Věž úsvitu

Teď zpětně si říkám, že tandemové čtení s Říší Bouří by vyřešilo můj problém s danou knihou. Popis Anticy a Torre, fungování khaganatů, background léčitelů - to všechno se mi moc líbilo. Nicméně příběhy postav Chaola a Nesryn mě tolik nezajímaly. Největší sympatie u mě měla Yren. Celou knihu bych optimálně zkrátila o půlku a vzniklo by tu napětí, dynamika a spád. Proto věřím, že kdyby se to střídalo s nadupaný příběhem předchozího dílu, tak by se to hezky doplnilo. Nicméně finále je epické, jsem ráda, že jsem tuto knihu nevynechala jen kvůli mé mírné averzi k hlavním postavám.

Chaol a Nesryn míří na jižní kontinent, aby přesvědčili tamějšího vládce, že v budoucí válce, která je neodvratná, by měl stát na té správné straně - straně Aelin. Jenže setkání s mocným khaganem a jeho dětmi se komplikuje tím, že právě drží smutek nad smrtí nejmladší dcery. Na vážnou debatu je tak potřeba delší čas.

Ten čas, který potřebuje Chaol i na své uzdravení. Druhým důvodem, proč dorazili právě do Anticy, je přítomnost věhlasných léčitelů, kteří by snad mohli vykonat zázrak a Chaola znovu postavit na nohy.

Jeho léčení se ujímá Yrene. Jejich první setkání má do nějakého zdvořilostního a empatického hodně daleko. Yrene má své důvody, proč nechce léčit právě jeho, ale ví, že je to její povinnost. Chaol zase odmítá její argumenty, že jestli chce uzdravit své nohy, musí nejdřív uzdravit svou duši.

Nesryn, která si v poslední době připadá trochu jako loutka, nejen ve vztahu s Chaolem, ale i ve svém poslání, které si představovala trochu jinak, se mezitím sbližuje s princem Sartaqem. Jejich první let na Kadaře a všechna nebezpečná místa, kam se v průběhu děje dostanou, jen utvrzují ty jiskry mezi nimi, které rozhodně fungují.

Stejně jako v Říši bouří, i tady postavy kromě nalezení své druhé půlky, odkrývají dávná tajemství, která v posledním díle připojí do skládačky, kterou už ostatní začali skládat.

Dostalo se ke mně z více stran, že někteří čtenáři chtějí právě tento díl vynechat, protože nemají rádi Chaola. Za mě je to nesmysl z toho důvodu, že vám právě pak budou chybět některé dílky té skládačky a navíc já jsem si tu Chaola zamilovala víc než kdy dřív.

Ano, uznávám, že v Královně stínů se nechoval k Aelin zrovna nejlíp a že celkově udělal spoustu chyb. Jenže potřeboval z obláčku růžové budoucnosti spadnout až temné dno, které ho probralo. A tady autorka ukázala, jak fenomenálně umí pracovat s psychologií postav.

S Yrene mají neskutečně krásnou pomalou hate to love linku, kterou jsem si na každé stránce maximálně užívala. S každým dalším pokrokem léčby se k sobě krůček po krůčku přibližují a Chaol se postupně otevírá. Uvědomuje si své chyby, vyčítá si je, je protivný, mrzutý, Yrene odhání, ale ta se díky své urputnosti nevzdává. A ve chvíli, kdy mu dojde, že po všech ztrátách, které utrpěl, zrovna ji nesmí nechat odejít, nebo je s ním definitivně konec, se to v něm zlomí.

U každé jejich scény jsem se culila a strašně moc se těšila na tu další. To, jak ho Yrene léčí svou magií, jejich první polibek, scéna v oáze a to drama na závěr? Málem jsem dostala infarkt. K tomu ten prvek, co pak autorka použila, mě rozsekal. Stejně tak to, jak Chaolovi dojde, od koho je vzkaz, co Yrene léta žmoulala v kapse.

Komentář je shodný s Říší bouří jelikož jsem četla tandemově. A děkuji spisovatelce za nový vjem ve čtení. Bylo to dechberoucí a neskutečné. Dokonce na konci mi došly slova a trvalo mi než jsem to vstřebala, vlastně se mi to ještě úplně nepovedlo.

Může mi někdo říct, proč jsou v této knize všichni tak naprosto dokonalí? Chaol a jeho namakané tělo, Nesryn - nejlepší lukostřelkyně na světě a Yrene, absolutně nejlepší léčitelka všech dob, dokonalost sama, a to je jí jen něco přes 20. Avšak její přístup k Chaolovi byl, na nejlepší léčitelku, naprosto otřesný. I když Chaol se tady taky choval jako nevyrovnaný fracek, který se neumí ovládat.
A pak tu byla dějová linka s Nesryn a její cestou bůhví kam a bůhví proč. Tyto pasáže jsem musela už opravdu přeskakovat, jinak bych knihu snad ani nedočetla.
Nechápu tak vysoké hodnocení, tento příběh mohl být o 400 stránek kratší a součástí Říše bouří. Škoda, k sérii jsem měla výhrady už u první knihy, ale doufala jsem (i dle recenzí), že se to zlepší. Bohužel je to pouze stále horší.

Můžu říct, že zde mám Chaola aspoň trochu ráda, Yrene je badass! Nesryn mě naopak vůbec neoslovila a až když začala být nějaká akce s ruky, pavouky a princem od khagana (pardon, má těch dětí tolik, že nevim jak se kdo jmenuje), tak mě zajímalo, co se s nimi bude dít dál. Ale docela to svištělo :)

(SPOILER) Měla jsem obavy z toho, jak mě bude kniha bavit, když se točí okolo Chaola a Nesryn, ale začetla jsem se velmi rychle a bez potíží. Nakonec jsem vůči Chaolovi opět trochu pookřála.
Líbilo se mi opět poznávat nová místa, zaujali mě rukové, líbí se mi ta osudovost, propletenost, všechno souvisí se vším... odhalení ohledně Maeve... teď je mi líto, že jsem před přečtením předešlého dílu nevěděla, že je vhodné ho číst zároveň s tímto, ač s tandemovým čtením zatím nemám žádné zkušenosti. Těším se na poslední díl.

(SPOILER) Četla jsem tandemově a naprosto doporučuji. Kniha byla skvělá, nevím, proč se o ní mluví, jako o nudné...Jediné nudné scény byly ty s Nesrin :D ale ke konci už taky ne.
Yrene a Chaol je skvělá dvojice, taková propracovanost autorky je neuvěřitelná. Skvělá knížka...

Tenhle díl jsem chtěla při rereadingu přeskočit. A byla by to obrovská chyba!
Užila jsem si ho totiž výrazně víc než při prvním čtení.

Chaola pořád nemusím.
Ale Yrene? Tu jsem si naprosto zamilovala. A je v ní mnohem víc, než se na první pohled zdá. Pro mě byla jednoznačným tahounem celé knihy. I ostatní nové postavy byly sympatické a zajímavé a tenhle „nový svět“, do kterého se dostáváme, mě fakt bavil.

Znovu musím zmínit, jak skvěle tenhle díl funguje v tandemu s Říší bouří.
Tady není tolik akce — a právě proto se ty knihy dobře doplňují.

Příběh se dělí do dvou linek a mě mnohem víc bavila ta s Yrene a Chaolem. A hezky se nám to všechno páruje. Vím, že to někomu možná může vadit — já jsem ale naprosto spokojená.

Postupně zapadají další dílky skládačky. Odhalují se novém zásadní informace. A znovu mě fascinuje, jak některé nitky vedou zpátky až ke Krvavé ostří.

Druhá šance pro Chaola?
Upřímně… ani nevím, jestli si ji zaslouží.
Ale Yrene mu pomáhá uzdravit se nejen fyzicky, ale i duševně.
Přesto pro mě Chaol zůstává jednou z nejvíc lhostejných postav celé série.

Karty jsou rozdané. A před námi je epické finále.

Více recenzí najdete na IG: segra_jdem_si_cist

Cetla jsem tandemove s Bouri. A bylo to super. Vubec mi to neprislo nudne a utahane. Krasne se to doplnovalo. Yrene jsem si oblibila. A vlastne i dalsi nove postavy. Tesim se, jak se propletou v poslednim dilu s osudy ostatnich.

Byla to taková pohodinda :D

4/5 Vrelo odporúčam.

Nejlepší díl. Tahle série mě jinak extrémně neuchvacuje jak zbytek světa, ale tohle bylo fakt čtivý

Díky letošní sázce s kamarádem znovu čtu sérii Skleněný trůn. Většinu dílů už mám za sebou a proto byl logicky čas, pustit se do Věže úsvitu. Dílu, kde hraje prim Chaol s Nesryn a Yrene. Díl který je nejklidnější ze všech v sérii.

Pokud si chcete odpočinou od akcí nabitého předchozího dílu, s Chaolem a Nesryn se Vám to povede. Byli totiž vysláni na jižní světadíl, aby zkusili přesvědčit mocného khana, aby se k nim připojil v nadcházející válce. Jako bonus pro někdejšího kapitána stráží, mu zdejší léčitelé pomůžou se zraněním, které mu znemožňuje chodit. Dělo se tu toho tolik, že to není v mých silách shrnout. Tak zůstanu u pocitů. Jop a seznámíte se potomky mocného vládce.

A teď hurá na poslední díl, o kterém vím že mě zničí. Juchů..

Četla jsem v tandemu s Říší bouří a Věž mě hrozně bavila.

Vítané odlehčení po všem to návalu magie, ohně, nadpřirozených bytostí z minulého dílu. Na druhou stranu na to, že to bylo spíše takové odbočení od hl. dějové linky - ačkoli i tento příběh přinesl pro hl. děj řadu nového - to bylo příliš dlouhé, až epické, mnoho stran stačilo jen tak prolétnout očima (nebo vůbec nenapsat)

Vežu som čítala tandemovo s búrkou a bolo to skvelé. Po mnohých recenziách som sa tejto knihy trochu obávala a myslím, že keby som ju čítala samostatne po ukoncení burky, bolo by to pre mňa zdĺhavé. Človek by chcel vedieť, čo sa deje ďalej, nie opakovane prežívať rovnaký časový úsek inde. Takto to bolo dokonalé a krásne to doladilo dej.
Príbeh Chaola a Yrene sa mi náramne páčil. Chaol bol tak komplexne rozpísaná postava, milujem jeho osobnostný rast a vnútorný boj, lásku a silu. Úžasná a citlivá kniha.

Jelikož mě zajímají více jiné postavy, navzdory všem doporučením jsem toto přečetl před Říše bouří :-) a ničemu to nevadilo (jen zatím nečtěte závěrečnou kapitolu zde - Ohnivé srdce)... Autorka má jistě nějakou zvláštní schopnost, zjistit ze záblesku v očích minimálně 56 druhů nálad :-)
Ale jo, bylo to dobré, ale tak jako v každé knize série jsou tam zbytečně zdlouhavé pasáže... Ale jinak dobré posunutí hlavního děje a hlavně ta změna prostředí/světadílu, tomu prospěla... Těším se na poslední dva díly.

Za mě asi nejlepší kniha celé série, což je možná zvláštní, protože tu nemáme pohled Aelin, ale hlavně Chaola a nové postavy Yrene. Svět Antiky jsem si naprosto zamilovala, to samé linka s ruky. Kniha se velmi dobře četla a celý ten příběh byl takový příjemně poklidný.
Moc se mi líbilo budování vztahů postav. Odpočinutí od Aelin jsem vítala, postavy v této knize působily tak nějak lidštěji. Chaol byl pro mě od začátku série asi větší favorit než třeba Dorian. Tady jsem měla možnost ho více poznat a potvrdilo se mi to :-)

Když jsem zjistila o kom celá kniha je, tak jsem jí měla sto chutí šoupnout zpátky do knihovny a pokračovat dalším dílem.. Dokonce jsem poslední díl i rozečetla. Ale pak mi to nedalo, k Věži úsvitu jsem se vrátila, a nelituji! Začetla jsem se hned v prvních stranách a příběh mě bavil až do konce.