Dvůr trnů a růží

Nevěřila jsem, že tomu taky podlehnu, ale stalo se. Úplně jsem cítila kde jsem a že tam voní les, nebo že stojím v kaluži krve. Všechno tohle jsem uvěřila. A důkaz dokonalosti je, že se v této knize zpochybňuje i dobro. Mysl dobrého člověka může být vrtkavá. A tady je to patrné a proto úžasné.

RECENZIA - Na dvore z tŕňov a ruží - Sarah J. Maas

Poznáte sériu ACOTAR?

Po rokoch som sa opäť pustila do rereadingu tejto úžasnej série, nakoľko pokračovanie je za rohom. A opäť som sa zamilovala. Neverila som, koľko som toho zabudla a musela som si pripomenúť, aby som si čítanie nových častí neskôr naplno užila bez tápania.

Ak poznáte rozprávku Kráska a zviera, toto je jej moderná obdoba. A ak vravím moderná, tak tým myslím naozaj odlišnú verziu, než tá, ktorú čítame deťom pred spaním.
Lovkyňa, ktorá sa snaží len prežiť, zabije v lese veľkého vlka a za trest si ju do svojho zámku odvedie veľký zlý zver. Život za život.

Nebudem prezrádzať, ako to bolo ďalej, ale zamilovala som sa. Toto bola pre mňa po Tróne zo skla povinná jazda a priznám sa, že ma očarovala ešte viac. Prvá časť je zdanlivo pomalá. Spoznávame sa s novým svetom a jeho obyvateľmi, rozdelením jednotlivých tvorov a hierarchiou. Bližšie spoznávame postavy a ich charakter, a práve z toho dôvodu je dobré, že sa tempo knihy spočiatku nikam neponáhľa.

Už keď som knihu čítala prvýkrát, tušila som, že po tom, čo sa stretla s temným lordom, začne kniha naberať rýchlejší spád a iný smer. A mala som pravdu. Zamilovala som sa do neho okamžite.

Kniha je pútavá a pre mňa svojím spôsobom výnimočná, pretože spolu s vyššie spomínanou sériou bola pre mňa prvými, v ktorých som sa s férmi stretla, pretože v tom čase veľký boom okolo nich ešte len začínal.

Pripravte sa na dobrodružstvo spojené s mocichtivými krvilačnými predátormi, intrigami, neľútostnými súbojmi, na vášeň a romantiku, a to všetko v nádhernom novom prevedení s oriezkami a v krásnom darčekovom boxe.

Upřímně nerozumím proč je to tak populární.

Ono totiž, když si na konci přejete aby hlavní hrdinka trpěla stejně jako vy při čtení téhle knihy tak víte, jak špatná ta postava a kniha je.

Na světě je strašně moc dobrých fantasy knih. (Krutý princ, Časodějové, Strážci ztracených měst, Kouzla rodu Thornů, Frieren (okok to je manga ale who cares) a to jsem samozřejmě nevyjmenovala úplně všechny) A pak narazíte na tak strašně populární knihu a všichni na Tiktoku říkají jak je to strašně dobré a kdesi cosi a pak dostanete něco co si říká že je to převyprávění krásky a zvířete (to opravdu není) tak zklamání opravdu pocítíte.

Proč to tak strašně shittuju

1. Styl psaní
Dává to Vibe já v šesté třídě

2. Postavy
Jedinou postavu kterou zbožňuji je Lucian
(V pozdějších knihách i Cassian, snad se tak píše)

3. Proč ti blonde cápci nikdy nejsou hlavní romantická linka?

4. Nesnáším Rhysanda..... To že ji zpije a zbaví ji veškerých jejích zbývajících práv mě opravdu nepřesvědčuje o jeho kompetenci být zdravým book boyfriendem
AlE oN tO dElAl aBy Ji cHráNil
Bich sybau

5. Proč je tam nějaký festival toho, že král jarního dvora musí mrdat s někým kvůli bůhví jakým důvodům?!?!?

6. Proč i ve fantasy světě musi být mysoginie?

7. Hlavní hrdinka je prostě a jednoduše blbá a nepřemýšlí racionálně

Tož tak se všichni nerozrušte nad mým psaním. Připadne mi zvláštní že většina lidí to tady jen chválí.

Já vím, já vím.
Všichni už to dávno četli a já, abych tak říkajíc “zalepila svou mezeru ve vzdělání”, jsem konečně sáhla po mé první knize od Sarah J. Maas. A musím říct, klobouk dolů. Je opravdu mistrem ve své oboru. S romantasy si umí skvěle vyhrát a její vymyšlené vílí postavy dokáží nahánět hrůzu i romantické představy.
První díl série ACOTARu neboli Dvůr trnů a růží mi kápnul do noty. První 2/3 knihy byly fajn, ale to, co se dělo posledních 150 stran byl fičák. Opravdu, skvěle vystupňované.
A už se mic těším, jak to bude Feyre, Tamlinem a Rhysandem dál. Vílami, sedmi Dvory i lidskou říší.
Opět krásně rozjetá pohádka.

Knihu jsem četla na doporučení kamarádky. Prvních přibližně sto stran mě to moc nechytlo, ale vydržela jsem a stálo to za to. Pak se to rozjelo a zbytek knihy jsem zhltla.

Tak konečně jsem i já podlehla nátlaku bookstagramu a pustila jsem se do Dvorů. :)
Když je kolem nějaké série takové pozdvižení, většinou ji odkládám a jsem skeptická (stejně jako u Čtvrtého křídla) a pak se do ní pustím a lituji, že jsem nezačala dřív.
Tentokrát začnu postavami. Hlavní postava Feyre mi sedla, líbí se mi její odhodlání a odvaha. Z počátku mi vadila její sestra Nesta, ale ke konci knihy jsem na ni pomalu měnila názor. Co se týká Tamlina, vladaře z Jarního dvora, nějak jsem si z něj nedokázala sednout na zadek. Ale myslím, že to bylo tím, že jsem prostě už předem věděla, že přijde něco lepšího v podobě Rhysanda, vladaře z Nočního dvora. :D Naopak postava, která si mě z nějakého důvodu opravdu získala, byl Lucien.
Nemá cenu zdlouhavě recenzovat, protože tuto sérii všichni znáte minimálně z doslechu. Jednoduše se mi kniha moc líbila. Byla čtivá, stránky mi ubíhaly pod rukama a moc se jsem těšila, až se tam objeví konkrétní postavy. :) Trošku mě překvapilo, jak je v určité ohledu kniha temná, to jsem nečekala, ale nevadí mi to. Svět, který autorka vystavěla, je kouzelný, ale vzhledem k různým stvořením v něm, je pochopitelné, že je i temný. Děj plný akce mě držel v napětí až do konce. Závěr knihy jsem absolutně nečekala! Moc se těším na další díl, který je dle recenzí jeden z nejlepších. :)

Asi hodnotím pozitivněji, než bych měla, ale přiznám se, že mě kniha bavila. Nemám ráda humbuk kolem knihy, takže jsem byla trochu skeptická a ano, není to taková bomba, ze které všichni musí padnout na zadek. Ale není to ani špatné, či nudné. S.J.M. píše jednodušším stylem, ale je to velmi čtivé a stránky utíkají jako splašené. Příběh stojí na pohádce o Krásce a zvířeti. Dle mého se to povedlo. Kromě slabší části, kdy se hrdinka vrací do vesnice v druhé třetině knihy, nikde příběh nestagnuje.
Postavy jsou o trochu horší. Feyre je typická Mary Sue. Není to tak hrozné jak ve Skleněném trůnu, ale že bych k ní úplně přilnula, to říct nemohu. Navíc některá její rozhodnutí jsou opravdu na zamyšlení. (Říkají, ať tam nechodím. Ale tam jsou bubny! Tak tam musím jít.) Sestry mají tak málo prostoru, že moc nevyniknou. Lucien se mi líbil.
Trojúhelník mezi Tamlinem a Rhysem... Z Tamlina jde cítit, že je odsouzen na druhou kolej, tudíž neustálé vyznávání lásky a velká gesta mě příliš nepřesvědčila. U Rhyse je naopak jasné, že je to hlavní alfa-samec. I přesto že mám tento typ ráda, Rhys mě nebavil. A stránka: On není perverzní, on je hodný! Stará se o ni! To byla jen přetvářka... - tak tu jsem tam opravdu neviděla. Což mě trochu odrazuje v pokračování.
Záporná postava byla trochu vycucaná z prstu a její motivace byly trochu diskutabilní, ale proč ne. Nebylo to nic, co by mi opravdu vadilo, nebo kazilo dojem ze čtení.
Z žánru romantasy spíše plus, ale hype kolem této knihy jde trochu mimo mě. A argument: "První kniha slabší, zbytek bomba!" to opravdu nezachrání.

V recenzi se mohou vyskytnout jemné spoilery. Nic velkého, ale náznaky děje zde jsou.

Pojďme se na začátek dohodnout, že o této knize nebudeme říkat, že to je retelling na Krásku a Zvíře.
Proč?
Protože Zvíře tady není vůbec ošklivé - není tu žádná překážka k překonání. A protože tady čtenáři není až skoro do konce vysvětleno, proč by se sakra Zvíře mělo ke Krásce chovat vlídně.

Příběh. Achich ouvej. Tohle je slabou stránkou celé knihy. Reálně v první půlce knihy se defakto nic neděje. Poznáváme hlavní hrdinku a svět na lidské straně Zdi. A přísahám bohu, že tady vás bude štvát většina postav. A pak se Feyra vydá na lov a uloví vlka. Což vede k jejímu po bytu na vílí straně Zdi, kde se potkáváme s dalšími postavami a tvory. Tady už to začne být zajímavější. Společně s Feyrou čtenář poznává pravidla, tradice a krásu i hrůzu vílího světa. Ale nedá se popřít, že se to opírá hlavně o tvoření vztahu mezi Feyrou a Tamlinem a je to malilinko repetitivní.
A na konci se zase děje více věcí, ale ne všechny dávají smysl, když se nad tím zamyslíte.Proč se tam děje tolik věcí, které nemají žádné logické vysvětlení? Třeba když se podíváme na ty úkoly. První a třetí dejme tomu. Ale co ten druhý? Jaký smysl to mělo, kromě toho zcela očividného? Proč vlastně v knize příliš nepociťujeme, že mezi jednotlivými úkoly proběhl vždy celý měsíc? A vůbec se mnou nezačínejte o té hádance. Já jsem strašlivě špatná na hádanky a tuto jsem vyřešila během 2 sekund. Ta hádanka je špatná. Nedává smysl, proč by Amarantha vsadila všechnu svou moc na tak primitivní hádanku. Navíc odpověď na ní je takové klišé!
Problém s celým dějem prostě je, že skoro nic nedává smysl až skoro do konce. Protože proč sakra Tamlin k sobě vzal Feyru, aby si žila v luxusu, s dobrým jídlem, pěkným oblečením? Co to je za trest?
Co ale musím pochválit je ten svět. Hodně se mi líbí celé to rozdělení na Dvory a vladaře. Stejně tak se mi líbí, kolik rozmanitých tvorů tento svět nabízí a těším se na další!

Už mám načteno tolik knih, že mi Feyra přijde jako poměrně dobrá hlavní ženská postava. Je uvěřitelná. Má své strachy s kterými bojuje. Má soucit a to i k jejím úlovkům díky kterým s rodinou můžou přežít. Je paličatá a vždy strašně upnutá na jednu věc, čímž mě docela vytáčela. A taky je trochu naivní, ale to ji dokážu snadno odpustit.
Já vím, že později nemá většina čtenářů Tamlina ráda, ale v tomto díle je vyobrazený jako ten nejlepší chlap pod sluncem. Krásný, vnímavý, ochranářský a pečující. A nebudu lhát, při tom jejich svátku s jeskyní, byl sexy! Jen teda jeho chemie s Feyrou je na bodě mrazu. Autorka se nám sice snaží namluvit, že tam je, ale já ji tam teda nenašla. Každopádně nikdo nemůže tvrdit, že by v tomto díle byl Tamlin zlou postavou. Nudnou? Možná. Ale ne zlou. Jen teda jeho netečnost, neohleduplnost a nechuť riskovat jsem na konci sice moc neocenila, ale to nic nemění na tom, že je to tady správnej chlap.
Absolutně miluju Luciena. Od začátku do konce. Ten chlap je takovou tou správnou osinou v zadku, která člověka nenechá chladného.
Rhysand je v tomto díle velmi sporadicky, ale když se ukáže, tak to stojí za to. Temný, sexy, arogantní a bez zábran, co si jde za svým cílem ať to stojí co to stojí. Jo. Myslím, že má potenciál se stát mou oblíbenou postavou, ale upřímně si všichni přiznejme, že v tomto díle hraje druhé housle a je horší jak Tamlin.
A ta tajemná Amarantha? Její prohnilost, krutost a zákeřnost je vyobrazená dobře. Je to dobrá záporačka, která je popsaná velmi realisticky. Neměla jsem ji ráda od jejího začátku.
Ohledně dalších postav nemám žádný pevný názor. Moc prostoru nedostaly. Oblíbila jsem si ale docela Alis. Můžu napsat, že mi Nesta přijde chladná a krutá. Elain strašně nezajímavá a nevýrazná a otec je zbabělec, co to vzdal. Ale je to jen první pocit a uvidíme v dalších dílech.

Je to napsaný dobře? Dejme tomu.
Čte se to samo? Ano.
Má to zajímavé momenty? Rozhodně ano.
Je to ale tak dobrý, že bych si z toho sedla na zadek? Ne.
Existují lepší knihy? Rozhodně ano.

A ano, vím, že další díl má být lepší. A ano, dala jsem knize vysoké hodnocení, protože jsem si to čtení užila, ale nepovažuju tuto knihu za nějaké přelomové dílo nebo něco, co by mělo být opěvované a div ne uctívané.
Ale jo. Ve výsledku mě to vlastně bavilo a mám prostě slabost pro kýčovité fantasy romance.

Do čtení Dvora trnů a růží jsem se pustila hlavně kvůli nadšeným recenzím. Čekala jsem skvělou romantasy, která mě pohltí od první stránky. Bohužel přišlo spíš zklamání.
Prvních zhruba 300 stran jsem se knihou doslova prokousávala. Děj se vlekl, dlouho se vlastně nic zásadního nedělo a několikrát jsem měla chuť knihu odložit. Až posledních pár desítek stran konečně přineslo alespoň nějakou akci.
Za mě je první díl poměrně slabý a nezachránil ho ani závěr. Přesto v sérii pokračuju a doufám, že druhý díl bude lepší.

Vzhledem k tomu, že teploty teď atakuji 35 stupňů, přišlo mi lepší vytáhnout knížku z žánru romantasy. Dobrý nápad, byla to oddechovka. Ale i tak mám výhrady k vykreslení postav, budování příběhu. Přišlo mi to jako nedotažená "tuctovka", asi nechápu ten hype kolem toho.

Knížku už jsem kdysi rozečetla, ale nedočetla. Tentokrát jsem se účastnila společného čtení a rozhodla se knížku dočíst a vůbec toho nelituju.
Děj se točí kolem hlavní hrdinky Feyre, která je za trest odvedena do říše víl, kde je držena vladařem Jarního dvora. Jak se toto vyvine? Ze začátku mě děj moc nebavil, ale jakmile jsme se dostali více na Jarní dvůr, tak mě knížka začala čím dál tím více bavit a pokračovalo to až do konce.
Co se týče postav, tak mi kromě jedné sedly snad úplně všechny i ty záporné, protože byly dobře napsané. Jedinou postavou, která mě nesedla je otec naší hlavní hrdinky. Ale musím se přiznat, že nejvíce mi sedl Lucien - bavilo mě, jak se chová k Feyre, ale taky toho má hodně za sebou.
Ze začátku se mi knížka četla pomaleji a moc se mi do ní nechtělo, ale to připisuji nudnějšímu začátku, ale postupně jsem se na čtení začala těšit a knížka se mi četla rychleji. Autorčin styl psaní mi ve finále docela sedl.
Jsem ráda, že jsem na knížku nezanevřela a opravdu si ji přečetla, protože mě opravdu sedla, což není vždy u fantasy a romantasy úplně jednoduché, jelikož jsem spíše čtenářka romantiky. Určitě budu v sérii dále pokračovat a těším se na další díl.

Kolem Dvora trnů a růží jsem dlouhou dobu vídala obrovské nadšení, a tak jsem se nakonec rozhodla zjistit, čím si tahle série získala tolik čtenářů. Po dočtení ale musím říct, že tomu stále příliš nerozumím.

Neoslovil mě ani svět, který mi připadal poměrně povrchní a nedostatečně rozpracovaný, ani styl psaní, který nebyl nijak výjimečný, ale neřekla bych že ani nijak výrazně špatný. Největším problémem pro mě však byly postavy. Většina z nich mi byla buď vyloženě nesympatická, nebo natolik nezajímavá, že jsem si k nim nedokázala vytvořit žádný vztah.

Ani samotný děj mě nedokázal výrazněji zaujmout. Některé zvraty jsem očekávala dlouho dopředu a mnoho scén na mě působilo spíš jako sled známých romantasy tropů než jako originální příběh. Ke konci knihy jsem už nečetla proto, že bych nutně potřebovala vědět, co se stane dál, ale spíš proto, že jsem ji chtěla mít za sebou.

S odstupem času si uvědomuji, že moje zklamání možná ještě umocnila vysoká očekávání. Přesto si nemyslím, že by ACOTAR nabídl něco, co by ospravedlnilo jeho mimořádnou popularitu. Chápu, proč si našel své fanoušky, ale pro mě zůstává především ukázkou toho, že obrovský hype a skutečná kvalita nejsou vždy totéž.

Asi jako poslední na světě jsem se pustila do čtení Dvorů.. hele a asi takhle.. není to můj žánr, takže jsem mohla být jen překvapená. Četli se to dobře, líbilo se mi to, ale že bych z toho byla odvarena jako půlka internetu to se říct nedá.. bylo to fajn, ale nic co by mě vystřelilo z trenek. Samozřejmě se ale pustím do dalších dílů..

Kniha mě trochu zklamala. Začátek se docela táhnul, pořádně se začalo něco dít až někdy v polovině a erotické scény tam prakticky nebyly žádné. Ale líbilo se mi propracování vílího světa a jednotlivých dvorů. Konec špatný nebyl a zůstal docela otevřený, takže jsem zvědavá na další díl.

Po Čtvrtém křídle mé druhé fantasy. Dostala jsem jako dárek krasný box čtyř dílů a rozhodně to není jen ozdoba mé knihovny. Napínavé, krásně vystavěný svět víl, nechybí romantika...hned otevírám druhý díl.

(SPOILER) Vzhledem k tomu, že tento žánr čtu velmi zřídka, pochvalné recenze mě přesvědčily se do série pustit.

První dvě třetiny se četly celkem snadno, u poslední části jsem poměrně trpěla a moc se to na mě táhlo. (SPOILER) opravdu se nedá nic jiného vymyslet než plnění úkolů či hádanek? A co ta šíleně spalující láska?

Lacině na mě působily “lechtivé” pasáže.

(SPOILER) Na Dvory jsem dostala náhodné doporučení a s klidným srdcem toto doporučení můžu sdílet dál.
Je tedy fér říct, že jsou tu místa, která se musí "přetrpět", kdy příběh tolik netáhne a jeden by si řekl, jestli má vůbec číst dál. Ale nakonec děj člověka opravdu pohltí a dokonce se po roce chystám na rereading celé série.

První díl je výjimečný svou podobou s Kráskou a zvířetem. Sympatie k jednotlivým postávám se různě prostřídají. A co musím vyzdvihnout, tak popisy míst, dobře vystavění svět, a velmi povedeně napsané spicy scény.

Asi jsem malinko mimo. Nebo já asi nevím.
Každopádně celý ten svět prvního dílu, co zatím vím, je super. Určitě je brutálně propracovaný. Historie mezi vílami a lidmi je jasná. Problém je jasný...

Jsem to jenom já? Prosím, řekněte mi, že jste taky nedokázali vycítit nějaké silné pouto mezi Tamlinem a Feyre? Mně se moc nezdá, že by mezi nimi bylo něco tak šíleně silného. Nějak mi mezi nimi chybí taková ta velká jiskra, která by způsobila, že bude lidská holka riskovat všechno na světě, aby ho zachraňovala, aby vraždila (ačkoliv to nedělala pak jen kvůli němu) popravdě mezi Feyre a Rhysandem to zaplálo na první dobrou vlastně ihned... sotva se prvně potkali na té ohnivé noci (nebo co to bylo)...

No... každopádně, začala jsem číst druhý díl a trochu skřípám zuby, tak uvidíme. :)

Konečně došlo na to, že jsem se pustila do tolik opěvované a na sítích populární série! A víte co? Pořád nevím, co na tom všichni mají!
Neberte to špatně, čtení jsem si NESKUTEČNĚ užila a rozhodně ve mně vyvolalo pořádné emoce, na druhou stranu jsem ale vlastně nedostala nic až tak originálního...
Moje zkušenost s tímto žánrem není nijak velká a nemám proto s čím srovnávat, přesto jsem ale přesvědčená, že narazím na (v tomto žánru) lepší čtení. Možná u druhého dílu?
A teď konkrétně. Do čtení jsem se pouštěla vlastně naslepo, anotaci jsem nečetla a kniha mi ležela tak dlouho v knihovně, že jsem na detaily úplně zapomněla. O to víc mě ale nadchlo, že je retellingem na Krásku a zvíře (MILUJU!).
Překvapilo mě, jak rychle se do příběhu dostala nějaké akce, jak nás autorka ihned vrhla do světa víl, ale na druhou stranu pak některé věci působily nepřirozeně, možná až instantně. V tomto ohledu mi chyběla plynulost, delší cesta za hranici lidského světa, více detailů a fungování celkově. A ano, ono to přijde a mnohé se vyjasní s dalšími zvraty, přece jen mi ale v úvodu něco chybělo.
Co se postav týče, je jednoduché si je oblíbit (nebo je naopak nenávidět, ehm). To, jak se v průběhu proměňují vztahy, jak to mezi postavami jiskří, jak do děje vstupují další výrazné osobnosti... To mi tady jednoduše sedlo.
Knize nechybí akce, zvraty, napětí, promyšlenost. Taky jsem se nejednou zasmála nahlas, musela jsem se při čtení narovnat, jako bych snad byla jeho součástí a mohla se tak víc soustředit na to, co se tam sakra děje. Emoce tomu určitě nechybí.
Byly části, kdy mi příběh přišel zbytečně zdlouhavý, jiné by klidně snesly rozvést. Rozhodně jsem spíše fanouškem pomalého budování světa, což se tady moc neděje, ale v tomto jde spíš o preferenci.
Ale v závěru? Náznak tajemství, vidina jasného pokračování... Další díl je jasný!
Pro mě odpočinkové čtení, které se navíc úplně skvěle hodí jako společné, protože se dá o nejedné věci polemizovat. Moc jsem si to užila!