Vřesoviště

1 16. května

Povídka nafouknutá do tři sta stránek. Vřesoviště má výborný úvod, kde se rychle sčuchnete s dvanáctiletým Stevenem a šedivou realitou jeho života, kde touží jen po uznání a slovech chvály. Atmosféra městečka sousedícího s velikým vřesovištěm na výbornou. Jakmile začne dopisování, autorka si vás v pohodě zaháčkuje. Jenže pak přijde tak unylý prostředek knihy, že jsem si u některých vět dokonce říkal, že to vůbec neprohlubuje psychologii, atmosféru, nic, ale jen honí znaky. Některé dějové odbočky byly navíc nesmyslné. Finále je ale zase pro změnu výborné, minimalistické a napínavé.

5 29.09.2022

Asi nejvíce se mě dotkla postava kluka, který tak touží po pochvale - uznání, že se dostane do vážného průšvihu. V doslovu autorka píše: “Neměla jsem v úmyslu Vřesoviště napsat jako kriminální příběh. Myslela jsem, že to bude velmi krátké vyprávění o chlapci a jeho babičce.” -Možná ten prvotní záměr nebyl špatný a nemusel být ani “velmi krátký”.

10 24.07.2021

„V shipcottském dešti bloumali tři kluci. Měli kapuce stažené do obličeje, ruce vražené hluboko do kapes a hrbili se, jako by se nemohli dočkat, kdy se z deště dostanou pod střechu. Ale nebylo kam spěchat, proto se jen tak potloukali, poskakovali po nerovné cestě, smáli se a zcela bez důvodu, zato co nejhlasitěji sprostě pokřikovali, aby světu ukázali, že zde jsou a svou budoucnost zatím vidí nadějně.“
Belinda Bauerová pro mě od první stránky, z níž vybírám citát, ukazuje vypravěčský i pozorovací talent. Životní podmínky dvanáctiletého Stevena, který se snaží zjistit podrobnosti o dávném zločinu, aby získal pozornost nejbližších a upevnil rodinné vazby, vylíčila velmi civilně a uvěřitelně. A totéž vlastně platí i pro myšlenkové pochody sériového vraha, jenže v tom je možná právě kámen úrazu. Totiž, člověk si až říká, proč si kdokoli vybere pro svou prvotinu dialog nevinného kluka a deviantního odsouzeného pachatele. Autorka coby vypravěčka zůstává stranou, v násilí se nevyžívá, jen na ně upozorňuje – ale přesto mě při čtení místy až mrzelo, že se věnuje zrovna tomuhle žánru. Protože v „obyčejné“ beletrii by byl pro mě jí vykreslený příběh pravděpodobně ještě napínavější.

2 21.03.2021

Neotřelá zápletka, děj má spád, žádná hluchá místa ani vycpávky. Postavy jsou parádně vykreslené a oceňuji i jazyk.

Opět bych potřebovala kolonku "nedočteno".
Snažila jsem se a přiznávám, že mě styl autorky dost zaujal. Velmi silné jsou okamžiky, kdy hlavní hrdina těžce nese své postavení staršího bratra a z toho plynoucí povinnosti, které na něj nakládá máma, podobně jako nezvládnuté mateřské city. Skvělá byla postava přísné a tak nějak staromódní babičky. A příšerná je všudypřítomná školní šikana a přístup (odstup) její oběti k řešení.
Co to bylo platné; jakmile přišlo na myšlenkové pochody AA, zvedal se mi žaludek a neměla jsem sílu pokračovat. Možná je právě tohle důkazem autorčiných kvalit, nevím. Ale je mi celkem jasné, že pořízením téhle knížky pro naši obecní knihovnu, jejíž převážnou část tvoří dámy v pokročilém věku, došlo k omylu. Nebo se mýlím já?

"Právě Avery přece vidí širší souvislosti; Avery ví, že skutečná hodnota lidského života se přesně rovná nule. Že připravit někoho o život je totéž, jako nechat ho žít; že svědomí je jen dobrovolně přijatá zábrana, která člověku kazí radost, a že utrpení trvá tak krátce, že v mžiku kosmického oka může být umučen a zabit milion dětí."

1 23.06.2020

K tomu abych Vřesoviště hodnotil nadšeně mi přece jen chyběla ona pověstná špetka.A to i přesto,že nápad je originální,vztahy v rodině nabourané,lokace výborná,postavy výborně vykreslené-zkrátka vše,co chcete od dobrého napínavého příběhu.Nevim proč,ale nedokázal jsem se na čtení soustředit,a knihu jsem četl poměrně dlouho.Silnější tři hvězdy

5 02.01.2020

Za mě jedna velká paráda. Vřesoviště není detektivka a čím dříve tento fakt pochopíte, tím více si knihu užijete. Vraha znáte od začátku, jeho oběti jsou jasně dané. Tady jde spíše o psychologické drama, možná thriller.
Myšlenky malého kluka, který žije v malé vesnici, v chudé rodině, v plesnivějícím domě, jsou zkrátka a dobře uvěřitelné. Chápete, že to vše dělá proto, aby ho matka s babičkou měly rády, aby se měli všichni lépe a uzavřeli velkou ránu, která postihla jejich rodinu. Navíc celé okolí je krásně vykresleno a máte opravdu pocit, že čtete o prostředí, kde jste obklopeni jenom vřesem, chudobou a misérií. Vítané oživení žánru, doporučuji.