Království popela
kniha od: Sarah J. Maas

Aelin riskovala vše, aby zachránila svůj lid a lidi, které miluje. Zaplatila za to strašnou cenu a teď je uvězněna v kovové rakvi a mučena. Pouze vědomí, že na ní závisí osud všech, jí brání v tom, aby podlehla. Aedion a Lysandra zůstávají poslední, kteří brání Terrasen před naprostým zničením. Chaol, Manon a Dorian jsou roztroušeni po celém kontinentu a musí sami volit cestu k naději na spásu. Až se všechny cesty spojí, čeká je velká bitva.... celý text
Skleněný trůn / Trón zo skla 7.
Žánr:
Literatura světová , Fantasy , Pro děti a mládež
Vydáno: 2019 , CooBoo
Originální název:
Kingdom of Ashes , 2018
více info...
Komentáře (291)
Komentáře 291 Recenze 10


Úplně nevím co napsat. Při téhle knize jsem brečela jak želva, bylo to úplně neskutečné. Pokaždé když jsem se zalykala slzami, jsem si říkala sakra, jaktože z toho není ještě film. Rozhodně skvělá serie. Četla jsem jako e-knihy a už jsem doma oznámila, že chci od Ježíška celý box, abych si sérii mohla přečíst ještě jednou a u toho koukat do mapy. Myslím že budu teď potřebovat hodně dlouhou chvíli, než se odprostím od tohohle neskutecně silného příběhu !
Uzasne fantasy ! Pokud se pořad rozhodujete jestli začít s touhle fantasy serii, rozhodně neváhejte ! Stojí to za to !


(SPOILER)
Čekala jsem velkolepé finále a to se taky stalo. Bohužel ne úplně tak, jak jsem očekávala. Dle mého tam bylo až na moc stránkách bitva... Chápu, schylovalo se k tomu celou sérii... ale prostě byli na pokraji sil, ale dál bojovali... Ráno jim malém probourali bránu ale večer ještě pořád těsně držela... Taky se mi nezdá, že po útoku 100.000 vojáků by všechny hlavní postavy přežily, i přesto, že byli celou dobu v boji... Ne že bych někoho z nich ráda ztratila, ale je to prostě moc nepravděpodobné... Situace s bohy byla dle mého až moc překombinovaná a přehnaná.
I tak jsem si ale díl užila, byť trochu méně, než předchozí. Zvláštní bylo, že elitní voják Vaughan je za celé ty dlouhé měsíce nenašel... Nakonec se mou nejoblíbenější postavou stal Rowan a taky Fenrys. 4* a určitě se někdy časem k sérii vrátím.


Úplně prvně bych ráda autorce přiznala můj obdiv, že byla schopna v tak krátkém čase napsat tolik knih o takovém objemu. Její svět měl dobré myšlenky, obrovský potenciál.
Méně pozitivně už vnímám, že kvalita knih (navzdory postupnému zlepšování nedostatků) je pořád dost špatná. A vím, že hodně komentářů obhajuje nízkou kvalitu tím, že je to "jenom YA fantasy". Což mi přijde smutné - proč nevyžadujeme od YA fantasy dobrou kvalitu jako u jiných žánrů? Chápala bych drobná zkreslení v zájmu zachování duševní pohody mladých lidí... nebo tak něco. Ale vyloženě hloupé, nevysvětlitelně naivní, projevem nevyvážené a nepřekonatelně dokonalé či trpící postavy mi připadají jako zvláštní trend. Pokud je někdo v něčem dobrý, ať to má dobrý důvod. Pokud má někdo 16 roků, tak ať se chová na 16 roků.
Tento díl mi přišel po prvních dvou asi nejhorší, jelikož jeho volume naběhlo opakováním stále opakovaného. Kapitola X končí naprostým cliffem - Manon přistihla Doriana - kapitola Y z pohledu Manon reflektuje veškeré dříve zmíněné rozkoly a vnitřní pochody, načež se po osmi stranách vrátíme do přítomnosti a přichází KONEČNĚ očekávaná reakce, která se navíc sfoukne dost rychle. A takhle se střídaly kapitoly naprosto běžně napříč celou sérií.
Druhý problém spatřuji snad ve všech vztazích. Jako by autorka neznala žádný jiný katalyzátor emocí než pocit viny. Postavy se k sobě chovaly naprosto odporně, načež se ublížené straně stala nějaká újma, což vyvolalo u agresora pocit viny a tedy i záplavu lásky. Pokud si dobře vzpomínám, vyhnuly se tomu jen páry Nesryn-Sartaq (ti se před újmou nepohádali) a Aelin-Jeřáb (ale ti si to odbyli v díle číslo tři).
Množství patosu a jakoby epičnosti taky úplně v pořádku nepřistálo. Pořád se někdo oháněl symboly, které opakováním dávno ztratily sílu, nebo nebyly dost dobře uvedeny, aby ji vůbec získaly. Některé části bitev byly popsány docela dobře, ale některé jsem si nedokázala ani představit. Navíc to bylo pořád dokola, popisy stejných strategií, náletů, výpadů - všechny bitvy napříč knihou.
Doufala jsem, že zakončení bude velkolepé, ale nebylo. Utopilo se v patosu. Nejlépe vnímám díly 3 a 6, které ve své podstatě měly nejjednodušší dějové linky, které zabřednutí do epična moc nedovolovaly. Postavy se chovaly lidsky a nepřátelé působili jako opravdoví nepřátelé, stvůry ještě byly děsivé a spojenci se neobjevovali na každém horizontu.


Úžasný závěr celé série. Došlo i na slzy. Jednoznačně jedna z nejlepších fantasy sérií, které jsem četla.


Poslední díl série skleněný trůn. Kniha bílá naprosto úžasná pobrecela jsem asi tak 3x. Je to moc hezky napsané.


Superhrdinka Aelin a její parta zakončujou svou jízdu ve sledu krutých bitev. Jak se mi prostřední díly docela líbily, tak tenhle poslední zase uklouzl... Bavilo mě, že kniha má obrysy monumentální ságy, že došlo k válce několika stran, do které jsou zapojené bytosti s různými nadpřirozenými schopnostmi, které uzavírají nečekaná spojenectví. Předpoklady k tomu, aby šlo o dobrou knihu, tam tedy byly. Ale prostě si s nimi autorka moc neporadila. Nejvíc ztracená byla podle mě pasáž, kdy si Aelin stoupla do kruhu ze znamení sudby a měla odemknout bránu. Vůbec jsem nepochopila, co se tam děje, všechno bylo vágně popsané a žádný smysl ani vodicí linku jsem nenašla. Zaujalo mě na druhou stranu, jak dokázala autorka nečekaně, ale uvěřitelně překroutit celý obraz Dorianova otce, až jsem s ním nakonec skoro soucítila. Převrátit obraz Aelin už se ale tak nepovedlo - když vesměs kladné postavy uctívají nájemnou vražedkyni jako královnu, prostě to nefunguje. Bavilo mě hledat si na fantasy webech víc informací o postavách ságy, číst si o jejich vzájemném spříznění, porovnávat svoje dojmy s názory ostatních čtenářů. Celej tenhle propracovanej svět ale mohla autorka využít líp.


Dávám plný počet *, protože celý Skleněný trůn byla jedna velká skvělá jízda. No mám trochu problém s posledními díly Maasové. Stejně jako u ACOTAR i tady byl poslední díl neskutečně dlouhý, což mi nevadí, ale vlastně se toho zas tak moc nastalo a veškerá akce byla nacpaná do cca posledních 200 stran a to je škoda. Upřímně doufám, že Půlměsíční město nedopadne stejně.
I tak se bude tato série řadit mezi mé oblíbené.


Strašně moc mě mrzí, že je Skleněný trůn u konce. Začala jsem ho číst někde v roce 2016 a dočetla jsem sérii koncem května 2023. Dlooouho jsem finále odkládala, protože jsem se nechtěla na dobro se sérií rozloučit, až do minulého léta, kdy jsem se rozhodla, že si celou sérii přečtu znovu.
Knížku jsem četla cca 4 dny, ta schopnost SJM napsat 1000 stránkovou bichli, kterou člověk přelouská za chvilku je vskutku obdivuhodná. Velký podíl na tom má samozřejmě i překladatelka, pí. Ivana Svobodová - čte se to opravdu moc hezky.
Líbí se mi progress, který všechny postavy udělaly, ten character development zejména u Aelin, Manon a Doriana je obrovský. Mám všechny postavy moc ráda, ale mým favoritem se stali Manon a Lorcan - hodně se na tom podepsala jeho slabost pro Elide a ochota se pro ni změnit. :)
Nicméně mám jeden problém, a to mám už delší dobu s více knih od SJM - ona je schopna napsat takhle dlouhé knížky, roztahat děj úplně šíleně a pak celou zápletku narvat do posledních cca 100 - 150 stran. Podle mě, když už teda popisuje, s prominutím, každou pičárnu do podrobna, tak by to samé ale měla udělat s koncem, tj s vyvrcholením celé zápletky. Myslím si, že by to čtenáři přežili, kdyby to místo 976 stran necelých 1100, kde by byla smysluplně a ve stejném tempu, ve kterým se nese zbytek knihy, rozvedena zápletka.
Jinak se mi finále moc líbilo. Budu doufat, že jednou vyjde nějaké pokračování, i kdyby jen v podobě krátké povídky.


(SPOILER)
Aelin v tomhle posledním díle obětovala hodně
Ovšem její cesta domů a na trůn byla epická.
Všichni moji oblíbenci bojovali statečně, a přestože v knize bylo hodně bolesti a ztráty, byla tam i velká dávka naděje a lásky.
Já jsem s koncem série spokojená.
Jediné co zbývá říct je, že bych klidně četla nějaký spin-off kde by byl hlavní postavou Fenrys, který mi moc přirostl k srdci.


A jsem na naprostém konci celé série. Začala jsem číst 1/3/23 a dnes dočtena poslední stránka 7. dílu. Jsem moc smutná a nejraději bych dále zůstala ve světě Aelin a jejích přátel a nepřátel.
SPOILER:
I 7. díl dával naprosto smysl a bylo poznat, jak má každou událost autorka skvěle propracovanou. Začátek byl hodně silný, když byla Aelin mučená a následně byla osvobozena. Miluji také příběh Manon. Chaol s Yrene si mě nakonec nezískali a to, že poslední velká akce Aelin byla při záchraně Anielle mi nakonec vadilo, i když jí to přineslo spojence, ale myslím, že by s ní šli tak jako tak. To, jak to nakonec dopadlo s klíči a co tam udělala Aelin mi nedává smysl, proč obětovat zničení Erawana za záchranu duše Eleny? Myslím, že by to Aelin neudělala, tak to na mě v jejím příběhu působilo. A Yrene coby zachránkyně celého světa, no nevím. A souboj Aelin s Maeve jsem nakonec čekala mnohem více epický. A například, jak se dostal Dorian z Morathu a unikl Maeve, také mi to nepřišlo moc věrohodné.
Konec jako takový všech postav se mi líbil, ale asi by se k tomu dalo dojít i jinak.
Ale celkově hodnotím ságu 10/10 a doopravdy je to jedno z nejlepších fantasy, které jsem kdy četla. Vím, že se k příběhu jednu vrátím a přečtu ho celý znovu.


Bohužel, už je konec. Strašně moc bych si přála, aby to nikdy neskončilo. Nebo bych aspoň mohla dostat několik bonusových knih. Potřebuji vědět víc o životě hrdinů! Hlavně bych potřebovala lepší konec pro Manon a Doriana! Noták Massová, proč jsi mi to udělala?!
Když už jsi napsala příběh konce určitých osob, kde jsem nemohla přestat steskem brečet. Tak jsi mohla udělat happyend i jim!


Tak přátelé, je konec...zas nevím, co si mám počít se životem :-D...jen se cítím trochu ochuzená o pořádný happyend Doriana a Manon...to mě fakt mrzí


(SPOILER)
Sarah J. Maas nezklamala. Nečekala jsem nic tak drsného a plného citu zároveň. Bylo to skvělé čtení, kdy opravdu platí, že se čtenář nemůže odtrhnout od knihy.
A to propojení s dalšími knižními postavami z jiných knih? Úžasný nápad.
Jen mě mrzí úmrtí tak silných osobností...to na mě bylo trochu moc.
Přečíst celou sérii mi trvalo delší dobu a teď mě opravdu mrzí, že tento příběh končí.


Vlastně, nevím, co bych k tomu měla pořádně napsat. Maas i v tomto píše pořád stejně čtivě. Sice mě štvalo přeskakování od jedné postavy na druhou a zejména ve chvíli, kdy přeskočila na jinou postavu v napínavém okamžiku .
I v tomto příběhu si nechala nakonec menší překvapení. Něco, o čem čtenář dosud netušil. Poprvé za celou sérii jsem měla pocit, že Aelin, co díky tomu působila bezchybně, nemá něco pevně v rukou - na nějakou chvíli
Finální boj přímo s úhlavními nepřáteli mohl být podle mě víc epický, ale i tak jsem byla spokojená s jejich koncem.
Pokud jde o bitvy, kdy přijde ona zázračná pomoc, já tohle miluji ️
Chápu, že pro někoho tohle není, ale já to beru tak, že je to přece jen příběh, kde je to dovoleno
S finálem jsem spokojená, i nespokojená. Uronila jsem slzu nejen dojetím z konce, protože jsem cíťa, ale i u pár smutných chvil. Jako Krvavé ostří mě to nedostalo, ale minimálně jeden moment byl pro mě silný.
Ve finále mě štval Aedion. Ani v předchozích dílech mě moc neoslovil a teď jsem na něj byla trochu naštvaná, ale to bych spoilerovala.
Rowan, Chaol, Fenrys, Manon, Lorcan postavy, které se dostali do kruhu mých oblíbených
Dorian v tomto díle stoupl o stupínek výše.
Celou sérii jsem si užila. Ano, je to dost osudové a místy je znát, na koho je kniha mířená, ale mě to nepřekáželo a jsem ráda, že je tato série v mé knihovně a možná se objeví ještě další Maas v mě knihovně


Nechci vám kazit dojem z fakt moc fajn sérii ,ale tento díl podle mě nebyl dobrý . Za mě to bylo zbytečně natahované kvůli napětí ,které pak ani nepřišlo ... Mohla bych pokračovat ,avšak tím skončím protože si všichni chceme poslední knihu přečíst a vědět jak to dopadne. A proto musíte posoudit sami ,jak na vás děj působí . Za mě Království popela NE! Aleeeee Maasova je Maasova.


Tohle byl konec jedné dlouhé ságy. Až příliš dlouhé. A já jsme upřímně ráda, že už to mám za sebou.
S pátým dílem u mě opadlo původní nadšení ze série, protože jsem si začala připadat, jako bych sledovala dlouhou a dramatickou telenovelu. Opravdu jde vidět, že je to určeno především pro mladé slečny.
Já osobě bych tento díl přejmenovala na Všichni tady umřeme nebo Já se chci obětovat jako první. Dávalo by to mnohem větší smysl. Tenhle poslední díl by byl mnohem lepší, kdyby tam nebylo opakování jednotlivých pasáží, tolik emocionálních opakujících se výlevů,nelogických rozhodnutích hlavní hrdinky. Překombinovaný děj. A tak bych mohla pokračovat.
Na celé sérii mi vadilo, že dost věcí nedávalo smysl. A magie funguje zhruba tak, jak se to zrovna hodí autorce pro větší drama. Z těch nesmyslů například Maeve propustí Lorcana a Gavriela ze svých služeb potom co, chce Lorcana zabít, aby se náhodou nepřipojil k Aelin. Tři válečníci s sebou na pátrání vezmou lidskou dívku bez magie, která by je jen zdržovala.
Jsem ráda, že jsem si sérii přečetla. Jen doufám, že mi potom, kolikrát jsem protočila oči, nezůstane tik v oku.


" Bylo nebylo... V zemi dávno spálené na popel žila mladá princezna, která milovala své království..."
Tak tahle série vám ukradne srdce, vtáhne vás to do víru emocí a jen tak vás nepustí a poslední díl je krásný, uspokojující a srdcervoucí ve všech správných ohledech.
Série začíná s Aelin,Chaolem a Dorianem, kteří jsou mladí a snaží se přežít. Postupně se přidávají další postavy-Manon, Rowan, Aedion, Lysandra, Nesryn, Gavriel, Fenrys, Lorcan, Elide, Sartaq, Yrene, Kashin, Hassar, Třináctka.
Království popela
V tomto díle jsem byla zoufalá a moje nervy dostali zabrat. Je to akční, temné a emotivní a ani na vteřinu jsem se nenudila. Nic nešlo podle plánu, co se mohlo pokazit se pokazilo. Ale i když tahle parta byla utlačovaná a vypadalo, že už není pro ně naděje, tak se nevzdávali a našli v sobě sílu, která je hnala kupředu za lepší svět i kdyby to mělo být to poslední co udělají. Trpěli pro lepší svět, trpěli ale i se uzdravovali.
Zamilovala jsem se do všech těchto fantastických postav. Díky nim jsem se cítila součástí jejich životů a jejich příběh mě pohltil. Trpěla jsem a smála se společně s nima, viděla jsem jak se postupně mění do odvážných mladých lidí, králů a královen, kteří udělají vše proto, aby svět byl lepší i kdyby měli dát v sázku svůj život. O všech postavách bych mohla mluvit hodiny, nestačí k nim napsat jen pár věci. Ale obdivuji je a miluji, čím se stali, čím vším si prošli, co vše obětovali, aby svět mohl být lepší.
Tato kniha je vším. Tato série je vším. Milovala jsem každý okamžik této série , této knížky.
Ani nejlepší recenze, kterou může někdo napsat, nedokáže popsat,jak je tato série skvělá. Jen kdo četl dokáže pochopit, že žádná slova nejsou dostatečná. Každý jednotlivý díl, každá věta a slovo, má význam, jež se proplétají dohromady a dávají nám neocenitelné dílo. Vše je důležité i když se to na první pohled nemusí zdát.
Jen těžko se mi s touhle sérii loučí,ale určitě to není naposledy co jsem jí četla.


"Dívky můžou zachránit svět..."
Silné, úžasné, strhující od první po poslední stránku! Závěr příběhu Ohnivého srdce měl vše, co velkolepé finále má mít. Spoustu akce, napětí, emocí, které se střídají jako na horské dráze.
Když si zpětně projdu vývoj jednotlivých postav, smekám. Všichni ušli obrovský kus cesty. Jako celek je série opravdu výjimečná v tom nejlepším slova smyslu.


Závěr tohoto neskutečně podařeného dobrodružství pro mě s nejlepší a nejodvážnější hrdinkou za opravdu hrozně dlouhou dobu, bylo skvělé. Nejsem si jistá jestli mě někdy víc bavila hrdinka než tato úžasně vtipná a obětavá bytost :) Bude se mi stýskat ..opravdu mi budou chybět všechny její tváře. Fikané , odvážné, poťouchlé , hrdinské a plné citu ..to vše bylo a je součásti Aelin :) Tento díl byl plný cest a boje, místy zdlouhavými až jsem se chytala za hlavu jak to autorka natahovala ..uf ... přesto závěr hodný 5* doporučuji všem se vydat se na toto dobrodružství a prožít s naší hrdinkou její cestu za záchranou jejího království :)


Skvělý díl, skvělé zakončení perfektní série. Ano, v celé sérii by se dala najít slabší místa, stránky, které neubíhaly a děj, kdy jste si říkali: "ale no taaak". Ale, celkově je to prostě krásný příběh, plný napětí, zvratů a správné dávky romantiky,lásky a přátelství. Těším se, až se jednou ke svým oblíbeným hrdinům vrátím.


Za mě krásný závěr celé série. Člověk se rozhodně nenudil, protože akce jela téměř od samého začátku.
Trošku mě mrzí, že se musím rozloučit se svými oblíbenými postavami, které v průběhu hráli celou dobu spíš druhé housle, ale asi to tak mělo být a v mém srdci si zachovají určitou dávku tajemna.
Hlavní hrdinka z celého konfliktu vyšla docela dost dobře na to, jaký osud jí měl čekat.
Musím říct, že charakterový vývoj všech hrdinů byl obrovský a jsem velmi ráda, že se autorka nebojí nechat hrdiny trpět a i je zabíjet.
Obří mínus v knize, za které nemůže pravděpodobně autorka, je obrovský počet chyb a překlepů, kterých jsem si všimla i já, tak snad s dalšími vydáními to vydavatel opraví.
SPOILER
Třináctka zůstane v mém srdci napořád.
KONEC SPOILERU


Aelin opět v akci. Oproti předešlému příběhu už má tohle zase říz, spád a pořádný děj.


(SPOILER)
Jsem ráda, že už mám sérii dočtenou. V příběhu se objevovalo moc postav a ne všechny dostaly dostatek prostoru. Konec mi nepřišel tolik smutný. Aelin má nesmrtelný život s Jeřábem a bez schopností může žít v pohodě.
Nejvíc mě bavilo číst o Dorianovi - nejlepší byla jeho spolupráce s Maeve.
Aedion si podle mého názoru Lysandru nezasloužil - choval se k ní hrozně.
O Elide a Lorcanovi bych si klidně přečetla celou knihu.
Chaol má nejlepší vývoj postavy a Yrene je úžasná.
Místo Gavriela měla umřít nějaká z hlavních postav - mělo by to lepší efekt.
Jinak je to propracovaný příběh a určitě si někdy celou sérii přečtu znova, abych všechno pochopila. Doporučuji přečíst.


Za lepší svět....Ten konec mě vzal opravdu za srdce, víc než bych řekla u prvního dílu. Jsem opravdu ráda, že jsem sérii dala druhou šanci a v rámci roku ji opravdu přečetla. Díky, Maasová, za ten zážitek.

Takhle špatně napsanou knížku jsem snad v životě nečetla. Nemám problém s příběhem, s jednoduchostí a prvoplánovitostí zápletky - u tohoto typu literatury s tím nějak počítám (i když je fakt, že se celou sérii pozastavuji nad tím, že tisícileté víly přemýšlí naprosto stejně jak sedmnáctiletí nezralí emočně nestabilní lidé).
Hrozně mi vadilo opakování slov, jako kdyby se některé věci nedaly říct jinak (slovní obraty typu “dítě rostoucí v lůně”, “bohové na nebi” se opakovaly tak často, že na ně budu asi do smrti alergická).
Jako největší problém ale vnímám, že autorka celou knížku utopila v NESKUTEČNÉM patosu. Vůbec nerozumím, jak tohle mohlo nakladatelství pustit do tisku.


(SPOILER)
Tento díl mě trval nejdéle přečíst. A nebylo to jen kvůli počtu stran. Chvílemi mě dokonce stránky vůbec neutíkaly a pak se to zase rozjelo a já nevnímala okolní svět. Nakonec mě mrzí, že už to skončilo a já se musím rozloučit s Aelin a ostatními.
Jen mě udivuje, jakto, že spolu s Erawanem, valgy a nestvůrami nezmizeli i čarodějnice a wyverni.... Ovšem, jsem ráda, že zůstali protože by jsme přišli o Manon, Petrah a další čarodějnice.
A třináctka... Ta mě teda dostala...
U uzavření zámku, u kterého měla Aelin, nebo Dorian přijít o život, mě příliš nepřekvapilo, když se znenadání stal zázrak, objevil se Dorianův otec, dříve zlý král Adarlanu a oba přežili.
Aelin ale odevzdala skoro všechnu svou moc a zbylo ji jen málo moci.
Sice byl Erawan ten, kdo vedl všechny ty valgy a nestvůry, ale Maevena smrt byla zdlouhavější a v jistých ohledech vyzařovala Maeve jako ta nebezpečnější. Zatímco Erawanova smrt byla poněkud rychlá.
Ale celá ta série byla skvělá a já jsem ráda, že mi vlastně chybí přečíst ještě Věž úsvitu a krvavé ostří.
Celou sérii všem doporučuji. :)


No, nakonec zvítězilo pět hvězdiček, ale je to s výhradami.
Kniha je čtivá, i když popisování nekonečných bojů může někoho nudit. I opakování jedné a té samé věci na pár stránkách taky omrzí... A vlastně i ty neskutečné hepáče jak z červené knihovny. A ubrečený konec...
Nicméně kniha má i opravdu silné momenty, které ji neskutečně povyšují.
Spousta postav ze sebe vymáčkla to nejlepší, hodně se posunul Dorjan, už není jen obyčejná figurka, a příběh jeho rodiny ... No vše prostě není jen černé a bílé, jak se zdá...
A Manon, další moje srdcovka, taky to neměla zrovna lehký, a svůj příběh si těžce vydřela.
Inu, mohla bych o každém něco neurčitého napsat, ale raději si to přečtěte sami a uvidíte jaký si utvoříte názor.
Nakonec je mi i docela líto, že jsem dospěla na konec. Ale další série už volá...

Jak už někdo tady řekl, jak Avengers End game...
A přehnaně použivané slovo "broukl, broukla"
Ale jinak se to četlo dobře, na to že to bylo tak rozsáhlé...


(SPOILER)
Knize bych dala asi 75%.
Celá série byla hodně intenzivní, až jsem ji nemohla číst najednou a musela jsem si dávat mezi jednotlivými knihami pauzu. Bylo mi zřejmé, že kniha bude velkolepým vyvrcholením, ale...
Kniha má téměř 1000 stran, což mi přijde hodně. Zejména mi to připadá hodně, když je na asi 500 stranách opisovaný boj. Stránky, na kterých se popisoval boj, byly pro mě utrpením, protože veěkeré bitvy měli úplně stejný scénář. Terrasen si myslí, že může zvítězit, pak uvidí Erawanovo vojsko ve velmi silné převaze, vypadá to, že prohrají, pak se stane zázrak a nakonec bitvu vyhrají. Dělo se to u každé jedné bitvy, kterých bylo v této knize víc než dost. Toto mě úpřimně nebavilo, když jsem četla o té poslední bitvě tak jsem už doslova stránky přelétala jenom zběžně, protože ty opisy nebraly konce. Samozřejmě pak přišla Aelin s obrovským vojskem (které ale pořád nestačí na khaganovu armádu), která zachrání celý svět spolu s Yrene. První část knihy se mi proto líbila víc, posledních 350 stran už jsem to vysloveně prostě chtěla mít za sebou. Můj celkový dojem z knihy zachránilo posledního pár stran, kdy skončila vojna, Aelin byla korunovaná a všichni se brali.
Zároveň na mě působilo rušivě to, jak se každá kapitola zabývala jinou dějovou linkou, přišlo mi to velice neucelé, když už, tak se tá kniha dala rozdělit na části, kde by to byla třeba část s Aelin uvězněnou v rakvi a Jeřábem s družinou jak ji hledají, pak další část Chaol, Yrene a vojska khaganátu, další část Dorian, pak Manon a pak Aedion. TÍm, že se tyto dějové linky přetínali to nebylo tak záživné. Kapitola začala, situace nějak vrcholila, zrazu kapitola skončila a ocitli jsme se v kompletně jiné situaci u jiných lidí. Trochu nepřehledné.
Jedna věc, která mě na knihách autorky neksutečně štve je, že autorka napíše a vymyslí silné ženské postavy, aby jim pak jejich moc vzala pro "větší dobro". Nevím, proč by vždy silná ženská hrdinka musela obětovat veškerou svou moc, zatímco mužští hrdinové zůstavájí mocní a nemusí se vzdát v podstatě ničeho. Nevím, k čemu je to dobré a nelíbí se mi to. Je to téma napříč sériemi. Ano, Aelin přežila, změnila se na vílu, ale zároveň přišla o 95% svých schopností. Jasně, beru, nemusí mít kouzelné schopnosti, aby byla silným charakterem, ale když už je jednou má, proč o ně má úplně přijít? Prostě se mi to sebeobětování hlavních hrdinek nelíbí...
Celkově hodnotím celou sérií kladně, ale ze všech knih se mi tato líbila nejméně.


(SPOILER)
80% - Zlovolný král valgů Erawan dobudoval své vojsko a chystá se podmanit si svět. A hrstka statečných se musí pokusit ho porazit, odstranit jeho i královnu víl Maeve z tohoto světa a definitivně zapečetit bránu Sudby, aby se už nikdy nemohl on, ani jeho stvůry vrátit. Poslední díl ságy Skleněný trůn, kde se ve stylu Avengers - The End Game setkají všechny staré i nové postavy, jež autorka v průběhu psaní Skleněného trůnu uvedla na scénu, může začít...
Nutno uznat, že závěr je to poměrně velkolepý a pečlivě propracovaný. Málem se těžko chápe, jak autorka dokázala udržet v hlavě všechny dějové linky, které vytvořila, navázat na ně, košatě je rozvést a nakonec je všechny prolnout do velkého finále. Kniha má téměř tisíc stran, a tak se čtenáři dostane i podrobného rozpletení všech vztahů, objeví se dokonce i málem zapomenuté postavy z počátků série, všichni opět projdou dalším logickým vývojem osobnosti v závislosti na událostech a vlivu lidí ve svém okolí, aby se nakonec kruh uzavřel v jednom ohromujícím závěrečném střetu. Za ten smysl pro velké události i drobnosti, s nimž autorka pokračovala v příběhu jednotlivých postav, jí náleží obdiv. A ty občas naivní milostné vztahy a oproti jiným fantasy příběhům (i realitě) těžko uvěřitelné mizivé ztráty z okruhu hlavních postav mi vlastně nevadí, naopak jsem za ně ráda, koneckonců je to YA. A ono je tam i tak dostatek násilí, na kterém se mohou krvelačnější čtenáři popást.
Co mi ale vadilo nesmírně, byla neskutečná roztříštěnost děje - to neustálé a nesmyslné přeskakování mezi jednotlivými dějovými linkami, které mi hodně kazilo zážitek ze čtení. Ono to už bylo otravné v Říši bouří (a vlastně i Královně stínů, kde mi vadila ta nadbytečná linka s tehdy neznámou a pro příběh dosud nedůležitou Manon, která tehdy klidně mohla počkat do dalšího dílu). Neboť sotva jsem se začetla do jednoho příběhu, tak po pár stránkách jsem zas byla uvržena do pokračování jiného, a než jsem si uvědomila, kam se děj předtím dostal v této další lince, tak se zas přerušila a skočilo se jinam. Ano, mělo by jednoznačně význam, kdybychom sledovali na střídačku to, co se děje s Aelin poté, co ji na konci předešlého dílu zajala královna víl Maeve, což by autorka prokládala tím, jak ji Jeřáb, Lorcan, Gavriel a Elide hledají, a my bychom si nervózně kousali nehty, jestli ji dokážou najít včas. Ovšem prolínat do toho i další linky, které pro příběh na tom místě a v dané chvíli neměly žádný význam... ten text měl být podle mě prostě poskládán jinak. O co víc bych si totiž užila, kdybych si mohla v jednom celku přečíst, jak se Manon a Třináctka pokoušejí navázat spolupráci s kdysi nenáviděnými čarodějnicemi Cochrankami a Dorian mezitím pátrá po posledním klíči Sudby. Jak poutavý by byl boj Aediona a Lysandry proměněné v Aelin za Terrasen, kdybych z něj měla víc než jen snahu zorientovat se, kde v dané kapitole zrovna jsou a co se tam děje. A totéž s Chaolem, Yrene a vojsky khaganátu, kteří se vydali na záchranu Chaolova rodného Anielle. Tohle zkrátka bylo, jako kdyby Tolkien nerozdělil Dvě věže na samostatné části, ale krmil nás střídavě putováním Froda se Samem a příběhem zbytku Společenstva prstenu. Naštěstí nakonec to autorka zachránila, když se všechny nitky příběhu opět propletly a závěrečnou část knihy i celé série jsem si hodně užila, zvlášť když dostaly příležitost i ostatní ženské hrdinky v čele s Yrene, kterou jsem si opravdu oblíbila asi nejvíc. A asi i kvůli ní tak pro mě po dočtení série zůstává nejlepším dílem ten Chaolův a Yrenin spin-off Věž úsvitu, kde byla autorka nucena držet se jedné linie a děj tak působil mnohem konzistentněji.


Dokonalý závěr epické fantasy. Upřímně mě bavily příběhy ostatních více než Aelin, ta mi díky některým svým rozhodnutím. Trošku mi přišlo, že toho neštěstí tam už bylo hodně a trochu překombinované, ale to asi proto aby to bylo napínavější. Závěr poměrně očekávatelný, dojemný. Ach, a Třináctka, ta mě dostala nejvíc.


Jedno slovo, ktoré opíše posledný diel tejto úžasnej série; dokonalosť.
Bola to totálna horská dráha emócií od smiechu, cez strach, hnev, plač, ľútosť, radosť... Autorka sa opäť prekonala a potvrdila svoje kvality, knihy, postavy, ich príbeh a budúcnosť no samotný svet boli prepracované do posledného detailu.
Jediná vec, ktorá mi na tejto knihe prekážala: že skončila


(SPOILER)
Závěrečný díl série, kde vše vyvrcholilo a dospělo do šťastného konce.
V prvním díle mi připadaly postavy a celý svět Skleněného trůnu málo propracované, ale postupně se charakter postav prohluboval a byl vidět jejich vývoj. S každou další knihou ze série se začalo ukazovat, že každý krok měla autorka předem promyšlený, aby v posledním díle do sebe vše zapadlo a dalo smysl.
Skvěle propracovaná a čtivá fantasy série s romantikou v pozadí. Ale právě té romantiky bylo na můj vkus až moc. Vše dopadlo dobře a přestože se celý poslední díl odehrávala obrovská a téměř prohraná bitva, skoro všechny hlavní postavy přežily. A přitom se všichni neohroženě vrhali do boje v předních liniích... Určitě žádný čtenář nechce, aby jeho oblíbené postavy v bitvě padly, ale pár postav mohla autorka nechat hrdinně padnout. Celý příběh by byl ve finále uvěřitelnější (to zní zvláštně - uvěřitelné fantasy :)) a myslím, že i celkový zážitek by byl silnější.


Proste wow! Velkolepé finále, jak já brečela! Za čas se k sérii určitě vrátím znovu a nejsem si jistá, jestli se teď do něčeho zakousnu stejně, jako do skleněného trůnu! 5*


(SPOILER)
Woow, k poslednímu dílu jsem se dlouho odhodlávala, protože jsem nechtěla opustit tento svět, ale celé KP bylo tak nádherně napsané a promyšlené, že po dočtení jsem se cítila skvěle.
Všechny postavy dostaly dobrý ending (hodící se k jejich charakteru) a celá série se tak hezky uzavřela.
Spoiler:
13-12=1 :(


........................... začínám beze slov. Celý díl předčil mé očekávání. A to jsem předpokládala, že bude velkolepý. Těžko se po měsíci loučím s celým terrasenským dvorem. Byla to úžasná cesta do knižních krajin, kde jsem si pobyla vcelku dlouhou dobu. Ale rozhodně toho nelituji. Jsem moc ráda, že jsem díky spoustě úžasných lidiček, dostala příležitost si tuhle sérii přečíst.


Tohle byl rozhodně nejlepší díl z celé série. I přes to, že má kniha skoro tisíc stran a dala by se rozdělit na čtyři další díly, se četla neskutečně rychle a opravdu mě každá stránka bavila, i když se mi občas moc nelíbilo co autorka prováděla s mými oblíbenými postavami, ale většinou to pak nějak zachránila. Na všech stránkách byla nějaká akce a u čtení jste se prostě jako u žádné další knížky od Maasové nenudili. Autorka opravdu umí vtáhnout do děje a postavy vykreslí tak, aby jste si všechny zamilovali. Erilea se mi bude těžko opouštět a pořád se nemůžu přenést přes to, že už to skončilo (i když mi teda ještě zbývá Věž úsvitu, kterou jsem si omylem nechala až na konec a Krvavé ostří). Aelin, Jeřába, Doriana, Manon, Chaola, Lysandru a i všechny ostatní jsem si hrozně oblíbila a tak nějak bych potřebovala, aby Skleněný trůn měl ještě dvakrát více dílů :) I když by to byly jen popisy Terrasenu nebo čehokoliv jiného, myslím, že od Maasové bych přečetla všechno :) Skleněný trůn už budu mít asi navždycky mezi mými nejoblíbenějšími sériemi a jsem hrozně ráda, že jsem se ke čtení téhle rozsáhlé série dostala a podle toho, jak tohle bylo skvělé se těším o to víc na Dvory, ale obávám se, že Skleněný trůn nepřekonají ani Dvory:)


Zakončení skvělé série. Skleněný trůn se mi četl moc dobře a celou Erileu jsem si zamilovala (zvlášť Terrasen!). A mnohem víc mi přirostly k srdci postavy. Jak milé, že to vše začínalo ve 3 a končí ve 30. Miluju Jeřába, Aelin, Lysandru, Manon, Aediona,...všechny! A všichni si v mém knihomolském srdíčku našli místo. Dorian ušel velký kus cesty, stejně jako Aelin- ale u té se to dalo celkem čekat- a spousta dalších postav. A Dorianův táta mě taky celkem dostal. Vesměs na každé stránce jsem měla husinu a párkrát (2x) jsem si pobrečela (což je co říct)... ale jinak jsem moc spokojená jak to skončilo (a nechápu jak mi těch skoro 1000 stran tak rychle uteklo)...Království popela mě nezklamalo. Krásný a povedený konec ještě krásnější série.


Celá série se příjemně čte, je to taková prima pohádka. Akorát ten poslední díl se místy příšerně vleče a prospělo by mu pořádný seškrtání. Celkově ale parádní oddychovka.
Štítky knihy
magie pro dívky víly, rusalky pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
2015 | ![]() |
2016 | ![]() |
2017 | ![]() |
2016 | ![]() |
2020 | ![]() |
Kniha Království popela je v
Právě čtených | 43x |
Přečtených | 2 085x |
Čtenářské výzvě | 203x |
Doporučených | 235x |
Knihotéce | 693x |
Chystám se číst | 416x |
Chci si koupit | 164x |
dalších seznamech | 11x |