Červená a bílá

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kniha se v Polsku objevila jako přesně načasovaná bomba, která přehlušila dosavadní mediální úspěchy takových es jako je Olga Tokarczuková nebo Jerzy Pilch. Kniha je pozoruhodná hned z několika důvodů, a tím prvním je bezpochyby jazyk – stylistické a lexikální prostředky, kterými Maslowská disponuje, by se možná daly přirovnat k Mechanickému pomeranči, ale ona ho předčí. Odvážná, naprosto otevřená i vulgární zpověď vyrazila dech nejenom katolickému státu. A kdo by čekal ich formu typu „můj milý deníčku“, měl by se raději pokřižovat a knihu ani nebrat do rukou – hlavním hrdinou a vypravěčem je muž: sedmnáctiletý mladík Silnej, jednou drsný a sebevědomý, podruhé zranitelný a ukřivděný. Jeho život je vyplněn navštěvováním hospod, balením roštěnek a užíváním drog. Jde o mimořádně silnou generační výpověď....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16389/big_cervena-a-bila-62K-16389.jpg 2.988
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

Wojna polsko-ruska pod flagą biało-czerwoną, 2002


více info...
Nahrávám...

Komentáře (16)

Kniha Červená a bílá

sharik
25.04.2021

Knížky Masłowské jsem četl tak nějak v opačném pořadí. Začal jsem tím u nás nejpozději vydaným románem "Zabila jsem naše kočky, drahá" (přišel mi dost povedený), pokračoval "Královninou šavlí" (ta mi přišla pozérská a přeceňovaná, nebavila mě) a po pár letech se k autorce vracím a končím debutem "Červená a bílá". Knížkou, kterou Masłowska napsala chvíli před maturitou a okamžitě se díky ní stala jednou z nejdiskutovanějších polských autorek. Tímhle románem šokovala, vzbudila nebývalé diskuse, získala mnoho velkých obdivovatelů i radikálních odpůrců, nicméně každopádně na sebe víc než upozornila širokou čtenářskou obec. A chápu proč.
Tohle je jedna z nejdivočeji napsaných knih, co se mi v poslední době dostala do rukou. Vyprávění feťáka (a zároveň člena polské násilnické sídlištní subkultury) zvaného Silnej je takřka bezbřehé, ačkoli hlavně se točí kolem násilí, žen, drog pochopitelně, "boje" Poláků a Rusáků... Masłowska (hlavně v závěru) demaskuje vlastenectví a národovectví jako trapné vlastenčení, činí tak pomocí totalitní metafory, která je bizarní, snová a (doslova) její zdi jsou z papíru... každopádně od chvíle, kdy se Silnej potká s policejní zapisovatelkou, systémem vyvrženou autobiografickou "Masłoskou", začíná celý text nejen zapadat do sebe, ale hlavně dostává pořádné grády...
V hlavní roli je tu ale do určité míry jazyk, přičemž je fascinující, že tenhle román funguje i v překladu. Těžko v pár větách tu řeč a její způsoby definovat. Těžko popsat, jak se přelévá doslova jako živý organismus, jako podivný tvor mnoha nečekaných tvarů a proměnlivé velikosti... Kdybych měl tenhle román k něčemu alespoň vzdáleně připodobnit, řekl bych, že je to cosi mezi Topolovou Sestrou a Welschovým Trainspottingem, s antihrdinou čímsi podobným tomu z Rudišovy (mnohem mladší) Národní třídy. Nicméně je to celé ještě divočejší a chaotičtější než zmíněné knihy. Ale prostě výborné.
Jen je škoda, že u nás se knihy Masłowské s velkým čtenářským úspěchem nesetkaly. Rád bych si přečetl i nějaký z novějších románů.

pinkhair346
12.09.2019

Tohle rozhodně není kniha pro každého. Román sleduje příběh mladíka ze specifické polské subkultury - Dresiarze - jehož prostřednictvím kritizuje ideály polské společnosti, především katolicismus a vlastenectví. Kniha na mě silně zapůsobila, avšak ne vždy pozitivně.


milan.krimsky
13.08.2019odpad!

Tenhle román není zrovna moje denní káva, přečetl do čtvrtiny a odkládám někomu dalšímu,..

Veríňák
19.09.2018

Těžká kniha ve všech ohledech.
Strašně těžko se mi četla dík používánému slangu/argotu, těžko se mi chytal děj a po jejím dočtení mi bylo hrozně těžko.
Co se rozhodně musí autorce přiznat, výborně pracuje s jazykem. Některá slovní spojení a obraty byly geniální. Ale celkově bohužel lepší průměr.

MortRainey
09.07.2018

Debut devatenáctileté maturantky - Doroty Masłowské - vyvolal v domovském, a přece jenom oproti Česku konzervativnějším, Polsku nemalé pozdvižení, rozdělující čtenáře na většinu a menšinu. Většina knihu označila za nejlepší v roce vydání a to v rámci ankety největšího celostátního polského deníku - Gazeta Wyborcza (český ekvivalent MF Dnes). Je nabíledni, že právě kniha může ještě něco takového v současnosti vyvolat a je tak důležité podotknout, že Polsko, častokrát vysmívané za národ kšeftařů, je v tomto ohledu daleko kulturnějším státem než jiné, do prsou se bijící jak kulturní jsou. Masłowská, která určitě není polskou Pawlowskou nebo Vieweghem, vystoupila ve všech hlavních polských médiích, s takovou knihou(!)
Červená a bílá je uvedena jako román, ale jím určitě není. Ani příběhem, ani sociální sondou, spíš výkřikem o pozornost v historce, která nemá konce (zdá se jich víc). Co je na knize nejvzácnější? Jazyk, bezesporu! Sama Masłowská v jednom z rozhovorů prohlásila, že kniha je "nepřeložitelná". I z toho důvodu klobouk dolů před Barborou Gregorovou, překladatelkou, která sama přiznala, že ne všechno se dá přeložit, aniž by text ztratil rytmus i kontext pro českého čtenáře (ne)znajícího polské reálie.
Kniha je plná vlastního jazyka určité sociální subkultury vyznačující se buranským chováním a hlavně značkovými tepláky s dávkou agrese - tzv. dresařů (polsky "dresiarze"). Jejich slang, místy až argot doplněný chytrými větami a slovy odposlechnutých z médií a světa vzdělání český čtenář pochopí jen díky překladatelské obratnosti a přirovnání reáliím českým (byť u nás taková skupina není) doplněný jazykem z drogového prostředí (překlady Welshových románů) a teenagerskými hláškami. Stejně tak v textu čtenář nachází německá a ruská slovíčka vyplývajících už z originálního textu pro "oblíbenost" těchto dvou národů u polského obyvatelstva.
Tři hvězdičky za toto všechno, někdy až neč(t)itelné, dílo, které obohatilo moje vzdělání o atmosféru současného Polska vč. již zmíněných reálií. Přečíst, vnímat a vůbec rozuzlit příběh této knihy je opravdu čtenářský oříšek. Jazykem Červené a bílé odkazuji na již zmíněného Welshe: Trainspotting, a hlavně Mechanický pomeranč

stellapotapecka
14.06.2017

Po hvězdičce za jazyk, polské reálie a hlavně naprosto trefně primitivní rozhovory - jejich náplň i provedení.
Bohužel knize chybí schopnost upoutat k sobě čtenáře tak, aby ji nedokázal pustit z ruky. Jsem na straně 75 a mám pocit, že je to nejméně strana 275. Asi ji pustím.

UPDATE:
Nepustila jsem a nakonec toho nelituji. Pokaždé, když kniha zvolní tempo děje, dostane mě nějakou maličkostí. Procházky ve dvou. Propiska Zdislav Sztorm. Rusácký počasí. Roštěnka, co blije kameny. Přidávám hvězdičku.

Mejsha
10.06.2017

Knihu bych určitě k Mechanickému Pomeranči nepřirovnávala, protože tomu nesahá ani po kotníky. Musím ale uznat, že slovní projev a různé fráze jsou zajímavé a neobyčejné. Potěšily mě i ilustrace, které ale bohužel jsou vloženy většinou až o několik stránek dál od situace, které se týkají. Velkým mínusem je, že kniha vlastně nemá skoro žádný příběh a všechny situace jsou velmi zdlouhavě popsané. Celkově nuda, ale dá se..

Aya81
22.09.2017

Mám z knihy takové rozporuplné pocity. Většinu času jsem netušila, jestli je naspeedovaný hlavní hrdina, autorka knihy nebo já. Způsob užívání jazyka a výrazů je na jednu stranu mistrný, na druhou je to prostě takové to jak mi zobák narostl, takže netřeba přechválit. Děj rozhodně nebyl tím hlavním, nač se autorka soustředila. Hlavní postava Silnýho je i přes své značně negativní stránky svým způsobem sympatická, dokáže i své pocity vůči svým "kamarádům" a "roštěnkám" přenést na čtenáře, který je tak chtě nechtě vidí jeho očima. Asi avantgardě úplně neporozumím, ale rozhodně musím vyzdvihnout nespornou autorčinu odvahu, pustit se v jejím věku do veřejnosti určeného literárního díla. Nebudu podobný styl literatury vyhledávat, ale nelituju přečtení knihy a rozšíření obzorů v literatuře.

1