1. Domů
2. Autoři
3. Jennifer McMahon
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 6
• Bazar 13
• Životopis
• Citáty 2
• Diskuze

Nová kniha Jennifer McMahon

Prokletá holčička

Alison žije poklidný rodinný život na venkovské usedlosti. Má milujícího manžela a dvě dcery, díky nimž se jí daří úspěšně překonávat dávná traumata z dětství. ... detail knihy

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih Jennifer McMahon

Zimní lidé

„Parádní strašidelný příběh.“
— JaRol

---

Tajemství pramenů

„Krásná duchařina.“
— JaRol

---

Zimní lidé

„Dost dobrá knížka! Hodně se mi líbilo to střídání časových linií příběhu, které se vzájemně doplňovaly a odhalvaly. Kdo žije na Ďáblově palci (nebo jak se přesně ta skála jmenovala) jsem pochopil z vysvětlení v dopisu Sáry, což mě potěšilo. O to napínavější byl závěr, když se pak na tu skálu vypravily hlavní hrdinky přítomnosti...Hodně dobré, z Gerthi šel opravdu strach...Určitě bych tuto knížku doporučil.“... celý text
— Zmitko.m

---

---

Pozvaní

„Od autorky jsem poslouchala před pár lety knihu Zimní lidé, která mě opravdu uchvátila. Měla mrazivou podmanivou atmosféru a byla tak napínavá, že jsem se od ní stěží dokázala odtrhnout a těšila se na každý další úklid nebo umývání nádobí, až se do ní budu moct u práce znovu zaposlouchat. Má očekávání, když vyšla jako audio namluvené mou milovanou Jituškou Ježkovou, také autorčina kniha Pozvaní, která má podobně skvělé hodnocení, tak byla velmi vysoká. Bohužel zůstala nenaplněná a já zklamaná, jak už celkem dlouho ne... Autorka opět otevírá zajímavé téma, které mě oslovilo na první dobrou, přestože spiritismus a čarodějnictví zrovna nevyhledávám, pokud nemluvíme vyloženě o odborné historii. Tenhle příběh byl ale tak rozvleklý, nezáživný a táhlý, že nebýt božské interpretky, fyzicky bych knihu odložila a rozhodně nedočetla. A teď, když ji mám za sebou celou, bohužel musím o to smutněji konstatovat, že bych o nic nepřišla... Celé mi to připadalo tak nějak přitažené za vlasy a ani poměrně podrobně vysvětlující závěr mě neuspokojil, ba naopak jsem byla ještě zklamanější. Nepřidaly tomu ani postavy. Nebyly mi vyloženě nesympatické, i když některé ano, ale často jsem vůbec nechápala jejich pohnutky a jednání... Třeba Helen a její potřebu stěhovat si do domu strašidelné předměty v naději, že uvidí něco, co ji ve své podstatě vlastně děsí. Její posedlost mě spíš otravovala. Nebo Olive a její dětská naivita, která mi zkrátka k jejímu věku už moc neseděla. Případně Nate a jeho znevažování Heleniných tvrzení a pokrytectví v rámci sledování bílé laně. V tomto případě jsme se zkrátka s autorkou nepotkaly... Zimní lidé si mě však získali natolik, že mě jeden nezdar od Jennifer McMahon zatím neodradí. :)“... celý text
— Lejčís

---

Pozvaní

„,,Byl to její dar. Její prokletí." ,,Podívej, to se přece nestává každý den, že najdeš nemovitost, která má vlastního ducha." ,,Strom života. Strom smrti. Strom mého konce." Manželé Nate a Helen, jsou učitelé na prestižní střední škole v Connecticutu. Helen ale od smrti svého otce není šťastná. Má pocit, že jen přežívá, něco ji v životě chybí. Za podpory svého manžela Natea se rozhodne, že si splní svůj sen. Přestěhovat se na venkov a postavit si svůj vlastní dům. ,,Jsi tu správně, máš tady být. A také: Vybrala jsem si tě." Na pozemku v divoké přírodě začnou se stavbou svého vysněného domu. Ale začnou se dít divné věci. Nepřispívá tomu ani ne příliš přátelské postoje místních lidí. Helen historii miluje, proto se rozhodne, že o jejich pozemku zjistí víc. Zjistí, že jejich pozemek má temnou minulost. Je opravdu možné, že na jejím pozemku straší? Helen tomu začíná pomalu věřit, ale Nate je racionální člověk. Věří ve vědu a že všechno má reálné vysvětlení. Nadpřirozeno neexistuje. ,,Musíme brát v úvahu i možnost, že ne všechno na tomhle světě můžeme vidět pouhým okem. Jsi přesvědčený, že jsem si to vymyslela, ale já vím, co jsem viděla, Nate. Důvěřuji svým smyslům. Byla to Hattie." Helen se do bádání ponoří naplno. Postupně má více a více otázek, ale odpovědi žádné. Navíc se zdá, že čím více toho ví, tím více se násilí vůči ní a jejímu manželovi stupňuje. Někdo nechce, aby pravda vyšla najevo. ,,Duchové, stejně jako živí lidé, mohou mít nějaký svůj plán. Někteří přicházejí v míru, jen chtějí navázat kontakt s živými zejména s těmi, s nimiž jsou spojeni. U jiných to může být složitější. Duch se může objevit, aby vám předal zprávu, kterou nechcete slyšet, nebo dokonce aby vás před něčím varoval. Někdy se vracejí, aby si vymohli pomstu." Napětí se stupňuje. Hranice mezi světy mizí. Může za to všechno duch Hattie? Může být duch pachatelem vraždy? Nebo za tím vším stojí člověk z města, který je tam nechce? ,,Překračuješ hranice mezi minulostí a přítomností, mezi mrtvými a živými." ,,Helen žasla nad tím, jak málo toho může zbýt ze života člověka. Lidská bytost, která měla svůj svět plný rodinných příslušníků a přátel, pořádala oslavy, chodila do práce a do kostela - a co nakonec zbyde? Pár fotek, jeden dva řádky v městských novinách, obvykle nekrolog, náhrobní kámen se jménem a daty a to je skoro všechno. Pokud usilovně nehledáte. Tohle na historii milovala: vzrušení z vyplňování prázdných míst, hledání a nalézání faktických důkazů - záznamů o narození, úmrtí, oddacích listů, údajů ze sčítání lidu, fotografií, deníků a dopisů - a pak, s pomocí vlastních pocitů a intuice, dát všechna fakta dohromady a vytvořit souvislý příběh. Zkoumání osoby nebo události z dávné historie bylo jako snažit se rozluštit záhadu: sledováním vodítek a spojováním věcí." ,,Přemýšlela o všem, co ji dovedlo právě sem: smrt jejího otce, Nateova víra a odhodlání, sen. Sen najít místo, na kterém by cítila, že tam patří. Místo, kde má být. A ona ho našla. Možná s malou pomocí, ale našla ho." Od autorky jsem už dvě knihy přečetla nebyl to úplně můj šálek čaje, proto jsem této knize nedávala moc velké šance, ale nakonec jsem opravdu mile překvapená. První kapitola mě neskutečně zaujala. Okamžitě jsem se do knihy ponořila. Nicméně musím podotknout, že po té první kapitole to šlo z kopce. Pomalé, stavební práce, plány... to mě moc nebavilo. Taky mi přišlo, že autorka něco moc natahovala. Nějaké informace byly pro mě úplně zbytečné, obešla bych se bez nich. Až potom, když se začalo něco dít, tak kniha nabrala úplně jiné obrátky. Nebezpečí, překvapení, akce, děs, záhady, napětí, co dalšího bude, co se dozvíme, co bude následovat... Navíc se kniha vypráví z pohledů více postav v knize, což je opravdu skvělé. U každé kapitoly je napsáno datum, kdy přesně se to odehrává a kdo nám to vypraví. Takže minulost a přítomnost máte skvěle oddělenou. V knize se řeší několik záhad najednou. Prolínání minulosti a přítomnosti. U každé člověk přemýšlí, co se stalo, jak to bylo... Má pocit, že se blíží pravdě, ale pořád chybí ten jeden dílek skládačky, díky kterému všechno do sebe zapadne. A na konci se tak stane. Všechno do sebe skvěle zapadlo a vy se dozvíte, jak to všechno bylo. Konec knihy... ten mě dostal! To jsem nečekala a byla to opravdu bomba! Všechno skvěle promyšlené. Jen mě trošku mrzelo, že nebyl nějaký epilog, jak se má Nate a Helen. Nebo co se stalo s Olive a jejím otcem, a jak se vyrovnali s tím, co se stalo Lori.“... celý text
— TerezaMondeková