Temné kouty

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Libby Dayové bylo sedm, když se její matka a dvě sestry staly oběťmi „satanistické vraždy“ v kansaském městečku Kinnakee. Libby přežila – a u soudu se proslavila svědectvím, že je zabil její patnáctiletý bratr Ben. O pětadvacet let později ji vyhledají členové neoficiálního spolku zaměřeného na notoricky známé zločiny. Doufají, že objeví důkazy svědčící o Benově nevině. Libby zase doufá, že na své tragické minulosti něco vydělá… Psychothriller Temné kouty (2009) americké bestselleristky Gillian Flynnové, autorky kultovních kriminálních románů Zmizelá (2012) a Ostré předměty (2006), vyhlásil časopis Publishers Weekly nejlepší knihou roku. Hlavní roli v připravované filmové adaptaci ztvární Charlize Theronová (držitelka Oscara za snímek Zrůda)....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/180131/big_temne-kouty-Dd8-180131.jpg 41665
Žánr:
Literatura světová, Thrillery

Vydáno: , Knižní klub
Originální název:

Dark Places, 2009


více info...
Nahrávám...

Komentáře (394)

Kniha Temné kouty

LuciNka93
30. listopadu

Kniha mě hodně oslovila, ze začátku jsem se prokousávala ale pak to šlo jedním dechem. Mám docela ráda probíraní budoucnost s minulostí. Kniha je čtivá, zápletka a rozuzlení zajímavé a překvapující. Tento styl autorky se mi lidí a těším se na další její knihu.

micha-ella
01. listopadu

Střídání kapitol - minulosti a současnosti, to já nesnáším, takže jsem četla nejdřív minulost a až v polovině napojila druhou časovou linii. Šlo to, ale nelíbilo se mi v tom příběhu skoro nic. Takhle se někteří lidé chovají a tak jednají? Brrr! Námět mě měl odradit hned od začátku, prostě špatná volba.


RMarkéta
27. srpna

(+ SPOILER) Musím chtě nechtě přiznat, že příběh je velmi chytře vystavěný. Autorka si se čtenářem hraje jako kočka s myší a dle libosti ho postrkuje po šachovnci přesně tam, kde ho chce mít. Šikovná manipulátorka. Mám ráda, když se v příběhu prolíná minulost se současnosti. Přínáší to spoustu faktů a mnoho úhlů pohledu na jednu věc. Je to jako bych byla právě v centru dění. Ale v tomhle příběhu jsem raději byla jen jakýsi vzdálený pozorvatel. Toho ale asi zřejmě chtěla paní spisovatelka dosáhnout. Taky se jí to povedlo. Dostala jsem strach, že se do toho všeho pořádně zamotám a nenajdu nit, která mě z toho marastu vyvede. Ale paní autorka nic takového nedopustí. Rozuzlení mě překvapilo. Samozřejmě jsem podezřívala znuděnou Diondru, ta holka byla fakt zralá na Bohnice. Ani jedna z postav, které se tu vyskytují, není černobílá. To je taky ku prospěchu věci. Gillian Flynnová vytvořila knihu, za kterou by se nemusel stydět ani Stephen King.

Johana
07. května

Rozporuplný pocit. Je zde linka Libby Dayové, kde jsem si přímo zamilovala nikterak moc kladnou hrdinku, četla jsem bez oddechu a dospěla jsem k závěru, že autorka je fakt "paní spisovatelka". Pak jsou zde linky z minulosti Libbyiny rodiny, které se mi více či méně nelíbily, přišly mi zbytečně natahované, dost nepřehledné a celkově nedostatečně žánrově určené, tázala jsem se, co to má být? Jestli detektivka? Nebo co...
Nicméně nelituji času, který jsem s knihou strávila, v součtu dávám čtyři hvězdičky.
A připojuji pár ukázek, kterak mne paní Flynnová přiměla oblíbit si Libby:

- Pokoušela jsem se představit si, čím bych si mohla vydělávat. Něco, co dospělí dělávají. Zkoušela jsem vidět sama sebe v ošetřovatelském čepečku a s teploměrem v ruce, pak zase ve vypasované modré policejní uniformě, jak převádím přes ulici malé děcko, nebo s perlovým náhrdelníkem a květovanou zástěrou, jak připravuji večeři pro manžílka. Takhle už jsi zcvokla, napadlo mě. Představy dospělosti pořád čerpáš z obrázkových knížek. A sotva mě to napadlo, už jsem se viděla, jak píšu abecedu na tabuli před dychtivě mě sledujícími prvňáčky.

- Lyle Wirth vypadal jako sériový vrah. Což znamenalo, že jím pravděpodobně není. Kdybyste rozsekávali štětky na kusy nebo požírali děvčata uprchlá z domova, snažili byste se vypadat normálně.

- Většinu Benových oddaných příznivců tvoří ženy. Postarší ženy s velkýma ušima, s trvalou na hlavě a kalhotovým kostýmem, s pevně stisknutými rty a výrazem ukřižovaných. Občas se objevují na mém prahu a oči jim nepřirozeně září. Přesvědčují mě, že moje svědectví bylo mylné. Že jsem byla zmatená, donucená tak vypovídat, že jsem lhala, když jsem v sedmi letech pod přísahou vypověděla, že vrahem byl můj bratr. Často na mne hulákají a vždy mají spoustu slin. Několik mi dokonce dalo facku. To jim ještě víc ubírá na přesvědčivosti: zrudlou hysterickou ženskou je snadné ignorovat, a já vždycky hledám důvod, abych je ignorovat mohla. Kdyby se ke mně chovaly slušněji, třeba by mě zviklaly.

- Nebyli ničím pozoruhodní, ale čpělo z nich arogantní vědomí vlastní inteligence. Něco jako voda po holení značky IQ.

- Není nic trapnějšího než malá ženská, která nedokáže zasadit ránu pěstí. Mohla jsem se na všechno vykašlat, nechat se unést vztekem a nohama jako děcko kopat ve vzduchu.

- Na příliš mnoha místech jsem špatně odbočila a proklínala jsem se, že nemám doma internet a nemůžu si na něm prostě vyhledat cestovní instrukce. Nemám internet ani kabelovou přípojku. Na tyhle věci mě neužije: návštěvy holiče, výměny oleje nebo kontroly u zubaře. Když jsem se přistěhovala do svého domku, strávila jsem první tři měsíce neustále zabalená v přikrývkách, protože jsem si nebyla schopná zařídit, aby mi pustili plyn. A třikrát mi ho v posledních letech zase odpojili, protože se někdy nedokážu přimět k tomu, abych vypsala šek. Mám problémy s běžnou údržbou.

- Vrátit se do postele a na celou záležitost zapomenout jsem také dost dobře nemohla. Čekala mě platba nájemného a věděla jsem, že brzy budu potřebovat peníze na nákup potravin. Mohla jsem přejít na sociální dávky, jenže to by znamenalo zjistit si, co všechno musím udělat, abych na ně získala nárok, a pravděpodobně bych dřív umřela hlady, než bych zvládla všechno papírování.

- „Kde jste sehnal všechny ty peníze, Lyle?“ Trochu sebou při té otázce škubl a napřímil se na židli. „Jsem pokladníkem Vražedného klubu a mám v rámci své funkce k dispozici jisté fondy na vynaložení dle vlastního uvážení. A tohle je projekt, na který jsem se je rozhodl věnovat.“ Malé uši mu zrudly jako podrážděná embrya. „Vy je zpronevěřujete.“ Náhle mi byl mnohem sympatičtější.

- „To je v pohodě, Kevine, kamarádka má prachy,“ ujistila ho Krissi a rozesmála se. „Jak se vlastně jmenujete?“ Vyhnula jsem se její otázce tím, že jsem se barmana zeptala, kolik mu dlužím, a zaplatila jsem z vějířku dvacetidolarovek, abych Krissi ukázala, že mám i další peníze. Nachytat somráka dokáže jen jiný somrák.

jana1941
14. března

Kolem této knihy jsem se motala celkem dlouho, než jsem se konečně dokopala, abych ji přečetla. Dost jsem od knihy očekávala, protože jsem na autorku slyšela samou chválu. Jako první se mi do ruky tedy dostala tahle její knihy. Musím ale říct, že mé očekáván se nenaplnilo. Kniha je čtivá, zápletka a rozuzlení zajímavé a překvapující, ale něco tomu chybělo a místy mě to nějak nudilo. Kniha neurazí, ale ani nijak nenadchne. Ale určitě dám autorčiným knihám ještě šanci.

RADOST
06. března

Skutečně temné - konfrontace vzpomínek z dětství s vlastním pátráním v dospělosti, po 24 letech. Bída, nemohoucnost a neschopnost, závislosti, pubertální nezralost, brutalita. Nahuštění nesympatických postav. Zdlouhavost. Odpudivý a málo věrohodný svět. Četba o něm mě přestávala bavit. Unavil, znechutil a v závěru mi vlastně ani nic nepřinesl.

DeathTheKid
05. dubna

To vám teda povím, spisovatelka Gillian Flynn je teda pěkné kvítko. Je totiž první autorkou, která přiměje čtenáře přistupovat ke VŠEM postavám jejích děl s odporem, a někdy možná až s nenávistí. Nedokážu plně pochopit, jak to dělá, ale je to neskutečné a zajistí vám to naprosto nový zážitek z četby knih. Nejsem žádný knihomol, takže nevím o jiném autorovi s touto schopností, proto je u mě v tomto stylu psaní naprosto nedostižná.

Horší je to se samotným dějem, který má mít detektivní prvky, ale je jich tak málo a jsou tak kostrbaté, že Temné kouty prostě ani nemůžete jako detektivku brát. Je zejména psychodramatický román (ať už je to cokoli, zrovna jsem si to vymyslel...), který skvěle popisuje myšlení hlavní postav, jejich postavení ke společnosti a jednotlivým lidem. S postavami tak až zvláštně sympatizujete a nesympatizujete zároveň. Hlavním nedostatkem knihy je nesourodost v tempu, které klasicky stoupá a klesá napříč celým dějem. Psychologie postav je ale opět "top notch".

Nedávno jsem viděl i filmovou adaptaci s Charlize Theron v hlavní roli. Nějak mi uniklo, že je Charlize malá žena okolo třicítky s "pětkama" kozama, ale budiž. A taky z nějakého záhadného důvodu vykuchali mentality a motivace hlavních postav a vyhodili je do koše. Rozhodně doporučuji knihu před filmem, to je 100 a 1.

capricorn__
18. března

Uf, tohle byla fakt těžká knížka na čtení. Bylo mi z ní úzko a dost smutno, ale hádám, že od knížky, která je o násilném vyvraždění prakticky celé rodiny, žádné další emoce příliš čekat nemůžete. Libby Dayová je neskutečně protivná hlavní postava (jako snad všechny hlavní postavy Gillian Flynn), ale čím déle jsem jsem četl román a vracel se v čase do dní, které předcházely kruté události, tím více jsem s ní sympatizoval a bylo mi jí líto. Jsem s knihou moc spokojený, líbila se mi hutná atmosféra, o kterou se Gillian Flynn postarala. Byly sice chvíle, kdy to podle mě trochu přepískla a mohla trochu ubrat, její (temná) fantazie se v určitých chvílích rozjela až příliš, ale to jí odpouštím. Konec možná předvídatelný je, co si tak vzpomínám, nebyl jsem z něho tolik šokovaný, ale důvod, proč mám autorku rád, je její jedinečný styl psaní a popisy prostředí a i ty její trhlé a nepříjemné hlavní postavy. "Temné kouty" jsou rozhodně (zatím) ta nejtemnější kniha od autorky. Několikrát jsem poslouchal různé interview s autorkou a opravdu mě zajímá, kde se v její hlavě berou nápady na takové kruté a násilné knížky, když z toho, co jsem slyšel, zní jako dost klidná ženská, co nic nehrotí a má docela fajn smysl pro humor. :)

1 ...