Louise Penny

Po přečtení doslovu ke knize Vysoký účet, musím obdivovat paní Pennyovou nejen jako excelentní spisovatelku, ale i pro její úžasnou životní sílu. Moc jí přeji, že má „své skutečné Three Pines“.

Strašně ráda čtu poklidné klasické detektivky, které píše L. Penny .o))
Detektivky mi připomínají styl A. Christie, kdy případy se řeší elegancí. Oblíbila jsem si vesničku Three Pines a její postavy. Cítím to přesně jak popsala ve svých poznámkách na konci...

Knihy této autorky jsem objevila až před pár týdny a naprosto jsem jim propadla. Přečetla jsem všech śestnáct dílů, které zatim autorka napsala během asi dvou měsíců a lituju, že jich není víc. Dokonale propracované jednotlivé přiběhy i jejich návaznost, dokonale propracované postavy i vztahy mezi nimi. Autorka tvrdí, že její knihy nejsou o smrti, ale o životě a má naprostou pravdu. Knihy jsou občas smutné, občas vtipné, kruté i laskavé, klidné i akční (poslední díly víc), tak jako život sám. Je zde nádherně popsané Quebecké prostŕedí, spousta informací o pŕírodě, historii i kultuře. Spousta odkazů na slavná i méně slavná umělecká díla a textem se často proplétají texty básní, písní nebo citáty z jiných knih. Tohle rozhodně nejsou jen odpočinkové detektivky. Tohle jsou velice komplexní a nádherné romány, které člověka nutí nad nimi přemýšlet a hned tak na ně nezapomene.

Louise Pennyová založila po smrti svého manžela v roce 2016 nadaci Three Pines, samozřejmě nazvanou podle fiktivní quebecké vesnice, o které píše.
Nadace podporuje lidi postižené demencí, jíž trpěl Louisin muž. Pomáhá financovat pečovatele, domovy i různé podpůrné iniciativy.

Navíc podporuje i programy pro zvýšení gramotnosti a zabývá se i právy zvířat.

Moc krásné obálky...

Vždycky lituji, že už jsem na konci knihy. Je to skvělá autorka.

Cením si toho, že paní Penny ukončila Dlouhou cestu domů takhle, třebaže to bylo smutné. Ten konec se tam opravdu hodil. Kdyby zvolila happyend, pro mne by kniha ztratila to něco, čím se liší, čím je tak zvláštní a blízká mému vnímání.