vnimat_Krasu komentáře u knih

Kriminálka s nádechem sci-fi a patnáctiletým hrdinou v hlavní roli, co tak nějak od pohledu páchne po Stmívání a jemu podobných. Wellsova kniha naštěstí klame tělem. Svojí kombinací pubescenta s hororem připomíná Kinga, psychopatickými duševními proslovy zase fenomén Dextera Morgana. A bohužel stín těchto inspirací nedokáže autor knihy překročit a zaujmout něčím ryze osvěžujícím. Přesto báječně svižné a nenáročné čtení a jsem upřímně zvědavý, jakým směrem se Wells vydá v rámci druhého dílu.

2 08.08.2012

Mankell je viditelně vzdělaný muž a stejně jako většina jeho severských souputníků rád sám sebe poslouchá. Nepovažuji za šťastné, když historii socialismu v Číně a projevy otce Maa sáhodlouze vkládá do mozku hlavní hrdinky, a čtenáře, prahnoucího po tempu a rozklíčování zajímavé zápletky, vybízí k jejich přeskočení. Z příběhu čínských bratrů v devatenáctém století jsem si rozhodně udělal obrázek o tamějších poměrech spíše, než když švédská soudkyně rozsáhle přemítá nad vetchými komunistickými traktáty. Samotná thrillerová kostra je přitom znamenitá. Autor se nedrží jen jednoho motivu, střídá prostředí i hrdiny. Bohužel podat zábavně hodinu dějepisu je umění, a tempo Číňana je obzvláště v třetí části téměř nerozpoznatelné. Na rozdíl však od Keplera, Pettersena a jiných detektivních "objevů" severu, však kniha neuráží intelekt a společně s Nesbem se Mankell řadí do škatulky těch méně brakových autorů.

3 03.08.2012

Miliony chyb, kterými Daniel Polansky zmrazil svoji čtivost. Léčba ostrou břitvou je knihou skutečně na pár večerů a mnozí mistři řemesla by se od autora mohli učit, kterak zaujmout čtenáře, aby si před spaním přečetl ještě jednu kapitolu. Jenomže příběh, jakkoliv je zajímavý a napínavý, zoufale postrádá výrazného vypravěče. Vpravdě jsem si nebyl ani po stech stranách jistý, zda je Dolní město spíše středověkým Dublinem, současností anebo vesmírem roku 2500. Nepouštět se do pitoreskních složitostí, napsal by Polansky velice slušnou kriminálku, kvalitnější, než většina populárních severských splašků. Pokud někdo s jeho talentem bude pracovat, věřím, že jednou napíše skvělý bestseller. Proporce na to má.

3 27.07.2012

Doyle není víno a jeho pozdější práce jsou spíše zkyslé nežli vyzrálé. Jeho lehkost a umění se nadnést, jež známe z jeho detektivek, bohužel před skonem vystřídaly nudné báchorky o spiritismu a posmrtném životě. Země mlhy zaráží tím, jak je brána vážně, a zatímco Doyle se jejím napsáním uklidňoval před sklonkem života, mě ponechalo toto jeho dílo chladným.

1 02.07.2012

Pro milovníky filosofických úvah a větvených ideí je Krvavý poledník talířem s dobrotami. Já jsem ale mezi naditými odstavci vyzobával drsný příběh ze západu a vzpomínal na trefnost Cesty nebo Téhle země. Nenechte se tedy zmást lákavými anotacemi - tohle vskutku není ten sympaticky přímočarý McCarthy.

2 02.07.2012

Doseděl je skutečně jeden z mála českých autorů, s nimiž sympatizuji, a jeho texty se dají v rybníčku tuzemského balastu brát naprosto vážně. V jeho prvních povídkách, shrnutých v souboru Krvavá hostina, je ovšem znatelná ještě spousta chybiček, kvůli nimž není dílo dostatečně kompaktní a lehké. Vskutku nevšední povídky - především trojice Bumerang, Světlo zasvěcených a Srdcový spodek - střídají příběhy podle příliš černobílého mustru. Ty i přes nespornou kvalitu Dosedělova slohu nedokáží čtenáře strhnout, ať už kvůli povědomému ději nebo absenci pointy. Hvězdičky dolů za Countdown a povídky s Hazardem - coby ochutnávka rané tvorby autora to ale přesto stojí za to.

1 01.07.2012

Sepsat nesměšné sci-fi, které bude působit neotřele a přitom se držet nohama na zemi, to už chce hroudu vypravěčského umu a odvahy. Michel Faber ve svém stěžejním díle dokazuje, že je jednou z nejzajímavější postav současné beletrie a okouzluje humorem i nenásilnou kritikou konzumu. Příběh Isserley a její červené Toyoty Corolly patří i přes lehce neuspokojivý závěr k nejoriginálnějším kouskům žánru a možná dosud nejlepšímu sci-fi tohoto milénia. Nenechte se zmást filmovou onanií se Scarlett Johansson, knížka je mnohem lepší a stravitelnější krmě.

8 01.07.2012

Jeden zatraceně vtipný důvod, proč by si nazí muži měli dávat pozor při vypouštění vany.

17.06.2012

Helgason šrouboval humoristický kult a bohužel strhl závit. Toxicův příběh má řadu senzačních, vtipných momentů a když jej v několika větách převyprávíte známému, pravděpodobně se hrdelně zasměje a knihu si koupí. Jenomže Helgason neumí pracovat s motivacemi postav a tak jen s humorem popisuje genius loci Reykjavíku a nedokáže obhájit chování ústředních hrdinů. Autorovo srovnávání kultur, typické chování Islanďanů či Toxicovy neohrabané mravy jsou k popukání, samotné zápletky jsou ale jemně rozpačité. O několik světelných roků před Laurieho žalostným Obchodníkem se smrtí, o stupeň níže než žánrově podobný film V Bruggách.

1 17.06.2012

Tahle sbírka povídek je sbírkou point. Faber si vybírá děsně originální témata a příjemně v nich kombinuje žánry. Ze satiry do thrilleru, ze sci-fi do legrace. Třeba titulní "Někdy prostě prší" je strašně silná tragika, zatímco "Slečna Koulová a slečna Luntová" je pro změnu výtečná hororová groteska. Nečtete si nic dalšího, tohle je prostě povinná součást knihovny! Lepší, preciznějš napsaný, k přemýšlení nutící povídky ve svý knihovně nemám. (Snad až na Fahrenheitova dvojčata od... ehm, Michela Fabera.)

4 13.06.2012

Připadal jsem si, jako že čtu velmi slušný rukopis od talentovaného autora, který kdosi rovnou vydal bez editace jediného slova. Uměním dobrého spisovatele je krátit a Nemesis by si zasloužil osekat nejen mnoho zbytečných meziher, ale možná i zápletek, do nichž jsem se v průběhu čtení topil. Nesbø zatahal obě zápletky za vlasy tak silně, až na posledních stránkách úplně zplešatěly. Kdybych nečetl skvostné Lovce Hlav, napálil bych zřejmě i nižší hodnocení. Takto dávám Harrymu ještě šanci, nejlépe však v nějakém útlejším vydání.

4 01.06.2012

Dickey není žádný světoborný vyprávěč a pomalý, pro děj takřka nepodstatný začátek mohl výrazně zkrátit a celkové syrovosti by to dost prospělo. Za to si ale vymyslil skvělý příběh střetu měšťáků s burany, který od té doby ovlivnil řadu literárních i filmových děl. Ryze chlapské čtení o jedné klukovině, která se nepěkně zvrtla aneb co mohl napsat Jaroslav Foglar, kdyby nebyl dobrácký, uťápnutý skaut.

1 07.03.2012

King není mistrem hororu díky námětům, ale pro svůj neobyčejný cit při vedení postav. A tak namísto aby se v hromadě obyvatel městečka čtenář ztratil a většina osudů jej tak přestala nezajímat, jemné operace s charaktery v nečekaně věrohodných situacích dovedou udržet čtenářovu pozornosti na tisícovce stran. Rennie, Julia, Barbie, Sanders, Šéf, Cox, Brenda a Junior. A vlastně i všichni ostatní.

10 21.02.2012

Svěží, svižný thriller, který perfektně kluše díky vypravěčskému talentu autora a jeho skvělé rovnováze mezi humorem, vulgaritou, nadhledem a vážností. Drsná anglická škola vymáchaná v norském počasí, příjemná především díky minimu hluchých momentů a absenci planého tlachání. Za barvitý popis ruličky od toaletního papíru promočené od výkalů a za tempo, jehož zásluhou se mi text jen stěží podařilo odložit, nadšený a lehce zaslepený plný počet.

9 22.12.2011

Byl oříšek zvyknout si, že místo Petera, Anny a George se v knize vyskytují medvěd, ramlice a gazela. A rovněž se nedalo nevšimnout, že tam, kde první polovina knihy překvapuje a šokuje, druhá část jen suše vysvětluje a kouzla světa plyšáků se mění v obyčejnou tuctovku. Davys je skvělý vypravěč malých příběhů a proto si mě mnohem více získalo spíše dokonalé intermezzo s Hyenou Bataillem o spisovatelským múzách, nežli celá zápletka s Erikem, Teddym a Seznamem Smrti.

21.12.2011

Suchý, dějově zhuštěný, leč stravitelně krátký příběh se slušnou atmosférou drsných francouzských detektivek. Krádež obrazu z Louvru, modelka z titulní strany Vogue a záměny identit. Leo Malet mixuje to, co čtenáři žánru mají tak rádi, včetně poslední kapitoly, fungující tradičně jako kompaktní vysvětlení veškerých dosud utajených záhad. Příběhově podprůměrné, formou dostačující.

1 07.10.2011

Právoplatná povinná četba, díky níž se první světová válka již nikdy nesmaže ze čtenářských pamětí. Remarquovi se podařilo vetknout do svých děl nejen svůj přirozený pacifismus a odpor k válce, ale především pohledy do duší vojáků, vůni šizené polévky a tvrdou kůrku fasovaného komisárku. Hladové, studené a nadčasové drama z olova.

15 03.10.2011

Pokus o Woodyho Allena s pistolí a žvárem u huby. Propálený ksicht spisovatele z humorných seriálů bohužel nerovná se vtipný thriller, nýbrž jen útržkovité skeče s pointami, ze kterých by ráda sršela vůně kvalitní whiskey a týden dlouhé strniště. Ucítíte však jenom starou moč. A to nechcete.

5 03.10.2011

Typický příklad konstantního žvatlání vydávaného za propracovaný fantasy svět, břitkou satiru na současnost i minulost. Humoristický canc, který z anotace působí nesmírně zajímavě, byť ani na vteřinku nedrží dějovou linii a pouze popisuje známé osobnosti, s nimiž se Hatcher McCord v pekle potkává. Knižní trest lákající na Pulitzerovu cenu autora, sličnou obálku a milou absurdnost Hlavy 22, k níž má kniha stejně tak daleko, jako Butler k Hellerovi. Bez talentu i bez smyslu pro humor.

Na povídkovou sbírku od Lansdalea jsem se bohužel až neúměrně těšil a má očekávání tak byla nakonec i úrazem celkového zážitku. Mezi dobrými a šokujícími horory (dětský sex v Kluci jsou kluci, reality show v Jámě) se zde bohužel najde i dost neoriginálních příběhů, které současného fanouška žánru neosloví ani jazykem a ani dějem. Nad nevyrovnanou kvalitou jako olymp vévodí špinavý kousek Větrná smršť o neposedných vidlích a kultovní novela S mrtvolákama v poušti kadilaků. Aneb, jak by řekl sám autor, tahle mexická placka by zoufale potřebovala oholit.

27.09.2011