1. Domů
2. Autoři
3. Matt Haig
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 14
• Bazar 16
• Životopis
• Citáty 41
• Diskuze 2

Nová kniha Matt Haig

Život k nevíře

Nový mimořádný román od Matta Haiga, autora bestselleru New York Times nazvaného Půlnoční knihovna, jehož se prodalo více než devět milionů výtisků. Když use... detail knihy

Populární knihy

/ všech 14 knih

Nové komentáře u knih Matt Haig

Půlnoční knihovna

„Omlouvám se všem útlocitným duším, takto obvykle nerecenzuji, ale nyní musím.. Prošla jsem desítky recenzí, zda bych mohla někoho podpořit, hledala jsem kohokoliv se stejným názorem.. nenašla.. Nora je kráva. Je to ufňukaná, sebestředná, věčně nespokojená depresivní postava, která má na výběr z celého nepřeberného seznamu možností, ale nic jí není dost dobré. Chce mít prostě všechno. Rozumím, sama nerada dělám kompromisy.. Ke knize jsem se musela několikrát během dvou let vrátit, než jsem se začetla a zaposlouchala - ano. Dostala jsem ji i v papírové podobě pár měsíců poté, co jsem si ji koupila audio. Nesedělo mi to. Asi od poloviny to začalo trochu utíkat jakousi setrvačností a já začala být zvědavá na životy, na možnosti.. to ale brzy přešlo. S každou další otevřenou knihou mě napadlo jen - tak co jí bude zase vadit... Ale poselství je to fajn, proto tři hvězdičky. Sama myšlenka je příjemná. Trochu poučné, velmi nápadité, zvláštně pojaté, ale to zpracování.... Matt Haig nebude spisovatel mého srdce..“... celý text
— LisaBella

---

Půlnoční knihovna

„Upřímě jsem ze začátku nevěděla, co od knihy čekat, ale mile mě překvapila! Moc se mi líbil námět knihy, zpracování nebylo úplně na 100 %, některé pasáže mi přišly zcela zbytečné, zdlouhavé a autor sázel především na délku kapitol, které díky své krátkosti vás udržely při čtení - nejsem si jistá, zda by tomu tak bylo v případě delších dějově smysluplnějších kapitol. Ale i tak mi příběh předal to, co měl a jsem rád, že jsem si jej přečetla. Dokonce jsem zhlédla film s podobnou tematikou, který vřele doporučuji - Eternity.“... celý text
— Kateřina259

---

Vězeň času

„Vězeň času je zajímavá a čtivá kniha o cestování časem napříc stoletími a kontinenty. Tom Hazard vypadá jako normální muž těsně po čtyřítce, avšak jeho skutečný věk je 439 let. Narodil se ve Francii na zámku v roce 1581. Jeho matka byla popravena jako čarodějnice, když okolí poznalo, že Tom vůbec nestárne, jeho vzhled se zastavil na dvanácti či třinácti letech. To mu bylo už osmnáct. Matka si přála, aby žil, sama bez protestu podstoupila smrt utopením. Tom se musel skrývat. Věděl o své dispozici, takto nazýval odlišnost od normálních lidí, že bude žít nekonečně dlouho a nebude vůbec viditelně stárnout. Zamiloval se pouze jednou. Potkal stejně starou dívku Rose, když byl na útěku po smrti matky. Za pár let se s ní oženil a měli dcerku Marion. Tom je obě velice miloval, ale věděl, že nesmí s nimi zůstat, že je ohrožuje. Každý, s kým se sblížil, byl v nebezpečí života, stejně jako on. Svoji milovanou Rose najde až po mnoha letech, v době morové rány. Rose umírá a Tom se dozvídá, že jejich dcera Marion zmizela, utekla z domova, protože poznala, že je stejná, jako její otec. Rovněž nestárla, proto se musela se svou odlišností skrývat. Následují téměř čtyři století, kdy se Tom přemíšťuje z místa na místo, z kontinentu na kontinent. Poznává další stejně postižené osoby a je členem Společenství Albatrosu, jehož představeným je Hendrich, muž nesmírně starý věkem, prý je mu už devět set let. On všechno a všechny členy organizuje a určuje jejich další život. On také zná způsob, jak najít Tomovu dceru Marion, kterou se on už čtyři staletí snaží najít. Rozkazy od Hendricha zní: Nesmí se zamilovat. Každých osm let musí změnit identitu a působiště. Pokud je někdo podezřelý, že se svěří se svou dispozicí někomu ze světa, musí zemřít, aby neohrozil další členy. Tom se v současnosti ve 21.století ocitá v Londýně, kde přijímá místo učitele dějepisu. Tam pozná ženu jménem Camille, která je též učitelkou. Zamilují se do sebe. Ale on ji nesmí ohrozit. Dlouho bojuje s ní i sám se sebou. Nakonec se situace vyřeší na opačném konci světa, v Austrálii. Najde to, co hledal, zachrání přítele O-Maiho, zbaví se Hendricha, jejich prokletí. A zvolí si tu jedinou správnou cestu.“... celý text
— Ja-Cinta

---

---

Vězeň času

„Kniha mě moc bavila a je opravdu čtivě napsaná. Mám ráda příběhy, které se nějak překvapivě dotýkají tématu plynutí času. Oceňuji neotřelý náhled na možné následky dlouhověkosti i filozofický přesah o hledání smyslu života. Autorovi se myslím dobře podařilo nabídnout zamyšlení nad hlubšími lidskými hodnotami, aniž by sklouznul do povrchních klišé. Snad jen ta zmíněná setkání Toma s historickými postavami působila trochu prvoplánovitě, ale to autorovi odpouštím, neboť tuším edukační záměr v pozadí.“... celý text
— zuzana0503

---

Půlnoční knihovna

„Z této knihy jsem trochu rozpolcený. Myšlenkově je to docela nosné, ale zřejmě zkrátka nejsem úplně cílová skupina a běžně vyhledávám trochu jiný typ četby. Kniha mě už na první pohled trochu zaskočila svým formátem. Běžně čtu spíš starší věci, a tak nejsem moc zvyklý na to, že je začátek plný citátů a ód na autora a závěr tvoří dvacet stránek reklam na jiné knihy. Kniha tak působí o dost tlustěji, než reálně je. Příběh sám o sobě mi přišel hodně předvídatelný. Zhruba od 50. strany mi bylo jasné, jakým směrem se bude ubírat, že si Nora vyzkouší jiné životy, aby nakonec zjistila, že ten její původní je vlastně ten pravý. Chvílemi mi to tak splynulo spíš s velmi milou seberozvojovou příručkou, která je jen zabalená do románového příběhu. Když se ale oprostím od toho, že jsem děj odhadl dopředu, ta samotná myšlenka projít si alternativy vlastního života je zkrátka skvělá. Donutilo mě to probrat si v hlavě vlastní „co by kdyby“ a dojít k uvědomění, jak moc je ten můj život vlastně fajn. Zafungovalo to jako krásné připomenutí, že si máme vážit toho, co máme, a že se vlastně každou vteřinu můžeme rozhodnout jinak a třeba někoho udělat šťastnějším. Propadák to rozhodně není, kniha má velké srdce a věřím, že spoustě čtenářů může opravdu sednout a pomoct. Dávám 3 hvězdičky.“... celý text
— engelmar