Krev na sněhu

Povídka se mi líbila, četla se dobře, rychle, ale je dost předvídatelná. Připomnělo mi to knihu Billy Summers od Stephena Kinga.

Oddychovková jednohubka, ktorú v rámci tejto kategórie môžem odporučiť. Číta sa rýchlo, dej odsýpa svižne, je plný zvratov. Autor má jednoduchý štýl písania, ale nie vyslovene hlúpy ani slohový ani povrchný. Hrá na emócie, hoci na to, aby vo mne kniha zanechala viac, by musela byť podrobnejšie prepracovaná. Na taký malý priestor autor odviedol celkom dobrú prácu. Neuverila som síce úplne tomu, že nájomný vrah by mohol byť taký citlivý a nežný človek, nuž ale preto to označujem za oddychovku. Nebola až natoľko jednoduchá, aby ma rozčuľovala. A odporúčam ju ešte jednému typu čitateľov - tím, ktorí chcú čítať o predvianočnej atmosfére a prípravách na sviatky, ale neznesú tie dogýčené nerealistické, prehnaným optimizmom nadopované knihy, ktoré tvoria väčšinu ponuky vianočného čítania.

Velmi čtivé, je to taková jednohubka. Ale upřímně jsem čekal nějakou překvapivější pointu.

(SPOILER) Príbeh musím uzať, sa mi páčil - hl. hrdina nám vlastne nič netajil, ale koniec mal napriek tomu nečakaný zvrat. To už je umenie autora.

Neviem, čo ma pri prvom pkuse odradilo, knihu som dala až po niekoľkých rokoch na druhýkrát, ale naozaj sa mi páčila. Je to svojím spôsobom strašné klišé - je tu mafiánsky boss, jeho krásna mladá manželka, ktorú treba odstrániť a vstúpi do toho láska (a Rybár) a je tu samozrejme aj veľa mŕtvol popri práci. .nejaká tá hlava letiaca vzduchom a sirény. No na druhej strane, napriek klišovitému námetu, chytľavé! Malo to vtipné prvky, taký ten nadľahčený tón rozprávania deja..

Koniec bol výborný.

Jo Nesbo umí psát temné severské krimi, ale Krev na sněhu je trochu jiná liga. Je to krátký, úderný noir thriller, který se odehrává v Oslu sedmdesátých let a má v sobě chlad, ironii i zvláštní druh něhy. Žánrově jde o detektivku a thriller, ale spíš než klasické vyšetřování tu dostanete osobní příběh nájemného vraha, který má až překvapivě měkké srdce.

Hlavním hrdinou je Olav Johansen. Na první pohled byste si ho možná nevybrali do týmu snů – neumí jezdit pomalu, špatně počítá, snadno se zamiluje a není zrovna génius. Ale jednu věc zvládá skvěle: zabíjet. Většinou lidi, kteří si to podle něj zaslouží. Jenže když dostane úkol odstranit manželku svého šéfa, věci se začnou komplikovat. A to dost rychle.

Co mě na knize bavilo? Je to prima noir thriller s hutnou atmosférou, která mě místy vrátila k filmům typu Sin City nebo k románům Richarda Starka (The Hunter). Text je úsporný, přímočarý a zároveň překvapivě poetický. Nesbo si tu hraje s napětím skoro komiksově – krátké kapitoly, silné obrazy, rychlé střihy. A pak přijde zvrat, který všechno lehce převrátí.

Olav jako vypravěč je zvláštní kombinací chladné temnoty a jakési naivity. Díky tomu působí lidsky, i když dělá věci, které by většina z nás raději neviděla ani ve filmu. A právě tenhle kontrast dává příběhu sílu. Navíc závěr má skoro až lehce chaplinovský nádech – tragikomický, tichý, ale zapamatovatelný.

Krev na sněhu je ideální pro milovníky krimi, kteří mají rádi kratší, úderné příběhy s výraznou atmosférou a antihrdiny, co nejsou úplně typičtí. Pokud vás baví temné thrillery s chytrým nápadem a napětím, které vydrží až do poslední stránky, tady si přijdete na své.

To byla dobrá jednohubka. Vypravěčem je zabiják, který na jednu stranu asi nepatří mezi nejostřejší tužky v penále, na druhou stranu se ve svém oboru vyzná, přestože skončí neslavně. Příběh mě bavil, mělo to spád, logiku, i když tím koncem mě autor doběhl. Ale přesně ve stylu příběhu :-).

"Většinou tak, že se mi písmena neposkládají do smysluplných slov. Ale občas vidím prostě jenom jiná slova a omyl mi dojde až mnohem později. Proto se stává, že příběh, který mám v hlavě, je úplně jiný. Tím pádem za cenu jednoho příběhu dostanu vlastně příběhy dva."

Útlá kniha, která ve mně nic nezanechala. Netuším, co si o ní mám myslet a o to horší je jí hodnotit.

Na jednu stranu jsem měla problém číst o hlavním protagonistovi, který je nájemný vrah, na druhou stranu kniha byla čtivá a lehce napínavá. Autor se chtěl asi zavděčit všem, tak mužskému čtenářstvu poskytl akci a ženskému čtenářstvu lásku. Bohužel nejsem běžná čtenářka a tak mě láskou nějak nedostal, navíc velmi prvoplánovou (nevěřím, že by se takto zachoval protagonista s ohledem na své povolání a riskoval tak). Moc nemohu uvěřit, že by byl hlavní protagonista tak naivní jako v rámci svého jednání v knize, navíc když sám působil znale poměrů a tedy i rizik. “Dojemné” části o tom, jak je dyslektik a jaké vlivy zažil v dětství, mě nijak nedostaly a nezaujaly, ale předpokládám, že omlouvat takto své jednání není u pachatelů možná nikterak neběžné, ba naopak, tudíž to může působit autenticky (netuším, jak to v reálu je; vycházím spíš asi ze dvou dokumentů o reálných případech, které jsem kdysi viděla nebo mi o nich někdo vyprávěl).

Ze začátku jsem měla trošičku problém pochopit a zorientovat se ve stylu psaní, ale nakonec se mi kniha moc líbila, krátká, čtivá, přečteno za pár dnů.

chvíľu mi trvalo, než som sa začítal, ale potom to už svižne odsýpalo. a hneď otváram pokračovanie, lebo taký krátky príbeh je ako jednohubka, iba čo zobudí chuťové poháriky:)

Tato kniha se mi moc nelíbila. Moc poetická, předvídatelná, krátká...

Tak tenhle detektivni pokus nedoporucim asi ani na nudnou dovolenou.
Takove ploche, linearni, bez napadu, bez prekvapeni ..

Dávám další šanci knížkách od Nesbeho, ale po téhle knížce vím 100%, že jeho knihy nebudou prostě nic pro mě. Sice se kniha dobře četla, děj byl fajn ani v postavách jsem se příliš neztrácela, ale byla to taková oddechová kniha.

Myšlenkové pochody nájemného vraha, jeho vzpomínky na dětství a život. Kniha se celkem dobře četla a závěr dopadl dle očekávání, když se člověk pohybuje ve společnosti nájemných vrahů musí počítat s tvrdou realitou, která nastane.

Hlavní postava mi je od počátku nesympatický nájemný vrah Olav. Jak sám uvádí nic neumí, určitě je ovlivněn z dětství, kdy táta byl v "kriminále" a matka ke konci života své psychické problémy utápěla v alkoholu. V aknize jsou dopodrobna popisovány jeho zabijácké techniky. Jak se zachová, když má za úkol "odstranit" manželku svého nadřízeného nebudu již rozepisovat. Krátká detektivka na jeden zátah, vzhledem k obsahu nedoporučuji lehkým povahám.

Krátký, napínavý, hluboký a místy až poetický thriller.

Hlavní postava Olav je nájemný vrah, i přesto je extrémně citlivý a charismatický.
Není to Harry Hole, ale příběh nabízí opravdu mnoho a zanechá spoustu různých emocí.
Během čtení se ve mně střídal údiv se strachem, úžas s napětím a překvapení se smutkem.

Krev na sněhu doporučuju všemi deseti.

Nebylo to špatné čtení, ale Nesbo umí lépe. Rychle jsem se začetla, první polovina byla hodně zajímavá, druhá už méně....

Za mňa dobré rýchle čítanie a vraždy v krypte popísané dosť detailne, čo ja môžem. Veľké poučenie, že keď ide o prachy a moc, môžeš veriť jedine sám sebe.

Krátký, svižný thriller, který je psán odlehčeným style, přesto je plný pocitů, myšlenek, vzpomínek, drsný přesto místy úsměvný a skrývající hlubší význam.
Nechyběla ani trocha romantiky a konec takový, jaký se dá očekávat v prostředí nájemných zabijáků.

"Láska je jako sníh. Padá na všechno kolem, bez ohledu na to, jestli si to zaslouží."

Když jsem začala číst Krev na sněhu, první, co mě napadlo, bylo: „Tohle je Nesbø?“
Znám jeho holeovskou sérii plnou temných vyšetřování a komplikovaných postav, a tady jsem najednou měla před sebou Olava – naivního, trochu neohrabaného nájemného vraha, který působí spíš jako ztracený kluk než chladnokrevný zabiják. Ale už od začátku jsem tušila, že za tím jednoduchým vyprávěním se skrývá něco hlubšího.

Knihu jsem nakonec neodložila, dokud jsem ji nedočetla. Bavila mě!
Jo Nesbø opět ukázal, že mistrně zvládá hrát s žánrem i očekáváním čtenáře – a že pod zdánlivě jednoduchým příběhem dokáže vykreslit bolest, osamělost i křehkou naději na lepší život.
Na stolku už na mě čeká druhý díl a jsem zvědavá, čím mě překvapí dál.