MortRainey

Přečtené 111



Zemřít na jaře
květen - červen 2019
Zemřít na jaře 2017, Ralf Rothmann

"Nálepky" z anotací a recenzí na knihu sedí. Opravdu máte pocit, že se, bez ohledu na čas a prostor, v květnu v roce 1945 sešli v kavárně rozbombardovaného berlínského hotelu Adlon Erich Maria Remarque a Cormac McCarthy. Remarque se rozhodl, že napíše druhé dějství Na západní frontě klid. O svědectví mladých, už tak nenadšených, mužů z ustupující německé fronty na konci druhé světové války. A McCarthy ho doplňuje svým apokalyptickým viděním z chystané Cesty. Pětihvězdičkovou sílu novele ubíraly obratové výkyvy i jemné překlepy české verze. Zasloužené čtyři hvězdy za významný pohled z "druhé strany", charakteristiku vztahu otců a synů nejen ve válce, a upřímný, ne příliš pacifistický, pohled na nesmyslnost a realitu nacistického eintopfu, který navždy změnil svět...


Úsměvy smutných mužů
květen 2019 (13.-19.)
Úsměvy smutných mužů 2014, Josef Formánek

„Každý máme pro svůj život určený přesný počet tuleňů. Až ulovíme posledního, umřeme.” Eskymácké přísloví Formánkův “Démon alkohol” svírá i rozesmívá... Jeho opus magnum, pro mě “Mluviti pravdu”, nepřekoná. P.S. Těším se na film, kde je Formánkovo alter ego ztvárněno mladým Švehlíkem.


Čtvrtá opice
březen 2019 (02.-24.)
Čtvrtá opice 2018, Jonathan Dylan Barker

Jestli je psaným králem thrillerových postav psychopat Dr. Hannibal Lecter z pera Thomas Harrise, tak jiný Američan, jménem J.D. Barker , stvořil minimálně jeho prince - Opičího vraha! Už roky po něm jde Sam Porter, detektiv ze staré takřka mcbainovské školy, který i přes své "handicapy" vyniká tím správným vyšetřovacím modem, kriminalistickým mozkem, který vzdává hold a řadí ho mezi velikány žánru detektivky. Milý čtenáři, vydechneš až na závěr, protože takový útok na nervovou soustavu plný zvratů, otevřené pusy a husí kůže jak pralinky by nevydýchala ani agentka Starlingová.


Byly tady, a už nejsou
srpen - září 2018
Byly tady, a už nejsou 2017, H. Beck (pseudonym)

Je to jako když si pustíte film. Doslova. Čekáte napětí i kýžené leknutí, které stále nepřichází. Pak přijde šok. Jste newyorská matka na útěku, in the middle of nowhere v Arizoně, všude samá poušť a vás uštknul had. Obrazně. Kdo vám pomůže? Nemáte se na koho obrátit, a děti, které jste měla na cestě za lepším životem sebou, s vámi nejsou a "nikdy nebyli". Hadí jed vás začíná dusit, pouštní slunce vás peče zaživa a thrillerová jízda pouští se mění ve zběsilou honičku...https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/thrillerove-ustknuti-arizonskym-hadem-10535


Hádej, můžeš jednou
srpen 2018 (27.-31.)
Hádej, můžeš jednou 2018, Kateřina Castañeda

Hádanka na první dobrou. Proč na první dobrou? Protože u všech osmi povídek většinový čtenář uhádne pointu i závěr na první pokus. Ale to nevadí. Neurazí ani nenadchne, ale za 3 je pořád dobře, a tento nadějný debut stojí určitě za přečtení. Už jen proto, že je čtivý a odpočinkový, a takové knihy se taky musí číst...https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/hadanka-na-prvni-dobrou-10495


Deset malých černoušků
červenec - srpen 2018
Deset malých černoušků 2017, Agatha Christie

„Chodí Pešek okolo, nedívej se na něho. Kdo se na něj koukne, toho Pešek bouchne. Ať je to ten, nebo ten, toho praští koštětem.“ I když je uzel příběhu vystavěný na jiné "vraždící" dětské říkance, tato mateřinková mi neustále během četby hrála v hlavě. Nejenže jsem několika momenty překvapení dostal od Peška, rozuměj Agathy, po hlavě, ale celý průběh mi tuto populární dětskou hru připomínal. A ani ta belgická pralinka na závěr mi coby fanouškovi navoskovaného kníru, předobrazu amerického doutníku v baloňáku, nechyběla;-) Kdo je vrah se totiž dozvíte až v epilogu!... https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/chodi-pesek-okolo-nedivej-se-na-neho-10487


Medvědín
červenec 2018 (09.-29.)
Medvědín 2017, Fredrik Backman

Znáte tu slavnou filmovou scénu z filmu Revenant, kde oscarový Leonardo DiCaprio zápasí s medvědem, který ho takřka rozdrápe zaživa? Tato sekvence, ve více než dvouhodinovém filmu, trvá asi 10 minut. Medvědín čtete déle než koukáte na film, a věřte, že i když vám, jako Leonardovi, nejde o život, ten pomyslný dráp medvěda na své kůži cítíte, jak se pomalu, ale jistě do vás zarývá...https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/medvedim-drapem-do-ctenarova-srdce-10367


Vinnetou - 50 let ve filmu
červenec 2018 (21.-22.)
Vinnetou - 50 let ve filmu 2017, Michael Petzel

"Až bude měsíc jako rybí oko, sejdeme se v pevnosti Niobara, můj bratře..." Narychlo přečteno, a hlavně několikrát prohlédnuto (jedná se o fotografickou publikaci) před předáním jako narozeninový dárek tatínkovi-pamětníkovi původních československých premiér a zároveň velkému fanouškovi:-) Z doby, kdy jsem chtěl být Old Shatterhandem (nebo Hanem Solem či Indianou Jonesem) jsem sice už trochu odrostl:D ale... https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/vinnetou-nesmrtelny-filmovy-kult-10348


Do posledního dechu
červen - červenec 2018
Do posledního dechu 2018, Robert Bryndza

Další povedená "bryndzovina" u které jsem se tentokrát rozhodl pro 5*! Sice s odřenýma ušima, ale zasloužených, za celkový čtenářský dojem z knihy. Robert se prostě vypisuje a je případ od případu lepší, čtivější, nápaditější, zapletenější, vykonstruovanější, napínavější... Už minulý cold case Temné Hlubiny byl moc povedený, ale Poslední dech jej překonává a navíc se Bryndza oprošťuje od některých klišé z předchozích třech knih v charakteristikách postav, opakujících se sloves či znovupředstavování hlavních postav - už si to totiž může dovolit, vsadit na své čtenáře a fanoušky DCI Eriky Fosterové. Ty, včetně mne, může jen zamrzet nedávný autorův status na GoodReads, ve kterém uvedl, že Erika půjde na chvíli k ledu, naštěstí ne ve smyslu jejího prvního knižního případu - Dívka v ledu;-) Připravuje totiž novou kriminální sérii, opět s hrdinkou v hlavní roli, forenzní profilérkou Kate Marshall. Máme se tedy na co těšit, včetně dvou dalších Eričiných případů v českém překladu! Ale je nutno dodat, že po zpětné vazbě od čtenářů, Bryndza svůj status poupravil, že není vyloučeno a je v plánu, že se Erika jednou vrátí, stejně jako jeho romantická hrdinka Coco Pinchard:D Závěrem? Opět recommandé k četbě, ale opravdu chronologicky, začněte od první knihy, dává to smysl!;-) A jestli vám někdy Erika přijde protivná a až nesnesitelná, odpusťte jí to;-) Je sice "svojská", ale právě to jí dělá knižně originální a lidsky pochopitelnou. Právě její původ a naturel z ní dělá individualitu, skvělého vyšetřovatele i další literární detektivní postavu, která určitě nezapadne!


Víkend v Londýně
červen 2018 (14.-22.)
Víkend v Londýně 2018, J. Folný (pseudonym)

"Věnováno mužům v nejlepších letech, kteří doposud nepřečetli žádnou knihu. Tahle musí být vaše první!" Tak zní motto/věnování Jana Folného v úvodu knihy mužskému pokolení ve věku čtyřiceti let. Nevím, jestli bych chtěl londýnský Víkend přečíst jako svou první knihu, a už vůbec ne, zda ve svých 40 ke kterým mi ještě nějaký ten pátek, sobota a snad i neděle zbývá;-) Nicméně i přes nějaké ty neduhy je Folného Víkend velmi čtivý příběh s podkresem samostatných subpříběhů, které tvoří jednoznačný celek a hlavně povedený literární zážitek. Ony zmiňované "dodatky" mohou některého čtenáře otrávit, proč kniha "nekončí" nedělí, ale bez nich by to nebylo prostě ono. I když jsem v rámci čtenářských recenzí periferně zahlédl spoiler, který je jasným twistem příběhu, jakož i jeho vyvrcholením, stálo si k této gradaci četbou dojít sám. Ze zásady se snažím knihy nesrovnávat s jinými, ale přiznávám, že jsem si během Víkendu několikrát vzpomněl na Prvok, Šampón, Tečka a Karel a Vybíjená včetně jejich atmosféry a poselství. Celkový dojem si 5* zaslouží, třeba už jen proto, že kniha je pro čtenáře dalším příjemným, a hlavně povedeným, setkáním se současnou českou beletrií. A to bez ohledu na to, že jde "jen" o další popis krize středního věku obou pohlaví i toho věčného (sebe)litování nad "cobykdyby", nenaplněnými tužbami a nesplněnými sny... PS. Knihu budu na rozdíl od Folného doporučovat i něžnému pohlaví;-):-)


Hana
květen - červen 2018
Hana 2018, Alena Mornštajnová

5, 6, 7 hvězdiček! Upřímně, jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl, nejen v rámci české literatury. Nepřeháním, ale Hana je kniha, která by si zasloužila výsluní i na mezinárodní knižní scéně včetně filmového zpracování... https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/nelitostny-boj-zivota-se-zivotem-10647


Drát v srdci
květen 2018 (02.-24.)
Drát v srdci 2003, Val McDermid

Další rendez-vous s Val McDermidovou byla jasná čtenářská trefa do černého a hodnocení opět za plný počet bodů! A znovu tak velké díky Larsonnovu Mikaelovi Blomkvistovi za tak dobré recommandé;-) Další, v sérii druhý, případ dua Carol Jordanová a Tony Hill opět vráží žánrový klín mezi thriller a (poctivou a tradiční britskou) detektivku. V napjatém čtenáři se tak mísí pocity z vypracovaných detailů a jisté uhlazenosti, která autory napětí za kanálem tak proslavila, a se zatajeným dechem nad někdy až naturalistickými prvky typickými pro "jehněčí" literaturu. I když Drát v srdci je víc na vlně psychologie (stejně jako profilér doktor Hill) než honba á la Thomas Harris ve Zpěvu Sirény. Jak to? Proto, že vrah je zahradník ví čtenář už od prologu, ale cesta k jeho dopadení stojí opravdu za to!;-) Nutno dodat, že Drát se několikrát během příběhu odvolává na první případ a zároveň seznámení Carol a Tonyho včetně jejich kariérního posunu, kterým kniha začíná. Carol je šéfinspektorkou (DCI) a Tony školí a vede svou zvláštní jednotku... Budu se opakovat, ale McDermidová je na ostrovech právem považována za mistryni krimipera, což dokazuje nejen několik ocenění, ale i čtenářský zájem. A to včetně toho českého;-) Její knihy jsou k dostání jen v knihovně, na rezervaci a žádné prodlužování;-) takže pokuta mě nemine:D PS. Jemné upozornění - uvedený počet stran tomu neodpovídá, ale text je psaný menším písem á la 90. léta, takže dnes by vyšla kniha dvakrát tlustší;-)


Předobrý život
16. květen 2018
Předobrý život 2018, J. K. Rowling (pseudonym)

"Duševní dárek" od kolegyně:-) ;-) přečtený v tramvaji během cesty domů z práce:D Ačkoliv "kniha" působí jako delší článek z lepšího magazínu nebo almanachu, přidané a hlavně výtečné ilustrace s hesly z projevu z něj samostatný text ve vazbě dělají;-) A to jasně inspirativní a upřímný, bez patosu i odklonu k pohádce o slavné autorce. Některé myšlenky si zaslouží samostatnou citaci nad autorkou v textu použitých řeckých klasik. Doporučuji! Nejen pro delší cestu domů nebo práce, ale předobrý pocit z četby:-) ;-)


Beetles
květen 2018 (02.-09.)
Beetles 2006, J. Kudrnáč (pseudonym)

Příjemná a odpočinková četba, tak za 2,5 hvězdy, která na mne vypadla z knihovny mezi thrillery. Vzpomínky "kolektivu autorů" sepsané do jedné novelky v podobě útržkovitého příběhu jednoho chlapeckého dospívání. A to z doby přelomu 50. a 60. let minulého století, dětství a mládí většiny našich rodičů. Trochu dobové "žít Brno" s láskou k "západní hudbě" a tehdejšímu fenoménu zázračné čtyřky z Liverpoolu, a stejně tak odpor vůči všudypřítomnému komunistovi, který mohl za všechno včetně zpoždění vlaků... Až úsměvně působí některé pasáže knihy, které se věnují prvním láskám i sexuálním zkušenostem a nezadaly by si s knihami á la "Kniha pro chlapce" či "Proměna v muže" a podobných příruček:-)) které jsou mimochodem v příběhu citovány:-) Neznámí autoři historek a minipříběhů knihy se později točí kolem brněnské umělecké scény včetně kultovního divadla Husa na provázku. I díky tomu je celek zajímavým dobovým retro exkurzem.


Jepice
duben - květen 2018
Jepice 2018, James Hazel

Někde mezi 4 a 5 hvězdičkami, ale ve finále jsem se rozhodl pro plný počet. Přece jenom je Jepice "světlá" výjimka mezi všemi Dívkami;-) A upřímně po dlouhé době thriller jak má být! Občas jsem si vzpomněl i na thriller s velkým "T" Mlčení jehňátek..;-) Příběh má sice jisté dějové nuance "ve středním pásmu", kdy se příběh po rázném začátku jemně táhne jak zasýrovaný kousek pizzy opouštějící talíř, ale Hazelův smysl pro detail a hlavně odskoky do dávné a tajuplné minulosti tempo četby vyváží. Paradoxně plus dávám i za (ne)odiv hlavnímu městu Spojeného království, kde se většina děje odehrává, ale autor jej čtenáři prvoplánově neprodává, tak jak svými pery činí jiní britští detektivkáři. Jasné a nesporné plus má hlavní postava - advokát Charlie Priest - po dlouhé době neotřelý charakter (anti)hrdiny vyšetřovatele, který určitě nebude novým Perry Masonem, ale vůbec by se nemusel stydět postavit se vedle Harryho Holeho a Cormorana Strikea. A i přes svoji "disociativní poruchu" je chtě nechtě čtenáři sympatický vč. podpory jeho blízkého něžného pohlaví;-) Výrazný debut, který určitě nezapadne mezi již zaběhlými autory a nastavuje poměrně slušnou laťku thrillerové látce a jejímu zpracování - v tomto případě s počátkem v tajemné době poválečné Evropy s nacistickou minulostí. I proto se těším na další setkání s Charlie Priestem a zaměstnanci jeho advokátní kanceláře Priest & Co.:-) PS. (Ne)genderově si dovolím dodat, že jestli se Dívky ve vlaku, Ženy za oknem a Za zavřenými dveřmi označují za "ženské thrillery", Jepice je i pro chlapy!:-))


Okamžiky štěstí
březen - duben 2018
Okamžiky štěstí 2016, Patrik Hartl

Upřímně? Ta kniha mě prostě vzala u srdce! Já vím, může to znít lacině, ale po jejím přečtení to tak cítím, a bylo tomu tak už v její polovině, kdy jsem Veroniku vystřídal za Jáchyma. Hartl je jednoduše český "malý" čtenářský zázrak. Někomu možná nedostačuje jeho styl coby intelektuální měřítko "hoch literatur", avšak Hartl jako kdysi např. Viewegh svoje označení "bestsellerista" touto knihou jen a jen potvrzuje! Proč? Je to tím jeho smyslem pro (ne)obyčejný život jeho "hrdinů". Vložené empatie, které prezentuje ústy a myšlenkami postav obou pohlaví vás prostě musí chtě nechtě zasáhnout. Hartlovo spojení s dobou minulou a současnou, spolu s reáliemi, které skoro každý z nás zná, vytváří konzistentní příběh, kde jakýkoliv, byť jemný, odskok dává celku smysl. Chápu, že některé konsekvence mohou působit záměrně prvoplánově až povrchně, ale právě ty dodávají rozehrané partii onu atraktvní čtivost. Hlavní Hartlova síla je v jeho nefilosování a umění charakteristiky "očividně viditelného" v životě jeho hrdinů, který tolik koresponduje s naším, nás čtenářů. V mnoha situacích, které nás někdy na stránkách až šokují, si jen uvědomíme, že možná potkaly někdy i nás či někoho z našich blízkých a přátel, a jak jsme se v nich zachovali my či oni oproti postavám v knize. Jak je někdy důležité moc nepřemýšlet, poslouchat srdce, KOMUNIKOVAT, nevzdávat se, někoho nezapřít a třeba dát druhou šanci než být naštvaný a pak, když už je pozdě, maximálně litovat..etc. Když jsem před lety přečetl Malý pražský erotikon bylo to moje seznámení s Hartlem a kniha mě po dlouhé odmlce od české beletrie velmi příjemně překvapila. Některé pasáže byly čtenářsky velmi silné, zvlášť v interní rovině osob příběhu. Po následném přečtení Hartlova debutu - Prvok, Šampón, Tečka a Karel - mohu teď po Okamžicích jen potvrdit, že se Hartl "vypisuje a vypisuje" a nezbývá nám než se jen těšit na jeho další počin... 5*!!! PS. A jen doporučuji, začnětě Veronikou..;-)


Ztracený symbol - Speciální obrazové vydání
únor - březen 2018
Ztracený symbol - Speciální obrazové vydání 2010, Dan Brown

Moc rád jsem se vydal na další čtenářské dobrodružství, už potřetí, se symbologem Robertem Langdonem, a opět jsem se bavil, ale... Nic proti, že se Dan Brown uchýlil ze starého kontinentu domů a v tomto příběhu opět do jednoho města, opět do hlavního - Washingtonu D.C. - pokud pominu, že římské story je úzce provázané s Vatikánem, a to pařížské má odskok včetně závěru v jiném hlavním městě;-) To "ale" znamená, že mi v tomto příběhu něco chybělo a zároveň proti předchozím dvěma přebývalo. Až tak, že možná chápu, hádám, rozhodnutí tvůrčího tandemu v podobě Rona Howarda a Toma Hankse, že Ztracený symbol přeskočili a šli rovnou na Inferno. Chyběl mi odpich, který Andělé a démoni a ještě lepší Da Vinciho kód měli, i možná proto mi četba Symbolu trvala déle než u těch dvou. Ne, že by napětí chybělo, ale bylo takové utahanější, což může být až zarážející, když si vezmete, že Brown měl delší dobu na tvorbu i přípravu než mezi Anděli a Kódem. A to hned dvojnásobný - 6 let od Kódu k vydání Symbolu. Jako malý jsem měl rád Indianu Jonese a chápu, že intelektuál historik s cejchem dobrodružství má být trochu neohrabaný a tím i charakterově čtenáři "polidštěný", ale v Symbolu dá Brown Langdonovi občas na frak. Až tak, že i jeho něžná polovička je místy chytřejší a statečnější, nic proti tomu, ale Langdon coby hlavní hrdina pak hraje druhou roli, i v souboji s hlavním zástupcem "Zla". Přebývá počet stránek ve smyslu takřka dvou konců a litanického až filosofujícího "druhého" závěru knihy. Možná na úkor delší přípravy knihy i hlavního tématu a konečného "poselství". Závěrem - ani 5, ani 4 a půl, ale 4 zasloužené hvězdičky! Také proto, že spisovatelův postup - občas vynechaný detail, který se prozradí v další kapitole, nedává moc smysl! Proč, když celou dobu někdo jenom jde a takřka rovně, tak je divné, že se pak čtenář dozví, že jel výtahem - ale to je to nejmenší, nikdy je čtenář šokován, co se v knize stane a vlastně nestane... PS. I když moje kamarádka, co teď čte Počátek říká, že po "chaotickém" Infernu - "a bude hůř" - zůstávám Langdonův fanoušek a těším se na jeho další dobrodružství, ať už ve Florencii nebo Bilbau či kdekoliv jinde..;-)


Hawksmoor
únor 2018 (01.-27.)
Hawksmoor 2016, Peter Ackroyd

Syn zesnulého Davida Bowieho Duncan Jones na začátku tohoto roku na svém Twitteru vyhlásil jakousi "reading challenge" formou čtenářského klubu 100 oblíbených knih jeho otce. První knihou zvolil Hawksmoor. Jako umělcův fanoušek jsem se tuto "románovou detektivku" rozhodl přečíst i já... Upřímně? Chvílemi to bylo doslova čtenářské utrpení a v celkovém hodnocení jsem někde mezi 2 a 3 hvězdičkami. Na jednu stranu kniha působí jako "wallpaper" ještě předrozparovačského a předsherlockovského Londýna s veškerou svou tajemností i krutostí. Autor se nezapře coby historik a mísí skutečné s fiktivním. Londýn na začátku 18. století po velkém požáru v roce 1666, po velké morové ráně, s postavou Nicholase Dyera, který je hlavním architektem výstavby sedmi nových kostelů, které mají anglické metropoli vrátit její vyhořelou tvář. V souběžném příběhu se seznamujeme s Nickem Hawskmoorem, londýnským detektivem vyšetřujícím záhadné vraždy při londýnských kostelech, který je podivínským mixem Holmese s Mentalistou. Některé pasáže jsou opravdu spíše lyrikou než detektivní beletrií a špičkový překlad angličtiny 18. století (alžbětínské, nikoliv viktoriánské, jak někteří recenzenti uvádějí, historicky až od r. 1837) v podobě staročeštiny mohou klasického krimičtenáře vyčerpat. Na druhou stranu tak kniha zaručuje plné soustředění. Nelituji, že jsem si ji přečetl a opravdu (ne)doporučuji každému, nezdá se to, ale kniha označená jako detektivka je opravdu čtenářským oříškem i když jí budete brát s nadhledem... Jako jsem kdysi zažil při osobním setkání se Simonem Mawerem a jeho vyjádřením nad Mendelovým trpaslíkem plným chemických vzorců a historických exkurzů do vývoje Mendelova výzkumu dědičnosti, které má čtenář přeskočit, aby se dostal k příběhu;-) Otázka závěrem tedy zní, proč nám to ti autoři dělají, my přece i tak víme, že oni ví..:-))


Zpěv Sirény
únor 2018 (10.-21.)
Zpěv Sirény 2002, Val McDermid

Zasloužených a nadšených 5 hvězdiček! Stejně tak zaražených, že jsem Val McDermidovou nepoznal dřív. Až četba knihy Muži, kteří nenávidí ženy mne k ní dovedla, protože Larsonnův Mikael Blomkvist jí v průběhu svého vyšetřování čte, jaké lepší recommandé si přát;-) Jako malý jsem byl fanouškem dvojice Dempsey a Makepeacová, později Foxe Muldera a Dany Scullyové a začínám přicházet na chuť Cormoranovi Strikeovi a Robin Ellacottové:-) Teď se tak stalo, po seznámení, s detektiv-inspektorkou Carol Jordanovou a kriminologem doktorem Anthony Hillem. Carol a Tony jsou stejně jako všechny jmenované páry původní a jejich spolupráce, jemné jiskření, zápal pro případ si čtenáře hned získají! A i když téměř od začátku víte, kdo je vrahem, tak se jen domníváte, až opravdu závěr vám prozradí pravou identitu pachatele, v tomto případě sériového vraha. Jeden z recenzentů knihu doporučil fanouškům knih Roberta Galbraitha a seriálu Akta X. Já bych šel ještě dál, klidně až k Mlčení jehňátek, jejichž filmová adaptace je v příběhu několikrát zmíněna. McDermidová je na ostrovech právem považována za mistryni kriminálního pera, nejen díky několika oceněním, a i když tento první případ Jordanové a Hilla jemně koketuje na pomezí thrilleru, poctivé řemeslo a tradiční duch britské detektivky se u této skotské autorky prostě nezapře. Jen a jen doporučuji a těším se na další případ!


The Beatles
listopad 2017 - únor 2018
The Beatles 2011, Hunter Davies

Jasných 5*! Jako celoživotní fanoušek, a nebojím se toho příměru použít, UMĚNÍ liverpoolské čtveřice a bezesporu jednoho z fenoménů 20. století, kterému se oddává další a další generace, velmi kvituji vydání této zásadní knihy v českém jazyce. V čem je zásadní? Jedná se asi o jeden z "nejzdrojovanějších" pramenů o Beatles nejen v dalších knihách o nich, ale vůbec literatuře věnující se popkultuře 60. let 20. století, stejně tak v historických publikacích, které mapují společenský vývoj poválečné západní Evropy. Zásadní je také v tom, že jde o jedinou AUTORIZOVANOU biografii přímo členy skupiny ještě v době její činnosti. Dnes najdeme několik málo knih, hlavně těch o siru Paulovi, které jsou taktéž autorizovány či přímo vycházejí ze spolupráce s Beatlem, ale už dávno po rozpadu a smrti dvou jejích členů. Další aspekt knihy je přístup autora. Sám o trochu starší než členové je jen běžným rozhlasovým posluchačem, nikoliv ovlivnitelným fanouškem. Davies jako spisovatel, novinář, redaktor kulturní rubriky Sunday Times i coby fotbalový fanda (napsal řadu knih o fotbalu a jeho hvězdách) se po úspěchu svého scénáře rozhodne zaznamenat tento fenomén a to ještě v době jeho trvání. Odloží svou sociologickou práci na téma současného života britských univerzitních studentů a svůj záměr vyloží přímo McCartneymu, který mu nadšen pomáhá s oficiálním dopisem jejich tehdejšímu manažerovi Brianovi Epsteinovi. Píše se rok 1966, Beatles ukončili svá živá vystoupení, a knihy, které o nich vyšly by se daly spočítat na prstech jedné ruky... O co je kniha odbornější - dva roky na cestách, rozhovory s rodinnými příslušníky, přáteli, lidmi z branže na obou stranách Atlantiku, fanoušky a neposlední řadě hlavně se samostnými členy (po jejich souhlasu!) při práci ve studiu i doma v osobním životě - je její četba uvolněnější díky stále dechberoucí skoropohádce o jejich úspěchu i nespornému charismatu a smyslu pro humor. Stejně tak napínává, melancholická a až dechberoucí právě při osobních výpovědích samotných členů Fab Four. Kniha vyšla v květnu 1968 tj. po Seržantovi a před vydání tzv. Bílého alba, necelé dva roky před smutným finišem. Je obohacená o předmluvu ze současnosti a dodatkem k dalšímu vydání z roku 1985, tedy 5 let po zavraždění Johna Lennona v NYC. Nejsem pamětník, lásku k jejich hudbě jsem podědil, ale velké díky Johne, Paule, Georgi, Ringo a Huntere...


Skvrna
únor 2018 (03.-04.)
Skvrna 2017, Gillian Flynn

Tuto povídku napsala Gillian Flynnová na přání věhlasného George R.R. Martin pod původním názvem "What Do You Do?" do jeho povídkové antologie Darebáci, kde se autorka svým příspěvkem zařadila kromě Martina mezi další fantasy velikány, jakým je například Neil Gaiman. Toto je její samostatné (české) knižní vydání pod názvem "Skrvna", resp. The Grownup. Flynnová ani v tomto dílku nezapřela svůj styl psání: opět je hlavním antihrdinou příběhu žena, a to psychicky nevyrovnaná a to se svým "svojským" přístupem řešení života teď a tady. Příjemné a rychlé čtení, které je spíše "na uklidněnou" od jejích velethrillerů s pomyslným vrcholem ve Zmizelé, než proklamovaná duchařská historka, i když jistý ironický odkaz na tento druh hororové literatury v povídce najdete;-) Zasloužené 3 (možná 3,5) hvězdičky, doporučení na jedno deštivé odpoledne (či delší cestu do a z práce), a víra, že Flynnová přijde brzy s nějakým novým hutnějším thrillerem (už jsou to 4 roky, co napsala "jen" tuto povídku a scénáře), který naváže nebo ještě lépe přebije úspěch Gone Girl!!!;-) PS: Miluji v knihách odkazy na jiné knihy;-) Klasické duchařiny na něž Skvrna odkazuje jsou tradiční a jistojistě budou stát za přečtení: Utažení šroubu, Žena v bílém nebo Dům na kopci a "Rebecca" alias Mrtvá a živá od Madam napětí a matky Ptáků - Daphne du Maurier...


Temné kouty
leden 2018 (14.-31.)
Temné kouty 2014, Gillian Flynn

Dílo Gillian Flynnové "uzavírám" její (časově) "prostřední" knihou (pokud nepočítám její ani ne 100 stránkovou novelku Skvrna, která vyšla jako její poslední autorský počin). Flynnová ani v Temných koutech nezapře svůj profesní původ novinářky: hrdinka Ostré předměty Camille Preakerová je novinářka píšící reportáže o zavražděných dětech, Dunnovi v Zmizelá jsou oba psavci, a Temné kouty jsou samy o sobě jednou velkou (a napínavou!) reportáží s retrospektivními kapitolami - opravdu máte pocit, že se to všechno stalo, že jde o reálný případ á la Charles Manson. Zmizelá je román/thriller, Ostré předměty "psychothriller" a Temné kouty jsou na obálce označeny za "krimiromán". Nene všechny 3 knihy jsou jasnými thrillery bez přívlastků i diskusí. Během četby jsem byl pořád někde mezi 4 a 5*, možná i proto, že mne chování některých antihrdinů příběhu doslova rozčilovalo a některá částečná rozuzlení byla plytší. Nicméně si 4 konečné, autorka (pro mne pořád) skvělé (a nepřekonatelné) Zmizelé, zaslouží! Jasné doporučení a budu se opakovat: po skvělém debutu - viz moje hodnocení Ostré předměty - je vidět, že se Gillian Flynnová vypsala k tak velkému bestselleru, jakým Zmizelá bezesporu je (vč. filmového zpracování se scénářem přímo od ní). PS. U Temných koutů jsem na to šel opačně než u Zmizelé, tzn. nejdřív film a potom kniha. Nelituji, možná už jen proto, že Flynnová k němu tentokrát nenapsala scénář, a nic proti Charlize Theron, ale byl opravdu slabý. A tak člověku z filmu tolik v hlavě nezbylo, aby si nechal zkazit zážitek z knihy poté;-)


Čekání na Bojanglese
leden 2018 (10.-14.)
Čekání na Bojanglese 2017, Olivier Bourdeaut

"Některé písně se nikdy neobehrají a některé lásky trvají navěky." Knihu, kterou jsem dostal od Ježíška, za což mu tímto ještě jednou moc děkuji;-) jsem si přál přečíst ze dvou důvodů: řachanda v pařížském metru (kdesi jsem četl, že cestující při četbě Bojanglese propadají výbuchům smíchu) a mé oblíbené písni Mr. Bojangles (původní country song, který si vzal na paškál kdekdo, od v knize zmiňované ikony Niny Simone, přes amerického giganta Neila Diamonda až po britského fracka Robbieho Williamse). Tento, nejvíce interpretovaný jako swingový, neodolatelný melodický hymnus, který se táhne příběhem jako nit, mne několikrát při četbě donutil si jej zabroukat:-) Knihu nebudu obsahově hodnotit nebo popisovat, příběh by se tím částečně odkryl, ale kdyby se mne někdo zeptal o čem knížka je (obligátní dotaz), řeknu mu, že o lásce. A nejen o lásce mezi mužem a ženou, ale i o té druhé, mnohdy i unikátnější. O lásce v rodině, mezi rodiči a jejich dětmi, mezi matkou, otcem a jejich synem, zvlášť i navzájem. V tom je obsah knihy neodolatelný a troufám si říci, že v současné literatuře vzácný. Nevyprsknul jsem během četby smíchy v MHD, ale příběh mně několikrát k úsměvu donutil, stejně jako rohlíku smutku a dojetí. Bez dojmologie, bez patosu, bez melancholie - dojemně jemný příběh, laskavě (ne)citlivý, s (ne)čekaným očekáváním konce plný (ne)milosrdných lží - je, jako celek, prostě za 5*, doporučuji!!!


Volání Kukačky
prosinec 2017 - leden 2018
Volání Kukačky 2014, R. Galbraith (pseudonym)

Sorry jako;-) ale fakt jsem dlouho nečetl tak dobrou detektivku, jasných 5*!!! A v tomto případě nesrovnávám knihu s thrillery á lá Larsson, Nesbø nebo Flynnová, promakaných do detailů, ale píšu zde o poctivém detektivním příběhu, který je opravdovým kumštem. Klobouk dolů Mr. Galbraith alias Mrs. Rowlingová;-) Volání Kukačky je hold pokladnici kriminálních případů ze staré dobré Anglie a kniha sama se tak stala její součástí, bezesporu. Opět se čtenářsky vyplatilo moje posečkání se sklenicí s naloženými bestsellery v octu, odkud jsem Kukačku vytáhnul:-) Přiznávám, že jsem se párkrát během četby cítil na 4 hvězdičky, ale závěr v takřka "poirotovském" stylu, vyvrcholení v podání Cormorana Strikea, v popisu a objasnění celého případu, s chladnokrevností a nenuceností jemu vlastních do očí vraha.. skvělé, málem jsem přejel zastávku;-) Takže tytam občas zdlouhavá souvětí a jeden dva výpadky v detailu. Celek jako příběh se skvělým místy až archaickým překladem (který dle mého ale dodává příběhu tradiční kouzlo a bude tomu tak určitě i v originále), nenucený, bez klišé, s výstižnými hovorovými prvky vč. počeštěného londýnského dialektu - cockney - prostě nemá chybu! Závěrem? Určitě doporučuji!!! A já osobně se už teď těším na Hedvábníka a další Cormoranovy případy, stejně tak na jeho Watsona v podání roztomilé, ale lišacky bystré, mojí jmenovkyně - Robin;-) PS. A určitě se podívám, na doporučení, na první sérii televizního zpracování Strikeových případů "Strike", tj. Kukačky z dílny jistoty a kvality - BBC!;-)


Červená a bílá
prosinec 2017 (13.-25.)
Červená a bílá 2004, Dorota Masłowska

Debut devatenáctileté maturantky - Doroty Masłowské - vyvolal v domovském, a přece jenom oproti Česku konzervativnějším, Polsku nemalé pozdvižení, rozdělující čtenáře na většinu a menšinu. Většina knihu označila za nejlepší v roce vydání a to v rámci ankety největšího celostátního polského deníku - Gazeta Wyborcza (český ekvivalent MF Dnes). Je nabíledni, že právě kniha může ještě něco takového v současnosti vyvolat a je tak důležité podotknout, že Polsko, častokrát vysmívané za národ kšeftařů, je v tomto ohledu daleko kulturnějším státem než jiné, do prsou se bijící jak kulturní jsou. Masłowská, která určitě není polskou Pawlowskou nebo Vieweghem, vystoupila ve všech hlavních polských médiích, s takovou knihou(!) Červená a bílá je uvedena jako román, ale jím určitě není. Ani příběhem, ani sociální sondou, spíš výkřikem o pozornost v historce, která nemá konce (zdá se jich víc). Co je na knize nejvzácnější? Jazyk, bezesporu! Sama Masłowská v jednom z rozhovorů prohlásila, že kniha je "nepřeložitelná". I z toho důvodu klobouk dolů před Barborou Gregorovou, překladatelkou, která sama přiznala, že ne všechno se dá přeložit, aniž by text ztratil rytmus i kontext pro českého čtenáře (ne)znajícího polské reálie. Kniha je plná vlastního jazyka určité sociální subkultury vyznačující se buranským chováním a hlavně značkovými tepláky s dávkou agrese - tzv. dresařů (polsky "dresiarze"). Jejich slang, místy až argot doplněný chytrými větami a slovy odposlechnutých z médií a světa vzdělání český čtenář pochopí jen díky překladatelské obratnosti a přirovnání reáliím českým (byť u nás taková skupina není) doplněný jazykem z drogového prostředí (překlady Welshových románů) a teenagerskými hláškami. Stejně tak v textu čtenář nachází německá a ruská slovíčka vyplývajících už z originálního textu pro "oblíbenost" těchto dvou národů u polského obyvatelstva. Tři hvězdičky za toto všechno, někdy až neč(t)itelné, dílo, které obohatilo moje vzdělání o atmosféru současného Polska vč. již zmíněných reálií. Přečíst, vnímat a vůbec rozuzlit příběh této knihy je opravdu čtenářský oříšek. Jazykem Červené a bílé odkazuji na již zmíněného Welshe: Trainspotting, a hlavně Mechanický pomeranč


Cuba Libre
srpen - prosinec 2017
Cuba Libre 2006, Petr Horký

Příjemná čtenářská dovolená na Kubu očima dua cestovatelů, kteří toho spolu, ale i individuálně už hodně nacestovali, napsali o tom a zároveň natočili. Vstup: jedna z posledních spoluprací byl krásný celovečerní dokument o jednom z českých cestovatelských guru - Miroslavu Zikmundovi! Ten teď vychází v knižním zpracování - brněnské nakladatelství JOTA prostě tento druh literatury umí;-) V případě Cuba Libre se nejedná ani o klasického průvodce (i když je jím kniha na několika stránkách jako bonus doplněna), ani klasický cestopis (mimochodem doplněný o krásné fotografie autorů na křídovém papíře), ale spíše bych knihu nazval zážitkopisovou a někdy až fejetonistickou (popis Kuby jako rozverné ženy, doplněného filosofickými myšlenkami;-) dokumentací, kdy se oba autoři v samostatných kapitolách vracejí k tomu nej, co na Kubě v rámci několika návštěv v průběhu let (z důvodu natačení dokumentu) zažili. Kvituji doplnění tématických kapitol fakty jako např. krátká historie kubánské revoluce, pak krize vč. invaze v Zátoce sviní, kultu osobností Fidela Castra a Ernesta "Che" Guevary nebo příběh velikána Ernesta Hemingwaye a jeho pobytu na Kubě. Zážitek knihy vychází z koktejlu charakteristiky obou autorů: cestovatelů (především), dokumentaristů (hlavně), novinářů (trochu), chlapů na cestách (o kubánském jídle, alkoholu a hlavně krásných ženách) a dalších postřehů (i religiózních) z tohoto rozmarného Ostrova svobody. Tři hvězdičky jakože dobrý;-) není to na čtenou na jeden zátah, ale spíš příjemná přestávak při dýchání s beletrií jakéhokoliv žánru a to až časopisově v podobě samostatných článků. Doporučuji všem, kdo se nebojí svéraznějšího a méně tradičního cestopisu. Těm, kteří na Kubě byli nebo budou, chystají se, nebo o tom jen sní..;-)


Nevěra
listopad - prosinec 2017
Nevěra 2014, Paulo Coelho

Uff, upřímně, měl jsem co dělat, abych se "nakopnul" knihu dočíst. Nuda, klišé nad klišé, doplněné filosofickými litaniemi a výlevy odkazující mnohokrát na Bibli. Tohle asi nebyl nejlepší výběr na seznámení s brazilským bestselleristou, ale nechtěl jsem hned začít Alchymista;-) "Abys poznal, kdo jsi, musíš někdy ztratit sám sebe." Tak zní motto knihy (alespoň je uvedeno na přebalu). To je myšlenka příběhu jednatřicetileté Lindy, která po deseti letech manželství zní jako padesátiletá manželka, které pomalu a dobře končí její nudný život (dvě děti, dům na předměstí, kariéra úspěšné novinářky v předním ženevském deníku, bohatý a milující manžel). Chápu, že čím víc toho někdy člověk má, tak tím více se může nudit, zvlášť po pocitové stránce, ale. Ten příběh by se dal pojmout jinak. Musím souhlasit s jinými čtenáři, že opravdu není o nevěře. Je totiž o nudě, která se nedá řešit psychoanalýzou a předepsanými farmaceutiky. Bohužel, ta nuda se přenáší i na čtenáře a chtíči číst dál. Četl jsem lepší knihy o pohledu do ženské duše a upřímně i mnohými zatracovaný Viewegh to uměl ve svých knihách vyjádřit upřímněji a poutavěji. Kdysi jsem četl, že Coelho tuto knihu sepsal z příběhů svých čtenářek a jejich zpovědí na sociálních sítích, takže pocitu "lepenice" se prostě nemůžu zbavit i když obsah knihy působí jednolitě. Knihu (ne)doporučuji;-) a dvě hvězdičky za možnost pohledu do současné švýcarské a zvláště pak ženevské společnosti nejen "high class", kterou hrdinka knihy zastupuje.


Krev na sněhu
listopad 2017 (28.-30.)
Krev na sněhu 2015, Jo Nesbø

Místy až tragikomická Nesbøho novela, jejíž hlavní hrdina nebo antihrdina(?) bude čtenáři, nejen ve finále příběhu, prostě sympatický až líto, i když je profesionálním zabijákem;-) který i děsí. Nejde o klasickou napínavou "jednodechovku," ale jako jednohubka z krimipera mistra oboru sedne jako chuť ještě na něco po vydatné večeři:-) Jemný až filosofický nádech mísící se s ironií osudu a hlavně věčným tématem - láskou - "nahradí" Nesbøův smysl pro detail ve skvělých Lovcích hlav a Harryho případech. Krev na sněhu klidně mohla vyjít společně s dvojkou v jedné knize, ale i tak by ji klidně sedlo šestákové "pulp" magazínové vydání á la Rodokaps. Zasloužené 4*, doporučuji, a do MHD na cestu do/z práce jako udělané;-)


Opak smrti
listopad 2017 (23.-27.)
Opak smrti 2010, Roberto Saviano

"Kdy je láska nejsilnější? Když je opakem smrti." Dala by se parafrázovat hlavní myšlenka povídkové knihy Roberta Saviana, resp. té první z dvou celkem. O sedmnáctileté nevěstě, která ztratila svého jednadvacetiletého snoubence v Afghánistánu, kam odešel v rámci vojenské mise vydělat na jejich svatbu a lepší život na jihu Itálie... Není to klišé, ale současnost, kterou svým perem popisuje autor světoznámé Gomory (kterou si už konečně musím taky přečíst;-) a znovu se tak vrací ke svému rodnému kraji, neutěšenému italskému jihu, který je úplně jiná Itálie, jak říkají sami Italové nejen z Říma, Milána či Turína, ale vůbec bohatého severu. Druhá je o Savianově "tématu", neapolské mafii. Obě povídky vyšly původně v celostátních denících. Jasné čtyři hvězdičky pro "krásnou" evropskou literaturu, ve skvělém překladu Alice Flemrové a po nedávno přečtených Geniálních přítelkyních jen další příjemný exkurz do literární Itálie.


Temné hlubiny
listopad 2017 (07.-26.)
Temné hlubiny 2017, Robert Bryndza

Musím souhlasit s jinými čtenářkami a čtenáři, že se opravdu jedná o nejlepší případ Eriky Fosterové! Přece jenom tzv. cold case/odložený případ dodá příběhu jistou mystiku a napětí při retrospektivě a odhalení nových příčin od původního vyšetřování. Zároveň však nemá takový rozjezd jako "čerstvá" vražda:-) Nemůžu si však pomoci, možná i díky delšímu čtení, autorovu modelu znovupředstavování (které může být jinak důležité, kdyby čtenář sáhnul až po "trojce"), opět to není na 5 hvězdiček, ale ze všech tří Bryndzů určitě 4,5*;-) Doporučuji, pro čtenáře předchozích dvou malé překvapení z Eričina soukromého života;-) (nejde o spoiler!), a těším se na další případy DCI Eriky Fosterové a Bryndzův Londýn...


Tekutý písek
listopad 2017 (01.-07.)
Tekutý písek 2017, Malin Persson Giolito

Na obálce knihy je uvedeno: "Vyhlášeno jako nejlepší švédská krimi roku 2016" a mnoho čtenářů s tím nesouhlasí. Někteří příběh dokonce přirovnávají k young adult literatuře a nálepky "krimi" nebo "thriller ze soudní síně," jak uvádí anotace, rozporují. Nemůžu s nimi nesouhlasit, ale "na každém šprochu pravdy trochu";-) Co když je román Tekutý písek jinou alternativou krimi, kterou od švédských autorů neočekáváme? Já osobně, dle zavedených pravidel, knihu nevnímám ani jako krimi nebo thriller, a do klasického drama má možná kniha taky daleko, ale psychologickým příběhem Tekutý písek bezesporu je, a ze soudní síně taky, ale "Dvanáct rozhněvaných mužů" nečekejte... Autorka, původní profesí právnička, opravdu velmi zdařile vystavěla pasáže knihy odehrávající se v soudní síni. Taktéž vystihla, alespoň zdání, mluvu i chování švédské zlaté mládeže, které neplatí jen pro ni. Poukázala, bez odsouzení, jak krutí mladí lidé můžou být, zvlášť když jsou "finančně bezstarostní" a neumí s tímto "problémem" naložit. Může to znít jako klišé a to v tématu knihy pro zamyšlení nad chováním jedinců švédské "high class", které se snaží autorka v knize předložit, ale opravdu i v každodenním životě by měl být prostor pro reflexi. Dávám za 3, protože kniha je "dobrá", místy velmi čtivá a neodkladná. A na "odlehčení" právě od klasické, často krvavé a depresivní švédské krimi, vhodná k doporučení;-)


Na zabití
říjen 2017 (27.-31.)
Na zabití 2015, Peter Swanson

Knihu jsem obcházel docela dlouho. Vlastně se ke mě dostala náhodou. Jednou v knihkupectví jsem si chtěl koupit paperbackovou detektivku na víkend a řekl svojí milované kolegyni, ať nějakou "na blind" vytáhne, dostal jsem do ruky Na zabití, rychlým okem přejel anotaci (byla tam zmínka o Zmizelé) a až teď jsem ji konečně přečetl;-) Opět jde o thriller se zápletkou "cherchez la femme". Tím nespoileruji;-) ale ženský element je prostě v současném thrilleru nepopiratelný fenomén a já bych Na zabití zařadil klidně vedle Zmizelé, Dřív než půjdu spát či Tuesday s Dívkou ve vlaku;-) Zaslouží si taky připomenout, že kniha je údajně autorova pocta dílu první dámy thrilleru Patricie Highsmithové - Strangers on a Train a mistrovi horroru, který její dílo filmově zpracoval - Alfredu Hitchcockovi. Víc jak půl knihy to byla jasná pětka, jen pak mě překvapilo pár nedotažených časových detailů (jsem prostě pozorný čtenář, no;-), a po Lovcích hlav např...). Dlouho jsem tak váhal, jestli nedat nakonec jen 4 hvězdičky, ale závěr si plný počet bodů prostě potvrdil!!! PS. A moc mě potěšilo, že kniha bude zfilmována, protože tahle zápletka si nejen čtenářovo, ale i divákovo oko zaslouží!!!


Lovci hlav
říjen 2017 (19.-26.)
Lovci hlav 2011, Jo Nesbø

Jasných 5 hvězdiček!!! Tento thriller prostě nemá chybu!!! Mám za sebou sice jen jedničku Harryho Holea, Netopýr, který má svoje kvality, a jeho další případy určitě taky, ale tento odskok je prostě ve svém žánru mistrovský. Takový smysl pro detail jsem jako čtenář našel například u Larssona, ale tohle?!? Závěr u kterého jsem se vracel do počátečních částí knihy, hledal, a jen s otevřenou pusou a vrtící hlavou musel konstatovat - Jo je pán!!!;-) Vynikající filmové zpracování jsem shlédnul už před pár lety a jsem moc rád, že jsem, tentokrát v opačném gardu (film-kniha), nevynechal knižní předlohu (ke které si občas člověk hledá těžkou cestu po shlédnutí filmu). Doporučuji!!!


Louis de Funès: Moc o mně, děti, nemluvte!
říjen 2017 (01.-22.)
Louis de Funès: Moc o mně, děti, nemluvte! 2010, Patrick de Funès

"Stále mě ohrožuje nepozornost a pohodlnost. Jestli usnu na vavřínech, na tom, co funguje, stanu se malým dobrým hercem, který nikoho nepřekvapí." Není výstižnějšího citátu z úst tohoto velkého komediálního herce, který je obsažen v epilogu této vzpomínkové knihy a vystihuje tak podstatu jeho hereckého umění. Příjemný exkurz do poválečné francouzské kinematografie i divadla plný vzpomínek z per jeho synů Patricka a Oliviera. Vytvářejí tak osobní profil umělce, který je i v naší kotlině stále velmi populární. Kniha také vyvrací mýtus, že Louis Germain David de Funès de Galarza se stal populárním až "na staré kolena" ve svých 50 letech rolemi v prvním Četníkovi ze Saint Tropez. Naopak tehdy už byl velkým divadelním bardem a měl za sebou desítky filmových rolí, i když ty největší přišly právě až v 60. a 70. letech spolu spolu s poslední klapkou v Četníkovi (a četnice) z roku 1982 a jeho následné smrti. Někde mezi 3 a 4 hvězdičkami za zajímavý mimokariérní pohled, bohužel však s chronologickými výkyvy a občasnou nenávazností v rámci kapitol. Ale jde o vzpomínky, hezké i uctivé.. člověka to vybudí pustit si nějaký film, s jinou optikou diváka, jak si třeba moc lezli na nervy de Funès s velikány Maraisem ve Fantomasovi nebo Gabinem v Tetovaném;-)


Che - životopisný komiks
říjen 2017 (20.-22.)
Che - životopisný komiks 2009, Rodriguez Spain

Po dlouhé době návrat ke komiksu, resp. grafickému románu;-) který zpracovává, ve zkratce, život jedné z ikonických postav 20. století - Ernesta "Che" Guevary. V mé knihovně leží už dlouho a nedávné 50. výročí od jeho úmrtí mě konečně přivedlo k jeho přečtení. Obsah je střídmý, ale obsahuje všechny zásadní historické události (putování Latinskou Amerikou - "Motocyklové deníky", Kubánská revoluce i osudná Bolívie). Zároveň kniha bez ohledu na čisté levicové vyobrazení "hlavního hrdiny" velmi jednoduše odpovídá na otázku, kdo byl ten zarostlý a fousatý pán, kterého dodnes nosí mladí a nespokojení na tričkách a mají ve svých pokojících na plakátech. Četl jsem a viděl lepší komiksy než tento, ale 3 hvězdičky si zaslouží. I proto, že může leckomu snadno ukázat historickou etapu 20. století (vč. Kubánské krize coby předehry III. světové války) v níž "Che" hrál jednu z hlavních rolí.


Ostré předměty
říjen 2017 (16.-19.)
Ostré předměty 2013, Gillian Flynn

Místy až velmi drastický "jednodechový" tzv. psychothriller od autorky skvělé Zmizelé. Jen čtyři hvězdičky za přílišné čtenářovo poznání, kdo je vrahem; ale také proto, že 5 má u mě Flynnová právě za "Gone Girl";-) Kromě doporučení k přečtení, dlužno dodat, a bez spoileru;-), že jsem se zatím nikdy v knize nesetkal s takovou krutostí páchanou dětmi; a to ani v klasikách jakou jsou Pán much nebo Řeznickej kluk. Závěrem? Skvělý debut (!) je vidět, že se Gillian Flynnová vypsala k tak velkému bestselleru, jakým Zmizelá bezesporu je (vč. filmového zpracování se scénářem přímo od ní). PS. Kéž by více autorek;-) mělo takové štěstí, že debut bude zdařilý a ty další knihy už jen lepší a lepší..;-)


Da Vinciho kód
říjen 2017 (01.-14.)
Da Vinciho kód 2005, Dan Brown

Další z bestsellerů, v tomto případě s velkým "B", který jsem si nechal v čase své největší slávy utéct (nejen proto, že nám přednášející z Kulturní etnografie tvrdila, že takový blábol jako vysokoškolští studenti nemáme číst;-) Nicméně opět nastal čas si zrající hermelín, ne Camembert;-) přečíst! Jasných 5 hvězdiček, bez debat, Brown to prostě se svými čtenáři umí! I když jsem začal prvním případem Roberta Langdona - Anděly a démony - a dlouho jsem jim byl během četby Da Vinciho kódu (nebo Šifry mistra Leonarda, chcete-li) věrný, byly překonány! Jestli jim jsem dal 5, tak Kódu bych dal 6, kdyby to šlo. Už se moc těším na další, třetí, Langdonův případ, tentokráte z jeho domoviny v podobě Ztraceného symbolu;-) Mimochodem knihu jsem četl ve speciálním obrazovém vydání a to prostě nemá chybu, ale současně v paperbacku a jiném předpokladu, zajímavé srovnání..;-)


Geniální přítelkyně
září 2017 (22.-30.)
Geniální přítelkyně 2018, Elena Ferrante

Tento bestseller, v českém vydání, jsem nechal uzrát kratší dobu než obvykle, ale stálo to za to! Přece jenom originální text už je pár let na světě a po přeložení do angličtiny se o něm už delší dobu diskutuje. Zvláště pak o pravé identitě autorky či autora ba i celého kolektivu;-) Souhlasím s některými recenzenty - těžký začátek, skoro až do půlky knihy, tedy déle než bývá obvyklé. Je to o čtenářských zubech, které se textem nejprve prokousávají; o čtenářských očích, které se rozkoukávají; o čtenářském nosu, který nasává; ale potom, nemůžu si pomoci, vás ten příběh zasáhne!!! Jen silou vůle jsem se rozhodl nesáhnout hned po druhé části této tetralogie, ale nechat ještě v sobě dozrát dojem z první části. Text není náročný, odpovídá charakteru "hoch literatur" evropského románu s italskou specifikací. Jazyk, který je citově zabarvený coby vyprávění a vzpomínaní na dětství s odstupem několika desítek let, občas působí jako výlev až výkřik, ale nikdy nedotažený. Atmosféra je vystavena tak, že sice občas tápete, jaká je asi atmosféra poválečné Itálie, v tomto případě Neapole, zvláště pak jedné čtvrti, kde se příběh hlavně odehrává. S vlastními pravidly i zákony bez ohledu na legislativu a jen silou vůle a dobrého úmyslu je lze překonat, osvobodit se od nich. Ale i bez znalosti stinné minulosti tehdejší Itálie, a ne takové jako v případě Německa (jako je např. v románu i filmu Předčítač), se necháte unést samotnou podstatou vztahu Geniálních přítelkyň. Velmi intimního až niterného, dle mého, bez ohledu na to, jestli je čtenářem žena nebo muž. V závěru se pak dostaví závan počínajícího a všeobecně známého svobodného ducha 60. let minulého století, který častokrát "rozdrtil" jakkoliv nastavená pravidla konzervatismu a neustálého se ohlížení za válečnou a negativní minulostí spojenou s chudobou a citovou odevzdaností. Prostě, stojí to za to, ten příběh, ta historie, takové přátelství se bude vždy opakovat, kdekoliv a kdykoliv, bez ohledu na minulost, dobu i místo, bude to teď a tady a vy budete vzpomínat. Odpočiňte si od thrillerů a detektivek plných jednostránkových kapitol a několika postav co do složitosti, Geniální přítelkyně jsou divadlem v tom nejlepším slova smyslu.


Love Me Do – 50 osudových dnů ze života Beatles
červen - září 2017
Love Me Do – 50 osudových dnů ze života Beatles 2013, Paolo Hewitt

Nenáročný doplněk knihovničky fanouška Beatles. Pro toho, v podstatě až na pár pikanterií ze života Beatles a kapitol z období po rozpadu slavné čtyřky vč. odchodu George Harrisona, nic nového. Nicméně příjemné čtení v krátkých kapitolách dle významných dat, a ještě příjemnější při poslechu jejich nesmrtelné hudby. Věřím, že pro méně zasvěceného a vzdáleného zájemce o chlapce z Liverpoolu může být tento titul skvělým začátkem;-) Za mě 3 hvězdicky, tedy dobrý:-)


Smrt a jiné vrcholy mého života
září 2017 (19.-22.)
Smrt a jiné vrcholy mého života 2016, Sebastian Niedlich

Opravuji na 5 hvězdiček, protože celkový dojem z knihy si je zaslouží. Některé knihy jsou na plný počet samozřejmě literárně někde jinde, ale když si uvědomím, kolik věcí je mi z této knihy blízkých, tak i pár záchvěvů, že dám jen 3, byly překonány. Kniha byla velmi příjemným odskokem od (převážně) angloamerických thrillerů do současné evropské (německé) literatury. "Jednodechovka", která i když pojednává o smrti, je velmi laskavá, a bez klišé, opravdu pohladí. A i když je hrdina (autor) příběhu o 7 let starší, má stejné dětské lásky (Hvězdné války, Indiana Jones) jako já, a příběh končí ve stejném věku jako jeho čtenář;-) Doporučuji jí pro její vyváženost komediálnosti, od černého humoru, přes hořkost osudu až po neumělou laskavost; stojí za přečtení!


1