Nejdelší jízda
Nicholas Sparks
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/191949/bmid_nejdelsi-jizda-Ka0-191949.jpg
4
569
155
Jednadevadesátiletý Ira Levinson chce ještě naposledy zajet do hor na místo, kde strávil s milovanou Ruth líbánky. V hustém sněžení však přehlédne zatáčku. Na zledovatělém srázu se zlomenou rukou a rozbitou hlavou nezbývá Irovi než doufat, že si auta někdo všimne a zachrání ho. Při vědomí ho udržují vzpomínky na manželku, která zemřela před devíti lety. O pár desítek kilometrů dál se Sophia Danková, dcera slovenského emigranta a Francouzky, poprvé v životě jede podívat na býčí rodeo, aby přišla na jiné myšlenky po nepříjemném rozchodu. Seznámí se s vítězem závodu, sympatickým kovbojem Lukem. Luke žije jen s matkou na ranči, stará se o dobytek, koně, pěstuje zeleninu, stromy, každý den tvrdě pracuje, aby rodinný majetek ve finančních nesnázích zachránil. Sophia se ocitá ve světě, jenž má jen pramálo společného s pohodlným životem studentky dějin umění. Navíc Luke skrývá tajemství, které by mohlo jejich vztah ukončit. Ira a Ruth. Luke a Sophia. Dvě dvojice, jejichž osudy se nečekaně propletou. Kdo koho vlastně zachrání?... celý text
Literatura světová , Romány , Pro ženy
Vydáno: 2014 , Ikar (ČR)
Originální název:
The Longest Ride , 2013
více info...
Přidat komentář
Od N. Sparks můžu číst cokoliv a vím, že nikdy nezklame. Píše krásně, poutavě, napínavě. V tomto případě se mi i velmi líbil film. Jsou zde 2 příběhy a vy nevíte, o kterém chcete slyšet dříve.
Po pár prečtených stránkách jsem si uvědomila, že jsem kdysi viděla film a vlastně vím, jak se děj bude vyvíjet a jak všechno dopadne. Ale stejně jsem byla každou chvíli dojatá. Na jedné straně nelehký život Iry a Ruth a jejich příběh začínající za 2.sv.války. Na druhé straně studentka umění Sophia a farmář Luke.
Dávám plný počet.
Třetí kniha od Sparkse, kterou jsem četla a zatím asi nejlepší z nich. Příběh mi nepřipadal tak moc neuvěřitelný a nereálný jako předchozí dva. První polovinu knihy jsem přemýšlela, jakým způsobem dojde k propojení hlavních postav a nakonec jsem tu zápletku uhodla, ovšem napjatě jsem čekala, jak přesně k tomu dojde. Byl to milý a oddechový příběh o lásce, přečtení určitě můžu doporučit.
No jo, takový typický Nicholas Sparks. Sladká pohádka s americkým happy endem. Samozřejmě s malou rozepří, aby si čtenář myslel, že to nakonec nedopadne. Sice krátkozraké, ale vždy se mi Sparks dobře četl.
Romantika jak má být. Přesně tohle jsem čekala. Mlhavě si pamatuji film, který jsem kdysi podlé toto knihy viděla natočený a možná na něj mrknu ještě jednou. Nicholas Sparks nezklamal. Moc hezky se to četlo a jsem spokojená. Doporučuji jako skvělé odpočinkové čtení.
Od autora mám přečteno jen pár knih, ale moc mě to neoslovilo. Nevím, zdálo se mi to tak nějak plytké. Filmy natočeny podle jeho knih bývají vždy jiné.
Ale ... To se netýká této knihy! Viděla jsem nejdříve film a řekla jsem si, že autora zkusím znovu. A tohle plytké rozhodně nebylo, byly to hlubiny. Vlastně se mi i líbilo, jak byl příběh v knize vyprávěn z pohledu Iry a ono to jinak ani nešlo, i když i filmová verze je pěkně propracovaná také.
V tuhle lásku věřím. Snad ... snad jednou se dočkám i já.
Doporučuju všemi dvaceti.
Miluji knihy Nicholase Sparkse.Tento román není vyjímkou,který jsem četla před lety.Ira měl autonehodu a vzpomíná na svou zesnulou ženu pak mladý pár Sophie a Luke,oba páry poznali pravou láslu,ale taky strasti,hodnoty lidského žití a úctu k blízkým.
Víte jak poznáte skvěle napsaný příběh ? Jednoduše tak, že vám zůstane hluboko ve vzpomínkách.
A víte jak poznáte ještě skvělejší knihu ? ... Když na ni po čase vzpomínáte, jste přesvědčeni o tom, že jste shlédli film. I když to vůbec není pravda. Toto se mi stalo u Poslední písně ... a toto se mi bude opakovat i při Nejdelší jízdě.
Nádherný příběh, při jehož čtení se mi tajil až dech ... a toto pokračuje i po přečtení poslední stránky.
A možná ... časem ... shlédnu i filmy Poslední píseň a Nejdelší jízda.
Sparksovy knihy tvoří skupinu romantických příběhů, které mě nejspíš nikdy neomrzí. Jedná se totiž o příběhy, které jsou skutečně ze života a stejně jako on jsou nevyzpytatelné, nádherné, ale mnohdy i velmi kruté a nelítostné. Sparks to ví a umí s tím pracovat na jedničku. Přesto však všechny jeho knihy zkrátka nemohou být dokonalé, a to je právě případ Nejdelší jízdy, která výborně funguje jako předloha, ale film se zkrátka vydařil víc :)
Luke a Sofie nejsou tak sympatičtí jako ve filmu a stejně tak Irovo vyprávění tolik nechytí za srdce. Chybí také propojení mezi Irou, Sofií a Lukem, které dělá film mnohem dojemnější než knihu, a jehož absence pak ze závěru dělá více náhodu než osud. Oceňuju však jisté detaily, které ve filmu chybí, ale i tak bych tentokrát neřekla, že se film a kniha doplňují jako je tomu například u Nezapomenutelné cesty nebo To nejlepší z nás.
Tím však nechci říct, že by kniha nestála za přečtení, rozhodně stojí! Jen doporučuju první přečíst a až potom koukat na film. Jako má klasická letní romantika však opět nezklamala :)
Tak tohle se mi opravdu líbilo. Všeho je v příběhu akorát, konec je krásně pohádkový, ale proč ne. Jedna dějová linka se uzavírá a dává možnost té druhé. Určitě si od pana Sparkse přečtu i další knížky.
Moje první setkání se Sparksem dopadlo na jedničku. Musím uznat, ze autor umí psát. Viděla jsem několik jeho knih zfilmovaných a nyní jsem měla možnost si jeho příběh také přečíst. A je to prostě krása, příběh vás chytne za srdce. Je naplněn radosti i skutkem a vyvolává ve čtenáři silné emoce.
Zpočátku jsem se nemohla začíst a dějová linka z minulosti mi stylem vyprávění neseděla. Příběh to byl zajímavý, ale z počátku jsem si k hrdinům z minulosti nedokázala vytvořit takové pouto jako k těm z přítomnosti. Ale láska Iry a Ruth mě naprosto dojala ...mít ve staří vedle sebe někoho takového, jako měli oni dva, je sen.
V přítomnosti mě moc bavilo prostředí farmy a rodeo závodů. Právě díky tomu jsem si opět o rozšířila znalosti z dalšího sportu. Zamilovala jsem si také oba hlavní hrdiny. Bavilo mě, jak si pouto vytvářeli pomalu a jak si za začátku vykali a chovali se k sobě s úctou a pokorou.
Byla jsem hodně zvědavá na konec a propojení i obou příběhů. Vytvořila jsem si několik teorii, ale trefila jsem se pouze okrajově. Finanční zaplatíš byla promyšlená mnohem více než jsem čekala a bylo to krásné.
Občas jsem měla pocit, že se příběh trochu vleče a dozvídáme se zbytečně informace. A také linka z minulosti mi moc neseděla, proto hodnotím pouze 4/5, ale příběh vám moc rada doporučím.
V knížce sledujeme dvě dějové linky – devadesátiletého Iru, který po autonehodě vzpomíná na svou osudovou lásku Ruth a jejich život. A v současnosti sledujeme Luka a Sophii, mezi kterými přeskočí jiskra. Téměř celou knihu čekáme (a tušíme), jak se oba příběhy protnou a musím říci, že to bylo docela zajímavé.
Pokud máte rádi romantické knihy, tak Vás tahle nemůže minout. Příjemná romantická oddechovka, která Vás pohltí a nepustí. Ač má knížka více jak 400 stran, nemohla jsem se od ní odtrhnout a přečetla ji téměř na jeden zátah.
Moc mě bavilo hlavně vzpomínání Iry na jeho minulost a celý jeho život. Vždy jsem se těšila, co se dozvím dalšího a kam se jeho život ubíral.
V příběhu Luka a Sophie mě bavila jejich čistá láska, ale co mě rozčilovalo, tak některé „pubertální“ problémy hlavní hrdinky. Informace např. o tom, jak se nalíčila, mně skutečně připadaly zbytečné.
Ale jako celek jsem si knížku moc užila a rozhodně se podívám i na film. Je mi jasné, že si u něj pěkně pobrečím (stejně jako u knížky ).
Toto je moje druhá kniha od Nicholase Sparkse a myslím, že frekvence čtení jeho knih 1x za rok je pro mě ideální. Vidím to, že příští rok na dovolenou vyberu opět nějakou jeho knihu.
Oproti ostatním knihám jsem tuto četla poměrně dlouhou dobu, ale pořád mě to k ní nějakým způsobem táhlo. Je to sladké a tak typicky "Sparkovski" krásně naivní. Líbilo. Silný příběh mezi Irou a Ruth mě na tom zaujal asi nejvíc. Doporučuji.
(SPOILER)
Nicholase Sparkse mám zaškatulkovaného na základě jediné knihy, kterou jsem četla, a jediného filmu, který jsem viděla. Dobrovolně bych si ho tedy v knihovně asi nezapůjčila, takže úvodem musím poděkovat libereckým knihovníkům, že mne v rámci Rande naslepo s knihou donutili jít na schůzku s autorovým titulem, který bych jen kvůli jeho rodiči na základě předsudků šmahem odsoudila. Mea culpa! Toto rande bylo velice zdařilé a jsem si jistá, že se s knihou ještě několikrát sejdeme (ba dokonce ji možná natrvalo pozvu k sobě domů, nejenom přes noc).
Obě dějové linie se mi líbily moc. V příběhu Iry a Ruth jsem tak trochu viděla Zápisník jedné lásky, onu rekapitulaci osudového vztahu, lásky až za hrob, úcty mezi partnery a trvalé zamilovanosti. Romantika jako řemen. Ale i příběh Sophie a Luka byl moc pěkný, jejich oťukávání a poznávání, ale současně pocit, že je jim s tím druhým naprosto přirozeně dobře, přestože jsou každý z jiného světa. Upřímně, do toho kovboje jsem se trochu zamilovala. (Sakra, Sparksi, jestli takoví chlapi, jaké si bereš do úst a do knih existují, proč sakra nežiju na americkém Jihu?!)
Poměrně dlouho jsem čekala, jak se příběhy protnou, respektive je-li mezi nimi nějaká jiná souvislost než ta, že to bude Sophie či Luke, kdo Iru najdou. Vyústění v aukční síni se již dalo čekat, ale i tak potěšilo a bylo moc pěkné. Jen mě mrzí to, že autor více nevyužil Sophiiny lásky k umění - část sbírky mohla přejít do nějakého muzea spolu s ní jako s kurátorkou, muzeum mohlo být zřízeno i v Irově domě?
Nedávno jsem v jedné diskusi narazila na to, že Sparks nepíše šťastné konce (s čímž nesouhlasím, protože minimálně Život ve dvou, který jsem četla, končí dobře). A tak jsem celou dobu čekala, kdo umře. Když přišlo prozrazení Lukova handicapu, říkala jsem si, že tak hustý snad Sparks nebude (?!?), a s obavami otáčela stránky, abych ve scéně, kdy se Brian jde pomstít, měla v sobě jen malou dušičku. Fuj, tohle mi nedělejte! :-D
U knihy jsem se neuvěřitelně dojímala - o víkendu, kdy jsem ji cestou v autobuse dočetla, jsem se letmo viděla s velice dobrou kamarádkou, takže jsem jí pak posílala sms, že ji miluju a jsem ráda, že ji mám. Na jednu stranu to bylo krásné, na druhou mě to poněkud obtěžovalo, protože tou sentimentalitou a cituplností se Sparks (aspoň podle toho, jak jsem ho zatím poznala) vyznačuje. SBH ho trefně nazvala ždímačkou na city, což by samo o sobě nebylo špatné, kdyby to nebylo tak prvoplánové. A to je vlastně to hlavní, co mi na Sparksovi vadí.
Každopádně ten příběh byl fakt pěkný (ach!) a když jsem po přečtení komentářů níže zjistila, že byl také zfilmován, asi mu dám šanci i v této podobě. Zatím jsem shlédla jen trailer a musím konstatovat, že hrdiny jsem si v hlavě představovala jinak, jako menší hezouny, ale Alan Alda coby Ira (kterého jsem si taky představovala jinak) podráždil moji zvědavost.
Hra na city je zjevně Sparksovým rukopisem, ale nemohu hodnotit jinak než plným počtem. Sakryš, liberecká knihovno, příště Rande naslepo zkusím znovu (nyní to bylo podruhé) a budu doufat, že se coby dohazovačka zase trefíš!
Téhle knize jsem se dlouho vyhýbala, kvůli předsudkům z obálky, kdy jsem se jednoduše bála, že se příběh bude točit jen okolo koní (které opravdu ráda nemám). Proto se této tematice obloukem vyhýbám... Ale protože je to Sparks, riskla jsem to a nelituju žádné z těch několika strávených hodin nad touto knihou. Příběh je prokládán dvěmi dějovými linkami, příběh Ira a Ruth a příběh Sophie a Luka, která se mi tedy líbila o mnoho víc. Dost často jsem měla tendenci dějovou linku Iry přeskočit, ale bála jsem se, že mi unikne nějaký detail, který by mi vyjasnil, jak se tyto dva děje nakonec setkají. S časovým odstupem však musím uznat, že Ira byl velmi milující člověk a bylo mi ho velmi líto. Byla jsem nadšená s tím, jak probíhala aukce a komu sbírka připadla, ačkoliv jsem tento závěr tak nějak podvědomě očekávala, když jsem si dala dvě a dvě dohromady a uvědomila si, kde se ty dva příběhy protnou. Takže za mě určitě ano. Poselství: Nesuď knihu podle obalu, u mě zde naprosto platí a jsem ráda, že jsem ji dala šanci. Teď jdu zkouknout film a pak se vrhnu do zbývajících dvou knížek od Sparkse, které mi ještě chybí (Milý Johne a Poslední cesta).
Nádherná kniha, ale i film. Během knih jsem měla několikrát slzy v očích... přes brýle jsem neviděla na stránky knihy. Opravdu se mi moc líbilo, že v knize jsou vlastně dva příběhy. Jeden je o Irovi a Ruth a druhý o Sophii a Lukeovi.
Upřímně... kniha byla opravdu hodně emotivní. Udivuje mě, že knihu psal muž, protože ta láska, která v knize je... už dlouho jsem nečetla knihu, kde by byla láska, tak upřímná, tak čistá, opravdu ze srdce. A ta láska, kterou měli Ivo a Ruth... jsem upřímně v šoku a ani nenacházím slova, nedokážu to vyjádřit.
V knize nechybí neobyčejná láska, překvapení, romantika a napětí. Taky se mi moc líbila Lukeova maminka Linda. Jízda na býkovi je opravdu pro blázny. Ale nemůžu lhát... chtěla bych někdy něco takového vidět. Taky jsem během knihy často přemýšlela, jaké by to bylo žít na ranči. Konec se mi líbil. Všechno do sebe skvěle zapadlo a ten konec... to s těmi obrazy... lépe to dopadnout nemohlo.
Ale to co se stalo na konci s Irem a tím dopisem... to jsem opravdu obrečela.
Sophia a Luke... ty pro sebe byli stvoření. I tady platí , že se protiklady přitahují. On vyrost na ranči a ona ve městě. Ona miluje umění a on dobytek. Líbilo se mi, jak si spolu rozuměli, jak spolu trávili čas, víkendy. Jak jim připadalo, že se neznají pár dnů, ale celý život. Vzájemně si řekli věci, které neví nikdo jiný. Byli úplně rozdílní, ale zároveň k sobě pasovali jako Ing a Jang. Úplně stejně jako Ruth a Iro.
Iro a Ruth... to bylo něco výjimečného. Když Irova žena zemřela, nechtěl... nemohl dál bez ní žit. Nesvedl žít bez toho, aniž by viděl její úsměv, slyšel její hlas, ale Ruth to věděla. Proto si pro svého manžela připravila malé překvapení, které mu pomohlo ve správnou chvíli. A ve chvíli, kdy Iro umírá je jeho milovaná vedle něho a společně vzpomínají na svůj na svůj společný život. Strašně se mi líbilo, že Iro psal své ženě dopisy. Každý rok jeden na jejich výročí. Taky se mi líbilo, že Ivo psal dál své ženě dopisy, i když už nežila. Jeho žena měla oči pro umění, ale on měl oči jenom pro ni.
P.S. Když se zadívám do hlubin vesmíru, vím, že přichází čas, kdy tě budu zase objímat. Nakonec, pokud existuje nebe, zase se shledáme, protože bez tebe nebe existovat nemůže!
Dva nádherné příběhy lásky propojené do jednoho. Příběh Iry a Ruth mi nakonci zlomil srdce. Tak silně emotivní příběh jsem dlouho nečetla, a člověk jen doufá, že něco tak nádherného má před sebou v životě také.... No a příběh Lukea a Sophie se četl úplně sám. Před očima jsem celou dobu měla filmového Lukea a to byla ta pravá nádhera... Film miluju a všem doporučuji!!
První jsem viděla film, a pak jsem narazila na knihu, navíc se mi hodí do čtenářské výzvy.
Mám ráda když si porovnám film s knihou nebo knihu s filmem a zde mělo obojí něco do sebe a nevadilo mi, že tam byly nějaké rozdíly :-).. někde je to tak hrozné, že film nedokoukám a málokdy se mi stane, že film je lepší jak kniha, tady je to tak najstejno, za mě dobrý
Štítky knihy
umění láska zfilmováno rodeo ranč, rančeři dvojitá romantická linka
Autorovy další knížky
| 2010 |  Milý Johne |
| 2013 | Zápisník jedné lásky |
| 2010 | Poslední píseň |
| 2013 | To nejlepší z nás |
| 2012 | Bezpečný přístav |
Kniha Nejdelší jízda je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 809x |
| Čtenářské výzvě | 52x |
| Doporučených | 78x |
| Knihotéce | 405x |
| Chystám se číst | 413x |
| Chci si koupit | 98x |
| dalších seznamech | 6x |
Neuveritelny pribeh plnych emoci kdyz jsem cetla dej stareho pana, bylo mi z toho dost smutno konec byl super, ze aspon těm dvoum to prineslo stesti a klidale jinak musim rict ze opravdu krasny pribeh a super vzpominky stareho pana