MortRainey přečtené 111

Skvrna 2017, Gillian Flynn

Tuto povídku napsala Gillian Flynnová na přání věhlasného George R.R. Martin pod původním názvem "What Do You Do?" do jeho povídkové antologie Darebáci, kde se autorka svým příspěvkem zařadila kromě Martina mezi další fantasy velikány, jakým je například Neil Gaiman. Toto je její samostatné (české) knižní vydání pod názvem "Skrvna", resp. The Grownup. Flynnová ani v tomto dílku nezapřela svůj styl psání: opět je hlavním antihrdinou příběhu žena, a to psychicky nevyrovnaná a to se svým "svojským" přístupem řešení života teď a tady. Příjemné a rychlé čtení, které je spíše "na uklidněnou" od jejích velethrillerů s pomyslným vrcholem ve Zmizelé, než proklamovaná duchařská historka, i když jistý ironický odkaz na tento druh hororové literatury v povídce najdete;-) Zasloužené 3 (možná 3,5) hvězdičky, doporučení na jedno deštivé odpoledne (či delší cestu do a z práce), a víra, že Flynnová přijde brzy s nějakým novým hutnějším thrillerem (už jsou to 4 roky, co napsala "jen" tuto povídku a scénáře), který naváže nebo ještě lépe přebije úspěch Gone Girl!!!;-) PS: Miluji v knihách odkazy na jiné knihy;-) Klasické duchařiny na něž Skvrna odkazuje jsou tradiční a jistojistě budou stát za přečtení: Utažení šroubu, Žena v bílém nebo Dům na kopci a "Rebecca" alias Mrtvá a živá od Madam napětí a matky Ptáků - Daphne du Maurier...... celý text

Temné kouty 2014, Gillian Flynn

Dílo Gillian Flynnové "uzavírám" její (časově) "prostřední" knihou (pokud nepočítám její ani ne 100 stránkovou novelku Skvrna, která vyšla jako její poslední autorský počin). Flynnová ani v Temných koutech nezapře svůj profesní původ novinářky: hrdinka Ostré předměty Camille Preakerová je novinářka píšící reportáže o zavražděných dětech, Dunnovi v Zmizelá jsou oba psavci, a Temné kouty jsou samy o sobě jednou velkou (a napínavou!) reportáží s retrospektivními kapitolami - opravdu máte pocit, že se to všechno stalo, že jde o reálný případ á la Charles Manson. Zmizelá je román/thriller, Ostré předměty "psychothriller" a Temné kouty jsou na obálce označeny za "krimiromán". Nene všechny 3 knihy jsou jasnými thrillery bez přívlastků i diskusí. Během četby jsem byl pořád někde mezi 4 a 5*, možná i proto, že mne chování některých antihrdinů příběhu doslova rozčilovalo a některá částečná rozuzlení byla plytší. Nicméně si 4 konečné, autorka (pro mne pořád) skvělé (a nepřekonatelné) Zmizelé, zaslouží! Jasné doporučení a budu se opakovat: po skvělém debutu - viz moje hodnocení Ostré předměty - je vidět, že se Gillian Flynnová vypsala k tak velkému bestselleru, jakým Zmizelá bezesporu je (vč. filmového zpracování se scénářem přímo od ní). PS. U Temných koutů jsem na to šel opačně než u Zmizelé, tzn. nejdřív film a potom kniha. Nelituji, možná už jen proto, že Flynnová k němu tentokrát nenapsala scénář, a nic proti Charlize Theron, ale byl opravdu slabý. A tak člověku z filmu tolik v hlavě nezbylo, aby si nechal zkazit zážitek z knihy poté;-)... celý text

Čekání na Bojanglese 2017, Olivier Bourdeaut

"Některé písně se nikdy neobehrají a některé lásky trvají navěky." Knihu, kterou jsem dostal od Ježíška, za což mu tímto ještě jednou moc děkuji;-) jsem si přál přečíst ze dvou důvodů: řachanda v pařížském metru (kdesi jsem četl, že cestující při četbě Bojanglese propadají výbuchům smíchu) a mé oblíbené písni Mr. Bojangles (původní country song, který si vzal na paškál kdekdo, od v knize zmiňované ikony Niny Simone, přes amerického giganta Neila Diamonda až po britského fracka Robbieho Williamse). Tento, nejvíce interpretovaný jako swingový, neodolatelný melodický hymnus, který se táhne příběhem jako nit, mne několikrát při četbě donutil si jej zabroukat:-) Knihu nebudu obsahově hodnotit nebo popisovat, příběh by se tím částečně odkryl, ale kdyby se mne někdo zeptal o čem knížka je (obligátní dotaz), řeknu mu, že o lásce. A nejen o lásce mezi mužem a ženou, ale i o té druhé, mnohdy i unikátnější. O lásce v rodině, mezi rodiči a jejich dětmi, mezi matkou, otcem a jejich synem, zvlášť i navzájem. V tom je obsah knihy neodolatelný a troufám si říci, že v současné literatuře vzácný. Nevyprsknul jsem během četby smíchy v MHD, ale příběh mně několikrát k úsměvu donutil, stejně jako rohlíku smutku a dojetí. Bez dojmologie, bez patosu, bez melancholie - dojemně jemný příběh, laskavě (ne)citlivý, s (ne)čekaným očekáváním konce plný (ne)milosrdných lží - je, jako celek, prostě za 5*, doporučuji!!!... celý text

Volání Kukačky 2014, Robert Galbraith (p)

Sorry jako;-) ale fakt jsem dlouho nečetl tak dobrou detektivku, jasných 5*!!! A v tomto případě nesrovnávám knihu s thrillery á lá Larsson, Nesbø nebo Flynnová, promakaných do detailů, ale píšu zde o poctivém detektivním příběhu, který je opravdovým kumštem. Klobouk dolů Mr. Galbraith alias Mrs. Rowlingová;-) Volání Kukačky je hold pokladnici kriminálních případů ze staré dobré Anglie a kniha sama se tak stala její součástí, bezesporu. Opět se čtenářsky vyplatilo moje posečkání se sklenicí s naloženými bestsellery v octu, odkud jsem Kukačku vytáhnul:-) Přiznávám, že jsem se párkrát během četby cítil na 4 hvězdičky, ale závěr v takřka "poirotovském" stylu, vyvrcholení v podání Cormorana Strikea, v popisu a objasnění celého případu, s chladnokrevností a nenuceností jemu vlastních do očí vraha.. skvělé, málem jsem přejel zastávku;-) Takže tytam občas zdlouhavá souvětí a jeden dva výpadky v detailu. Celek jako příběh se skvělým místy až archaickým překladem (který dle mého ale dodává příběhu tradiční kouzlo a bude tomu tak určitě i v originále), nenucený, bez klišé, s výstižnými hovorovými prvky vč. počeštěného londýnského dialektu - cockney - prostě nemá chybu! Závěrem? Určitě doporučuji!!! A já osobně se už teď těším na Hedvábníka a další Cormoranovy případy, stejně tak na jeho Watsona v podání roztomilé, ale lišacky bystré, mojí jmenovkyně - Robin;-) PS. A určitě se podívám, na doporučení, na první sérii televizního zpracování Strikeových případů "Strike", tj. Kukačky z dílny jistoty a kvality - BBC!;-)... celý text

Červená a bílá 2004, Dorota Masłowska

Debut devatenáctileté maturantky - Doroty Masłowské - vyvolal v domovském, a přece jenom oproti Česku konzervativnějším, Polsku nemalé pozdvižení, rozdělující čtenáře na většinu a menšinu. Většina knihu označila za nejlepší v roce vydání a to v rámci ankety největšího celostátního polského deníku - Gazeta Wyborcza (český ekvivalent MF Dnes). Je nabíledni, že právě kniha může ještě něco takového v současnosti vyvolat a je tak důležité podotknout, že Polsko, častokrát vysmívané za národ kšeftařů, je v tomto ohledu daleko kulturnějším státem než jiné, do prsou se bijící jak kulturní jsou. Masłowská, která určitě není polskou Pawlowskou nebo Vieweghem, vystoupila ve všech hlavních polských médiích, s takovou knihou(!) Červená a bílá je uvedena jako román, ale jím určitě není. Ani příběhem, ani sociální sondou, spíš výkřikem o pozornost v historce, která nemá konce (zdá se jich víc). Co je na knize nejvzácnější? Jazyk, bezesporu! Sama Masłowská v jednom z rozhovorů prohlásila, že kniha je "nepřeložitelná". I z toho důvodu klobouk dolů před Barborou Gregorovou, překladatelkou, která sama přiznala, že ne všechno se dá přeložit, aniž by text ztratil rytmus i kontext pro českého čtenáře (ne)znajícího polské reálie. Kniha je plná vlastního jazyka určité sociální subkultury vyznačující se buranským chováním a hlavně značkovými tepláky s dávkou agrese - tzv. dresařů (polsky "dresiarze"). Jejich slang, místy až argot doplněný chytrými větami a slovy odposlechnutých z médií a světa vzdělání český čtenář pochopí jen díky překladatelské obratnosti a přirovnání reáliím českým (byť u nás taková skupina není) doplněný jazykem z drogového prostředí (překlady Welshových románů) a teenagerskými hláškami. Stejně tak v textu čtenář nachází německá a ruská slovíčka vyplývajících už z originálního textu pro "oblíbenost" těchto dvou národů u polského obyvatelstva. Tři hvězdičky za toto všechno, někdy až neč(t)itelné, dílo, které obohatilo moje vzdělání o atmosféru současného Polska vč. již zmíněných reálií. Přečíst, vnímat a vůbec rozuzlit příběh této knihy je opravdu čtenářský oříšek. Jazykem Červené a bílé odkazuji na již zmíněného Welshe: Trainspotting, a hlavně Mechanický pomeranč... celý text

Cuba Libre 2006, Petr Horký

Příjemná čtenářská dovolená na Kubu očima dua cestovatelů, kteří toho spolu, ale i individuálně už hodně nacestovali, napsali o tom a zároveň natočili. Vstup: jedna z posledních spoluprací byl krásný celovečerní dokument o jednom z českých cestovatelských guru - Miroslavu Zikmundovi! Ten teď vychází v knižním zpracování - brněnské nakladatelství JOTA prostě tento druh literatury umí;-) V případě Cuba Libre se nejedná ani o klasického průvodce (i když je jím kniha na několika stránkách jako bonus doplněna), ani klasický cestopis (mimochodem doplněný o krásné fotografie autorů na křídovém papíře), ale spíše bych knihu nazval zážitkopisovou a někdy až fejetonistickou (popis Kuby jako rozverné ženy, doplněného filosofickými myšlenkami;-) dokumentací, kdy se oba autoři v samostatných kapitolách vracejí k tomu nej, co na Kubě v rámci několika návštěv v průběhu let (z důvodu natačení dokumentu) zažili. Kvituji doplnění tématických kapitol fakty jako např. krátká historie kubánské revoluce, pak krize vč. invaze v Zátoce sviní, kultu osobností Fidela Castra a Ernesta "Che" Guevary nebo příběh velikána Ernesta Hemingwaye a jeho pobytu na Kubě. Zážitek knihy vychází z koktejlu charakteristiky obou autorů: cestovatelů (především), dokumentaristů (hlavně), novinářů (trochu), chlapů na cestách (o kubánském jídle, alkoholu a hlavně krásných ženách) a dalších postřehů (i religiózních) z tohoto rozmarného Ostrova svobody. Tři hvězdičky jakože dobrý;-) není to na čtenou na jeden zátah, ale spíš příjemná přestávak při dýchání s beletrií jakéhokoliv žánru a to až časopisově v podobě samostatných článků. Doporučuji všem, kdo se nebojí svéraznějšího a méně tradičního cestopisu. Těm, kteří na Kubě byli nebo budou, chystají se, nebo o tom jen sní..;-)... celý text

Nevěra 2014, Paulo Coelho

Uff, upřímně, měl jsem co dělat, abych se "nakopnul" knihu dočíst. Nuda, klišé nad klišé, doplněné filosofickými litaniemi a výlevy odkazující mnohokrát na Bibli. Tohle asi nebyl nejlepší výběr na seznámení s brazilským bestselleristou, ale nechtěl jsem hned začít Alchymista;-) "Abys poznal, kdo jsi, musíš někdy ztratit sám sebe." Tak zní motto knihy (alespoň je uvedeno na přebalu). To je myšlenka příběhu jednatřicetileté Lindy, která po deseti letech manželství zní jako padesátiletá manželka, které pomalu a dobře končí její nudný život (dvě děti, dům na předměstí, kariéra úspěšné novinářky v předním ženevském deníku, bohatý a milující manžel). Chápu, že čím víc toho někdy člověk má, tak tím více se může nudit, zvlášť po pocitové stránce, ale. Ten příběh by se dal pojmout jinak. Musím souhlasit s jinými čtenáři, že opravdu není o nevěře. Je totiž o nudě, která se nedá řešit psychoanalýzou a předepsanými farmaceutiky. Bohužel, ta nuda se přenáší i na čtenáře a chtíči číst dál. Četl jsem lepší knihy o pohledu do ženské duše a upřímně i mnohými zatracovaný Viewegh to uměl ve svých knihách vyjádřit upřímněji a poutavěji. Kdysi jsem četl, že Coelho tuto knihu sepsal z příběhů svých čtenářek a jejich zpovědí na sociálních sítích, takže pocitu "lepenice" se prostě nemůžu zbavit i když obsah knihy působí jednolitě. Knihu (ne)doporučuji;-) a dvě hvězdičky za možnost pohledu do současné švýcarské a zvláště pak ženevské společnosti nejen "high class", kterou hrdinka knihy zastupuje.... celý text

Krev na sněhu 2015, Jo Nesbø

Místy až tragikomická Nesbøho novela, jejíž hlavní hrdina nebo antihrdina(?) bude čtenáři, nejen ve finále příběhu, prostě sympatický až líto, i když je profesionálním zabijákem;-) který i děsí. Nejde o klasickou napínavou "jednodechovku," ale jako jednohubka z krimipera mistra oboru sedne jako chuť ještě na něco po vydatné večeři:-) Jemný až filosofický nádech mísící se s ironií osudu a hlavně věčným tématem - láskou - "nahradí" Nesbøův smysl pro detail ve skvělých Lovcích hlav a Harryho případech. Krev na sněhu klidně mohla vyjít společně s dvojkou v jedné knize, ale i tak by ji klidně sedlo šestákové "pulp" magazínové vydání á la Rodokaps. Zasloužené 4*, doporučuji, a do MHD na cestu do/z práce jako udělané;-)... celý text

Opak smrti 2010, Roberto Saviano

"Kdy je láska nejsilnější? Když je opakem smrti." Dala by se parafrázovat hlavní myšlenka povídkové knihy Roberta Saviana, resp. té první z dvou celkem. O sedmnáctileté nevěstě, která ztratila svého jednadvacetiletého snoubence v Afghánistánu, kam odešel v rámci vojenské mise vydělat na jejich svatbu a lepší život na jihu Itálie... Není to klišé, ale současnost, kterou svým perem popisuje autor světoznámé Gomory (kterou si už konečně musím taky přečíst;-) a znovu se tak vrací ke svému rodnému kraji, neutěšenému italskému jihu, který je úplně jiná Itálie, jak říkají sami Italové nejen z Říma, Milána či Turína, ale vůbec bohatého severu. Druhá je o Savianově "tématu", neapolské mafii. Obě povídky vyšly původně v celostátních denících. Jasné čtyři hvězdičky pro "krásnou" evropskou literaturu, ve skvělém překladu Alice Flemrové a po nedávno přečtených Geniálních přítelkyních jen další příjemný exkurz do literární Itálie.... celý text

Temné hlubiny 2017, Robert Bryndza

Musím souhlasit s jinými čtenářkami a čtenáři, že se opravdu jedná o nejlepší případ Eriky Fosterové! Přece jenom tzv. cold case/odložený případ dodá příběhu jistou mystiku a napětí při retrospektivě a odhalení nových příčin od původního vyšetřování. Zároveň však nemá takový rozjezd jako "čerstvá" vražda:-) Nemůžu si však pomoci, možná i díky delšímu čtení, autorovu modelu znovupředstavování (které může být jinak důležité, kdyby čtenář sáhnul až po "trojce"), opět to není na 5 hvězdiček, ale ze všech tří Bryndzů určitě 4,5*;-) Doporučuji, pro čtenáře předchozích dvou malé překvapení z Eričina soukromého života;-) (nejde o spoiler!), a těším se na další případy DCI Eriky Fosterové a Bryndzův Londýn...... celý text

Tekutý písek 2017, Malin Persson Giolito

Na obálce knihy je uvedeno: "Vyhlášeno jako nejlepší švédská krimi roku 2016" a mnoho čtenářů s tím nesouhlasí. Někteří příběh dokonce přirovnávají k young adult literatuře a nálepky "krimi" nebo "thriller ze soudní síně," jak uvádí anotace, rozporují. Nemůžu s nimi nesouhlasit, ale "na každém šprochu pravdy trochu";-) Co když je román Tekutý písek jinou alternativou krimi, kterou od švédských autorů neočekáváme? Já osobně, dle zavedených pravidel, knihu nevnímám ani jako krimi nebo thriller, a do klasického drama má možná kniha taky daleko, ale psychologickým příběhem Tekutý písek bezesporu je, a ze soudní síně taky, ale "Dvanáct rozhněvaných mužů" nečekejte... Autorka, původní profesí právnička, opravdu velmi zdařile vystavěla pasáže knihy odehrávající se v soudní síni. Taktéž vystihla, alespoň zdání, mluvu i chování švédské zlaté mládeže, které neplatí jen pro ni. Poukázala, bez odsouzení, jak krutí mladí lidé můžou být, zvlášť když jsou "finančně bezstarostní" a neumí s tímto "problémem" naložit. Může to znít jako klišé a to v tématu knihy pro zamyšlení nad chováním jedinců švédské "high class", které se snaží autorka v knize předložit, ale opravdu i v každodenním životě by měl být prostor pro reflexi. Dávám za 3, protože kniha je "dobrá", místy velmi čtivá a neodkladná. A na "odlehčení" právě od klasické, často krvavé a depresivní švédské krimi, vhodná k doporučení;-)... celý text

Na zabití 2015, Peter Swanson

Knihu jsem obcházel docela dlouho. Vlastně se ke mě dostala náhodou. Jednou v knihkupectví jsem si chtěl koupit paperbackovou detektivku na víkend a řekl svojí milované kolegyni, ať nějakou "na blind" vytáhne, dostal jsem do ruky Na zabití, rychlým okem přejel anotaci (byla tam zmínka o Zmizelé) a až teď jsem ji konečně přečetl;-) Opět jde o thriller se zápletkou "cherchez la femme". Tím nespoileruji;-) ale ženský element je prostě v současném thrilleru nepopiratelný fenomén a já bych Na zabití zařadil klidně vedle Zmizelé, Dřív než půjdu spát či Tuesday s Dívkou ve vlaku;-) Zaslouží si taky připomenout, že kniha je údajně autorova pocta dílu první dámy thrilleru Patricie Highsmithové - Strangers on a Train a mistrovi horroru, který její dílo filmově zpracoval - Alfredu Hitchcockovi. Víc jak půl knihy to byla jasná pětka, jen pak mě překvapilo pár nedotažených časových detailů (jsem prostě pozorný čtenář, no;-), a po Lovcích hlav např...). Dlouho jsem tak váhal, jestli nedat nakonec jen 4 hvězdičky, ale závěr si plný počet bodů prostě potvrdil!!! PS. A moc mě potěšilo, že kniha bude zfilmována, protože tahle zápletka si nejen čtenářovo, ale i divákovo oko zaslouží!!!... celý text

Lovci hlav 2011, Jo Nesbø

Jasných 5 hvězdiček!!! Tento thriller prostě nemá chybu!!! Mám za sebou sice jen jedničku Harryho Holea, Netopýr, který má svoje kvality, a jeho další případy určitě taky, ale tento odskok je prostě ve svém žánru mistrovský. Takový smysl pro detail jsem jako čtenář našel například u Larssona, ale tohle?!? Závěr u kterého jsem se vracel do počátečních částí knihy, hledal, a jen s otevřenou pusou a vrtící hlavou musel konstatovat - Jo je pán!!!;-) Vynikající filmové zpracování jsem shlédnul už před pár lety a jsem moc rád, že jsem, tentokrát v opačném gardu (film-kniha), nevynechal knižní předlohu (ke které si občas člověk hledá těžkou cestu po shlédnutí filmu). Doporučuji!!!... celý text

Louis de Funès: Moc o mně, děti, nemluvte! 2010, Patrick de Funès

"Stále mě ohrožuje nepozornost a pohodlnost. Jestli usnu na vavřínech, na tom, co funguje, stanu se malým dobrým hercem, který nikoho nepřekvapí." Není výstižnějšího citátu z úst tohoto velkého komediálního herce, který je obsažen v epilogu této vzpomínkové knihy a vystihuje tak podstatu jeho hereckého umění. Příjemný exkurz do poválečné francouzské kinematografie i divadla plný vzpomínek z per jeho synů Patricka a Oliviera. Vytvářejí tak osobní profil umělce, který je i v naší kotlině stále velmi populární. Kniha také vyvrací mýtus, že Louis Germain David de Funès de Galarza se stal populárním až "na staré kolena" ve svých 50 letech rolemi v prvním Četníkovi ze Saint Tropez. Naopak tehdy už byl velkým divadelním bardem a měl za sebou desítky filmových rolí, i když ty největší přišly právě až v 60. a 70. letech spolu spolu s poslední klapkou v Četníkovi (a četnice) z roku 1982 a jeho následné smrti. Někde mezi 3 a 4 hvězdičkami za zajímavý mimokariérní pohled, bohužel však s chronologickými výkyvy a občasnou nenávazností v rámci kapitol. Ale jde o vzpomínky, hezké i uctivé.. člověka to vybudí pustit si nějaký film, s jinou optikou diváka, jak si třeba moc lezli na nervy de Funès s velikány Maraisem ve Fantomasovi nebo Gabinem v Tetovaném;-)... celý text

Che - životopisný komiks 2009, Rodriguez Spain

Po dlouhé době návrat ke komiksu, resp. grafickému románu;-) který zpracovává, ve zkratce, život jedné z ikonických postav 20. století - Ernesta "Che" Guevary. V mé knihovně leží už dlouho a nedávné 50. výročí od jeho úmrtí mě konečně přivedlo k jeho přečtení. Obsah je střídmý, ale obsahuje všechny zásadní historické události (putování Latinskou Amerikou - "Motocyklové deníky", Kubánská revoluce i osudná Bolívie). Zároveň kniha bez ohledu na čisté levicové vyobrazení "hlavního hrdiny" velmi jednoduše odpovídá na otázku, kdo byl ten zarostlý a fousatý pán, kterého dodnes nosí mladí a nespokojení na tričkách a mají ve svých pokojících na plakátech. Četl jsem a viděl lepší komiksy než tento, ale 3 hvězdičky si zaslouží. I proto, že může leckomu snadno ukázat historickou etapu 20. století (vč. Kubánské krize coby předehry III. světové války) v níž "Che" hrál jednu z hlavních rolí.... celý text

Ostré předměty 2013, Gillian Flynn

Místy až velmi drastický "jednodechový" tzv. psychothriller od autorky skvělé Zmizelé. Jen čtyři hvězdičky za přílišné čtenářovo poznání, kdo je vrahem; ale také proto, že 5 má u mě Flynnová právě za "Gone Girl";-) Kromě doporučení k přečtení, dlužno dodat, a bez spoileru;-), že jsem se zatím nikdy v knize nesetkal s takovou krutostí páchanou dětmi; a to ani v klasikách jakou jsou Pán much nebo Řeznickej kluk. Závěrem? Skvělý debut (!) je vidět, že se Gillian Flynnová vypsala k tak velkému bestselleru, jakým Zmizelá bezesporu je (vč. filmového zpracování se scénářem přímo od ní). PS. Kéž by více autorek;-) mělo takové štěstí, že debut bude zdařilý a ty další knihy už jen lepší a lepší..;-)... celý text

Da Vinciho kód 2005, Dan Brown

Další z bestsellerů, v tomto případě s velkým "B", který jsem si nechal v čase své největší slávy utéct (nejen proto, že nám přednášející z Kulturní etnografie tvrdila, že takový blábol jako vysokoškolští studenti nemáme číst;-) Nicméně opět nastal čas si zrající hermelín, ne Camembert;-) přečíst! Jasných 5 hvězdiček, bez debat, Brown to prostě se svými čtenáři umí! I když jsem začal prvním případem Roberta Langdona - Anděly a démony - a dlouho jsem jim byl během četby Da Vinciho kódu (nebo Šifry mistra Leonarda, chcete-li) věrný, byly překonány! Jestli jim jsem dal 5, tak Kódu bych dal 6, kdyby to šlo. Už se moc těším na další, třetí, Langdonův případ, tentokráte z jeho domoviny v podobě Ztraceného symbolu;-) Mimochodem knihu jsem četl ve speciálním obrazovém vydání a to prostě nemá chybu, ale současně v paperbacku a jiném předpokladu, zajímavé srovnání..;-)... celý text

Geniální přítelkyně 2018, Elena Ferrante

Tento bestseller, v českém vydání, jsem nechal uzrát kratší dobu než obvykle, ale stálo to za to! Přece jenom originální text už je pár let na světě a po přeložení do angličtiny se o něm už delší dobu diskutuje. Zvláště pak o pravé identitě autorky či autora ba i celého kolektivu;-) Souhlasím s některými recenzenty - těžký začátek, skoro až do půlky knihy, tedy déle než bývá obvyklé. Je to o čtenářských zubech, které se textem nejprve prokousávají; o čtenářských očích, které se rozkoukávají; o čtenářském nosu, který nasává; ale potom, nemůžu si pomoci, vás ten příběh zasáhne!!! Jen silou vůle jsem se rozhodl nesáhnout hned po druhé části této tetralogie, ale nechat ještě v sobě dozrát dojem z první části. Text není náročný, odpovídá charakteru "hoch literatur" evropského románu s italskou specifikací. Jazyk, který je citově zabarvený coby vyprávění a vzpomínaní na dětství s odstupem několika desítek let, občas působí jako výlev až výkřik, ale nikdy nedotažený. Atmosféra je vystavena tak, že sice občas tápete, jaká je asi atmosféra poválečné Itálie, v tomto případě Neapole, zvláště pak jedné čtvrti, kde se příběh hlavně odehrává. S vlastními pravidly i zákony bez ohledu na legislativu a jen silou vůle a dobrého úmyslu je lze překonat, osvobodit se od nich. Ale i bez znalosti stinné minulosti tehdejší Itálie, a ne takové jako v případě Německa (jako je např. v románu i filmu Předčítač), se necháte unést samotnou podstatou vztahu Geniálních přítelkyň. Velmi intimního až niterného, dle mého, bez ohledu na to, jestli je čtenářem žena nebo muž. V závěru se pak dostaví závan počínajícího a všeobecně známého svobodného ducha 60. let minulého století, který častokrát "rozdrtil" jakkoliv nastavená pravidla konzervatismu a neustálého se ohlížení za válečnou a negativní minulostí spojenou s chudobou a citovou odevzdaností. Prostě, stojí to za to, ten příběh, ta historie, takové přátelství se bude vždy opakovat, kdekoliv a kdykoliv, bez ohledu na minulost, dobu i místo, bude to teď a tady a vy budete vzpomínat. Odpočiňte si od thrillerů a detektivek plných jednostránkových kapitol a několika postav co do složitosti, Geniální přítelkyně jsou divadlem v tom nejlepším slova smyslu.... celý text

Love Me Do – 50 osudových dnů ze života Beatles 2013, Paolo Hewitt

Nenáročný doplněk knihovničky fanouška Beatles. Pro toho, v podstatě až na pár pikanterií ze života Beatles a kapitol z období po rozpadu slavné čtyřky vč. odchodu George Harrisona, nic nového. Nicméně příjemné čtení v krátkých kapitolách dle významných dat, a ještě příjemnější při poslechu jejich nesmrtelné hudby. Věřím, že pro méně zasvěceného a vzdáleného zájemce o chlapce z Liverpoolu může být tento titul skvělým začátkem;-) Za mě 3 hvězdicky, tedy dobrý:-)... celý text

Smrt a jiné vrcholy mého života 2016, Sebastian Niedlich

Opravuji na 5 hvězdiček, protože celkový dojem z knihy si je zaslouží. Některé knihy jsou na plný počet samozřejmě literárně někde jinde, ale když si uvědomím, kolik věcí je mi z této knihy blízkých, tak i pár záchvěvů, že dám jen 3, byly překonány. Kniha byla velmi příjemným odskokem od (převážně) angloamerických thrillerů do současné evropské (německé) literatury. "Jednodechovka", která i když pojednává o smrti, je velmi laskavá, a bez klišé, opravdu pohladí. A i když je hrdina (autor) příběhu o 7 let starší, má stejné dětské lásky (Hvězdné války, Indiana Jones) jako já, a příběh končí ve stejném věku jako jeho čtenář;-) Doporučuji jí pro její vyváženost komediálnosti, od černého humoru, přes hořkost osudu až po neumělou laskavost; stojí za přečtení!... celý text