Niu přečtené 657

Dokonalá kořist 2018, Helen Fields

Začátek byl fakt super. Pak jsem myslela, že kniha se přiřadí k těm rozečteným, které už nikdy nedočtu. A ejhle, závěr super (trochu přitažený za vlasy a možná i skalp). V těch příbězích je toho tolik, že to spíš celku ubližuje. Ava mi moc nesedla už v prvním díle, ale tady - co to bylo?! Luc byl v pohodě a celkem jsem si oblíbila Livelyho. Edgar asi no comment. Ben a Lance super. Celý ten příběh byl takový fakt zvláštní, bylo to chvilkama bizarní.... celý text

Jarní oběť 2021, Anders de la Motte

Když jsem četla tuhle knihu, říkala jsem si, že to na hvězdičky nedopadne úplně dobře. Ale abych byla fér, ten konec mě totálně rozsekal. I přes ty chyby, co to v sobě mělo, i přes jakousi kýčovitost a nelogičnost v ději. Asi nejvíc se mi líbilo to pomyšlení, že po třiceti letech byla vyslovena pravda. A ten závěrečný epilog? Ty zprávy pro Margaux a celou záležitost s ní. A pak Emee, ta se mi líbila. Hubert vlastně taky. Ostatní postavy nic moc. Listoň a Valpružina noc se mi líbily, dodalo to do příběhu tajemno. Ale celou knihu mi vrtalo hlavou, jak se Thea mohla dostat k policejnímu spisu, tohle mi opravdu rozum nebral a snad by to nemělo být ani možné. Pro mne byl tohle hlavní fakt, který mi ubíral na celém příběhu. Na základě toho byla hlavní hrdinka dost šťoura, tak jen byla otázka času, co se jí stane. Četlo se to fakt dobře.... celý text

Světelný klam 2018, Louise Penny

I když mám případy vrchního inspektora Gamache ráda pro podobu s klidnými detektivkami alá Poirot a Barnaby, tak mi v posledních knihách, co jsem četla něco vadí. Mám ráda pomalé knihy, neuspěchané, ale tady to byl zase jeden ten příběh, kde se to 400 stran neskutečně táhne a na těch zbylých 24 se odehraje vše najednou. Ze začátku příběhu jsem se podivovala nad vernisáží, nad Clarou a říkala si, pane jo, jak dlouho se tohle bude natahovat?! (Jo, s vykřičníkem.) Výlet do minulosti za dávným přátelstvím - asi jsem toho přesycená, v poslední době se mi pod ruky dostávají knihy s na chlup stejným tématem. Konečně došlo i na toho Petera - tleskám. Za co půjdou hvězdičky dolů jsou ty návraty do minulých dílů. Myslím si, že v minulém díle se řešil incident Gamache, tak jakože zpackaná zásahová akce (i když mě to přišlo jako strašně vyumělkované), inspektor se celý čas léčil. Proč se to zase vytahuje teď, proč jednu osobu zas napadají úplně šílené věci a v zápětí na ně zapomene (Jean Guy)? Spíš než tohle se mi víc líbilo znovuzačleňování Oliviera do komunity a myslím, že místa pro toto tam bylo tak akorát. Zato k akci s Gamachem a přestřelkou jsem se nemusela vracet tolikrát. Tento díl byl hodně o odpouštění. A ve mne to vzbudilo otázku - má vůbec smysl odpouštět, když to člověk nemyslí vážně? Jen proto, jak se říká, aby odpustil sám sobě? Není to jen nějaká výmluva ve stylu - no tak já chci fakt už klid, tak raději odpustím. Ale ... Co když to tak úplně nejde, co když v nás neustále bude hlodat ten červík a na dotyčnou osobu se nebudeme moci dívat stejně. Anebo jako v několika případech v příběhu - lidi odpouští a nemyslí to vážně. Já jsem zatím v rozpoložení, neodpouštět, pokud to nemyslíte vážně, k ničemu to nevede. Jen k dalšímu trápení. A změna musí být viditelná i z té druhé strany. Proto jsem ráda i za příběh soudce a Briana, to se mi moc líbilo. "Beauvior v odpuštění věřil, ale až po trestu."... celý text

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

Jak ráda s oblibou říkám: tohle byl teda bizár. Tak ... patetické. Taková slátanina. Ach můj ty bože, nemohla jsem se dočkat, až to dočtu. A při 664 stranách to byl nadlidský výkon. Dá se říct, že jsem většinu knihy provzdychala, provrtěla hlavou, protočila očima a proskřípala zuby. Ne, tohle opravdu ne. Oproti prvnímu dílu, ze kterého jsem byla nadšená, je toto děs. Hlavní hrdinka je naprostá ..... Když si zapůjčím pár obratů z knihy, tak: "Odpověděla jsem tedy znuděným, bezvýrazným hlasem bez náznaku zájmu." A další: "předstírala zájem". Přesně taková byla. Začátek knihy byl fajn, líbilo se mi i to její přemístění a uzdravování na Nočním dvoře. Stejně jako jsem si v prvním díle oblíbila Tamlina, tak tady si mě znepřátelil. A plnou hloubku jsem pochopila téměř na konci knihy, kdy Rhysand řekl pravdu o tom, jak to bylo. Tohle byla snad jediná světlá část knihy, která se mi líbila. Ale ... Proč se autoři vždy snaží vystavit hlavní ženskou postavu jako naprostou antisympaťačku, zatímco mužské postavy jsou většinou normální. Nemá to být tak, abychom jako čtenáři měli podporovat hlavní postavu, bojovat s ní po boku?! A to jak se zachovala, když se dozvěděla o tom, že je družka? Pak jsem měla dost značný problém vůbec pochopit Velaris a opravdu jsem ze stránek nepochytila nic, co by mi mělo vyrazit dech. Velmi často se stávalo, že někde někdo byl a pak najednou byl jinde, takže jsem měla potíž se v tom, kde se kdo nachází, zorientovat, plus se místa střídala tak rychle, že mi to bylo jedno. Další věc byla honba za a) knihou, b) koulí, c) kotlíkem alias vanou. Absolutně nesmyslné hurá akce, šup šup a bylo. A asi jsem byla tak zmatená, že jsem si špatně vyhodnotila, že to vše potřebuje král Hybernu na zmrtvýchvstání Juriana. A ejhle, ten byl živý. A krása, stačí se jen naložit do Vany a je z vás víla. Magie, to prostě magie. Jen tak. Povlečení na posteli vypere, ale jídlo si musí ohřát sama. Hrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr. A omlouvám se, ještě to není všechno. Feyreino neustálé zvracení hlavně ze začátku (a pak se k tomu autorka vrátila i na konci) mi lezlo na nervy. Výrazy jako něčí děvka a nadávky typu prasáku a zmetku mě taky odrazovaly. Rozhovory mezi postavami byly dost zmatené, jako by si měly zachovat punc tajemna, ale sakra tak jak se pak vlastně spolu měli domlouvat? Někde mě rušily gramatické chyby a špatný překlad, dlouhé souvětí na několik řádků. Je to na fantasy až moc kruté a úplně zbytečně. A ne, nemám tak citlivý žaludek, naopak ráda čtu detektivky a horory a jsem na leccos připravená, ale na fantasy to bylo dost. Feyre opakovaně zrazuje důvěru Rhysanda a jeho slabosti mu otříská o hlavu, pak za ním doleze a tváří se povýšeně. V části, kde se snažili ukrást kouli, tak jejich sexuální hrátky k odlákání pozornosti byly prostě divné. A celkově se ptám, jestli je potřeba tohoto ve fantasy. Plus explicitní výrazy, když opravdu nejsou třeba. Pro mne byl tento svět neuvěřitelný. Ne, že bych si ho neuměla představit, ale tak, že jsem jim všem nevěřila ani zbla. No, určitě tak o polovinu zkrátit a pak bych možná nebyla tak přísná. Ale na to, jak je to opět vyháněno do výšin, mě to zklamalo. V závěru byly 2 kapitoly - jedna z pohledu Rhyse, druhá z pohledu Feyre a já jsem přemýšlela, že by bylo lepší, kdyby tak byla členěna celá kniha, znát prostě myšlenky všech (stejný styl byl použit u Kronik pozůstalých a tam to bylo promakané). Ale vlastně když se nad tím zamyslím, tak kniha splnila účel: před očima mlhu a v mysli hněv.... celý text

Půlnoční knihovna 2022, Matt Haig

Včera večer jsem dočetla Půlnoční knihovnu a rezonovalo to ve mně jako velký zvon, takové neodbytné drnčení v celém těle. Když jsem to začínala číst, říkala jsem si - no, ty kráso, to je teda postava, povaha, ... Pak ty kapitoly (velice krátké) rychle ubíhaly a já viděla, jak se Nora vrhá hlava nehlava do jednoho dobrodružství za druhým a současně s tím přichází na věci, které jí unikaly. Protože jsem na začátku roku četla Neviditelný život Addie LaRue, vnímala jsem tam jistou podobnost. Bylo to i trochu seberozvojové takovým nenásilným způsobem. Mne úplně fascinuje myšlenka mnohovesmíru a taky bych ráda nahlédla, co všechna moje paralelní já dělají. A do toho ještě v knihovně, pro knihomola nejlepší startovní čára. Moje očekávání konce příběhu se skutečně naplnilo, jinak by mi to ani nedalo pochopení života (a Noře taky). Nejhorší je pustit se toho, co si myslíme, že je pro nás správné. Citát, který mi utkvěl: "Otázka není, na co se díváš, nýbrž co vidíš." A i když zmíněná Addie byla pěkná kniha, tak až u Půlnoční knihovny slza ukápla a já ji hodnotím jako lepší.... celý text

Pan Romantik 2021, Leisa Rayven

Tento typ knih moc nečtu, ale nalákal mě název a příběh plný romantických schůzek (jo a ta obálka se fakt povedla). A sakra, fakt jsem měla pocit, že se to děje i pro mne. Kniha byla plná humoru, který je mi blízký, a při jedné pasáži jsem dostala záchvat smíchu na dobrých deset minut a nešlo přestat. Užila jsem si opravdu větší část knihy, kdy to bylo napjaté. Ty poslední kapitoly byly slabší. Závěr ok. Nanabeth a Moby super :o) Hlavní hrdinka a její minulost: neoblíbila jsem si a nemastné/neslané.... celý text

Všude kolem černý les 2016, Ruth Ware (p)

Začátek příběhu mě vtáhl celkem rychle. Pak mi to hodně připomínalo Štvanici od Lucy Foley, byť možná s líp propracovaným prostředím. To mírné detektivní popíchnutí tomu dodávalo šmrnc. Hlavní postavy ne moc sympatické. Líbilo se mi vykreslení prostředí kolem Skleněného domu. Brala bych možná i víc toho tajemna - jak les působí za okny. Opravdu zdařile propracovaná postava manipulátora, až mi mrzl morek v kostech. Jo a ještě musím dodat, že závěr jsem si představovala úplně jinak - však je hlavní hrdinka spisovatelka, ne? ;o)... celý text

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Vzhledem k tomu, jak je tato série oblíbená na internetu, jsem se dva roky odhodlávala, zda si jí přečíšt. I když mě několika set stránkové knihy neděsí (ba naopak), při tomto žánru jsem se trochu obávala. Přečetla jsem za tři dny. Hltala jsem stránku za stránkou a nořila se do šedého světa Feyre a barevného světa víl. Krásně popsané. Nacházela jsem tam i kombinaci z jiných fantasy světů, ale nějak mě to nerušilo. Rodina Feyre byla místy až děsivá a já jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. Amarantha - u té mě hodně napadalo, zda si autorka vypůjčila postavu Levany od M. Meyerové a udělala jí tak 10x šílenější. U těch posledních kapitol jsem ani nedýchala napětím. A ten celkový závěr se mi líbil - byť happy end, tak šrámy zůstaly. Myslím, že se vrhnu na další díl.... celý text

Nečekané přiznání 2022, Lisa Regan

Po přečtení Matčina hrobu, kdy autorka nasadila laťku jo vysoko, tak jsem čekala, že dílko bude stejně zdařilé, ne-li zdařilejší. Na začátku jsem se dost ztrácela. A to hned v první kapitole. Pak se to přehouplo do totální směsice - gangy, vraždy, kolegyně, nevěděla jsem, kdo ke komu patří. Jeden z příběhů, kdy se postupně na sebe nabalují další a další situace, které mají čtenáře oblbnout. V celé knize jsem nepochopila roli Chitwooda, který coby náčelník nic nedělal (až na to, že byl zdařilou osinou v zadku), zatímco v předchozích dílech Josie ve stejné funkci (dobře - prozatímní) byla v terénu se svými kolegy. Celé to bylo takové prapodivné a tomu vystopování bych taky moc nevěřila. Ach jo. A ten závěr? !!!!! To autorce nestálo za to ani víc rozvést toho sériového vraha? A na konci knížky upoutávky na předchozí knihy série ...? Proč? Jako jo, dobře, třeba někdo začíná tímto dílem, ale jelikož snad ve většině dalších knih jedné série jsou jasné spoilery, to fakt nechápu. Tak asi můj problém :o) Noah je jasný vítěz, takže 3*.... celý text

Matčin hrob 2021, Lisa Regan

Tohle je fakt vysoko. Jsou tam jisté podobnosti s Marsonsovou Kim Stoneovou, ale i proto mě to tak bavilo. U mé první knihy série jsem si říkala, že Josie nemusím a nevím, zda sérii dočtu. Ale tohle mě přesvědčilo. Bylo to tak dobře zamotané. Surové také. Jsem ráda, že se odkryla minulost Josie. Možná bych ještě chtěla více dovysvětlit ten konec (Andrew, Sophia, matka z lesů). Noahovi tleskám. Doporučuju a hned sahám po další knize.... celý text

Podoba 2010, Tana French

Když jsem začala knihu číst, říkala jsem si - ty jo, to je celkem fajn. Trochu jsem si musela povzpomínat na první knihu série a tak trochu jsem zapomněla, co se tam stalo. A zmínka o Ryanovi byla až snad ve třetině knihy. Jedna věc, která se určitě nedá přehlednout, jsou ty nesnesitelně depresivně dloooooooooooooooooooooooouhé kapitoly. 26 kapitol na 520 stran, to snad nesvede ani King. Když se na začátku příběhu Cassie blížila k místu činu a nabízelo se jí odkrytí té záhady, proč na ni Sam, Frank a policajti z daného městečka tak civí, tak jsem si říkala, páni, vždyť je jasné, co spisovatelka rozepisuje na dlouhé lokte. Nějak jsem tak pokračovala ve čtení. Musím říct, že Cassie mě pěkně štvala, protože primárně zapomněla na důvěru mezi šéfem a celou operací a o věcech lhala. A ono to vůbec nesloužilo k dobré věci. A u kapitoly asi 23 nebo tak nějak, na mne došla krize největšího kalibru. Byla to snad ta nejdelší kapitola a v ní se probíralo tak zvláštně, co se stalo. Opravdu jsem byla vzteky bez sebe a říkala jsem si, tak to už sakra vyklopte! Pro jeden žánr knih se používá termín slow burn romance (ty moc ani nevyhledávám), Tana French je přebornice na slow burn krimi. A tady nadbytek stránek značně ubližuje. Co se týká podoby Cassie a Lexie, asi mě to ani moc nepřekvapuje, ale po napadení a jistém zásahu Frankovy sestry, to lze brát v potaz. Něco jiného je chování, chutě, osobní projevy jiného kalibru. Nejde mi do hlavy spíš to, jak nešťastná náhoda a manipulativní jedinec se dá popsat na několik set stran tak pomalu běžící detektivky/thrilleru. Byť mě čtení bavilo a četlo se to celkem dobře, tak asi dám dloooooouhou pauzu.... celý text

Království hříšných 2022, Kerri Maniscalco

Hm. Ira byl skvělý a brala bych ho jako hlavního hrdinu, kolem kterého se vše děje. Kladně hodnotím i detektivní linku - něco se aspoň děje a příběh by se měl někam posouvat. Italské/Sicilské dobroty, zápal pro vaření, pečení, výrobu parfémů. Vtipnost v některých pasážích. To je tak asi všechno pozitivního. Jestli tohle má být série (a v dnešní době těžko usuzovat kolikátidílná), tak vystavění světa, popisy prostředí, charaktery postav - nic, ploché, klouže to po povrchu a nedává to smysl. Kniha v sobě kombinuje Stmívání, přes Čas čarodějnic po další díla o čarodějnicích, lovcích čarodějnic, démonech, ďáblu, upírech a jo, tady nově měňavcích, i když vlastně to jsou vlkodlaci, takže nic nového pod měsícem. Emilia strašně protivná, neustále napružená. Nonna - místo toho, aby se jejím prostřednictvím příběh na začátku krásně vysvětlil a dostal se do hloubky, to pohřbila tím, že o tom se nemluví. Rodiče? Na romantickou linku došlo, ale chtělo by to třeba rozkrýt nějaké předchozí zkušenosti, než se na Iru vrhne. Příběh byl psán zmateně, možná to bylo i překladem. Pro démony a Hříšné alias Pekelné prince se užívá výraz démon, ale už mate, o kterém se vlastně mluví. Hrdinka se pustí do boje s nějaký takovýmto démonem a komentuje to slovy "zběsile bojuji" a to je vše. Navíc, kdyby se rozhodla to zvládnou sama bez Iry, proč ho neposlala přetnutím pouta zpět? Vždyť to mohla udělat kdykoli. To byl takový guláš, že jsem posledních sto stránek obracela oči v sloup. Stále se mi potvrzuje, že velmi doporučované knihy na soc. sítích jim spíš škodí. Velmi podobně na mě působila kniha Nejchladnější dívka ve městě chladu. Jo a ještě některé do očí bijící klišoidní fráze nebyly nutné. Nemůžu doporučit. Dvě hvězdy, jedna za Iru a druhá za vtipné hlášky.... celý text

Nejdelší jízda 2014, Nicholas Sparks

Od autora mám přečteno jen pár knih, ale moc mě to neoslovilo. Nevím, zdálo se mi to tak nějak plytké. Filmy natočeny podle jeho knih bývají vždy jiné. Ale ... To se netýká této knihy! Viděla jsem nejdříve film a řekla jsem si, že autora zkusím znovu. A tohle plytké rozhodně nebylo, byly to hlubiny. Vlastně se mi i líbilo, jak byl příběh v knize vyprávěn z pohledu Iry a ono to jinak ani nešlo, i když i filmová verze je pěkně propracovaná také. V tuhle lásku věřím. Snad ... snad jednou se dočkám i já. Doporučuju všemi dvaceti.... celý text

Zimní lidé 2017, Jennifer McMahon

Celkem povedená duchařinka, dokonce bych řekla, že propracovanější než duchařinky od Darcy Coates. Docela mě i mrazilo.

Vražedná mysl 2022, Angela Marsons

Přečteno mrknutím oka. Celý tým je skvělý. Jelikož jsem téma sektářství hodně načetla díky Johnu Connollymu a jeho Charlie Parkerovi, viděla jsem pohled i jiného autora. A teda taky dost mě mrazilo. Když jsem se dostala ke konci, vlastně mi ani tak nešlo o to, kdo vše udělal, prostě se mi líbilo číst, jak se vše pomalu odkrývá. Případ s Peterem Drakem se mi zdál celkem nadbytečný, ale jelikož ve všech knihách této série je paralelně řešen případ některým členem týmu, beru to. Nemohla jsem u vtípků s Bryantovou rychlostí řízení. A jakmile se zjevila Tiffy Fifi, nedokázala jsem se přestat smát. I když celá ta akce celkem nedomyšlená. Palec pro Kanea. Úsměv na rtech za postavu nesoucí jméno z Twilight ságy. A sakra, Alex má konkurenci. Minuta ticha za Betty (nebo jak se ta kytka jmenuje) :-)... celý text

Osudné svědectví 2022, Robert Bryndza

Po letech jsem si dala opět Eriku Fosterovou se skvělým týmem, Jamesem Petersonem a Kate Mossovou. Vlastně jsem ani nevěděla, do čeho jdu, prostě jsem začala číst a, jak je pro dobré knihy zvykem, nemohla jsem přestat :o) Bylo to mírně komplikované. Všichni mi přišli totálně ujetí a protivní (kromě týmu), závěr trochu zrychlený a malinko mi chybělo nějaké dokreslení situace Melanie-Marsh-oba Wakefieldové-Henrietta, aby bylo uklizeno.... celý text

Neviditelný život Addie LaRue 2021, Victoria Schwab

Vím, že se mi slovy nepodaří vyjádřit ani zlomek toho, co bych ráda. Láska a nenávist, smutek a vztek, naděje a zmar, moci odpustit a pustit - pustit se a ... padat, jít dál, pustit někoho do svého života, pustit a propustit, nechat ho odejít. Kniha je plná krásných myšlenek. Není to žádná oddechovka a četla jsem jí celkem dlouho. Vždycky jsem měla problém se dokopat ke čtení, protože jsem se bála, jak Temný zamává s Addie tentokrát, co jí provede. Ale jakmile jsem se začetla, tak se nedalo přestat. Prolínání minulosti a současnosti mám v knihách moc ráda, jen tady jich bylo tolik, že jsem občas ztrácela přehled. Henryho příběh mi tak nějak docvakl. Nad koncem jsem přemýšlela celou knihu. Představovala jsem si ho celkem jinak, ale na tom je ta krása. A musím říct, že jsem překvapená, jak se autorka vrátila v kruhu. Ještě se přiznám, že kniha mi v knihovničce stála cca rok, než jsem se do ní pustila, možná i trochu všeobecným vychválením na sociálních sítích. Na tuhle knihu potřebujete být v té správné náladě. Doporučuji.... celý text

Čas utrpení 2019, John Connolly

Byť jsem ostřílený matador u Charlieho Parkera, pět hvězdiček tentokrát dát nemůžu. Dílko je to čtivé, protkané humorem, změněným Parkerem a děsivou Sam. Bohužel Parkera bylo málo. Louise a Angela vlastně taky. Zato vražd bylo požehnaně. A nebudu kecat, ale ti, kteří by si zasloužili to pravé peklo, odešli bez mrknutí oka na druhý břeh. Zajímalo by mne, jak moc je možné v rámci okresu mít závorami uzavřené společenství osob na určitém pozemku, tedy - kromě zmiňované Oblasti 51 :-) Puklina byla vlastně něco co Prosperous v minulém díle, jen tady to bylo víc krvelačnější. Nějak jsem postrádala smysl toho všeho, hlavně těch adopcí. No, ale zvrácenosti jsou asi rozličné. Čekala jsem víc k Mrtvému králi, čekala jsem gradující epický konec, čekala jsem ze Sam se klubající světlo (nebo stín - záleží, jak se na to díváte). Ale třeba to ještě není konec, no ne? :-) Dočetla jsem tuhle Mainskou ságu po Parkerovsku :-)... celý text

Píseň stínů 2018, John Connolly

Jak to ten Connolly s tím Parkerem dělají? Jak se začtu, nemůžu přestat. Příběh se vrací do historie, do dějů a děsů druhé světové války. Jak čas běží, tak tohle téma nevyhlédávám, byť na střední jsem hltala vše, co tehdy probíhalo. Trochu jsem se bála, že čtení bude drhnout, ale ono ne. Byla tam spousta zajímavostí, co se táborů týká, toho, co se dělo za oponou. Na začátku jsem si říkala, ne, Charlie, to ne. Ale ke konci to byl přesně ten mstivý posel, jako by nasál čerstvou mízu. Musím se přiznat, že jsem čekala ledasco, ale ten zvrat na konci ani ne. Doporučuju.... celý text

Vlk v pasti 2017, John Connolly

Já nějak nechci, aby tato série skončila. Je to moje jistota na dobrou detektivku s prvky nadpřirozena a historie. A už se vidím, že až dočtu sérii, budu se vracet. Zamilovala jsem se do Charlieho, do Louise i Angela. Tihle tři mě doprovází od pubertálních let. Byl to skvělý příběh, i když jsem si finále představovala o dost jinak. Nutno podotknout, že Charlie je přece jen člověk, což poslední třetinu knihy dost ve vývoji ovlivnilo. Louis s Angelem se zviditelnili až na konci knihy. Ronald byl skvělý a to, co pro něj na konci udělali ... To samé Jennifer a Charlie a jeho rozhodnutí. Líbil se mi příběh Juda a Shakyho, člověk přemýšlí a hodnotí svůj život a ... no, nikdo nevíme, co nás čeká. Bylo to hodně silné pro mne, smutné, ale svým způsobem krásné. Zajímalo by mne, co byl Jude zač. Líbí se mi tématika náboženství a sektářství, kterou provází každý díl a v celku je to skvěle propojené. Temno a světlo, zlo a dobro. Rovnováha. Provázanost postav skrz jednotlivé knihy. Skvělé, skvělé, skvělé.... celý text