Úsměvy smutných mužů

od:


KoupitKoupit eknihu

Zápisky z léčebny. Když spadnete na dno, nezbývá než se odrazit směrem vzhůru. Místy úsměvné, místy drsné zápisky z protialkoholní léčebny. Příběhy čtyř pacientů, kteří se skamarádí při nelehkém úkolu - zbavit se závislosti, černého draka v sobě. Mrazí při sledování jejich předchozích životů, kdy se kvůli alkoholu ocitají až na pokraji smrti. To jim však při samotné léčbě nebrání zažívat humorné příběhy a situace, které plynou z nenormálního soužití třiceti mužů na uzavřeném oddělení. Podaří se jim přitom vyhrát válku s démonem alkoholu?...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/21_/219632/usmevy-smutnych-muzu-219632.jpg 3.8385

Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, GEKKO
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (111)

Přidat komentář
Zůzalína
07. listopadu

Přečteno jedním dechem.

Merynkaw
31. října

Film jsem neviděla, nejsem jim ovlivněná a proto jsem naprosto spokojená s knihou. Četla jsem ji rychle a popisy v ní byly děsivé, ale pravdivé...

Šárkaxx
27. října

Docela mě překvapilo, když čtenáři hodnotí tuhle knížku jako vtipnou. Mě tak vůbec nepřišla. Naopak, je děsivě pravdivá (pracuju v branži). A mám trochu dojem, že humor, kteří tam ostatní vidí, je trochu obrana před tou hrůzou, která je vetknutá na těch pár stránkách dost hustě...

železňák
25. říjnaodpad!

Prostě NE. Nudne opakovani motivu ke chlastani,ktere zna 90 % populace. Na 150 stranach rozpracovano neco,co by melo vydat na max.15strankovou povidku. Velka nuda.

zuzana4291
20. října

Výpověď autora, jaký byl a je jeho boj se závislostí na alkoholu. Je to příběh, který ukazuje čistou realitu, nimkomu nenalhává, že když se dostanete do léčebny, tak máte skoro 99% pravděpodobnost, že se z tohoto dostanete. Tady je ukázka toho, kolik lidí opět do toho spadne, je to pro únik od problémů a reality. Nevím, jestli si vzít ponaučení, ale určitě je to k zamyšlení, jestli vůbec někdy připustit, aby někdo takto skončil.

cornetka
19. října

Film jsem viděla driv,než jsem si přečetla knizku a musím říct,ze film se mi líbil vic.Knizka je za mě průměrná a kdybych nevidela film,tak asi trochu chaotická.

Měňavka
12. října

Smutné, reálné a bolavé téma, jehož výrazným plusem je podání v humoristickém duchu. Doporučuji všem, kteří si myslí, že jejich starosti jsou nesnesitelné a neřešitelné. Závislost je peklo a mnohdy až do konce života. Pocta těm, kteří nad tím zvítězili.

todilka
12. října

Je to tak malá, útlá a nenápadná knížečka...navzdory tomu ale plná a těžká. Sáhla jsem po ní i kvůli dobře hodnocenému filmu, který inspirovala, a na který se chystám...myslím, že pro lidi, kteří nebyli nikdy na něčem závislí, je těžké si mnoho situací z knihy představit, i když jsou popsány věrně, syrově a bez příkras...z knihy si odnáším tři poznatky:
1) Alkohol je droga chráněná českým státem, který z něj má obrovské peníze...je normální, aby byl alkoholický nápoj levnější, než ten bez něj?
2) Znovu jsem si připomněla, že by člověk neměl lidi soudit bez toho, aniž by znal jejich příběh, třeba i ty co žijí na ulici, postávají před nádražími a spí v parcích...
3) Spousta i úspěšných lidí (podle měřítek dnešní doby) je od pádu přes hranu propasti jen kousek...chybí jen ten spouštěč. A zapíjet se dá téměř všechno...
*čtenářská výzva 2018: kniha autora, který žil ve vašem kraji

Pavlína79
06. října

Psané autobiograficky, spíše zpověď, deník, zápisky to co autor zažil než román.

Vtipné či jinak zajímavé části, ale jako celek to pro mě nemělo hloubku.

"alkohol je droga chráněná českým státem, který z něj má obrovské peníze" .... co k této rekreační zábavě či přímo alkoholismu více napsat :-)

marwinmh
26. září

Dobře zvolené téma, o němž se mezi lidmi moc nemluví, ačkoliv "démon" alkohol je všude kolem nás. Mě bohužel kniha nesedla po stylistické stránce, ale rozhodně bych ji doporučila dále.

kap66
25. září

Josefa Formánka zatím neznám a na základě doporučení od svého známého, zaměřeného na knížky s Velkými Myšlenkami, jsem se bála, že to bude takový filozofující mudřec. Proto jsem ocenila tento prostý způsob zápisu příběhů alkoholiků a postřehů o vlastní psychice alkoholika. Naopak vidím v té popisnosti působivost - díky tomu si sama kladu otázky...
V anotaci k tomuto vydání (2014) jsem opravila slovo "díky" na "kvůli": "...kdy se KVŮLI alkoholu ocitají až na pokraji smrti." Proč to zmiňuji: jaká hranice, jak tlustá nebo tenká, je mezi smýšlením: "... díky alkoholu je mi báječně, díky němu potlačím každodenní starosti, díky němu najdu odvahu k..." a situací, kdy (už ne s "díky") si řekneme: "...kvůli alkoholu nemám práci, rodinu, normální pohled na svět - a nemám život..." A pak už přijde zmíněná věta: "...kvůli alkoholu jsem se ocitl(a) na pokraji smrti." Jste si také jisti, že je to u vás nebetyčný rozdíl? No, radši si to přečtěte.

zbožňuju_knihy
23. září

Bohužel znám člověka, který klesl na dno a tak jsem po této knize sáhla v knihkupectví hned, jak jsem ji uviděla. Byla dobrá a čtivá, místy černý humor a reálný pohled na to, kam Vás zoufalství může dovést. Výborně knihu doplňují kresby - v hlavě mám pořád tu o "ruční práci" :-).
Jedná se o zápisky z léčebny: nic víc nic míň, přesně jak se píše na obalu. Dávám 5*. Přečteno eins-zwei.

Rosana
10. záříodpad!

Knížka o ničem. Hrozná slátanina nemající hlavu a ani patu. Nebavila mě.

Boldrick
09. září

Příjemné čtení o nepříjemných lidech.
Ale na to abych dal víc mi tam něco chybělo. Tohle byl opravdu zápis z deníku, od spisovatele bych čekal víc. Nějaké sebe uvědomění nebo nějaký postřeh, prostě něco, a to jsem tam neobjevil.
Je fajn, že je to krátké, ale klidně bych si přečetl víc, kdyby bylo co.

immortal-party
29. srpna

příběh se line jako pravá kocovina, což se mi jeví jako autorův záměr. někdy je na ní zkrátka legrace, někdy jste v totální depce, někdy máte vokno a pusto prázdno ve svým zpackaným životě. s alkáčema je strašná prča dokud s nimi nezačnete žít. navzdory těmto poznatkům se domnívám, že film bude lepší než kniha.

hmyzák
25. srpna

Co si člověk kdy v životě nalil, to si musí taky vypít!

Motto Josefa F., který svoji niternou životní epizodu popisuje v er-formě s příměsí deníkových záznamů z léčebny pro alkáče. Pád milionáře a Ironmana Václava a odlet do vesmíru Archanděla Gabriela Milana.

Epizodní příběhy osob z psychiatrie, které mají ve své pravdivosti a otevřenosti lidskou hloubku. Osobní zpověď Josefa Formánka,díky jíž čístí svoji mysl pravdou. Jen pravda očišťuje, přiznání toho, že jste závislý. Klesnout na dno a znovu se zvednout? Nebo klesnout ještě hlouběji?

Černohumorné epizody bez hlubšího souznění čtenáře s postavami beru jako denníkovou exkurzi do světa alkáčů.

Pomíjivost je dokonalá.

Asheen
24. srpna

Ono je to takové obyčejné, nenápadné, mimochodem, a přitom je to vážně docela dost síla. Knížečka útlá a přece naplněná.

miretti
19. srpna

Pro mě maličko zklamání. Velice se mi líbily části deníkových zápisků, jinak to pro mě bylo chaotické a takové neučesané. Veselé čtení to opravdu není . Přesto stojí za přečtení.

16. srpna

I přesto, že v knize autor popisuje několik opravdu vtipných situací, tato kniha není vtipná. Právě naopak. Tragika, smutek, bolest. Své neveselé příběhy neprožívají jen ti, kterých se závislost na alkoholu bezprostředně týká, ale také jejich nejbližší. Jsou to skutečné osudy několika mužů a jejich lásky k alkoholu. Jejich počůrané kalhoty a jejich odhodlání pro "teď se toho chlastu jednou provždy zbavím." Minimálně do doby, než budu zase z léčebny venku a otevřu si novou lahev. A když čtu, že ona opustila ho, protože to nebo ono, připomínám si, že je to jen pohled z jedné strany. Ze strany člověka, který je nemocný alkoholem. A kromě smutných mužů, musela jsem přemýšlet i nad personálem, který těmto lidem pomáhá zbavit se závislosti. Jaké to musí být, když se do léčení opakovaně někdo vrací. Když to "teď jsem tady naposledy" nikdy není naposledy. Myslím, že těch sto stran je na smutné úsměvy tak akorát.

trudoš
15. srpna

Tohle je skutečně šálek smutného humoru. Drsné životní příběhy různorodých alkoholiků dávají knize hořce depresivní podtón, který snaha Josefa Formánka o legraci nijak neoslazuje. Jenže když je člověku nejhůř, smích je něco, o co se může opřít a jít dál, přičemž takhle k věci přistupuje i sám autor. Jistě, nejde o nic nového a podobných knih už tu bylo tisíce, přesto je právě tahle jednou z těch, které nezapomenu. Čistě proto, jak voní realitou. V tomhle ohledu u mě nejvíc vede kapitola „Na co nejsem pyšný“, v níž spisovatel vzpomíná na cestu za dcerou do zahraničí, kdy si až na místě znechuceně uvědomí, že jej vlastně víc zajímá co má doma k pití, než ona sama.
Formánek dokázal vyšvihnout upřímný obraz jednoho ozdravného cyklu v léčebně, aniž by čtenáři mazal med kolem pusy, nebo jen nutil někoho soudit. Vyprávění poté zakončuje sice otevřeně, ale o to realističtěji. Výsledkem je tvrdá sebereflexe, kterou si s odstupem času asi za rámeček nedá. Na to toho na sebe prozradil až příliš.

dagmar.rub
13. srpna

Zápisky příběhů pacientů z protialkoholní léčebny, které Josef F. sepsal a z nichž běhá mráz po zádech. O tom, jak alkohol mění charakter člověka, o co všechno je člověk kvůli alkoholu schopen přijít a kam až spadnout. Ten alkohol, který je v Česku pořád tak moc tolerován a kdy nepít je známkou divnosti.

katerina6763
11. srpna

Viděla jsem film, kterým jsem byla nadšená. Měla jsem potřebu si ještě přečíst i knihu a nezklamala mě. I když je pravda, že kdybych dříve nezhlédla film, asi bych měla v jednotlivých postavách trochu guláš... :-D

bookcase
05. srpna

Tohle sice byla jednohubka na večer, ale pořádně silná. Některé pasáže jsem četla dvakrát, abych je vůbec pobrala. Velký obdiv autorovi, že šel s kůží na trh. Není jednoduché přiznat (si) jakoukoliv závislost, natož ji se vším,co k ní patří - a že jsou to někdy zvlášť výživné záležitosti - naservírovat čtenářům. Klobouk dolů. Jsem zvědavá i na film.

helusa2
02. srpna

Po zhlédnutí filmu jsem si okamžitě našla i knížku. Obojí se mi líbilo. Tedy pokud se dá říct, že se tohle téma, až překvapivě upřímně zpracované, může líbit...
Zkrátka dobře napsáno i natočeno. Klobouk dolů před autorem.

simona1742
01. srpna

Možná špatná doba na čtení této knihy. Nedokázala jsem se začíst a ani nedočetla. Velmi chaotické, spousta jmen. Téma velmi zajímavé, ale nějak mě nekápla do noty. První kniha tohoto autora.

Gejitka
31. července

Knihu jsem přečetla celkem rychle. Je velmi čtivá. Líbily se mi ilustrace. Co mi ale při čtení vadilo, nazývání aktérů příběhu Josef F., Milan P., Václav K... Stačilo by Josef, Milan, Václav. Postavy se mi taky často pletly. Chystám se ještě zajít na film, abych měla srovnání.

Melanka
31. července

Skvělé čtení, těším se na film.

maygirl
26. července

Na první pohled jednohubka na odpoledne, která v sobě ale skrývá silné téma podané zajímavou formou - kompozice hlavní linky, deníkových záznamů a příběhů spolupacientů. Doporučuji velmi.

RMarkéta
26. července

Knížku jsem přečetla 2x v podstatě na jeden zátah. Je hodně čtivá.Pořád se ale nemůžu zbavit velmi zvláštního dojmu a to, že měla být mnohem víc osobní. Takhle to totiž působí, jako že pan spisovatel byl jen pozorovatelem všeho dění a ne že se ho osobně zúčastnil. Ovšem, napsat své osobní zážitky do knihy a podělit se s celým národem o svou třináctou komnatu není jednoduché. Je to jakoby člověk někam přišel nahý a ještě ke všemu neměl podepsané úkoly. Já si ale takové otevřenosti velmi cením, protože o tom může člověk pořádně přemýšlet. Viděla jsem i film. V půlce jsem se rozbrečela a chtěla z kinosálu odejít pryč. Má milovaná kamarádka Martina má jednoho alkáče doma, který se snaží závislost na chlastu přebít trávou. Prý se léčit nepotřebuje. Má přece všechno na háku.Takže jsem si její vyprávění projektovala jak do filmu, tak samozřejmě i do této knihy. Kniha je spíše sondou do života alkoholiků. Na příbězích ostatních lečených ukazuje jejich pohnůtky, které je vedly k napití se a jak to chodí v léčebně. Když už ale něco takového jako je závislost na chlastu nebo drogách ukazovat, tak nekompromisně tvrdě a brutálně se vším, co k tomu patří. Pak to jedině může zafungovat jako prevence. Víc knih s podobnou tématikou.

erik385
24. července

Toto na mňa posobilo skor ako glosy, popisy postavičiek alkoholikov a ich osudov. V podstate denníkové záznamy z liečebne, ktoré by mohol spísať ktokoľvek, takže určite to nie je nejaké výsostné literárne dielo. Niektoré príbehy zaujímavé, ale skor také plážové čítanie. Chýbalo mi hlbšie ponorenie sa do podstaty veci. Pre mňa je najlepšia kniha o alkoholizme Chobotnice od L.Černíka. Toto bolo také dosť "light", aj keď príbehy sú to smutné, nezasiahli ma. No, aby som len nekritizoval - boli tam aj zaujímavé myšlienky, zapamätal som si niečo v zmysle: "Pochopil, že i pomíjivost je v podstatě krásná..."