vnimat_Krasu komentáře u knih

Vlastně moc nezáleží na tom, jak moc kovaní jste hráči.
Cline je totiž suprovej vypravěč a očividně miluje Harryho Pottera. A pokud byste dali ledvinu za zopáknutí zážitku z Ohnivýho poháru, je Ready Player One zatraceně cennej achievement.

Přečtete ho totiž jako nic.
A i když zpětně uznáte, že začátek se možná až příliš táhne a že konec to vezme trochu zhurta, budete mít chuť si natáhnout vizor a přesunout se zpátky.
Návyková je totiž knížka skoro jako, ehm, dobrá videohra.

11 30.08.2017

Jestli vás baví zemitý Tarantinovky, zvládnete ten nejčernější možnej humor a uřezaný penisy si dáváte jako dezert, našel jsem pro vás knihu roku.

Vedle Špinavejch Kšeftů od režiséra Bone Tomahawk totiž vypadá takovej Nesbô jako totální feminosant.
Pět z pěti nekrofilů doporučuje.
A já taky.

8 13.08.2017

Jackabyho mám rád.
Ale Ritter neví, kdy přestat. Šroubuje jeden fantasy závit za druhým a přitom by hrozně chtěl bejt Potterem mezi Holmesology. Jo, odsýpá mu to. A zase jsem byl na straně sto v době, kdy obvykle bejvám na třicítce.
Je jen škoda, že je to celé tak děsně bez pohlaví.
Trojku si přečtu.
I když vlastně ani nevím, jestli je to guilty pleasure.

3 29.07.2017

Je hrozná škoda, že Grahamu Moorovi chybí nadhled.
Chybí totiž strašně málo, aby z Sherlocka byla parádní komedie o partičce trhlých holmesologů. Natočil by jí Guy Ritchie a byl by to jedinej film o Sherlocku Holmesovi, kde by Robert Downey Jr. nepůsobil nepatřičně.

Ta serióznost to ale celé sráží děsně dolů. A zatímco buddy vyšetřování Doyla a Stokera docela ujde, linie ze současnosti je smích.

Bohužel ale nechtěnej.

2 13.07.2017

Před Donoghue musí jeden smeknout klobouk.
Zázrak je na tom totiž perfektně jak z historického, tak z medicínského hlediska. A ano, občas tento fakt knížce trochu zabraňuje v tempu.

Přesto je pro mě Zázrak velmi niterní, zvolna vyprávěnou, od podlahy budovanou četbou, co zlehka připomíná Faberův Kvítek, a na kterou se bude zapomínat jen těžko.

A teď už mě nerušte.
Mám hlad.

2 13.07.2017

Hovno navoněný Chanelem.
Představte si čtyři postavy, les a hororový scény, který jste už někde viděli, halabala vrstvený za sebe. A teď si představte spisovatele, co za každý situace píše hóch a v jednom kuse chytračí.

Budiž Planina.
Nejotravnější knížka za poslední roky.

Zkurvenej konec.
Dokud se Minier snaží inspirovat typickou Kingovskou teenage záhadou, všechno jakž takž klape. Tempo se sice trochu plouží, ale atmoška maloměsta má něco do sebe a docela plasticky z ní voní dobrej film.
Jenomže tam, kde by King vynes ryze civilní trumfy, případně šibalsky zamrkal sci-fi zápletkou, tam zbývá Minierovi jenom prostor pro výsměch. A podvod na čtenářích, kterej se u takhle tlustý knížky akceptuje těžko.
Meh.

10 11.07.2017

Já vlastně od thrilleru víc nechci.

Chci akci. Ta tady je.
Chci formu, od který se neodtrhnete. Taky splněno.
Chci se bavit. A Lež baví.

Asi bych moh strhávat hvězdičky za hlavní hrdinku, co se od začátku chová trochu na pěst, ale v tomhle případě prostě odpouštím ledascos. Ten spád by totiž Taylorová mohla vyučovat.

8 10.07.2017

Před pádem je náladovka.
Nemá děj, co vás nenechá odpočinout, ani pointu, na níž si vzpomenete za týden. Má ale atmosféru plnou malinkých příběhů, postav a drobných zkažeností, které tak příjemně připomenou to nejlepší především z druhé řady Farga.
Na víc hvězdiček by ale potřebovala jít hloubš.
A neplavat jen tak, ehm, po hladině.

4 29.06.2017

Dočetl.
Ale táhlo se to jako těsto.
Pokud jste četli byť jen jedinou knížku o zmizení dítěte (a že jich je na každý poličce v knihovně za korunu kornout), bude vás Spálená obloha děsně štvát. Kór proto, že detektiv je beztvarej ťunťa a trauma hrdinky by se dalo vcucnout do kratičký povídky.
Závěr je ok a drobně spravuje náladu. Přesto nic, co by stálo za řeč.

7 17.06.2017

Prej napiš komentář.
Ke knížce, jejíž děj je postavenej na tom, abyste netušili, co se stane za chvíli.
Tak to teda pěkně děkuju.

Prostě si to přečtěte.
A nevěřte ničemu.

8 24.05.2017

Jsem ten poslední, co by tu doporučoval severskou detektivku.
Ale Závěje jsou jiný. Nemaj sériovýho vraha, poldu, co se rád vožírá, rádoby vtipnýho patologa ani detailní popisy toho, jak tu mrtvou šestiletou holčičku někdo měsíc brousil a krmil hlínou.
Závěje jsou tak akorát. A v tom nejlepším připomínaj civilnost britskýho seriálu Broadchurch.
Koho zkrátka taky už sere, jak jsou všechny ty severský balasty stejný, tak tomu přeju dobrý den.

4 10.05.2017

Závěr knížek zpravidla sráží hodnocení o hvězdičku.
U Moriartyho je to naopak.
Horowitz totiž nepochopitelně vypráví příběh o dvou divnohrdinech, kupí náhody, zvláštní rozhodnutí a dějové díry. A vy máte sto chutí vlepit knížce dvojku a vzývat Conana Doyla. Jenomže podobně jak ve filmech od Shyamalana dává posledních dvacet stránek knize logiku. A gradaci.
A řadí ji mezi ty lepší postdoylovské pokusy.

1 25.03.2017

O úroveň lepší než minule.
Přesto furt tak nějak na prvním schodě.
Bjørkovi někdo zavřel kecy do klece a tak se Munchův případ od minula sympaticky zestručnil. Snaha za každou cenu šokovat a nutnost v závěru mučit některého z detektivových příbuzných ale posílá knihu zpátky do průměrna. Jako jo. Odsýpá to, s Miou bych si rád zašel na rande a vy to celé přečtete, než řeknete sova.
Ale vyprávět o tom rodičům?
To nebudete.

4 03.03.2017

Instantní polívka.
Čte se dobře a kór ke konci jsem oceňoval, jak Bryndza krátí a zbytečně nekecá. A ačkoliv nejspíš uhádnete vraha tak o dvě stě stránky dřív, než by bylo košer, bude vám to luft. Všechno je totiž takové, jaké má být.
Jenom ta přidaná hodnota - ta tam chybí.
A pokud už se těšíte, jak po přečtení přidáte věcný komentář na Databázi knih, mákněte si. Pozítří už totiž nebudete vědět, kdo byl dívka a kdo led.

17 21.02.2017

Zvláštně návykové.
Takovým košatým, totálně beztempovým způsobem, kterej se blbě čte, ale obdivujete ho. Robert Ryan má pozoruhodný talent přepsat atmosféru války snad nejlíp od Remarqua. Ani si nepamatuju, že by mě bavily všechny možné linie a nikoliv ta ústřední, detektivní. A jak se děj blíží k závěrečnému vysvětlování a opouští se osudy vojáků, tím méně mě to bavilo. Zkusit? Jo. Pokud máte volnou krabici čaje... a čas.

2 01.02.2017

Plus za prima postavy a seriálovej feeling.
Minus za všechno ostatní.
V samotným jádru se schovává prima knížka. Bohužel jí Bjørk obaluje štůčky slovní bavlny, kterou je kór ze začátku obtížné se prosekat. Šokující dětská premisa je v aktuální severské hitparádě smutnou rutinou, už v první polovině knížky odhadnutelný vrah ale ne. Přesto dávám Bjørkovi šanci. Námětem podobná série od Ohlssonové se totiž taky časem dokázala vzchopit. Takže třeba...

3 01.02.2017

Zábava.
Takovým tím svižným bezmyšlenkovitým způsobem. Krátkým jako Aichnerovy věty. Věrohodným jako filmy od Hallmarku. Autorovi nelze upřít jistou akčnost. Dny se tu vejdou do pár vět a životy do pár kapitol. Ta pachuť instantní polívky se ale nedá jen tak přehlušit. Bez emocí. A taky bez zvlášť silné touhy po druhém dílu.

2 05.01.2017

Dvě hvězdičky jsou trochu krutý, já vim.
Jenomže Fiona Barton slušnou povídku natahuje jako žvejku. A jakkoliv mě Glenův příběh ze začátku zajímal, z druhé půlky je znatelně cítit promarněnej pokus. Jestli totiž něco Bartonové nejde, je to vývoj postav. Což je i vzhledem k závěru Vdovy docela problém. A tak oproti psychologicky našlapané Zmizelé chybí Vdově emoce i aktuálnost.
A teď pardon.
Jdu se zavřít do chatovací místnosti.

6 22.12.2016

Mnohem lepší než se tady straší.
Ritter není písmenkový onanista a dávkuje sherlockovské fantasy svižně a bez zbytečných keců. A zatímco tematicky velmi podobné Řeky Londýna jsem měl kvůli popisnosti problém dočíst, Jackaby mi utekl jak ranní vlak. Jako jo. Je to celé absolutně zaměnitelné a autor posouvá hranice fantastična, jak se mu to zrovna hodí. Ale přesto sympatie. A být mi o deset let míň, napíšu si o tom status na Facebook.

1 22.12.2016