Věž úsvitu
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/375472/bmid_vez-usvitu-dtz-375472.jpeg
4
1657
1657
Skleněný trůn / Trón zo skla série
< 6. díl >
Chaol byl vždy věrný svému vládci. To se ale změnilo, když byl skleněný zámek zničen a král Adarlanu se ho pokusil zabít. Chaol sice přežil, ale utrpěl těžká zranění. Jeho jedinou nadějí jsou léčitelé v Antice, pevnosti na Jižním kontinentu. S blížící se válkou se do potíží dostanou i Dorian a Aelin. Aby přežili, musí Chaol přemluvit krále Jižního kontinentu, aby se do války zapojil na té správné straně. Avšak to, co odhalí v Atice, je mnohem důležitější.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2018 , CooBooOriginální název:
Tower of Dawn , 2017
více info...
Přidat komentář
Díl se mi opravdu moc líbil, kniha mě vtáhla do děje tak rychle, že mi ani nechyběla Aelin s Jeřábem.
Netajím se s tím, že už od prvních stránek prvního dílu není Chaol žádným mým oblíbencem. Proto číst knížku, kde je v podstatě hlavní postavou, byla trošku výzva. Trošku mi totiž připomíná Matta z Upířích deníků.
Změnu prostředí rozhodně chválím a byla to příjemná návštěva cizí země, byť jsme kvůli tomu museli obětovat spoustu písmenek objevování nové historie, nových postav a nových míst. Nesryn mě začala bavit až v druhé půlce, za to Yrene byla skvělá od chvíle, kdy vkročila Chaolovi do komnat!
Finále nahuštěné a brutální, jak to u SJM známe a “máme rádi, chápu, proč by se Věž úsvitu měla číst souběžně s Říší bouří, ale ničemu úplně nevadí, když se přečtou po sobě. Z toho, co jsme se tady dozvěděli, stejně odpadnete!
Takže Chaolova knížka přetrpěna a hurá na finále.
Super díl, jiné prostředí děje je příjemná změna. Měla jsem po přečtení některých komentářů obavy, jestli mě bude bavit, ale zbytečné. Podle mě zatím snad nejlepší díl. Chaol mi nevadí, ba naopak není to prvoplánový klaďas a hrdina, spíše zkrátka obyčejný člověk se spoustou chyb, který se v určitých situacích zachoval přesně tak, jak by se zachovala většina lidí Jižní světadíl byl popsán tak, že se mi zachtělo na dovolenou Jsem zvědavá, jak to celé dopadne
Jsem nadšená. Opravdu nadšená. Konec jsem hltala a modlila se, abych nemusela brečet. Těším se na poslední díl, ale zároveň se snad i bojím ho začít číst, protože se může pokazit spousta věcí a já tak strašně chci,aby to skončilo se všemi dobře.
(SPOILER)
Přiznám se, že jsem tento díl trošku přeskákala (hlavně popisky města atd.), ale to podstatné si z něj odnesla. Po pravdě postava Chaola je pro mě hrozně nesympatická v podstatě od konce druhého dílu. Přijde mi jako slaboch, který sám v podstatě nic nedělá, ale když někdo jiný něco udělá, tak se hrozí. Války se nevyhrávají úsměvem a to mu zkrátka, podle mě, nedochází.
Na druhou stranu Yrene byla moc hezká postava, sympatická, chytrá.
Sama jsem si velkou část děje vyspoilerovala, když jsem po Říši bouří skočila do Království popela... I tak jsem si čtení užila díky novému prostředí a peripetiím postav. Maasová mi prostě dává, co chci, a já jí to ochotně žeru.
Přiznám se, že jsem si sérii Skleněného trůnu příliš neoblíbila - nejen kvůli hlavní postavě Aelin, ale i pro mě docela zmatenému budování světa prolínajícího se s jinými světy (celkově na mě série působí trochu jako sci-fi s alternativními realitami i agresivními mimozemšťany). Proto pro mne byla Věž úsvitu velmi vítaným svěžím větrem. Děj hladce plynul a hodně se zlepšil styl psaní, díky čemuž to všechno najednou začalo dávat smysl. Také mi vyhovovalo méně postav a tři pohledy (Chaol, Yrene a Nesryn) v knize bohatě stačily. Jednoduchá zápletka, díkybohu žádná Aelin, klidné a pomalé budování všeho, co se na konci logicky uzavřelo. Vím, že pro spoustu lidí je děj pomalý až příliš, ale s tím nesouhlasím, navzdory očekávání děj nikde nestagnoval, napětí zde postupně graduje a čtenáře výborně udržuje ve zvědavosti. Stojím si za tím, že Chaol je extrémně dobře psychologicky zvládnutá postava. Yrene pro mne byla asi nejuvěřitelnější ženskou hrdinkou ze série a dokázala jsem se s ní snadno identifikovat. Taky je velmi sympatická :) Nesrynina a Sartaqova linka byla trochu slabší, ale tam to vynahrazovali rukové s Falkanem. A v samotném závěru jsem měla husí kůži. Za mě nejlepší díl ze série. (Mám teda rozečtený KoA, ale Věž úsvitu zatím nemá nárok překonat. UPDATE: Opravdu nepřekonal.)
Knihu jsem četla společně v jeden čas s Říši bouří. A můžu to doporučit, protože když vás nudí jedna kniha, aspoň můžete vzít tu druhou. I když se mi do Věže nechtělo, tak nakonec mě velmi bavila, a leckdy i více než Říše bouří. Oblíbila jsem si obě nové postavy, hlavně Yrene. Postavy v obou vytvořených párech se mi k sobě hodily. Je to kniha řekla bych hlavně o vztazích. A u Chaola je to o vyrovnávání se se svými chybami a proviněními. Postava Chaola přináší do fantasy děje lidskost a realitu. To jak se vypořádává se svým handicapem, hlavně tedy emocemi kolem, to je na tom to realistické, uvěřitelné. Jinak kdo napsal vzkaz Yrene, jsem tušila už od začátku.
(SPOILER) No co k tomu říci, já ani pořádně nevím.. Prvních tak 300 stránek bylo opravdu utrpení. Nicméně se děj konečně rozjel, když se Nesryn vydala se Sartaqem pryč. To teprve začala být jízda. Ale jedno určitě doporučuji tento díl nevynechat, dle mě má v sérii důležité místo - důležité informace. Narovinu Chaol mě nebaví ani nezajímá, ale Nesryn s Yrene to budou ještě zajímavé ženy :)
Rozhodně doporučuji tento díl nevynechat, i když spousta lidí to říká, není nudný a má v sérii důležité místo. Upřímně ani mě Chaol nijak zvlášť nezajímá, ale Nesryn a Yrene jsou hodně dobré postavy a jsem zvědavá, jak se jim bude dařit ve finální knize. (P.S. Víc mě bavila část s Nesryn než část s Chaolem)
Na Věž jsem se vrhla ihned po Říši bouří. A moc se mi do toho nechtělo, protože Říše končila dost zajímavě a přerušit najednou děj této linky a zaměřit se jen na Chaola.. No, úplně to nelákalo, ale šla jsem do toho.
Chaola jsem si v prvních dílech série oblíbila, pak se objevilo mnoho dalších postav a už jsem mu nevěnovala tolik pozornost. Tady jsem ho začala mít zase docela ráda. Nejzajímavější postavou ale byla Yrene. Khaganovi děti neměli žádné kouzlo. Zbytečně moc nezajímavých postav.
Navíc mi přišlo, že velkou část příběhu se vůbec nic neděje. Na jednu stranu příjemné čtení, skoro až oddechovka (hlavně v porovnání s díly předtím), na druhou stranu šíleně vleklé.
Asi taková klasika stylu nenadchne, neurazí. Kdyby to ale nebylo součástí celé série, tak nevím, zda by se mi chtěla kniha (po šíleně natahovaném začátku) vůbec dočítat.
(SPOILER)
Dala jsem si tento díl po Říši bouří a teda trochu au. Nešlo se mi vůbec začíst... a přesto to byl skvělý díl. Hned ze začátku jsem si oblíbila Yrene a byla jsem ráda, že objevuji další kus tak úžasného světa. Přesto se mi hůře do knihy vracelo, jedna část mé hlavy furt přemýšlela nad hlavním dějem a tohle jsem číst prostě nechtěla.... s tím pocitem jsem bojovala až do konce knihy.
Moje pocity o tomto dílu jsou rozporuplné. Mám jen jednu velkou výhradu - nechala bych Chaola umřít. To už bylo až moc, přežil jedno velké zranění, vyléčil se, aby záhy byl tak vážně znovu na pokraji smrti a přežil? Ne. Prostě ne. Bylo by to rozhodně srdcervoucí, ale dalo by to tomu příběhu tu špetku čehosik, za co jsem strhla hvězdu.
Věž úsvitu jsem četla v tandemu s Říší bouří. Jsem přesvědčená, že mě tato volba zachránila od toho, abych knihu odložila a nedokončila. Kniha má rozvleklé tempo a spoustu nových postav, žádná z nich (možná kromě Yrene) mi však není výrazně sympatická. Nabízí sice zajímavé nahlédnutí do života za hranicemi Eriley. Ale bohužel důležitých momentů, které by měly vliv na zbytek série, se v ní najde velmi poskrovnu.
Musím se přiznat, že po Říši bouří se mi tohle vůbec nechtělo číst. Těšila jsem se na velké finále, místo toho jsem se ale musela prolouskat příběhem, ve kterém se časově nijak neposunu a který popisuje osudy postavy jejíž úděl je mi více méně ukradený. Je pravda, že po přečtení Chaolova příběhu už k hrdinovi nechovám takovou zášť, ovšem pořád necítím potřebu dozvědět se o něm co nejvíc, k čemuž minimálně délka této knihy silně vybízela. Mám pocit, že jako 200 stránková novelka by mi to sedlo víc. Na druhou stranu jsem moc ráda za informace ohledně magické historie světa, některé zvraty jsem opravdu nečekala a celkově tato část skvěle doplnila předchozí díly.
4*/5*
Za mě sice nejslabší díl série, ale stále je to stará dobrá Maasová a její knihy mě jedna po druhé uchvacují.
Miluju ten styl psaní - květnatý a s obrovskou slovní zásobou - a taky komplexní vystavění příběhu a světa. Ve Věži úsvitu se proplétá velké množství příběhů z předchozích knih.
O povídce z Krvavého ostří Vražedkyně a léčitelka jsem si doteď myslela, že byla celkem zbytečná, ale naopak, na ní je vystavěna celá dějová linka s léčiteli.
Upřímně, kniha by potřebovala daleko více proškrtat než jiné díly Skleněného trůnu. Kolem poloviny jsem se asi 150 stran strašně nudila, a kromě Yrene a Sartaqua mi žádná postava nebyla vyloženě sympatická. Proto ubírám hvězdu.
Pro milovníky fantasy a Sarah J. Maasové nutnost, náctiletým cca od 15 let a dospělý také doporučuji.
Nepamatuju si, kdy naposledy jsem četla tak dlouho jednu knihu - až tak moc jsem se jí prolouskávala a místy to bylo pro mě obtížné, protože se mi prostě nedařilo začíst a pokračovat. Ale po třech týdnech konečně za sebou. A to jsem charakter Chaola měla opravdu ráda, ale nedala bych knihu jako součást série, nýbrž jako spin-off. Nicméně autorka možná něco zamýšlí, tak jsem zvědavá na poslední díl, a tedy velké finále. Tak se těším:)
Přiznám se, že jsem se knize docela vyhýbala, moc se mi do ní nechtělo. V sérii je zařazena před Království popela, ale já se ji rozhodla přečíst až pak, protože po tom, jak skočila Říše bouří, mě zcela upřímně příběh Chaola nezajímal.
Když jsem se po posledním díle do něj pustila, byla jsem ze začátku velmi skeptická. Byla to změna, moc se mi nechtělo číst knížku bez Aelin. Navíc Chaol mi nebyl tak sympatický jako v prvních dílech.
Ale postupně jsem se do děje začala vžívat a bavilo mě to. I když jsem předem věděla, jakým směrem povede romantická linka či jak to skončí.
Ještě víc jsem si oblíbila Yrene, Nesryn a další postavy, které se pak ještě objevily v posledním díle.
Jedinou výtku mám - souboj na konci mohl být klidně delší, víc gradovat. Seběhlo se to na můj vkus příliš rychle.
Celkově mě ale kniha bavila a jsem ráda, že jsem ji nechala na konec, protože bych si ji ani zdaleka tak neužila.
Noo...na to že se mi do knížky vůbec nechtělo, nakonec stála za to. Ke konci to už mělo drive a začalo se něco dít a už jen počkat jak to dopadne
Štítky knihy
léčitelství pro dívky romantika vyjednávání
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Ano příběh mohl být klidně o polovinu kratší, ale vůbec to nevadilo. Objevování nové země mě neskutečně bavilo. První polovina byla trochu slabší, ale druhá byla opět jízda. Chaol je prostě moje oblíbená postava a i tady mě bavil. Ovšem Yrene byla v tomhle díle ta co ho táhla. Jsem hrozně ráda, že zasáhla do příběhu, protože mě už bavila v Krvavém ostří. Z konce mám husí kůži a jdu na poslední díl.