vnimat_Krasu komentáře u knih

Trofej má slušnou zápletku i hrdiny, kteří nejsou úplní idioti. Přesto jsou to pouhé dva dny od doby, co jsem ho dočetl, a v hlavě mi z něj nezůstalo ani smítko. A může za to Jacobsen, který neumí vrstvit napětí, nedokáže sestavit akční scénu, aby z ní alespoň jemně tekl adrenalin (dům v plamenech je exemplární příklad) a místo kvapného závěru pak Trofej spíše zpomaluje. A je to škoda, protože příběh je nadmíru uvěřitelný, nikdo tu nechlastá ani nepodvádí starou a vlastně se to celou dobu tak nějak dotýká zlatého stropu britských thrillerů. Jenomže ne. Prostě to tam není.

1 26.08.2015

Zoufale neoriginální, nezajímavá, dobře napsaná gangsterská povídka. A to je vše. Je jen na vás, jestli si nechcete namísto příběhu, o kterém za týden nebudete mít ani tucha, raději koupit čerstvého, chlazeného mořského vlka. Tady se totiž nic podstatného neděje. Bohužel.

2 04.08.2015

Roztáhlá povídka, co příjemně graduje a v jejímž finále zaklapnou i dílky, které budete dávno považovat za ztracené. Což je vlastně dost překvapení. Ve Vřesovišti se toho dlouhou dobu totiž děje pramálo a minimalistický příběh nakopne Belinda Bauer až ve zhruba poslední třetině. Kdo se nemohl nabažit Mayovy trilogie Lewis, tomu poskytne Vřesoviště chutnou krmi. Proti Mayovi je ale Bauer přeci jen emočně zaostalou spisovatelkou bez smyslu pro humor.

2 23.07.2015

Ztělesněný sex. A dotek originality v záplavě generických thrillerů. Kepnesová píše s lehkostí pírka, formuje dvojici hlavních postav a překvapuje twisty přesně v místech, kdy je nejméně čekáte. Díky čemuž otáčíte stránky jako na trní, vzpomínáte si na to nejlepší od Flynnové nebo Highsmithové a zoufale si toužíte pustit Hanu a její sestry. Aaah, still shaking. Přečtěte si to!

6 15.07.2015

Malin Forsová je karikaturou poldy. Chlastá, zanedbává kvůli práci partnera a to by v tom byl čert, aby neměla i problémy s dcerou. Mons Kallentoft je zase karikaturou dobrého autora detektivek. Originality má zhruba stejně jako vlasů, rád zabere pětistránku hloubavým povídáním, jak moc má manželka jedné nepodstatné postavy zařízlé spoďáry, a když dojde na odhalení vraha, vycucá si z prstu osobu, kterou nám předchozích tři sta padesát stránek tajil. Ze severu k nám zkrátka proudí kriminálek až moc. A tahle je jedna z těch užvaněných, rutinních a nechytrých. Takže bacha na ní.

4 05.07.2015

Není to tam. Ale skoro jo. Anthony Horowitz píše výborně a v soutěži o nejlepšího falzifikátora raného Doylova slohu, bych mu v mžiku uštědřil jednotku. Jenomže tam, kde Doyle prokazoval nadhled a svými pointami bavil, se Horowitz vrhá do uměle šroubovaných skandálů a rozuzlení jak z filmů se Seagalem. Za pointu postavenou na anglické slovní hříčce ho navíc překladatelé všech zemí musí nesnášet. Když už brutálního postdoylovského pohrobka, hrábněte radši po Závěti Sherlocka Holmese od Garcii. Ten je totiž kompaktnější, uvěřitelnější a hlavně baví.

1 05.07.2015

Josef Formánek napsal blog. Pěkně osobní, atmosférickej, plnej autentických zážitků a situací. A já se bohužel od začátku absolutně topil v postavách a kromě samotného autora nerozeznal jednoho od druhého. Což mrzí. A tak spíše než knížku mi Úsměvy připomněly solidní přílohu solidního časopisu. A odpudily mě od páteční kalby. Ach jo.

1 23.06.2015

Lákavý zevnějšek, křupavý námět a stostránkový pád na držku. Roztáhlá, dějově nevýrazná povídka, předlouho lákající na výrazný závěr, který nepřijde. Knížka naoko.

2 17.06.2015

Dorn má takzvaný nasírací mustr. Tři čtvrtě knížky buduje lehce brakové, ba slušným tempem řezané napětí, aby na konci všechno zabil překombinovanou zápletkou. Přesto je jeho neseverský styl sympaticky osvěžující (nikdo tu nechlastá, představte si to), čtivost je stoprocentní a zábava vcelku taky. Jen vás to celé na konci tak trochu... ehm, nasere. Škoda.

5 12.06.2015

Strike je fajn. A Rowlingová taky, protože se jí, stejně jako v Potterovi, daří kontinuálně budovat postavy. Volání kukačky byla poněkud váhavá detektivka bez tváře. Hedvábník už má ale ksicht ušitý z pačvorku a vyhýbá se otravným dramatickým kličkám, vrství důkazy a dobře pracuje se závěrečnou gradací. A já jsem mile překvapen. Takhle přímočarých, originálních a lehce psaných detektivek, těch je třeba. O dvě úrovně výš než Strikovský debut! Palce nahoru!

4 14.04.2015

Viktoriánskej Londýn, pach poševního sekretu, starý hadry, tuny mejkapu, obyčejná romance a tak MODERNÍ literatura. Kouzlo Kvítku se vlastně nedá pořádně vysvětlit. Jde v podstatě o cajdák, tu sprostý, tu něžný, bez zásadních zvratů a překvapení. Faber je ovšem klávesnicový génius a zemitější konkurenci pro Jane Austen sepsal tak, že skoro až cítíte všechnu tu levanduli, mýdlo, exkrementy na podrážce a levné parfémy. Kvítek zkrátka strhne. Kapitoly dávkuje jako špičkový televizní seriál, sem tam decentně pomrkává na čtenáře a v závěru mu uštědří mlaskavý políček. A vy budete chtít číst dál. A to je pro paní Knížku vůbec ta nejlepší možná vizitka.

25 19.03.2015

Leif GW Persson je unikát. Píše suchým jazykem, a nevyhýbá se čistokrevným popisovým kapitolám, co až nebezpečně připomínají policejní šanony. A přitom si do svého nebeletristického pojetí jen tak napere hrdinu, co je rasista, hajzl, žere, chlastá, a charakterově se blíží tomu nejhoršímu z dr. House. Detektiv Bäckström tuhle knížku prostě neuvěřitelně táhne, a je dost možná nejzajímavější postavou severské krimi vůbec. A já díky němu, i vtipné zajímavé pointě, odpouštím autorovi jeho místy až chorobnou grafomanii. Drak je prostě lepší, vtipnější a chytřejší, než bych si kdy odvážil pomyslet. Překvápko jako prase!

2 28.12.2014

Bohové Gothamu nejsou banální detektivka. Naopak. Faye má sloh košatý jako vzrostlý olivovník, a o ponurosti by mohla přednášet na vysoké. V čem však propadá jsou emoce. Její román totiž neděsí, nedojme, nenaštve ani nepohltí. Jen si čtyři stran tak zvolna plyne ve své slohově vybroušené formě, negraduje, prostě jen domluví. I tak to ale stačí k tomu, aby Faye zadupala většinu svých severských kolegyň do země jako nic. Jen bych prosil příště trochu zábavněji. Dík.

4 17.12.2014

Závěrečná epizoda trilogie Lewis je tak trochu podraz. Dvě boží knížky poznáváte Finův život na ostrově, víte o něm první poslední a atmosféru byste mohli strouhat jako sýr. Jenomže autor jen tak mimoděk představí další řadu důležitých postav z Finova mládí a vy tomu všemu náhle přestanete věřit. Tedy částečně. May je pořád frajer, který dojme, bohatě a přitom stručně píše a umí pracovat s tenzí. A Šachové figurky slupnete jako nic. Přesto je trojka nejslabším dílem série. A zároveň, navzdory všemu, jeden z nejlepších románů tohoto roku.

7 31.10.2014

Ubohý já. Po Sirotčinci jsem nabyl silného podezření, že má Ransom Riggs talent. Jenomže Podivné město je fantasy knížka bez fantazie a přináší jen matematickou řadu motivů, nezajímavých a účelových. Zdejšímu světu chybí hloubka, charakter a hlavně hranice. Stát se v něm totiž může cokoliv a nelze tak při čtení předvídat závěry, či se snad o hrdiny bát. A leč mi byla řada nápadů skutečně sympatických, nemohl jsem se zbavit jistého negativního pocitu. Pocitu, že Riggs psal, aniž by tušil proč. Jednička byla "jen" tajemná pohádka, dvojka by chtěla být fantasy s promakaným vnitřním světem. A na to Ransom Riggs prostě nemá. Odkládám a smutním.

2 18.09.2014

Začátek bych si nejradši namazal na chleba a snědl na posezení. Tak vynikající je. Jen škoda, že je starý romantik Gunder mnohonásobně zajímavější postavou, než zbytek zdejší vesnice. A tak jen co jeho indická love story ustoupí do pozadí tradiční kriminálce, vražedné tempo se začne pomalu rozmělňovat. Blyštivou hvězdu za povedený, netradičně opravdový konec. Provokatér je u mě ve spisovatelčině žebříčku svojí originalitou přesto o něco výše.

5 19.08.2014

Když je knižní hrdina nesympatický až běda, dokážu se přes to s drkotajícími zuby přenést. V Jacobově obhajobě však není za kreténa pouze Andy Barber, nýbrž i jeho syn Jacob. A to už mi vadí. Kór, když bych jim měl na necelých pěti stech stránkách zuřivě fandit a doufat v jejich happy end. Píšící právník William Landay umí podat atmosféru soudního procesu jako málokdo. Bohužel je to ale vatař, co rád chrlí banální rodičovská a životní moudra, a nemá ponětí, co je Facebook Messenger. Takže na něj pečte. Tady se nic zásadního neděje.

1 12.08.2014

Nejodvážnější z Potterů, v němž se Rowling vykašlala na čtyřikrát úspěšný mustr a vpustila do příběhu tíseň, strach a zvláštní opravdovost. Kouzelnický svět, který čtyři své romány budovala, totiž začala úspěšně bourat, a já se jako nadšený čtenář předchozích knížek začal o své oblíbence regulérně bát. Filmová adaptace tu metamorfózu z dětského Pottera, kterého usurpují pěstouni a který se bojí nových předmětů, v dospělého a zodpovědného člověka prostě nedokázala zachytit. A je to škoda. Fénixův řád totiž představil novou tvář tohoto fenoménu, která vydržela i do dalšího dílu a kterou zlikvidovaly až diletantsky naivní závěrečné Relikvie.

16 15.07.2014

Na posezení. A vůbec, epesní důkaz, že psychologický román nemusí být žádný Dostojevskij. Napětí. Originalita. Svižnost. A jeden z mála severských počinů, který raději koná, nežli žvaní. Fossumovou rozhodně sledovat!

2 06.07.2014

Komu dobře padnou britské kriminálky s Colinem Farrellem bude se u Hlubokýho průseru tetelit štěstím. Colfer v sobě totiž probudil zatraceně vtipného bastarda se smyslem pro obskurní gangsterské postavičky. Přestřelky, trocha chlastu i usmolená kopulace se striptérkou. A to je tak všechno. Forma? Svižná a veselá. Příběh? Bohužel až na čtvrté, páté koleji.

2 06.07.2014