. Tedy žádné takové "jak to bylo dál s těmi a těmi", co autorka předvedla v Říši bouří. Samozřejmě jsem se okamžitě chytla, když se v příběhu jako léčitelka pověřená Chaolovým uzdravením, objevila Yrene Vížka, dívka, které v jedné z novel ze souboru Krvavé ostří pomohla sama Aelin (byť nepoznána) k tomu, aby se do věže léčitelů Torre vůbec dostala a mohla tam začít studovat. A stala se z ní mocná a důležitá postava, jejíž vztah s Chaolem se od původní nenávisti k zástupci Adarlanu, jehož lidé kdysi zavraždili Yreninu matku, vyvíjel nadmíru zajímavě. Samozřejmě autorka neváhala opět všechny zásadní postavy párovat a to klidně i s členy královského rodu (a že to byli dobře napsaní členové!), jenže tohle podle mého prostě k tomuto žánru patří. Je naopak zajímavé, jak jednotlivé postavy tyto jejich vzájemné vztahy ovlivňují, jak se mění jejich nahlížení na svět následkem řetězu událostí, jichž jsou součástí, a jak hluboko si musí hrdinové sáhnout do vlastního nitra, aby se mohli posunout dál. Chaol totiž samozřejmě (jak už to bývá) nemůže vyléčit své tělo bez toho, že by vyléčil svou duši. A ani Nesryn nezahálela, a tak ona i Chaol a Yrene odhalili kromě dalšího dost důležité věci o původu valgů a vlastně o tom, jak to celé kdysi začalo. A to vše v kulisách čtenáři dosud neznámého města na pokraji pouště, jakož i v horách, kde se v ledovém větru prohánějí letci a jejich ptáci rukové.
Kniha je poměrně dlouhá, a tak se samozřejmě nevyhnula úsekům, které byly trochu míň čtivé. A celkem mi neseděla ta hned na začátku nastíněná koncepce khaganátu popisovaného jako jakási osvícená diktatura, kde vládce nejdřív tvrdě získá území a pak na něm vládne s nečekanou tolerancí ke všem náboženstvím, magii léčitelů a vědeckému pokroku. A lidé jsou za to rádi, byť se snaží zlepšit svůj život tím, že ochotně lezou členům královské rodiny a dalším mocným do postele (ale jakože dobrovolně!) A všichni jsou tak nějak spokojení a šťastní (a léčitelé běžně paří na večírcích s královskými dětmi) - akorát čas od času nově ustanovený dědic khaganátu vyvraždí své sourozence a jejich děti, aby se říše neštěpila, a pak jsou zase všichni natěšení na další rozvoj jejich světa. Ovšem autorka v poděkování uváděla knihu o Čingischánovi, takže asi tuším, kde tu inspiraci pro toto podivné uspořádání našla. Závěrem ještě musím pochválit propojení do hlavního příběhu prostřednictvím novinek, které se členům královské rodiny vždy donesly od jejich zvědů z Adarlanu a děj na ně následně skrz reakce jednotlivých postav logicky navazoval.

1 ...